Důvěryhodnost a stabilita bankovního sektoru je pro fungování ekonomiky jednou ze základních podmínek. Tuto stabilitu nelze zajistit pouze tržními mechanismy, proto je činnost bank regulována velkým množstvím omezujících a přikazujících pravidel, především v podobě právních předpisů (tzv. bankovní regulace). Dozor nad dodržováním těchto pravidel a vyvozování důsledků z jejich porušení je pak nazýván bankovním dohledem.
Bankovní regulace a dohled
Často se ovšem pod termín "bankovní dohled" zahrnuje též bankovní regulace. Dohled nad prováděním bankovních činností podle zákona o ČNB spočívá v "péči o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v České republice". Pod tímto obecně definovaným posláním se rozumí především podpora zdravého rozvoje, tržní disciplíny a konkurenceschopnosti bank, předcházení systémovým krizím a posilování důvěry veřejnosti v bankovní systém.
Cílem bankovního dohledu naopak není zabránit kolapsu každé jednotlivé banky, nahrazovat funkci policie a dalších orgánů činných v trestním řízení a vyřizovat stížnosti klientů na banky. Za řízení a finanční výsledky bank je odpovědný její management. Kontrolu provádí dozorčí rada a valná hromada akcionářů. Orgány banky odpovídají za funkčnost vnitřních kontrolních mechanismů a řízení rizik v bance. Bankovní dohled provádí následnou kontrolu zaměřenou na dodržování stanovené regulace, která nemůže sama o sobě zabránit uzavření ztrátových obchodů bankami, je však povinen při zjištění nedostatků zasáhnout svými nástroji, kterými může být i odnětí bankovní licence nebo zavedení nucené správy.
Bankovní dohled stanoví rámec pro obezřetné podnikání bank a kontroluje jeho dodržování. Činnost bank podléhá zákonu č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zmocnění v tomto zákoně ČNB vydává opatření a vyhlášky, které obsahují podmínky pro vstup do bankovního sektoru a obezřetnostní pravidla v jednotlivých oblastech podnikání bank.
- Pravomoci bankovního dohledu
- Metody bankovního dohledu
- Licencování
- Opatření k nápravě
- Povolovací činnost
- Uveřejňování informací
- Pravidla obezřetného podnikání
- Pojištění vkladů
- Konsolidovaný dohled
Pravomoci bankovního dohledu
Bankovní dohled je v České republice věcně i institucionálně součástí České národní banky. Jeho práva a povinnosti vymezuje zákon o ČNB a zákon o bankách.
Podle těchto zákonů bankovní dohled resp. ČNB:
- vydává po předchozím vyjádření ministerstva financí bankovní licence,
- vydává opatření a vyhlášky definující pravidla obezřetného podnikání bank,
- monitoruje činnost bank a poboček zahraničních bank (do kompetence bankovního dohledu naopak nespadají družstevní záložny, které jsou dohlíženy Úřadem pro dohled nad družstevními záložnami),
- provádí dohlídky (kontroly) v bankách,
- vydává předchozí souhlasy podle zákona o bankách např. při nabývání podílu na bance, při prodeji podniku banky, sloučení banky, zrušení banky či ukončení bankovních aktivit,
- ukládá opatření k nápravě a sankce za zjištěné nedostatky v činnosti bank,
- rozhoduje o zavedení nucené správy a odnětí bankovní licence po předchozím vyjádření ministerstva financí,
Bankovní dohled však nemá právo zasahovat do obchodních rozhodnutí banky a do jejího řízení, které je ve výlučné kompetenci managementu banky, případně též dozorčí rady. Bankovní dohled se pouze snaží prostřednictvím jím vydávaných pravidel obezřetného podnikání bank, důsledným monitoringem na dálku i na místě a vhodnými nápravnými opatřeními usměrňovat činnost bank tak, aby nedocházelo k aktivitám, které by mohly poškodit zájmy klientů bank a stabilitu bankovního systému jako celku.
Metody bankovního dohledu
Bankovní dohled při své dohlížecí činnosti používá dvě základní metody - dohled na dálku a dohled na místě.
Dohled na dálku monitoruje činnost bank na základě všech dostupných informací, tj. především výkazů a hlášení pravidelně předkládaných podle jednotné metodiky stanovené ČNB bankami, auditorských zpráv, informací získaných přímo jednorázově od banky, veřejně dostupných databází apod. Na základě dostupných informací je každá banka pravidelně analyzována, hodnocena podle jednotných kritérií a na základě výsledků těchto analýz je navrhován další způsob monitoringu banky, dohlídky na místě, opatření k nápravě apod. Údaje získané při dohledu na dálku jsou zároveň využívány k souhrnným analýzám bankovního sektoru.
Kontrolní činnost probíhající přímo v bankách - tzv. dohlídky na místě - se postupně stávají rozhodujícím nástrojem bankovního dohledu. To vyplývá zejména z vyššího důrazu, který je kladen na posouzení systémů řízení jednotlivých rizik v bance. Poznání rizikového profilu každé banky umožňuje následně zvolit optimální formy dohledu tak, aby bylo možné v maximální míře zajistit kvalitní a efektivní monitoring každé banky a tak efektivně využít dostupné kapacitní a časové možnosti bankovního dohledu.
Licencování
Jako banka mohou v České republice působit pouze akciové společnosti, které k této činnosti získaly licenci, kterou podle zákona o bankách vydává Česká národní banka. Prvním krokem k získání licence je předložení žádosti, která musí obsahovat náležitosti dané vyhláškou ČNB.
Žádost musí mít písemnou formu a obsahovat kromě základních informací o žadateli i zdůvodnění žádosti obsahující kromě jiného i strategický záměr banky, obchodní plán a analýzu trhu, na kterém banka hodlá působit, a řadu listinných dokumentů, které jsou podkladem pro správní řízení.
V rámci správního řízení, které trvá 6 měsíců, pokud není přerušeno z důvodu vyžádání doplnění žádosti, je posuzována především způsobilost hlavních akcionářů z hlediska jejich finanční síly, odborná a morální způsobilost osob navrhovaných do statutárních a řídících orgánů banky, technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností, reálnost ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě banky aj. Minimální výše základního kapitálu pro založení banky je stanovena na 500 mil. Kč a tato částka musí být složena v peněžní formě na předem dohodnutý účet. Licence vydaná na základě posouzení žádosti se vydává na dobu neurčitou a obsahuje výčet činností, které je banka oprávněna provozovat, případně podmínky, které banka musí splnit před zahájením určité povolené činnosti a dodržovat během této činnosti. Uvedení některých činností v licenci může být vázáno na udělení zvláštního povolení (např. poskytování investičních služeb podléhá povolení Komise pro cenné papíry).
V České republice mohou působit i pobočky zahraničních bank, které jsou organizační složkou těchto bank. Zahraniční banky ze zemí mimo Evropskou unii potřebují ke své činnosti rovněž licenci. Řízení k jejímu vydání probíhá obdobně jako v případě bank. V tomto případě je vyžadováno i vyjádření bankovního dohledu ze země, kde má sídlo centrála zahraniční banky a bankovní dohled ČNB při posuzování žádosti spolupracuje s tímto zahraničním regulátorem. Spolupráce se zahraničním regulátorem probíhá též při udělování bankovní licence dceřiné společnosti zahraniční banky (ta je však akciovou společností podle českého práva).
V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie se rozšířily možnosti podnikání bank se sídlem v Evropské unii. Tyto subjekty mohou využívat tzv. princip jednotné licence, na jehož základě je držitel licence udělené domovským orgánem dohledu oprávněn vykonávat činnosti vyplývající z jeho licence i na území jiného členského státu Evropské unie bez nutnosti žádat o licenci tohoto státu. Činnost osoby využívající výhod jednotné licence na území hostitelského státu podléhá dohledu orgánu domovského státu s výjimkou dohledu nad dodržováním úzce vymezených právních předpisů hostitelského státu. Banka může na území jiného členského státu evropské unie poskytovat služby prostřednictvím své pobočky nebo bez založení pobočky (tedy ojediněle). Pokud hodlá banka poskytovat služby prostřednictvím pobočky, musí pouze splnit tzv. oznamovací proceduru, v rámci které předkládá informace týkající se obchodního plánu, výčtu poskytovaných činností, sídla pobočky, organizační struktury a vedoucího organizační složky. Pokud banka hodlá poskytovat služby bez založení pobočky, musí svůj záměr měsíc před prvním poskytnutím služby na území jiného členského státu Evropské unie oznámit domovskému orgánu dohledu, který toto oznámení do jednoho měsíce zašle orgánu dohledu hostitelského státu.
Opatření k nápravě
Banky jsou povinny provádět své obchody obezřetně, tj. způsobem, který nepoškozuje zájmy vkladatelů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky, dodržovat podmínky stanovené licencí a právními předpisy, včetně opatření vydaných ČNB. Zjistí-li bankovní dohled, že banky tato pravidla nedodržují, může vůči nim uplatnit následující opatření:
- vyžádat ve stanovené lhůtě odstranění zjištěných nedostatků,
- požadovat výměnu osob ve vedení a dozorčí radě banky,
- omezit nebo zakázat vykonávání některé z činností uvedených v licenci,
- nařídit mimořádný audit na náklady banky,
- uložit pokutu do výše 50 mil. Kč,
- snížit základní kapitál k pokrytí ztráty po jejím zúčtování s rezervními a dalšími fondy, pokud přesahuje 20 % vlastního kapitálu banky,
- zavést nucenou správu (pouze v případě, kdy je ohrožena stabilita bankovního systému jako celku),
- odejmout licenci (při přetrvávání závažných nedostatků a v případech uvedených níže).
Další opatření se váží na ukazatele kapitálové přiměřenosti. V případě, že tento poměr se sníží pod dvě třetiny minimálního limitu (stanoveného opatřením ČNB na 8 %) ČNB požaduje např. zvýšení základního kapitálu na dostatečnou úroveň, omezení nabývání některých (rizikovějších) aktiv, omezení výše poskytovaných úrokových sazeb z vkladů na běžnou úroveň nebo pozastavení obchodování s osobami majetkově či personálně propojenými s bankou. V případě poklesu kapitálové přiměřenosti pod 1/3 minimálního limitu je ČNB povinna odejmout licenci. Licenci může ČNB odejmout i v případech, kdy banka nezahájila činnosti do 12 měsíců od získání licence, nepřijímá po dobu 6 měsíců vklady od veřejnosti či po tuto dobu neposkytuje úvěry a v případech, kdy licenci získala na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti.
Bankovní dohled může rovněž přijmout opatření spočívající v pozastavení akcionářských práv akcionáře banky, jenž získal nebo zvýšil kvalifikovanou účast na bance bez souhlasu ČNB nebo jehož působení je na újmu řádnému a obezřetnému podnikání banky.
Povolovací činnost
Zákon o bankách v řadě případů vyžaduje, aby banky nebo jiné právnické nebo fyzické osoby před provedením určité operace či úkonu požádaly o souhlas příp. informovaly ČNB. Předchozí souhlas je vyžadován v případech:
- úmyslu nabýt přímý nebo nepřímý podíl na bance, který představuje nejméně 10 %, 20 %, 33 % nebo 50 % na hlasovacích právech banky vč. osob, které budou chtít dosáhnout výše uvedených limitů i na základním kapitálu banky, jakož i osoby, které budou ve vztahu k bance osobou řídící z titulu uzavřené ovládací smlouvy, přičemž tato povinnost se vztahuje i na osoby jednající ve shodě,
- uzavření smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části,
- fúze (sloučení, splynutí) banky s jinou bankou,
- rozhodnutí valné hromady o zrušení banky nebo zastavení činností, ke kterým je nezbytná bankovní licence,
- snížení základního kapitálu, pokud k němu nedochází z důvodu úhrady ztráty,
- výběru auditora banky.
Informační příp. oznamovací povinnost vzniká v případech:
- snížení přímého nebo nepřímého podílu na bance pod 10 %, 20 %, 33 % nebo 50 % hlasovacích práv (po účinnosti novely zákona o bankách i v případě
- snížení účasti na základním kapitálu banky pod výše uvedené limity nebo v případě ztráty kontroly nad bankou, a dále v případě záměru převést takový objem akcií nebo jiných práv, který sám o sobě představuje kvalifikovanou účast na bance), přičemž tato povinnost se vztahuje i na osoby jednající ve shodě
- změny stanov,
- personálních změn ve statutárním orgánu banky a na místech vedoucích zaměstnanců banky,
- záměru otevřít pobočku nebo zastoupení banky v zahraničí,
- nabytí kvalifikované účasti na jiné právnické osobě.
Uveřejňování informací
Dostatečná informovanost o činnosti banky, osobách, které ji vlastní a řídí, jejích hospodářských výsledcích je rozhodujícím předpokladem pro rozhodování o volbě bankovního ústavu pro správu vlastních financí. Banky jako akciové společnosti jsou povinny každoročně zveřejňovat výroční zprávu, která musí obsahovat kromě jiného především výsledky účetní závěrky a výrok externího auditora, nově jsou od roku 2002 banky povinny zajistit audit vnitřních systémů řízení rizik. Banky rovněž musejí ve svých prostorách srozumitelným způsobem informovat klienty, resp. potenciální klienty, o podmínkách pro přijímání vkladů (včetně vztahu na pojištění vkladů), poskytování úvěrů a poskytování dalších bankovních služeb. Po novele zákona o bankách budou banky rovněž povinny zavést vlastní účinné postupy pro vyřizování stížností jejich klientů a o těchto postupech budou povinny informovat klienty ve svých provozních prostorách.
Banky jsou také povinny uveřejňovat na své internetové adrese základní údaje o sobě, o složení akcionářů, struktuře konsolidačního celku, jehož jsou součástí, informace o své činnosti a finanční situace. Některé banky jsou také povinny na své internetové adrese uveřejňovat informace o plnění pravidel obezřetného podnikání.
Pravidla obezřetného podnikání
Při své činnosti je banka povinna dodržovat pravidla obezřetného podnikání, jejichž cílem je omezení rizik bankovního podnikání tak, aby nedošlo k ohrožení návratnosti vkladů vkladatelů a destabilizaci bankovního sektoru jako celku. Základní pravidla obezřetného podnikání vycházejí z doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled při Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlement, BIS) a ze směrnic ES.
Základní pravidla obezřetného podnikání jsou stanovena přímo v zákoně o bankách, např. požadavek mít dostatečný vnitřní kontrolní systém, požadavek udržovat trvale svou platební schopnost, limity pro kvalifikované účasti banky v jiných subjektech, zákaz zvýhodněného obchodování s osobami personálně a majetkově propojenými s bankou (tzv. osobami se zvláštním vztahem k bance) či požadavek na tzv. čínské zdi mezi úvěrovými a investičními obchody prováděnými bankou. Tato pravidla jsou dále rozvedena v řadě opatření a vyhlášek ČNB. V rámci nich jsou upraveny především tyto oblasti:
- kapitálová přiměřenost, tj. dostatečnost kapitálového vybavení banky ke krytí úvěrového a tržního rizika bankovního podnikání,
- angažovanost (úvěrová angažovanost), tj. celkový objem současných i budoucích pohledávek vůči jednotlivým klientům a ekonomicky spjatým skupinám počítaný v poměru ke kapitálu banky,
- pravidla řízení likvidity,
- klasifikace pohledávek z hlediska stupně jejich rizikovosti (předpokládané návratnosti) a pravidla pro tvorbu opravných položek k pokrytí ztrát z úvěrového portfolia,
- omezení některých investic a poskytování úvěrů ve vztahu k osobám spojeným s bankou.
Pojištění vkladů
V možnostech bankovní regulace a dohledu v tržních podmínkách není a nemůže být zabránit krachu každé banky. K zajištění, aby takovéto ukončení činnosti banky mělo minimální dopady především na drobné klienty bank slouží Fond pojištění vkladů, jehož činnost je upravena zákonem o bankách. Fond má dvě hlavní funkce: preventivní pro banky (snižuje riziko panických výběrů vkladů z bank veřejností, jestliže se rozšíří negativní informace o finanční situaci banky) a sanační pro vkladatele.
Fond pojištění vkladů vytváří finanční rezervy z příspěvků bank a poboček zahraničních bank, které jsou použity pro výplatu vkladů v případě krachu některé banky z důvodu její nesolventnosti. Pojištěny jsou všechny neanonymní vklady fyzických a právnických osob vedené v korunách i v cizí měně (tj. vklady na jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo rodné číslo vkladatele - fyzické osoby, v případě právnických osob vklady na obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo). Pojištěny nejsou vklady bank, poboček zahraničních bank a finančních institucí. Rovněž nejsou pojištěny pohledávky z tzv. podřízených vkladů.
Výše náhrady se vypočítá z celkového objemu pojištěných vkladů jednotlivého vkladatele u dotčené banky a poskytuje se ve výši 100 % tohoto objemu maximálně však do výše ekvivalentu 50 tisíc EUR pro jednoho vkladatele u jedné banky. Na náhradu nemají nárok osoby, které mají k bance zvláštní vztah, tj. zejména její akcionáři a společnosti jimi kontrolované, členové statutárního orgánu a dozorčí rady, vedoucí zaměstnanci banky, společnosti pod kontrolou banky, a rovněž osoby odsouzené v trestním řízení v souvislosti s praním špinavých peněz.
Pobočky zahraničních bank se nemusí účastnit systému pojištění pohledávek z vkladů, pokud svůj záměr oznámí České národní bance a současně jí prokáží, že systém pojištění pohledávek z vkladů, na kterém jsou účastny, zaručuje oprávněným osobám nejméně stejný stupeň ochrany, jaký je požadován právem Evropských společenství.
Na pobočky zahraničních bank, které požívají výhody jednotné licence podle práva Evropských společenství, se ustanovení zákona o bankách související s pojištěním pohledávek z vkladů vztahují, jen pokud využijí možnosti připojištění u Fondu pojištění vkladů.
Konsolidovaný dohled
Banky působící na českém bankovním trhu se angažují i v ostatních oblastech finančních služeb formou vytváření finančních skupin zahrnujících např. pojišťovnu, penzijní fond, investiční společnost, investiční fondy, finanční leasingovou společnost, faktoringovou společnost aj. Výsledky hospodaření všech společností ve skupině se mohou vzájemně ovlivňovat nejenom pozitivně, ale i negativně, proto je nezbytné monitorovat celou skupinu společností. To je úkolem konsolidovaného dohledu, který sleduje a reguluje rizika, kterým je banka vystaven právě svojí účastí ve finanční skupině. Proto jsou některá pravidla obezřetného podnikání (zejm. kapitálové přiměřenosti, angažovanosti a vnitřního kontrolního systému) uplatňovaná též na skupinu jako celek.
V České republice je konsolidovaný dohled prováděn nad bankovními skupinami, tj. skupinami, v jejichž čele stojí banka, a nad skupinami, v jejichž čele stojí jiná finanční instituce (finanční holdingová společnost) nebo nefinanční instituce (smíšená holdingová společnost). Vzhledem k tomu, že ve finančním sektoru působí ve velké míře subjekty kontrolované zahraničními vlastníky, velký význam má i spolupráce se zahraničními regulátory. Pravidla takovéto spolupráce jsou obsažena v jednotlivých dvoustranných a mnohostranných dohodách o spolupráci (tzv. Memoranda of understanding).
