Mohou být české firmy ve stále globalizovanějším světě světového obchodu konkurenceschopné? Sázet jen na tradici a cenu nestačí. Pouze jedenáct procent českých firem spatřuje potenciál v inovacích, což je žalostně málo. Jak tedy rychle uspokojit své technologické potřeby? Třeba transferem technologií. I o tom je náš rozhovor s Ing. Jiřím Janošecem, PhD., zástupcem vedoucí Skupiny transferu technologií a podpory podnikání Technologického centra Akademie věd ČR.
Co všechno se dá pod pojem transfer technologií zahrnout?
Pojem transfer technologií bývá chápán různými organizacemi a odborníky různě. Někdo pod něj zahrnuje pouze prodej, resp. nákup licence. Avšak často bývá transfer technologií definován volněji, a pak zahrnuje i podporu spolupráce mezi univerzitami a podniky, zejména mezi malými a středními (MSP). Za transfer technologií tak lze považovat i společný výzkum a vývoj např. mezi univerzitou a MSP, směřuje-li k vývoji nové technologie. Nebo třeba založení spin-off firmy, která dále rozvíjí prostředek pro realizaci výsledků výzkumu. K tomu se pak řadí i navazující služby venture kapitálu a později např. i prodej spinoff firmy dál. V dnešní době se tak stále víc hovoří o přenosu poznatků (tzv. knowledge transfer). V takových případech je předmětem transferu v podstatě přenos – transfer myšlenek, resp. znalostí. Toto se odehrává především při spolupráci univerzit a podnikové sféry. Jako příklad lze uvést definici transferu technologií, kterou používá mezinárodní síť pro podporu podnikání a inovací Enterprise Europe Network (více na www.enterprise-europe-network.cz).
Daří se v aplikaci transferu technologií českým firmám?
Firmy, které chápou inovace jako nezbytnou podmínku svého dalšího rozvoje, se s problematikou transferu setkávají poměrně často. Zlepšováním svých technických parametrů a růstem znalostí má firma větší šanci obstát ve stále náročnějším konkurenčním prostředí. Zdá se však, že inovačních firem je v České republice stále pomálu. Většina exportérů mezi malými a středními podniky spoléhá na zastaralé konkurenční výhody – tradici a cenu. Podle výsledků výzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, realizovaného v roce 2010, pouze jedenáct procent firem spatřuje potenciál v inovacích. A to je jistě smutné zjištění, když si uvědomíme, že obchod je dnes už hodně globalizovaný a výrobců, kteří se snaží prosadit hlavně cenou, jevelmi mnoho. Stavět strategii na nízké ceně je v naší kotlině vůbec nešťastná volba. Někdy se tvrdí, že máme dobrou geografickou polohu, nicméně z hlediska byznysu není problém vyrobit stejné zboží v některé z nedaleko ležících východoevropských zemí, jež jsou možná geograficky položeny hůř, nicméně požadované komponenty vyrobí a dodají za poloviční cenu. Ostatně, už jsme trendu přesunu výrobních kapacit dál na východ svědky.
Čím se tedy mohou české firmy na evropských a světových trzích prosadit?
Česko se řadí mezi velmi malé státy, které neoplývají surovinami, nemají velký spotřebitelský trh a ani nedisponují levnou pracovní silou. Zdá se, že zbývá jen jediná možnost, a tou je kvalifikovaná pracovní síla a výroba produktů s vyšší přidanou hodnotou, což trh patřičně ocení. Jak se k tomuto stavu dobrat, víme už hodně dlouho – investovat do vzdělání, výzkumu a do inovací. Mluvíme-li o inovacích, ty lze realizovat vlastním přičiněním, ve spolupráci s dalšími subjekty, hlavně univerzitami a výzkumnými ústavy, a také prostřednictvím nákupu technologie nebo navázáním spolupráce se zahraničím. V řadě případů je jednodušší a rychlejší, když si firma potřebnou technologii nebo její část koupí, než aby investovala do relativně zdlouhavého výzkumu. Transfer technologie se pak stává efektivním prostředkem, když může relativně rychle uspokojit svoje technologické potřeby.
S transferem technologií se tedy můžeme setkat ve všech podnikatelských sektorech. Jak v Česku funguje cesta od výzkumu a vývoje až po konečnou fázi uplatnění?
Předmětem transferu technologií mohou být technologie v každém stádiu vývoje, v podstatě od nápadu po hotové řešení, které lze hned na trhu komerčně uplatnit. Platí samozřejmě, že čím je nabízené řešení či technologie rozpracovanější, čím víc je potvrzeno různými testy a zkouškami, že vyvíjená technologie bude fungovat a splňovat očekávané nároky, tím je pro potenciální zájemce atraktivnější a pro prodejce finančně výnosnější. Naopak, pro tzv. early-stage technologie (tedy technologie „v prvopočátku“) se zájemce hledá těžko a je třeba počítat i s tím, že pokud se najde, bývá cena za dané řešení poměrně nízká. Lze také narazit na různá úskalí, která mohou obchod zkomplikovat. Patří sem např. rozdílná očekávání obou subjektů, rozdílné přístupy k stejnému problému, problémy spojené s vlastnictvím výsledků a jeho financováním a další.
Jak funguje transfer technologií z České republiky za hranice a pomohl nám v tom vstup do EU před sedmi lety?
Pokud jde o transfer technologií, tak se vstupem do Evropské unie se pro Českou republiku výrazně nic nezměnilo. Už od roku 1997 jsme byli součástí evropského projektu Innovation Relay Centres, zaměřeného na podporu inovací a transferu technologií. Ten byl v roce 2008 rozšířen a pokračuje dál v rámci projektu Enterprise Europe Network. V ČR rovněž funguje Asociace institucí a odborníků transferu znalostí, o.s. (AKTOP), která sdružuje právnické a fyzické osoby činné a zainteresované ve vyhledávání, ochraně a komercializaci nových výzkumných poznatků, transferu znalostí, ve využití nových poznatků pro inovační podnikání a v profesích, které s takovými činnostmi souvisejí. Zakládajícími členy AKTOP jsou přední české univerzity, firmy, asociace a fyzické osoby, které mají zájem na zlepšování konkurenceschopnosti národní i evropské ekonomiky a na využití inovačního potenciálu nových výzkumných poznatků. Sdružení AKTOP je členem Proton Europe, evropské asociace pro transfer znalostí a technologií.
Existuje nějaký podobor transferu technologií, v němž hraje Česko ve světě první housle?
Je velmi obtížné vybrat jeden sektor, kde by byla Česká republika excelentní v oblasti transferu technologií. Podmínky pro úspěšný transfer technologií vycházejí z podhoubí úspěšného experimentálního výzkumu a aplikovaného vývoje a „ostrůvky excelence“ jsou v ČR rozprostřeny v širokém spektru sektorů. Pravděpodobně nejúspěšnějším příkladem transferu technologií posledních let je spolupráce profesora Holého z Ústavu organické chemie a biochemie s americkou farmaceutickou firmou Gilead Sciences na vývoji léků proti AIDS.
Jakým způsobem dochází k financování transferu technologií od vývoje až po konečného aplikátora?
Mezi hlavní finanční zdroje financování výzkumu patří národní grantové programy a evropské peníze (například 7. rámcový program EU pro výzkum a vývoj). V roce 2009 vznikla Technologická agentura ČR, státní subjekt, jehož posláním je financovat vybrané projekty aplikovaného výzkumu, resp. finančně podporovat výzkumnou a vývojovou spolupráci mezi podnikovou a akademickou sférou. Nicméně chybí citelně finanční prostředky pro „zárodečné technologie“ (early-stage technologies) a rovněž masivnější podpora pro fázi „proof-of-concept“ – tedy pro fázi, kdy je potřeba vytvořit funkční prototyp technologie.
Je zajištěna bezpečnost vývoje a uplatnění proti krádežím a plagiátům?
Ochrana inovací a nápadů spadá do problematiky ochrany duševního vlastnictví (Intellectual Property Rights, zkratka IPR). Problematika tzv. nehmotných statků a průmyslových práv je velmi rozsáhlá a zájemce o tuto problematiku lze odkázat např. na Úřad průmyslového vlastnictví v Praze, jenž poskytuje širokou informační podporu. Nebo na nedávno vydanou publikaci s názvem „Nehmotné statky a průmyslová práva: jejich ochrana, oceňování a komerční využití“, která je kolektivním dílem devíti specialistů, iniciovaným a koordinovaným Technologickým centrem AV ČR, v rámci aktivit sítě Enterprise Europe Network ČR. Výše zmíněné dílo je určeno především malým a středním inovačním podnikům a výzkumným organizacím, kterým nabízí přístupně formulovaný a relativně ucelený přehled aspektů ochrany a využití průmyslových práv a práv k duševnímu vlastnictví, jenž mohou upotřebit ve své každodenní praxi. V obecnější rovině je vznik díla spojen s poznatkem, nyní hojně frekventovaným v klíčových evropských programech i politikách, že nutnou podmínkou pro efektivní inovační proces a růst konkurenceschopnosti evropských podniků je právě ochrana duševního vlastnictví – tedy technických vynálezů, vzhledu výrobků, jejich značek a všech prakticky využitelných tvůrčích myšlenek obecně.
Zdroj: Převzato z časopisu Podnikatel – podnikatelský list pro Českou republiku, vydávaném společností PROFIL Brno, s.r.o.
