IPO je anglická zkratka pro Initial Public Offer, neboli první veřejná nabídka/emise. Majitelé soukromé společnosti se rozhodnou vydat další akcie a nabídnout je veřejnosti prostřednictvím burzy. Klasická burza má několik funkcí, jednou z nich je vytvořit trh pro existující akcie, druhou, klíčovou funkcí, je vytvořit likvidní trh pro vydávání nových akcií (emisí). Pražská burza v současné době tuto druhou funkci bohužel zatím nesplňuje.
IPO je anglická zkratka pro Initial Public Offer, neboli první veřejná nabídka/emise. Jedná se o moment, kdy se majitelé soukromé společnosti rozhodnou vydat další akcie a nabídnout je veřejnosti prostřednictvím burzy.
Klasická burza má několik funkcí, jednou z nich je vytvořit trh pro existující akcie, druhou, klíčovou funkcí, je vytvořit likvidní trh pro vydávání nových akcií (emisí).
Pražská burza (PB) v současné době tuto druhou funkci nesplňuje. Dokonce ani kdyby se sloučila s Bratislavskou burzou, nezvýší se celková likvidita v poměru na počet skutečně obchodovaných titulů, které lze dnes spočítat na prstech. Očekávané privatizace podniků se státní účastí sníží likviditu a počet obchodovatelných akcií.
Vstupem ČR do Evropské unie sice vzrostla důvěryhodnost a bonita republiky, nicméně se neočekává, že by na její burzu vstoupil podstatný nový kapitál či noví, prominentní hráči. Ti, kteří zde chtěli být, už tady jsou.
Situace v Evropské unii
Dnes už nic nebrání tomu, aby česká firma, která splňuje základní parametry, nemohla emitovat své akcie kdekoli na světě. Z praktického hlediska se podíváme pouze na burzy zeměpisně bližší.
Neuer Markt ve Frankfurtu byl součástí hlavní burzy SRN. Protože ale většina akcií byla z dob internetové euforie, ukončila tato burza své aktivity v červnu 2003. Přestože index NEMAX 50 stále existuje, očekává se, že bude ukončen do konce roku 2004.
Britská burza se sídlem v Londýně má 2 trhy, trh hlavní, kde se obchodují větší, pevně ustavené společnosti, a AIM (Alternative Investment Market), kde se obchodují relativně malé společnosti s krátkou historií, mnohdy ve fázi růstu a vývoje, a proto i často bez ziskové historie. Trh AIM se postupně vyvinul z OTC (Over the Counter) a USM (Unlisted Securities Market), které splňovaly potřeby MSP již od 70. let. Tyto trhy se běžně nazývají Senior a Junior Markets (senior a junior trhy). Oba trhy mají trochu jiná pravidla, ale podstatou je, že Senior trh má mnohem vyšší požadavky jak při vstupu, tak v průběhu sledování výkonnosti jednotlivých firem burzovními analytiky. U všech titulů obchodovaných na obou burzách se však udává cena nákup/prodej.
Existuje ještě jeden trh, který už ale není součástí Londýnské burzy, kde nelze vydávat nové emise. Ten se nazývá OFEX a jedná se o soukromou společnost, založenou skupinou makléřů, kteří vytvářejí vlastní trh u vybraných titulů. Dobrým příkladem jsou akcie Manchestru United, které lze volně obchodovat na Londýnské burze, s průhlednou cenou koupě/prodej, zatímco akcie Arsenalu jsou pouze na OFEXU. Pokud někdo chce koupit akcie Arsenalu, musí zavolat makléři OFEXU, který zavolá majitelům akcií a obchod dohodne. Jedná se tedy o trh, nicméně málo likvidní a tituly, které se zde obchodují, často bývají soukromé společnosti (s. r. o.), které chtějí odprodat část svého majetku. Je třeba zdůraznit, že tento typ trhu není vhodný pro vydávání nových akcií, respektive získávání nového kapitálu.
Zatímco hlavní burza existuje již přes dvě stě let, AIM existuje od roku 1995, a připuštěno bylo přes 1 200 společností. Přestože v drtivé většině jde o společnosti britské, mnohé pocházejí také z EU, USA, Austrálie i z Ruska.
Přibližně 10 miliard liber bylo získáno jak od velkých finančních institucí (penzijní fondy, pojišťovny), tak od soukromých investorů, jde tedy o řádově 8 milionů liber při jedné emisi. Nutno říci, že některé jsou mnohem větší, jiné zase menší, nicméně málokdy pod 1,5 milionu liber (kurs řádově 1 libra = 50 Kč).
Česká firma, která má zájem o vstup na Londýnskou burzu AIM, by měla mít obrat okolo 250 milionů Kč a ziskovou historii. Nejdůležitějším faktorem je ale potenciál rychlého růstu a budoucí ziskovost.
Náklady na úspěšné IPO na Londýnské burze závisí na úplnosti emise, a nelze uvést obecně platnou cenu tohoto procesu. Nicméně existují sdružení britských makléřů, právníků a auditorů, kteří jsou ochotni nechat si své náklady uhradit až po úspěšné emisi, takže finanční riziko pro MSP je minimální. Takové riziko však podstoupí pouze v případě firmy, kterou považují za perspektivní.
Důvody pro úspěšnou emisi v současné době
Nízké úrokové sazby přetrvávají už 3 roky a americká centrální banka používá nízkou úrokovou sazbu jako nástroj stimulace amerického hospodářství. Sazby v EU jsou také na historickém minimu, ve Velké Británii také. Japonské a švýcarské úrokové sazby se přibližují nule, a proto dluhopisy mají nízkou výnosnost.
Investice do akcií na hlavní burze se stále považují za relativně riskantní, protože P/E ratio (poměr mezi hodnotou a výnosem firmy) je historicky vysoký a je větší šance poklesu než růstu. Nicméně dominantní finanční instituce jako penzijní fondy a pojišťovny mají denní příjmy v desítkách milionů liber a neustále hledají bezpečné a perspektivní místo pro své krátkodobé i dlouhodobé investice. Trh AIM těmto finančním institucím umožňuje, aby investovaly zanedbatelné procento svých prostředků do perspektivních podniků s potenciálem růstu. Potenciál růstu může posunout výnosnost jejich investic v horizontu, kterého nelze dosáhnout konvenčními finančními instrumenty. Étosem tohoto investování je, že finanční instituce si nemohou dovolit na těchto trzích nebýt exponovány.
Nevýhody pro emitenta
Hlavní nevýhodou je ztráta anonymity. Podnik i jeho vedení bude po vstupu na burzu pod mikroskopem. Finanční analytici se budou neustále zajímat o každodenní chod a – podle pravidel burzy – management bude mít povinnost informovat burzu o čemkoli, co by mohlo jakkoli ovlivnit cenu akcií. Tím může být nový klient, ztráta existujícího klíčového klienta, rezignace členů představenstva či soudní spor s dodavatelem – cokoli může ovlivnit stabilitu a ziskovost firmy.
Existuje také období, kdy vrcholový management a vlastníci emitenta nesmějí prodávat své akcie – a to prvních 12 měsíců po emisi a 6 týdnů před oznámením svých výsledků burze, což bývá dvakrát do roka. Důvodem je, že vedení může mít informace, které je zvýhodňuje oproti ostatním investorům. Samozřejmě, že pokud by se tak stalo, a to i pouze dodáním informací někomu, kdo není přímo angažován ve firmě, jednalo by se o trestný čin (takzvaný insider dealing).
Trh bude očekávat absolutní otevřenost emitenta ohledně obchodní strategie. Pokud emitent chce, aby jeho akcie byly aktivně obchodovány, musí neustále získávat důvěru trhu tím, že dodává pravidelné a přesné informace. Pokud by například předseda představenstva jeden týden informoval, že očekává zisky, a týden nato byly výsledky opačné, mohl by být nucen k rezignaci.
Emitent si také musí uvědomit (a může to i považovat za nevýhodu), že burza se nechová vždy racionálně a že i v době, kdy je jeho firma úspěšná, se může stát, že hodnota jeho akcií poklesne. A to proto, že trh, celkový či pouze jednoho konkrétního oboru, se chová negativně. Davová psychologie však působí i opačně a firma, která má slabé výsledky, může vychutnávat růst svých akcií v období euforie a všeobecného růstu akcií.
Výhody
Hlavní výhodou je přístup k levnému kapitálu. Oproti půjčce (loan capital) mají akcie (equity capital) nízké náklady, protože nenesou žádné úrokové sazby a není třeba je nikdy splatit. Proto firmy, které potřebují nový kapitál pro zakoupení technologie, nových výrobních prostorů či akvizici konkurenta používají své akcie jako levný zdroj kapitálu. V případě akvizice se navíc často platí přímo akciemi.
Pokud emitent posléze půjčku od banky chce, jeho pozice je mnohem silnější, protože banka si bude vědoma jeho bonity – a to proto, že už je sledován burzou (a to pečlivěji, než je většina bank schopna). Půjčku tak většinou získá za měkčích podmínek.
Díky tomu, že existuje trh s akciemi emitenta, je možné, že někteří z partnerů z firmy odejdou s částkou, která by u soukromé společnosti byla těžko dosažitelná. Někdy je proto IPO řešením exitu (odchodu ze společnosti). Trh zde jasně a průhledně stanoví tržní cenu obchodního podílu a zaplatí za něj.
Opce (share options) pro klíčové zaměstnance odmění a udrží ty, kteří jsou pro firmu přínosem. Tento silný motivační faktor používá absolutní většina firem, které emitovaly, a to velmi úspěšně, protože objektivně spojuje ziskovost firmy a výkon zaměstnance s jeho odměnou; platí to pro řadové zaměstnance i vrcholové vedení. Ve většině veřejně obchodovaných firem tvoří zisk z opcí mnohem zajímavější část celkové odměny managementu než plat a bonusy.
Při jednání s bankami, zákazníky a dodavateli by se nemělo opominout ani zhodnocení postavení firmy či společenského postavení jejího vedení. Nejedná se pouze o prestiž (která alespoň v kontextu ČR bude dlouho unikátní a omezena na hrstku firem), ale o zcela objektivní postavení na vrcholu podnikatelské kultury.
Pokud máte zájem dozvědět se víc o možnosti emise, spojte se s makléřem nebo se podívejte na stránky EuroHelp(klikněte na AIM). Na těchto stránkách najdete také česky mluvící zástupce sdružení britských burzovních poradců, kteří jsou ochotni poskytnout zdarma předběžný názor na úspěšnost emise a případně nést výše zmíněné riziko při její realizaci.
Pro více informací o Pražské burze vyzkoušejte stránky Komise pro cenné papíry (KCP), případně požádejte o velmi zajímavou brožurku „Jak emitovat dluhopisy a akcie na veřejném trhu“, kterou KCP poskytuje zdarma.
