European Monetary Cooperation Fund
Evropský měnový fond byl ustaven v dubnu 1973 jako jeden z mála uskutečněných námětů Wernerovy zprávy. V březnu 1979 se stal institucionální součástí Evropského měnového systému. Na rozdíl do původních představ Wernerovy zprávy, která v EMCF spatřovala zárodek budoucí Evropské centrální banky, však tato instituce byla nakonec vybavena poměrně skrovnými kompetencemi. Dbát měla primárně na řádné vypořádání pohledávek a závazků z intervenční činnosti členských centrálních bank a v této souvislosti obhospodařovala svěřené úvěrové nástroje.
EMCF se účastnil emisí oficiálního ECU tím způsobem, že členské centrální banky vložily do Fondu 20 % tržní hodnoty zlatých a dolarových rezerv, za což jim protihodnotou byl připsán peněžní ekvivalent v ECU. Nezrealizována byla představa sdružování rezerv v EMCF, který by je svým vlastním jménem spravoval.
V čele Fondu stál Výbor guvernérů členských centrálních bank, každá s váhou jednoho hlasu. Fond neměl své stále zaměstnance, operativní agendu jeho jménem zabezpečovala basilejská Banka pro mezinárodní platby. EFMS vyvíjel činnost do prosince 1993, kdy jeho funkce následně převzal Evropský měnový institut.
