Tuzemská energetika zažívá jedno z nejdivočejších období za poslední léta. Ještě neutichla kritika nekontrolovaného boomu fotovoltaiky v loňském roce, jejíž podpora bude podle Energetického regulačního úřadu v příštích dvaceti letech stát 329 miliard. A celý energetický trh zmrazila havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě.
Dopady na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejdůležitější obchodní partner Česka Německo ohlásilo odstavení všech jaderných elektráren do roku 2021, což zvyšuje tlak i na domácí energetiky v čele s polostátním obrem ČEZ. Ten navíc překvapivě rychle změnil generálního ředitele, kdy „neodvolatelného“ Martina Romana nahradil jeho „klon“ Daniel Beneš. To však nejsou jediná horká témata lukrativního odvětví. V Česku vrcholí boj o teplárenství, který může nastavit celý trh na desítky let dopředu. Většině tepláren končí v letech 2012 a 2015 kontrakty na dodávky hnědého uhlí a nové se jim nedaří kvůli vysokým cenám uzavřít.
Především těžební společnost Czech Coal Pavla Tykače, který má k dispozici nejvíce volného uhlí, tlačí ceny až na dvojnásobek. Což by v podstatě znamenalo úplný přesun zisku tepláren do Tykačovy kapsy. A potažmo i zdražení tepla pro domácnosti, tedy voliče. „Vláda se musí rozhodnout, jakým způsobem chce v budoucnosti teplo zajistit. Jestli z uhlí, nebo nechá rozpadnout centrální vytápění a přejdeme na jiné zdroje. A pak musí jasně říci, kde je chce vzít,“ říká místopředseda Teplárenského sdružení a generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. Vzhledem k tomu, že teplárny jsou často ve vlastnictví měst a ta ovládají politici, stává se z hnědého uhlí velký energetický a politický problém současnosti.
Jaderná velmoc
A nejen ten má řešit s napětím očekávaná Státní energetická koncepce (SEK), která se rodí v hlavách odborníků na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Práce na SEK vrcholí na podzim 2011 a do konce roku se má vláda rozhodnout, jakým směrem se bude tuzemská energetika ubírat příštích padesát let. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek předloží vládě čtyři možné scénáře.
Už teď je z připravovaných materiálů jasné, že budoucnost vidí ministerstvo především v jádru a uhlí. A dlouhodobou roli bude hrát i plyn. „Přes zvýšený dovoz plynu je pro nás klíčové, aby si Česko do budoucnosti zachovalo energetickou soběstačnost,“ říká Kocourek. Zvýšenou závislost na dovozu plynu z nestabilních zemí, jako je Rusko, má kompenzovat masivní výstavba podzemních plynových zásobníků. Mohutnější zásoby umožní přečkat případné dlouhé výpadky dodávek a zareagovat například dovozem zkapalněného plynu přes státy Evropské unie. Česko by tak nemělo být vydíratelné jako někdejší Ukrajina v roce 2009, když nechtěla přistoupit na vyšší ruské ceny.
Zpět ale k jádru a uhlí. Všechny varianty energetické koncepce počítají s boomem jaderných elektráren. Ministr Kocourek – od roku 2006 do roku 2010 předseda dozorčí rady ČEZ – plánuje v souladu s vedením polostátního obra modernizaci Dukovan, rozšíření Temelína a do roku 2060 stavbu dalších deseti až patnácti jaderných zdrojů. Z Česka by se tak stala jaderná velmoc, která by z atomu pokrývala přes osmdesát procent spotřeby. Zároveň by o víc jak šedesát procent zvětšila přebytky, které by mohly jít na export. Což je především pro ČEZ velmi lákavý potenciál příjmů. Kocourek sice tvrdí, že přebytky využijeme v budoucnosti na pohánění elektromobilů, ale tomu při anonymních hovorech nevěří ani lidé z ČEZ. „Prodej elektřiny na zahraniční trhy je jediným obhajitelným argumentem pro stavbu nových jaderných elektráren,“ shodují se odborníci napříč energetickým trhem.
Krmivo pro elektrárny
Otázkou navíc je, čím se budou elektrárny „krmit“. Ať už vyhraje tendr na dostavbu Temelína kdokoliv, získá tím reference na stavbu elektráren i do budoucnosti a je velmi pravděpodobné, že by stavěl i ostatní „temelíny“. A každá firma používá své vlastní palivo. Představa, že Česko bude dovážet tuny obohaceného uranu z Ruska, jistě straší nejednoho energetického odborníka. Žhavou otázkou je i vyhořelé palivo, které zatím neumí nikdo na světě efektivně využít a jehož současné skladování v krytech elektráren je pouze dočasným řešením. V tomto směru je energetická koncepce velmi technologicky optimistická.
Každopádně boom jádra má hodně odpůrců, a to nejen z řad ekologů. „Podle mě je koncepce nerealistická a spoléhat na jádro jako na zásadní zdroj elektrické energie je chybné,“ myslí si otevřeně Jiří Gavor z poradenské společnosti ENA. „Energetická soběstačnost se stala slovní zástěrkou pro plány na nové atomové reaktory i prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Ovšem, jak už řekl dokonce i bývalý generální ředitel ČEZu Jaroslav Míl, návrh energetické koncepce ministerstva průmyslu je brutálně exportní. Máme se stát jadernou elektrárnou Evropy. Vydělají velké energetické firmy, prodělají všechny ostatní,“ kritizuje Kocourkovy plány i Edvard Sequens ze sdružení Calla. A dodává, že Česko spotřebuje na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu čtvrté největší množství energie. Řešení vidí v úsporách a podpoře obnovitelných zdrojů (OZE).
Hlavně ne obnovitelné zdroje
Pravdou je, že s OZE se v koncepci příliš nepočítá. Ekologickou energii do značné míry zdiskreditoval nekontrolovaný rozvoj fotovoltaiky a ministerstvo neuvažuje, že by podíl OZE do roku 2020 překročil třináct procent. Přitom Evropská unie počítá s pětinovým podílem. Zajímavé je, že v nejvíce jaderné variantě dokonce úplně mizí podpora slunečních elektráren po jejich dožití. Což podle kritiků výrazně zastaví technologický rozvoj v oboru. A to ve chvíli, kdy Německo právě na OZE staví svou budoucnost.
Dalším ožehavým tématem, které vzbuzuje velké emoce, je sázka na vytěžení domácího hnědého uhlí. Kocourek se nikdy netajil tím, že by se hnědé uhlí za těžebními limity mělo pálit. A kromě jedné varianty s tím počítají všechny připravované scénáře koncepce. Za limity dnes leží přes tři čtvrtě miliardy tun hnědého uhlí. Většina v severních Čechách. Jedna varianta koncepce ale připouští i vytěžení beskydského černého uhlí kolem Frenštátu pod Radhoštěm. Současná vláda se sice zavázala, že limity v tomto funkčním období neprolomí, mezi odborníky ale převažuje názor, že k tomu stejně jednou dojde. „Musíme se bavit o tom, jakou máme alternativu. A domácí hnědé uhlí je v poměru cena, výkon a energetická soběstačnost jednoznačně nejvýhodnější,“ je přesvědčený generální ředitel Severočeských dolů Jan Demjanovič. Prolomení limitů tak bude čistě politické rozhodnutí – samozřejmě za tiché práce armády lobistů uhlobaronů Tykače a Zdeňka Bakaly.
Povolenky aneb ČEZ vítězí
Ale nejen budoucností žije česká energetika. Vláda rozhodla, že do roku 2020 rozdá energetickým firmám povolenky (jedna povolenka = povolení vypustit do vzduchu jednu tunu CO2) zdarma v hodnotě 47,5 miliardy výměnou za příslib, že ušetřené peníze investují do čistších technologií. Je to důležitá zpráva i pro český průmysl, který může na přestavbě zdrojů profi tovat. Nejlepší zprávou je to ale bezesporu pro ČEZ, který ušetří přes třiatřicet miliard, za něž by si musel povolenky kupovat. Radost mají rovněž teplárny a další velké energetiky. Podle kritiků se ale bezplatným přidělováním stát zbytečně zbavuje padesáti miliard korun, které mohl použít třeba na úspory v domácnostech či firmách.
Bezplatné povolenky tvoří zhruba třetinu všech, s kterými bude vláda mezi léty 2013 – 2020 hospodařit. „Zbylé“ přibližně za 108 miliard půjdou do aukcí, kde si je mohou kupovat znečišťovatelé ovzduší. Příjmy půjdou do státního rozpočtu. Systém obchodování je založený na tom, že chce-li nějaká firma vypouštět do vzduchu více tun oxidu uhličitého, než má povoleno, musí si je jednoduše dokoupit. Naopak firmy, které dokáží díky lepším technologiím vypouštět méně škodlivin, mohou ušetřené povolenky prodávat. Obchod organizuje státní společnost Operátor trhu s elektřinou.
Zatímco o povolenkách je jasno a primárně ovlivňují hlavně velké firmy, vláda ještě uvažuje o zavedení uhlíkové daně, která by ovlivnila značnou část populace. O co jde? Malé energetické zdroje do dvaceti megawatt výkonu – například kotle spalující uhlí či plyn – by platily speciální daň za znečišťování ovzduší. Podle výpočtů Teplárenského sdružení by daň postihla asi dva miliony domácností, neboť jejich dodavatelé tepla by daňové zatížení promítli do ceny. Na druhou stranu by tak i lokální výrobci přispívali ke zlepšování životního prostředí.
„Jde v podstatě o protržní opatření, které odstraňuje cenové deformace. Pokud by všechny energie měly ve své ceně zahrnuté dopady na životní prostředí a lidské zdraví, což ale uhlíková daň řeší jen částečně, nepotřebujeme dotace a další podpůrné mechanismy ani pro obnovitelné zdroje. Výhodnější se stanou i všechny investice do úspor energie,“ je přesvědčený Edvard Sequens. Hotovo ale ještě není, podle Kocourka se bude ještě o uhlíkové dani vyjednávat. A tipovat výsledek je jako věštit z křišťálové koule.
Pohled právníka
Energetika je velice zajímavá i z pohledu právního. Bavíme se totiž o stovkách právních předpisů, které tuto oblast u nás upravují. Zároveň je energetika ze své podstaty dotčena i silným mezinárodněprávním prvkem, protože elektřina a podobná média jsou jasně univerzálním produktem a jednou z hlavních obchodovaných komodit na celém světě. S tím také souvisí to, že jako málokde jinde se v energetice z pohledu právního mísí prvky veřejnoprávní a soukromoprávní.
Klasickým případem nešťastně nastavené legislativy jsou fotovoltaické elektrárny. Tahle sranda bude mít bezpochyby vážné právní dopady pro stát. Téma FVE ale ještě uslyšíme tolikrát, že je škoda plýtvat na něj místem v rámci tohoto příspěvku. To, co zcela jistě neuniklo pozornosti žádného člověka, který se pohybuje v oblasti energetiky, je poměrně rozsáhlá novela Energetického zákona, tedy z. č. 458/2000 Sb., která byla provedena letos v srpnu zákonem č. 211/2011 Sb. Tato novela z dílny MPO vychází zejména z tzv. třetího energetického balíčku EU. V celé Evropě v posledních letech sílí tlak na větší liberalizaci trhu s energiemi, jako i na větší energetickou bezpečnost a posílení práv konečného zákazníka. V uvedeném duchu k nám přichází i zmiňovaná novela.
Novela energetického zákona
Účinná je ještě příliš krátkou dobu na to, aby bylo možné zhodnotit, do jaké míry se povedla. Každopádně přináší řadu zásadních změn. Zvyšuje tlak na bezpečnost a stabilitu dodávek elektřiny zejména pro konečné spotřebitele. Nově se určuje sféra pravomoci pro Státní energetickou inspekci a Energetický regulační úřad. Energetický regulační úřad tak dohlíží na dodržování podmínek zákona a Státní energetická inspekce má nyní v gesci dodržování podmínek zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů (z. č. 180/2005 Sb. v platném znění) a zákona o hospodaření energií (z. č. 406/2000 Sb. v platném znění).
Přesná specifikace byla nutná, mimo jiné i kvůli velmi důležité činnosti, jakou je náročný dispečerský systém řízení přenosové soustavy. Dispečerský systém řízení v oblasti přenosových soustav je svojí náročností velice podobný systému řízení letového provozu. Další velice důležitou novinkou je zavedení institutu autorizace výstavby nového energetického zdroje s výkonem nad 1 MW, kterou bude mít na starosti MPO. Důvod je zřejmý, protože je potřeba postupovat v souladu se Státní energetickou koncepcí a Národním akčním plánem pro obnovitelné zdroje. Tato změna by měla předejít právě třeba nekoncepčnímu přístupu k FVE. Konečně, zkrátka nepřijde ani zákazník – spotřebitel. Novelou totiž došlo i ke změně zákona o ochraně spotřebitele a práva spotřebitelů znatelně posílila, viz například ustanovení § 11 a z. č. 211/2011 Sb.
Novela ovšem přináší nejen práva, ale také povinnosti a v případě jejich porušení stanoví rovněž sankce, blíže viz ustanovení § 90 – Přestupky. To se týká fyzických osob a vřele doporučuji se s nimi seznámit, protože pokuta za uvedený přestupek může být až sto, resp. pět set tisíc korun! U správních deliktů právnických osob – držitelů licence pak je výčet deliktů a přestupků opravdu obsáhlý a pokuty jsou velice vysoké, zjednodušeně až sto milionů korun! Tady připomínám, že pokuta rozhodně není daňově odečitatelnou položkou, jak se stále ještě mnozí mylně domnívají, a s ohledem na stav státní kasy nepochybuji, že se s případným ukládáním sankcí nebude otálet.
Převzato z časopisu KOMORA.cz, vydávaném Hospodářskou komorou České republiky, autoři: Petr Svoboda, redaktor časopisu Týden a Michal Kroft, advokát, Managing Partner NWD Legal.
