Energy policy
Cílem energetické politiky Evropské unie je zaručit bezpečné dodávky energie při nízkých nákladech a bez rizik pro zdraví občanů a pro životní prostředí.
Zpočátku nebyla ve Smlouvách zakládajících Evropská společenství obsažena žádná ustanovení o energetické politice Společenství. V počátcích procesu budování Evropy se vytvářely institucionální rámce pro oblast uhelného průmyslu a pro jadernou energetiku. V roce 1951 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), jehož platnost vypršela 31. prosince 2002 a v roce 1957 bylo založeno Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom), které bylo v roce 1967 plně integrováno do EU a které je spolu s množstvím ustanovení obsažených v kapitolách „vnitřní trh“ a „životní prostředí“ základem energetické politiky Společenství.
Za současné energetické situace stojí před Evropskou unií řada důležitých úkolů a problémů: jde o rozvoj obnovitelných energetických zdrojů, otvírání trhů s plynem a elektřinou, snižování energetické závislosti Evropské unie, jadernou bezpečnost a příslušné bezpečnostní záruky. Evropská unie přijala opatření zaměřená především na zajištění bezpečnosti dodávek energií v podmínkách závislosti na dovozu ropy z politicky nestabilních regionů, dále na přehodnocení priorit ve vztahu k jaderné energetice s přihlédnutím k rizikům havárií a k problematice jaderného odpadu, a konečně na podporu udržitelného rozvoje.
Komise navrhla program opatření pod názvem Inteligentní energie pro Evropu, který si klade za cíl zvýšit v Evropě podporu obnovitelných energetických zdrojů (ALTENER) a energetické efektivnosti (SAVE) a přeorientovat mezinárodní snahy na realizaci těchto dvou priorit (COOPENER).
