Účinná exportní strategie musí mít ambici přispívat ke zvyšování konkurenceschopnosti domácích firem a prosazování obchodně-ekonomických zájmů země v zahraničí. Musí být dominantní součástí vládní politiky podpory hospodářského růstu. Nemůže být zaměřená pouze na vytváření příznivého makroekonomického a obchodně politického rámce. Její snahou musí být přiblížit se tomu, co exportéři znají pod pojmem aktivní a dravá obchodní politika.
Exportní strategie vychází především z modelů zvyšování konkurenceschopnosti v zemích Evropské unie. Úspěšné modely tam profitují především zpřímé asistence firmám přímo v zahraničí, z cílené propagace země a oborů a z aktivní práce lidí vysílaných státem ve prospěch podniků. Je proto zřejmé, že bude nutné věnovat více času firmám, které potřebují služby státu při vstupu na mezinárodní trhy. S tím souvisí i požadavek efektivně alokovat čas a poměřovat výsledky . Tomu je nutné přizpůsobit styl práce lidí, kteří za stát působí v zahraničí, to znamená přejít ze vztahu „úředník - úředník“ na vztah „expert - zákazník“.
Samozřejmým předpokladem při rozvíjení exportní strategie je nutnost respektovat mezinárodní pravidla a závazky ČR nejen z pozice členské země EU, ale i jako člena WTO, OECD a dalších organizací.
Služby v zahraničí poskytované státem budou vycházet z koncepcí vůči klíčovým, prioritním skupinám zemí, ve kterých můžeme dosáhnout ekonomické výsledky a měřitelné efekty. Zastoupení státu mají opodstatnění pouze v zemích, kde existují šance dosáhnout pozitivních efektů. Bude nás zajímat hlavně hodnocení spokojenosti uživatelů s tím, jak jim sloužíme. Je přitom důležité nezaměňovat cíle a prostředky. Obrazně řečeno, nestačí „otevírat dveře“ a „organizovat oficiální účasti“, ale musíme se starat o to, "kdo za těmito dveřmi je" a kolik příležitostí vystavovatelé získali, jaké jsou výsledky jednání.
Exportní strategií přispívá stát kakceleraci pozitivních efektů, které jsou dosahovány českými firmami na zahraničních trzích. SWOT analýza české ekonomiky se zaměřením na export (viz příloha 1) charakterizuje hlavní slabé stránky, jejichž změna závisí na celkové hospodářské strategii.
Vize: Prosadit Českou republiku ve světě prostřednictvím obchodu a investic.
I když je vývoj exportu v posledních letech výrazně příznivý, podle vývozu zboží na obyvatele (EUROSTAT) se ČR v roce 2004 stala nejdynamičtějším vývozcem mezi zeměmi EU – [MPO05]), v konkurenceschopnosti české ekonomiky existuje řada dosud nevyužitých příležitostí.
Současný růst je svým charakterem spíše extenzivní, využívá především komparativních výhod (cena vstupů, levná pracovní síla), které se v dlouhodobém kontextu vyčerpají. Podle údajů OECD zaostává ČR v produktivitě práce za většinou zemí EU-15. Ve srovnání s Rakouskem, Německem, nebo Velkou Británií je efektivita práce vČR poloviční, vůči Lucembursku nebo Francii zhruba třetinová. [OECD2005]
Export napomáhá k růstu produktivity práce, neboť exportní impulsy a požadavky na konkurenceschopnost produktů urychlují nejen procesy inovací v oblastech technických a technologických řešení, ale mají dopad i na modernizaci infrastrukturních sítí a nastolují nové požadavky i na pracovní zdroje, jejich kvalifikaci, mobilitu a pod.
Růst exportu však nemá pozitivní dopady jen na bezprostředního exportéra, ale je spojen s celou řadou stimulačních efektů v měřítku celého národního hospodářství. Umožňuje vznik nových pracovních míst, a to nejen u přímých exportérů, ale i v celé síti jejich domácích subdodavatelů i v řadě sektorů služeb. To vede k posilování zaměstnanosti a důchodů domácností, což je spojeno se zvyšováním poptávky a spotřeby s pozitivním dopadem na tempo ekonomického růstu.
Smyslem exportní strategie je napomoci k většímu zapojení podnikatelské sféry do oblasti mezinárodního podnikání na zahraničních trzích, a to nejen rozvojem obchodní výměny, ale i větší investiční aktivitou navenek.
Návrat na stránku Exportní strategie 2006 až 2010
