Součást souhrnné prezentace nabídky služeb státu pro exportéry "Export v kostce".
Pomoc podnikatelům
Ministerstvo průmyslu a obchodu vytvořilo jednotnou službu pro podnikatele, kteří chtějí rozšířit své podnikatelské aktivity do jiného státu EU. Jedná se o integrovanou asistenční síť služeb JKM, ProCoP a SOLVIT, jež poskytuje svým klientům kvalifikovanou a komplexní pomoc v následujících oblastech:
- krátkodobé podnikání v jiném státě EU;
- dlouhodobé podnikání v jiném státě EU;
- obchodování s výrobky v EU;
- řešení problémů s úřady v rámci EU.
S žádostí o pomoc či informace se lze obrátit na kterýkoliv článek sítě. Podnikatel tak nemusí hledat, kdo by mu mohl nejlépe pomoci. Služba je dostupná také přes internet či ze zahraničí prostřednictvím diplomatických ekonomů zastupitelských úřadů a generálních konzulátů ČR v zahraničí a zahraničních kanceláří agentury CzechTrade v zemích EU. Dotazy je možné pokládat také prostřednictvím on-line formuláře na webovém portálu www.businessinfo.cz.
Zde také naleznete další užitečné informace ohledně podnikání v EU, např. o přeshraničním poskytování služeb, uznávání kvalifikací, vysílání pracovníků apod.
Informace o jednotlivých službách sítě
Informační místo ProCoP
Služba ProCoP byla zřízena na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 o vzájemném uznávání. Působí na odboru vnitřního trhu a služeb mezinárodní konkurenceschopnosti MPO. Jejím posláním je informovat podnikatele o technických požadavcích, které jsou kladeny na výrobek národními a evropskými předpisy, při jeho uvádění na trh. Podnikatelé se zde mj. dozví, zda jimi distribuovaný výrobek je v ČR podroben předchozímu schválení nebo registraci. ProCoP rovněž poskytuje obecné informace o fungování nařízení o vzájemném uznávání, o uplatňování zásady vzájemného uznávání. Informace jsou poskytovány bezplatně a ve lhůtě patnácti pracovních dnů od podání žádosti. Bližší informace naleznete na stránkách ProCoP.
SOLVIT
Alternativní řešení sporů na vnitřním trhu. Každý občan či podnikatel se na něj může obrátit se stížností na postup českých i zahraničních úřadů, který je v rozporu s principy volného pohybu zboží, služeb i osob. Problémy řeší bezplatně, ve lhůtě max. 10 týdnů a dosahuje přitom 90% úspěšnosti. Můžete jej kontaktovat emailem, telefonicky (na čísle 224 221 701, faxem na čísle 224 853 079), vyplnit stížnost on-line, či přijít osobně na adresu Politických vězňů 20, Praha 1. Pro korespondenci použijte následující poštovní adresu: Ministerstvo průmyslu a obchodu, SOLVIT, Na Františku 32,110 15 Praha 1.
Jednotná kontaktní místa
Jednotná kontaktní místa (JKM) jsou zacílena na pomoc podnikatelům v oblasti poskytování služeb. Jsou součástí celoevropské sítě, díky čemuž mohou pomoci i v případě podnikání v jiném členském státě EU. Úlohou jednotného kontaktního místa je především usnadnění vstupu do podnikání v rámci jednotného evropského trhu a k tomu slouží dvě hlavní funkce. Poskytování informací, které klient potřebuje k tomu, aby mohl podnikat a zprostředkování kontaktu s příslušným úřadem, který se povolováním konkrétních činností zabývá. Fyzická JKM fungují na 15 obecních živnostenských úřadech a elektronické JKM lze nalézt na www.businessinfo.cz. Elektronické JKM obsahuje podrobné informace o vyřízení oprávnění v ČR, ale i další informace ohledně podnikání v rámci EU, přičemž je zde klientovi umožněno položit dotaz ohledně těchto témat.
Základní principy vnitřního trhu EU
Volný pohyb zboží
Základní předpoklad fungování vnitřního trhu. Značného uvolnění bylo dosaženo již odstraněním tzv. tarifních překážek (cla a omezení s rovnocenným účinkem). Nástrojem k uvolňování je rovněž technická harmonizace, neboli sjednocení technických, zdravotních a jiných požadavků na úrovni legislativy ES a následně v předpisech jednotlivých členských států. Harmonizovány jsou například požadavky na kosmetické výrobky, hračky, strojní zařízení. Gestorem oblasti harmonizovaného zboží je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Vedle toho však existuje stále široká oblast zboží u něhož si každý stát stanoví vlastní požadavky pomocí národních předpisů – neharmonizovaná sféra. Pro toto zboží platí tzv. zásada vzájemného uznávání.
Dle této zásady má zboží vyrobené nebo uvedené na trh jednoho členského státu v souladu s jeho právními předpisy v zásadě volný přístup na trh jiného členského státu. Základem této myšlenky je, že výrobek, který je dobrý pro spotřebitele jednoho členského státu, je dobrý i pro spotřebitele jiného státu. Zásada vychází z čl. 34 až 36 Smlouvy o fungování EU a rovněž z judikatury Evropského soudního dvora. Její aplikace má přednost před národním právem stejně jako před správní praxí úřadů členských států. Výjimky z uplatňování principu vzájemného uznávání jsou možné pouze z důvodů ochrany veřejného zájmu, jak je uvádí čl. 36 Smlouvy o fungování EU.
Volný pohyb služeb
Volný pohyb služeb je jedním ze základních pilířů vnitřního trhu. Služby lze uvnitř EU poskytovat ve dvou režimech. V režimu usazení a v režimu tzv. přeshraničního poskytování. Režim usazení znamená jednoduše to, že žádnému občanu členského státu EU nesmí být bráněno se na území jiného státu tzv. usadit, tedy získat zde povolení k činnosti – poskytování služeb. Rozhodnete-li se získat místní ekvivalent živnostenského průkazu například ve Francii, bude vám vydán po splnění stejných podmínek, jaké musí splnit francouzský živnostník. Absence francouzského občanství zde nesmí být na překážku. Skutečným benefitem je ale možnost tzv. přeshraničního poskytování služby.
To znamená, že podnikatel – OSVČ z jednoho členského státu poskytuje služby v jiném členském státě pouze na základě oprávnění vydaného orgánem svého domovského státu. Například český živnostník může dočasně nebo příležitostně poskytnout službu v jiném členském státě pouze na základě svého živnostenského listu vydaného českým živnostenským úřadem, aniž by žádal o vydání jakéhokoliv oprávnění orgán státu, kde hodlá svou službu poskytnout. Tohoto režimu podnikání lze využít, pokud je služba poskytována dočasně a příležitostně. Co to znamená? Neexistuje jednoznačné časové kritérium pro rozlišení toho, kdy je možno ještě činnost považovat za dočasnou a příležitostnou (tedy kdy se jedná o přeshraniční poskytování služeb), nebo kdy je činnost již trvalého charakteru a je nutné se v daném státě usadit. Jednotlivé situace je nutno posuzovat s přihlédnutím k charakteru poskytované služby. Například oprava auta může trvat hodinu a provedení stavební práce může trvat měsíc. Pokud ale byly zakázky provedeny v jiném členském státě, podnikatel zde neinzeruje, nemá zde trvalou infrastrukturu ani zaměstnance, jde o jednorázovou zakázku a po provedení práce odjede zpět do svého domovského státu, pak se dají obě činnosti poskytnout přeshraničně. V některých případech, které se ale liší v různých státech pro různé profese, je třeba před poskytnutím služby doložit, že podnikatel splňuje příslušné kvalifikační požadavky. Tyto situace jsou velmi individuální a proto nelze než doporučit se o této povinnosti vždy v konkrétním případě informovat. Poradit může například síť tzv. Jednotných kontaktních míst.
Volný pohyb osob
neznamená jen volný pohyb pracovníků, ale i studentů a seniorů. Rovněž zahrnuje právo podnikatelů usadit se v jiném členském státě za účelem podnikání. Pokud jde o volný pohyb pracovních sil, občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají stejný přístup na trh práce jakéhokoliv členského státu jako vlastní občané tohoto státu, tedy bez jakýchkoli omezení, povolení nebo dalších podmínek, které vlastní občané plnit nemusí. Gestorem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Svoboda usazení za účelem podnikání se vztahuje jak na osoby samostatně výdělečně činné tak na obchodní společnosti.
Volný pohyb kapitálu
je nedílná součást prosazení práva volného pohybu zboží, osob a služeb. Jde především o odstranění všech národních překážek pro transfer kapitálu s ostatními členskými státy EU a i s třetími zeměmi a o zavedení pravidel EU o zabezpečení přeshraničních plateb a transferů kapitálu všeho druhu. V ČR spadá problematika volného pohybu kapitálu především do působnosti Ministerstva financí.
Právní úprava – co byste měli vědět
Harmonizace technických požadavků na výrobky
V případě tzv. harmonizovaných výrobků platí, že technické požadavky na tyto výrobky jsou upraveny jednotně právními předpisy na úrovni Evropské unie. Harmonizace je nejčastěji provedena směrnicemi, které jsou následně implementovány prostřednictví národních právních předpisů. Pokud se tedy jedná o výrobek, pro který jsou stanoveny požadavky těmito směrnicemi, má automaticky zajištěn volný pohyb v rámci EU, neboť takový výrobek vyhovuje technickým předpisům ve všech členských státech.
Harmonizovaná X neharmonizovaná sféra
V praxi mohou vznikat problémy s určením toho, zda se v konkrétním případě jedná o harmonizovaný či neharmonizovaný výrobek. Určitým krokem k usnadnění je požadavek, který stanoví Nařízení evropského parlamentu a Rady č. 764/2008, o vzájemném uznávání, které ukládá Evropské komisi povinnost vést orientační seznam neharmonizovaných výrobků. Tento seznam je průběžně doplňován a aktualizován na stránkách Komise.
Seznam obsahuje také informace o tom, které aspekty související s výrobkem jsou harmonizovány. Jednotlivé druhy zboží jsou zde řazeny dle mezinárodně uznávaných CN kódů. Tento seznam však neobsahuje vyčerpávající výčet veškerých neharmonizovaných výrobků a má pouze informativní charakter. Obdobný seznam existuje rovněž na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu. Jedná se o nezávazný přehled národních požadavků na výrobky, který slouží podnikatelům pro prvotní informaci. Tento seznam není konečný ani závazný, proto podnikatelům doporučujeme obrátit se vždy na informační místo ProCop a to i v případě pochybností zda se v konkrétním případě jedná o harmonizovaný či neharmonizovaný výrobek. Ohledně harmonizovaných výrobků je rovněž možno kontaktovat Úřad pro technickou normalizaci, metrologii astátní zkušebnictví.
Princip vzájemného uznávání
Princip vzájemného uznávání se uplatňuje pro výrobky v tzv. neharmonizované sféře. Jedná se o výrobky, pro které nebyly požadavky stanoveny jednotně právními předpisy na úrovni
Evropské unie. Podle této zásady členské státy nemohou na svém území omezit prodej výrobků, které byly vyrobeny nebo uvedeny na trh v jiném členském státě v souladu s jeho právními předpisy. evropských států jsou na velmi podobné úrovni a všude je zaručena ochrana oprávněných zájmů, jakými jsou především život, zdraví a bezpečnost.
Není proto možné omezit volný pohyb výrobků na základě toho, že výrobce vyrobil zboží podle jiných technických pravidel/parametrů a dosahuje ochrany oprávněných zájmů jiným způsobem, než který je předepsán pro místní výrobky. K takovému opatření může stát přistoupit pouze tehdy, je-li ohrožen veřejný zájem uznaný právem Evropské unie. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008, o vzájemném uznávání stanoví konkrétní procesní postupy, jak má být zásada vzájemného uznávání aplikována správními orgány při jejich rozhodovací praxi. Více informací naleznete na webových stránkách MPO.
Volný pohyb služeb
Na konci roku 2009 nabyl účinnosti zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, kterým je do českého právního řádu převedena evropská směrnice o službách na vnitřním trhu. Zákon upravuje několik stěžejních institutů. Zavádí především institut přeshraničního poskytování služeb, tedy možnost dočasně a příležitostně poskytovat služby na území České republiky pouze na základě oprávnění vydaného orgánem svého domovského státu. Na základě transpozičních předpisů v ostatních členských státech EU mohou i čeští podnikatelé obdobně poskytovat své služby zákazníkům na trzích celé evropské sedmadvacítky.
Dalším významným přínosem je otevření tzv. Jednotných kontaktních míst. Tato kontaktní místa zřízená při obecních živnostenských úřadech v sídle jednotlivých krajů slouží českým i zahraničním poskytovatelům služeb k vyřízení veškerých nezbytných formalit souvisejících se vstupem do podnikání, a také se vstupem na evropské trhy. Podnikatel se zde dozví nejen informace o právních předpisech v oblasti služeb ve všech členských státech EU, ale i např. informace týkající se ochrany spotřebitele, možnosti řešení případných sporů, apod. Pomocí kteréhokoliv Jednotného kontaktního místa je také možno odeslat žádost o vydání oprávnění k poskytování služeb přímo příslušnému správnímu orgánu.
Mezi další přínosy zákona o volném pohybu služeb je možné zařadit např. administrativní zjednodušení (uznávání dokumentů, uznávání pojištění uzavřeného v jiných členských státech EU, apod.) a v neposlední řadě také tzv. „proceduru tichého souhlasu“, která byla zavedena do některých povolovacích režimů. Na základě této procedury vznikne žadateli oprávnění k poskytování služby ze zákona, pokud správní orgán nevydá oprávnění ve lhůtě k tomu určené.
Vysílání pracovníků
Podnikatel, který má sídlo v členské zemi EU, může dočasně vyslat své zaměstnance do jiné členské země EU, aby tam, na základě smlouvy se zahraničním partnerem, poskytli službu (resp. vykonali práci). Platí, že po celou svého pobytu v zahraničí jsou vyslaní pracovníci zaměstnáni vysílajícím podnikem a po vykonání práce se vrací do země původu.
Při vysílání pracovníků je nutno splnit formální požadavky týkající se otázek sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, to znamená:
- zažádat na místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení o vystavení standardizovaného formuláře A1 (bývalý formulář E101), který potvrzuje příslušnost k právním předpisům.
- zažádat u příslušné zdravotní pojišťovny o vystavení Evropského průkazu zdravotního pojištění, pokud nebyl pojišťovnou vystaven.
- Mimo splnění formálních požadavků je třeba dodržovat také pracovně-právní předpisy státu, kam jsou pracovníci vysíláni. Těmi jsou např. minimální mzda, maximální délka pracovní doby, ochrana zdraví bezpečnosti a hygieny při práci, apod. Český zaměstnavatel tak bude například v případě poskytování zakázky ve Španělsku vyplácet svým zaměstnancům španělskou minimální mzdu, dodržovat španělskou zákonnou pracovní dobu, atd.
Zvláštními požadavky, které mohou členské státy uplatňovat jsou notifikace neboli ohlášení určitých dat týkající se pracovníků a samotné služby příslušným úřadům, požadavek mít určité dokumenty v místě výkonu služby (např. platební výkazy, rozpisy práce, apod.) a požadavek mít zástupce pobývajícího na území státu vyslání.
Oblast daní z příjmu je upravena mezi státy EU Smlouvami o zamezení dvojího zdanění (Double Taxation Avoidance Agreements). Základním principem těchto smluv je to, že fyzická osoba poskytující přeshraničně služby po dobu méně než 183 dnů v účetním roce, odvádí daň z příjmu pouze ve státě původu. V případě, že taková osoba poskytuje služby (resp. vykonává práci) po více než 183 dnů v roce, je povinna odvádět daně v obou státech. Odvedená částka tak musí být rozdělena mezi dané dva státy – detailní úpravu však stanoví vnitrostátní předpisy.
Německo a Rakousko
Rakousko a Německo otevřeli k 1. 5. 2011 svůj pracovní trh českým firmám. Posledním dubnovým dnem totiž vypršela přechodná období, která omezovala kromě volného pohybu pracovníků také volný pohyb služeb. Rakousko a Německo jsou posledními dvěma zeměmi, které využily maximální možnou dobu pro ochranu svého trhu práce a až do posledního dne vyžadovaly ve vybraných sektorech od českých firem pracovní povolení.
Právě dvě sousední země označuje většina českých firem za nejlákavější podnikatelské destinace. Otevření jejich pracovního trhu je pro naše podnikatele výzvou a příležitostí zároveň. Přestože povinnost získat v těchto zemích pracovní povolení českým firmám odpadne, ostatní formality spojené s vysíláním zůstanou beze změny.
V Informace týkající se těchto formalit zodpoví podnikatelům Jednotná kontaktní místa a síť Enterprise Europe Network.
Podnikatelé si budou muset ohlídat především pracovněprávní podmínky státu, kam své pracovníky vyšlou, zejména pak výši minimální mzdy. V Rakousku ani Německu není výše minimální mzdy fixně stanovena. Minimální mzdy zde určují obecně závazné kolektivní smlouvy. Zorientovat se v těchto smlouvách a najít správnou výši minimální mzdy může být komplikované především v Rakousku, kde jich existuje větší množství. Navíc právě Rakušané se přílivu českých firem nejvíc obávají. S koncem přechodných období proto začne platit rakouský zákon o boji proti mzdovému a sociálnímu dumpingu, který bude nedodržování povinné výše minimální mzdy trestat vysokými pokutami.
Kontakty:
Ministerstvo práce a sociálních věcí
JUDr. Ladislava Steinichová, oddělení EU
e-mail: ladislava.steinichova@mpsv.cz
tel: 221 923 168
Státní úřad inspekce práce
Ing. Jana Bělíková
e-mail: jana.belikova@suip.cz
tel.: 553 696 345
Export v kostce
Export v kostce – souhrnná nabídka služeb státu pro exportéry
Pro další informace o službách volejte 800 133 331.
