Podle ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů jsou standardně předmětem daně silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu.
S účinností od 1. 1. 2009 jsou však předmětem daně silniční i všechna silniční vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určena výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice. Rozhodující podmínkou proto, aby vozidlo uvedené kategorie bylo předmětem daně silniční, je tedy samotný fakt registrace v registru silničních vozidel. Znění 2 ZDSL i jeho interpretace odpovídá směrnici Evropského parlamentu a rady č. 1999/62/ES ve znění směrnice č. 2006/38/ES (dále jen směrnice), která upravuje zdanění těžkých nákladních vozidel a k jejíž implementaci byla Česká republika po vstupu do Evropské unie povinna. Novela směrnice č. 2006/38/ES, kterou byla změněna definice pojmu vozidla, zavázala členské státy EU implementovat ustanovení do národních úprav v roce 2008.
Dle článku 5 směrnice u vozidel evidovaných v členských státech vybírá daně uvedené v článku 3 směrnice (v České republice jde o daň silniční) pouze členský stát, v němž je vozidlo evidováno. Vozidla registrovaná v ČR a provozovaná v členských státech EU by proto neměla být zdaňována v zemi, kde jsou provozována a naopak, vozidla provozovaná v České republice, ale registrovaná v jiném státě, by neměla být předmětem daně silniční v České republice. V opačném případě by docházelo k rozporu s právem EU.
