Skutečný ratingový černý pátek 13. zažila Francie a dalších osm zemí. Degradace ratingu země agenturou Standard and Poor´s o 1 stupeň vzbudila na domácí scéně pochopitelně velký ohlas a umožnila rozvinutí celé řady teorií, co tato degradace vlastně znamená. Rating AAA (znamenající jistotu bezpečného dlužníka) držela Francie nepřetržitě od 25. 6. 1975. To umožňovalo Francii vypůjčovat si na trhu za těch nejvýhodnějších podmínek.
Předně je potřeba uvést, že v případě Francie se nejedná o naprosté překvapení, jelikož náznaky se objevovaly v posledních měsících z mnoha stran (na začátku listopadu 2011 Moody’s, potom S&P) a jednalo se skutečně jen o otázku času. Nicméně se degradace od S&P možná přeci jen tak rychle nečekala, zvláště když Fitch potvrdil neměnnost svého ratingu a navíc stav veřejných financí se, přes nepříznivý vývoj HDP v posledním čtvrtletí, vyvíjel nad poměry dobře (deficit je podle předběžných čísel o cca 4 mld. EUR nižší než ve schváleném návrhu rozpočtu na rok 2011).
Následovala pochopitelně nemalá mediální ofenzíva k uklidnění situace. Degradace je nevítaná zejména pro Sarkozyho, který necelých 100 dnů před prezidentskými volbami dostal nepříjemný políček v oblasti, na které si volebně velmi zakládá (tj. ekonomická role Francie a její budoucí pozice v EU a ve světě) a díky které získával v poslední době mezi domácími voliči chybějící „body“.
Zástupci vlády citují v oficiálních vyjádřeních, že to je sice nepříjemná zpráva (např. ministr financí F. Baroin), ale není to pohroma. Tisková mluvčí V. Pécresse pak uvádí, že strategie Francie je i nadále zaměřena na své oddlužování, posílení konkurenceschopnosti a růstu. „Francie nadále zůstává (pro investory) bezpečnou hodnotou,“ dodává v prohlášení.
Poměrně jednoznačná je pozice premiéra, který nevidí důvod k panice, ale ani k podcenění situace. Relativizuje na jednu stranu degradaci o 1 stupeň („20. stupeň z 21 možných není tak velký rozdíl oproti 21. z 21“), ale na druhou stranu trvá na tom, že vláda přistoupila k odpovídajícím reformám v zájmu snížení státního dluhu a tyto reformy jsou pro agentury čitelné a důvěryhodné, takže snížení ratingu není důsledkem pohledu jen na izolovanou Francii, nýbrž na zemi, která je členem EU a v kontextu (krize) EU působící. Zdůraznil, že rozhodnutí summitu EU z 9. prosince 2011 proto musí být co nejrychleji naplněna a ihned po skončení blížícího se „sociálního summitu“ 18. ledna 2012 musí na tato rozhodnutí navázat další jasné kroky spojené se strukturální reformou, zvýšení konkurenceschopnosti a hospodářského růstu Francie.
Rating AAA (znamenající jistotu bezpečného dlužníka) S&P držela Francii nepřetržitě od 25. 6. 1975. To umožňovalo Francii vypůjčovat si na trhu za těch nejvýhodnějších podmínek. Hlavní francouzskou otázkou pochopitelně je, jak tato degradace ovlivní úrokové sazby budoucích francouzských půjček, resp. zda skutečně hrozí zdražení (růst sazeb) a tím v dlouhodobé perspektivě prodražení dluhu a zda budou například francouzské obligace oproti těm německým zajímavé atd. První dílčí odpověď už může být známa v nejbližších dnech v souvislosti s vydáním 87 mld. obligací k financování FR dluhu.
Francouzská burza zatím reagovala velmi klidně a podle řady vyjádření domácích finančníků ani není důvod k něčemu mimořádnému, jelikož pokles trhů v minulých měsících již vše dávno anticipoval a ono snížení ratingu o 1 stupeň si lze vykládat i tak, že se jedná de facto o výborný výsledek, protože to mohlo dopadnout i hůř… Nelze v žádném případě ani dávat rovnítko mezi pojem „rating“ a „investor“, natož pak vyvozovat, že pro investory je rating hlavní či klíčovou položkou v jejich rozhodovacím procesu.
Vnitropoliticky se s vzniklou situací musí poprat hlavně N. Sarkozy, jelikož se dá očekávat velmi tvrdý protiútok v rámci kampaně jeho soupeřů v boji o prezidentské křeslo a objevují se první silná prohlášení z tábora PS, kdy M. Aubry již zaútočila: „Pan Sarkozy zůstane prezidentem degradace Francie a budou to Francouzi, kteří zaplatí.“ F. Bayrou (MoDem) pak hodnotí degradaci jako „průvodní znak let selhání a úpadku a další kandidát D. de Villepin hovoří dokonce o zradě na FR voličích.“ Sarkozy už Francouze mediálně přesvědčuje delší dobu, že je nezbytné začít skutečně šetřit. Veřejně tak mj. přepočítal optimistické odhady budoucího FR růstu z 1,75 % pro rok 2012 na 1 % a nastartoval proces rekapitalizace bank z vlastních zdrojů, snížení vyplácení dividend ve prospěch posílení vlastního kapitálu, atd.
Je třeba se ještě vrátit k důvodům snížení ratingu. S&P jako hlavní uvádí kumulaci situace, kdy Francie válčí dlouhodobě s deficitem veřejných financí kombinovaným s perspektivou recese, kdy jsou reálně ohroženy cíle snižování deficitu rozpočtu, resp. úsilí vlády v tomto ohledu pak shledává S&P jako nedostatečné. Navíc vše probíhá v kontextu z pohledu agentury mála konkrétních výsledků evropského summitu 8. a 9. prosince 2011. Citovány jsou agenturou zejména hrozící četné právní překážky a celková nedostatečnost přijatých řešení krize v Eurozóně. Nabízí se tedy otázka, nakolik je to celé vlastně „chyba“ Francie (a třeba také Rakouska, které rovněž přišlo o AAA) a nakolik hraje roli celkový kontext eurokrize. Jinými slovy se může jednat do značné míry o „vysvědčení celé Evropy, zejména pak Eurozóny.
Mezi další možné negativní dopady snížení ratingu Francie je potřeba ještě zmínit ovlivnění ratingu Evropského stabilizačního fondu, kdy hrozí i zde revize AAA. Podle specialistů z ratingového prostředí se snížení negativně projeví i na ratingu firem, bank a též regionů a lokalit, jelikož stát slouží v tomto případě jako jistý referenční údaj a pokud se sníží rating jemu, automaticky se sníží i dál.
Zajímavá závěrečná poznámka k možnému budoucímu vývoji ceny půjček. Tisk uvádí příklad Nového Zélandu, který přišel o AAA v září 2011. Ceny úvěrů zde údajně ihned vzrostly, aby se pak stejně prudce vrátily na úroveň před degradací.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Paříži (Francie).
