Francie stála při zrodu Evropského hospodářského společenství, je nejrozlehlejší a druhou nejlidnatější zemí EU. Její vliv na administrativu a směřování Evropské unie je proto velký. Podmínky pro podnikání jsou ve Francii příznivé i přes vyšší zdanění.
Francie je velmi vyspělou zemí s dobrými podnikatelskými podmínkami pro domácí i zahraniční podnikatele a firmy. Nicméně uspět na francouzském trhu není snadné. V absolutních číslech je Francie pátým největším exportérem světa (po Číně, Německu, USA a Japonsku). Nejvíce Francie exportuje do Německa (15 %), Španělska (10 %), Itálie (9 %), Velké Británie (8 %) a USA (7 %). Francie je největším světovým vývozcem elektrické energie, když 80 % elektrické energie je produkováno v jaderných elektrárnách. A ve Francii se tradičně daří výrobcům luxusního zboží. Světovou módu ovlivňují především francouzské a italské společnosti. Velmi známé francouzské společnosti jsou např. Louis Vuitton, Chanel, Hermes, Cartier či Christian Dior. Všechny tyto společnosti patří do desítky nejluxusnějších značek dle renomovaného časopisu Forbes. Tyto a další domácí společnosti (např. LὈréal, Renault, Danone, Air France, AXA, Allianz a PSA Peugeot Citroen) pomáhají Francii vytvářet ve světě velmi dobrou image.
Podnikatelské prostředí
Podmínky k podnikání jsou ve Francii výborné, podle zprávy Světové banky Doing Business 2011 jsou 26. nejlepší na světě. Oproti roku 2010 si Francie polepšila o pět míst. Česku patří 63. místo. Podle každoroční studie Světového ekonomického fóra the Global Competitiveness Report 2010 – 2011 je Francie 15. nejvýkonnější zemí světa. Česku patří 36. místo.
Rovněž finanční trh patří mezi nejlepší, podle studie Světového ekonomického fóra Financial Development Index 2010 má Francie 11. nejlepší finanční index. Česku patří 33. místo.
Kolik stojí založení firmy?
Nejoblíbenějším typem společnosti je společnost s ručením omezeným, která má ve Francii dvě varianty. SARL (alespoň dva společníci, maximálně 100 společníků) a EURL (jeden společník). Odpovědnost společníků je omezena výší jejich příspěvků. SARL je vhodný typ společnosti zejména pro malé a střední podniky. Základní jmění společnosti s ručením omezeným musí činit nejméně 7500 €. Náklady spojené se založení SARL činí přibližně 500 €. Pro společnost s ručením omezeným jsou důležitým dokumentem stanovy, které zahrnují organizační rozdělení moci společnosti, počet členů, odpovědnost členů, základní kapitál a další. Pro větší společnosti je nejvýhodnějším typem společnosti akciová společnost, které mohou být obchodovatelné na burze. Minimální kapitál pro akciovou společnost je 37 000 € a k založení akciové společností je nutné nejméně sedm akcionářů. Zahájit podnikání je ve Francii poměrně snadné díky fungující síti CFE (poskytuje poradenství pro povinnou administrativu). Jejich služby využívají především menší společnosti a živnostníci.
Daně jsou vysoké
Vyšší celkové daňové zatížení než ve Francii je jenom v zemích Skandinávie, Belgii a Itálii. Celková míra zdanění přesahuje 43 % k HDP, v Česku dosahuje míra zdanění 36 % k HDP. Časová náročnost spojená s daňovými povinnostmi je však ve Francii podstatně nižší než v Česku. Podle zprávy Světové banky Paying Taxes 2011 zabere daňová agenda francouzským společnostem méně času než ve většině zemí EU (lepší je pouze Irsko, Velká Británie a Švédsko), naopak Česku patří předposlední pozice před Bulharskem. Francie je jednou z mála vyspělých zemí světa, kde je uvalena dokonce daň z bohatství.
Daň z příjmu fyzických osob
Daňové zatížení ve Francii je progresivní, je zavedeno celkem pět daňových pásem (0 %, 5,5 %, 14 %, 30 % a 40 %). Jako ve všech členských zemích jsou zavedeny různé položky snižující daňovou povinnost (podpora bydlení, vzdělání či zabezpečení na penzi). Občané s majetkem nad 760 tisíc € odvádějí daň z majetku, sazba daně se pohybuje od 0,55 % do 1,8 %.
Sociální pojištění
Francie je jedinou zemí EU s vyššími odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění než v Česku. Zaměstnavatel v průměru odvádí za svého zaměstnance na pojistném 42 % z jeho hrubé mzdy, v Česku 34 %. Francouzští zaměstnavatelé odvádějí za své zaměstnance důchodové pojištění, příspěvek na nemoc, invaliditu a mateřství a příspěvek v nezaměstnanosti. I přes vysoké odvody na pojistném je zdravotní péče ve Francii drahá a Francouzi platí vysokou spoluúčast, např. za léky platí občané až 85 % z ceny léčiva (záleží na druhu léku), základní hospitalizační poplatek činí 16 € za den, lékařské ošetření 30 % nákladů.
Daň z příjmu právnických osob
Světovým trendem je snižování sazby daně z příjmu právnických osob. Francie není výjimkou, sazba daně však klesá pomalu a po Maltě (35 %) je druhá nejvyšší v EU. V roce 2000 byla ve Francii sazba daně 37,8 %, v současnosti činí 34,4 %. V Česku byla v roce 2000 sazba daně 31 %, v letošním roce je 19 %. Standardní sazba daně je 33,33 %, současně však musí společnosti odvádět speciální daň na sociální účely. Menší společnosti, kde nejméně 75 % kapitálu vlastní fyzické osoby, s ročním obratem do 7 630 000 € podléhají 15% sazbě daně.
DPH
Základní sazba DPH je 19,6 %. Snížená sazba daně je 5,5 %, je uvalena např. na zemědělské produkty, knihy, zábavu a potraviny. Supersnížená sazba DPH je 2,1 % a je uvalena na zdravotnické potřeby a noviny.
Mzdy a pracovní doba
Ve Francii jsou poměrně značné regionální rozdíly v nezaměstnanosti a výši dosahovaného příjmu. V nejlepším regionu (Centre) jsou mzdy o více než třetinu vyšší než v regionu Réunion. Průměrná hrubá měsíční mzda za rok 2009 dosahovala 2755 € měsíčně. Francie je jednou z mála zemí, kde došlo i pro rok 2011 ke zvýšení minimální mzdy (na 1365 €). Ve Francii je nejkratší pracovní týden v Evropě, pouze 35 hodin týdně. Zákonnou pracovní dobu 35 hodin si může země dovolit především kvůli nadprůměrné produktivitě práce, které Francie dosahuje. Současné nastavení zákonné pracovní doby je však maximálně únosné a snižuje konkurenceschopnost některých domácích firem. Rovněž je ve Francii velmi vysoký počet nepracovních dní (dovolená a svátky), celkem 40 dní, např. v Česku 32 dní, Německu 30 dní, Austrálii 28 dní, USA 25 dní, Kanadě 19 dní. Míra nezaměstnanosti se po celý rok 2010 pohybovala v rozmezí 9,7 % až 9,9 %.
Prameny: the Worldbank – Doing Business 2011, OECD Tax Database, CIA (Central Inteligence Agency) – the World Factbook, the Worldbank and PwC – Paying Taxes 2011, Forbes, Platinum Brands
Zvládněte etiketu, získáte kontrakt
Země galského kohouta si vždy budovala image hrdého a úspěšného státu, ve kterém každodennost plyne s grácií a elegancí. Nejinak tomu je v obchodu. Při jednání s Francouzi se nenechte zaskočit nadřazeným chováním a lpěním na ryze francouzských pravidlech společenského i obchodního styku. Pokud v této zkoušce obstojíte, máte téměř vyhráno.
Jak vystupovat na schůzce s francouzskými obchodními partnery? Při setkání i při loučení si všichni zúčastnění podávají ruce. Pouze při setkání s velmi vysoce postavenou dámou mohou muži naznačit polibek ruky. Když pozdravíte bonjour, nezapomeňte dodat madame nebo monsieur. Mezi příbuznými, přáteli, známými (zvláště na jihu) je běžný naznačený polibek na obě líce. Líbání jako pozdrav má svá pravidla. Nejdříve je levá líce, pak pravá líce. V některých oblastech se povolují polibky tři nebo i čtyři.
Výměna vizitek v obchodním styku je samozřejmostí. Jednající by měl být vybaven vizitkou ve francouzštině. Vizitka by měla obsahovat jméno a příjmení, název a adresu podniku či organizace, telefonní a faxová čísla i e-mailové spojení. Soukromé adresy se na vizitkách neuvádějí. Vždy musí být uvedena funkce. Na funkce si Francouzi nesmírně potrpí a je pro ně příznačné, že každý pracovník má na vizitce uvedenou byť i zcela nejasnou pracovní funkci, jako např. chargé de mission. Akademické tituly se na vizitkách vynechávají. Šlechtické tituly, vyjádřené předložkou „de“ nebo „de la“, sice již ztratily svůj nadřazující charakter, ale staly se součástí jména. Proto je nutné je v osobním styku důsledně dodržovat a není možné je vynechat. Partnery oslovujeme bez titulů, ale vždy funkcí, např. pane předsedo (monsier le président). Pokud má někdo více funkcí, je vhodné v oslovení používat tu, která se nám zdá nejhonosnější.
Paní ředitel
Francouzky jsou známé tím, že na veřejnosti vystupují velmi sebevědomě a můžeme se s nimi v obchodních firmách setkat i na vedoucích funkcích. Doporučuje se oslovovat je „paní řediteli“ (madame le directeur) nikoliv „paní ředitelko“, což většina žen ve vedoucích funkcích považuje spíše za urážku. Obvykle vystačíme s oslovením monsieur, madame a madémoiselle (pane, paní, slečno) bez příjmení. Slovo docteur je ve Francii určeno pouze lékařům, advokát se oslovuje Maitre (Mistře) a ingénieur je povolání, ne titul. Ve Francii se dodržuje slušnost dávání přednosti ve dveřích. Společensky starší, a především výše postavení mají přednost.
Na jednání Francouzi přicházejí obvykle s patnácti- až třicetiminutovým zpožděním. Od zahraničního partnera se však očekává, že přijde včas. Schůzku je nutné dohodnout nejméně 14 dní předem, první jednání by mělo být sjednáno písemně. Dopis musí být napsán perfektní francouzštinou, neboť Francouzi nejsou příliš tolerantní ke špatné francouzštině v psané podobě. Obchodní korespondenci s francouzskými partnery je nezbytné vždy věnovat mimořádnou pozornost, obchodní dopisy jsou velmi strojené, krásně stylizované a píší se vybraným stylem, jenž bývá v jiných zemích vyhrazen pouze těm nejvyšším kruhům. I když později má obchodník velmi dobré vztahy s francouzským partnerem, korespondence je nadále vedena velice formálně. Je také zcela vyloučeno přijít do francouzské firmy bez ohlášení. Na jednání přicházejí francouzští obchodníci výborně připraveni a snaží se vždy perfektně splnit svůj úkol. Vycítí-li, že partner není na jednání připraven, raději ho ukončí.
K jádru věci obloukem
Francouzi nepřistupují při jednáních přímo k věci. První orientační fáze je pro ně důležitá, proto začínají každé jednání zdvořilostní a společenskou konverzací. Pozorně své partnery sledují, snaží se je co nejlépe poznat, a také navodit příznivou atmosféru, ve které bude jednání probíhat. Vystupují zdvořile, srdečně a přívětivě. K vlastnímu obchodnímu jednání přecházejí pomalu. Přejít při setkání přímo k věci považují za velmi nezdvořilé a netaktní. Okamžité nastolení hlavních problémů s vynecháním orientační fáze (zejména při prvním setkání) mohou Francouzi považovat i za určitý projev arogance až nadřazenosti svých zahraničních kolegů. Ve Francii je tradičně respektován a dodržován společenský protokol i hierarchie, proto při jednáních v cizině Francouzi vždy právem očekávají, že budou jednat s partnery přinejmenším na stejné úrovni. Pokud musí jednat s funkčně nižšími zaměstnanci, cítí se poníženi. Uvítají však, pokud budou přijati na co nejvyšší úrovni. Přejí si vždy jednat s významnými partnery (vedoucími pracovníky), kteří mají pravomoci rozhodovat. Není zvykem uzavírat obchody či vést seriózní obchodní vyjednávání po telefonu, faxem či e-mailem. Přes veškerou úctu a zdvořilost dokážou francouzští partneři při prosazování svých zájmů jednat značně tvrdě a asertivně.
Francouzi dávají vždy přednost osobním kontaktům. Francouzští manažeři však nemají příliš v oblibě služební cesty, dávají přednost jednání v domácím prostředí. Jestliže však jednají v cizině, rozhodně si všimnou vybavení jednacích místností a kanceláří, jejich umístění (dobrá adresa), vystupování personálu apod. Ocení dobrou organizaci celé návštěvy. Při přípravě jejich pobytu se snažte, aby program byl časově náročný.
Zapsat každé slovo
Jednání samo má pak poměrně rychlý spád. Francouzi, kteří mají vždy jasný cíl, se také rychle rozhodují. Důsledně hájí svá stanoviska, neustále hledají a snaží se prosadit pro sebe ty největší výhody. Používají různé jednací taktiky, které podle potřeby mění. Jednají spíš impulzivně, bývají netrpěliví a nesnášejí zdlouhavé zdůvodňování či objasňování. Jsou nepřáteli rozvleklých způsobů jednání, které nevedou k cíli. Pozitivně na ně působí, pokud stručně, jasně, důrazně a nebojácně, ale velmi slušně a kultivovaně vyjádříte svůj názor a svá stanoviska. Neradi podnikají s rizikem a jen zřídka přistoupí na jiné požadavky, než si představovali. Před rozhodnutím provádějí důkladnou analýzu a odhad rentability, možných efektů a rizik. Neradi riskují, mají nedůvěru v neznámé. Zajímá je komplexní řešení problémů, ctí logiku, dávají přednost praktickým řešením. Do konečného rozhodnutí proto partnera netlačíme, nevyvíjíme žádný nátlak, naopak mu ponecháme čas na zvážení všech pro a proti. Francouzi i při dramatickém průběhu diskuse chápou, že při jednání musí dojít ke kompromisu přijatelnému pro obě strany, tedy spíše v duchu vítězství-vítězství. Při projednávání smlouvy (která bývá často vypracovaná do nejmenších detailů) se dohadují snad o každé větě. Nebojí se konfl iktů. Připravte si tedy předem racionální, pádné argumenty.
Velmi neradi ustupují, při obhajování svých zájmů mohou být tvrdohlaví, velmi asertivní, někdy až agresivní. Francouzský partner se až do poslední chvíle, často i těsně před podpisem kontraktu, snaží dohodu ještě „vylepšit“ ve svůj prospěch. Jste-li organizátorem jednání vy, ujistěte se, že budete mít zápis z jednání.
Francouzi nemilosrdně skáčou do řeči, což však nepovažují za hrubost, ale naopak prokazují tím zájem o předmět rozhovoru. Na závěr každého důležitějšího ústního jednání se snažte prosadit podepsání nějakého písemného dokumentu např. memoranda. Francouzští obchodníci totiž mohou změnit názor či stanovisko, vracet se k již projednaným otázkám a dohodnutým podmínkám obchodu a pod záminkou perfekcionismu je měnit. Písemný závazek je pro Francouze zavazující více než ústní dohoda. Proto i každé jednání po telefonu si vždy podrobně zapisujte. Záznam z telefonického rozhovoru či potvrzující dopis nezapomeňte zaslat svému francouzskému partnerovi.
Auto není oblek
Francouzi jsou živí, vzhledem k jejich temperamentu nejsou při jednání delší pauzy obvyklé. Jsou hovornější, tichu a mlčení se vyhýbají. Ústní projev doprovází výmluvná řeč těla. Tam, kde jiní vyjadřují své pocity tím, že mění hlas, Francouzi používají mimiku a gesta. Když něco chválí, líbají si u toho špičky prstů. Když už ale naopak mají něčeho dost, pokládají si ruce na čelo. Když dojde k nějaké směšné situaci, tak krčí rameny. Když se nudí, hřbetem ruky se poplácávají po tvářích. Když se rozčílí, špulí rty a hlasitě odfukují. Považují za velmi nezdvořilé, když někdo mluví s rukama v kapsách. Francouzi patří mezi kontaktní kultury, snášejí větší fyzickou blízkost. Na jihu jsou lidé při rozhovoru blíže, více se objímají, více gestikulují, mají sklon k přehánění a zdají se být méně zodpovědní. Obyvatelé hlavního města a severních oblastí jsou rezervovanější, klidnější, vážnější i diskrétnější.
Francouze ovlivňují při nákupu vždy kvalita a image výrobku. Proto je třeba v rámci komunikace se spotřebiteli využívat tzv. emotivní reklamu a spíše potlačit technické informace. Při nákupu je pro francouzské spotřebitele důležitý design, a také dobrý poměr mezi cenou a kvalitou. Při nákupu automobilů dávají přednost francouzským značkám, kromě aut velmi luxusních typu BMW a Mercedes. Francouzi obecně dávají přednost levnějším vozům. Auto není oblek, tvrdí. Pouze pro některé firmy je důležité, v jakých autech jezdí jejich zaměstnanci. Státní reprezentanti mají mít vždy auto francouzské značky. Při nákupu potravinářských výrobků je rozhodujícím kritériem kvalita.
Pokud chcete dát svému obchodnímu partnerovi dárek, sledujte jeho vkus, na který si Francouzi zvláště potrpí. Dárky se zásadně nedávají na prvním jednání či při setkání, nechávají se raději na jednání poslední nebo se vyměňují až při odjezdu. Dárky by měly být kvalitně zabalené. Nic nezkazíte knihami, hudbou, porcelánem, sklem apod. Není zvykem dávat předměty s výrazným, velkým logem firmy, to může být považováno za nevkusné. Vhodným dárkem určitě není víno či bonboniéra. Nákladné dary mohou i urazit.
Kolik řečí neumíš, tolikrát jsi Francouzem
Obchodním jazykem Francouzů je pochopitelně francouzština. Francouzi jsou na svůj jazyk velmi hrdí, a přestože velmi neradi jednají v cizím jazyce, jako druhá obchodní řeč získává stále větší důležitost angličtina a dnes ji ovládá většina francouzských manažerů. Při jednání v angličtině vás však může z počátku překvapit specifická výslovnost − Francouzi např. neumějí vyslovit „r“ a „h“. Němčinu pro jednání nelze doporučit vůbec, velmi výjimečně ji lze použít jen v několika oblastech. Dodnes se však říká, že Francouz jedná v cizím jazyce pouze tehdy, když má o daný obchod skutečně velký zájem. Francouzi jsou nacionalisté, jsou hrdí na své dějiny, kulturu, hospodářské úspěchy apod., což se může projevovat až určitou nadřazeností vůči cizincům.
Časový plán po francouzsku
Francouzům sedí více inteligentní než hospodský humor. Politickým vtipům se raději vyhněte zcela. Při formálních a pracovních příležitostech se s humorem prakticky nesetkáte, moc humoru se považuje za přehnané a nevhodné. Osobní narážky, byť přátelské a vtipné, se považují za projev vulgárnosti a je moudřejší se jim vyhnout. Během jednání se obvykle nepodává žádné občerstvení (ani čaj nebo káva) a většinou se ani nekouří. Pouze v případě velmi dlouhých jednání může být pauza na občerstvení a kouření. Při jednáních v českých firmách jsou francouzští partneři již zvyklí na kávu, čaj, minerálku, případně sušenky. V žádném případě není vhodné nabízet v průběhu jednání alkohol.
Pracovní doba ve Francii je od 9 do 12 a od 14 do 18 hodin (na severu a jihu často také od 8 do 12 a od 14 do 17 hodin). Není vhodné cestovat na jednání v průběhu července a srpna, kdy probíhají školní i podnikové prázdniny. Velmi zřídka se schůzky plánují na pátek kvůli zkrácené pracovní době. Připadne-li státní svátek na úterý či čtvrtek, prodlužují si Francouzi víkend. Čím vyšší postavení Francouzi zastávají, tím déle zůstávají v práci. Vrcholoví manažeři v hlavním městě pracují do pozdních hodin a velice si na tom zakládají. Jednání většinou probíhají odpoledne kolem 15.30 hodin. Dopoledne bývají vyhrazena dlouhým schůzím. Hlavním jídlem dne je oběd, i když jeho význam velmi slábne. Firmy a instituce začaly otevírat kantýny či jídelny a krok po kroku se Francie blíží kratší polední pauze. Přesto mnoho obchodů i bank dodnes přes poledne zavírá minimálně na jednu hodinu. Na jihu, především v menších městech, ustane od 12 do 14 hodin veškerá činnost. Stále více přicházejí do módy pracovní obědy a pracovní snídaně. Délka obchodního oběda se může protáhnout až na dvě hodiny a podává se i alkohol; sluší se projevit zájem o to, jaké víno je podáváno. Kromě dezertu se podávají na závěr jídla i sýry, které je vhodné pochválit. O pracovních otázkách mluví Francouz již od počátku jídla, proto se také velmi dbá na zasedací pořádek, tj. rozsazení hostů u stolu. Cílem pracovního oběda je vytvořit dobré vztahy, projevit partnerovi úctu, více se s ním poznat, ale i prodiskutovat problematické body vzájemného obchodu v lepších podmínkách.
Ten, kdo zve, platí účet. Být opilý je považováno za společenské faux pas.
Známosti jistí obchody
Francouzi si velmi cení dobrého vkusu, kladou důraz na vnější prezentaci. Oblečení by proto mělo být konzervativní a elegantní. Důraz je kladen na nevtíravou eleganci. Důležitým doplňkem jsou vždy čisté, kožené a dokonale naleštěné boty. Sako a kravata se neodkládají ani v horkém létě, pokud tak ovšem neučiní Francouz sám. V Paříži se nosí v chladnějším období či večer tmavé obleky, v létě se dává přednost světlejším odstínům. Muži i ženy si potrpí na kvalitní, silné parfémy. Oblékání závisí na postavení a typu podnikání, jiné je v Paříži, jiné mimo hlavní město, kde se mohou obchodníci oblékat méně formálně. Ne všichni Francouzi chodí do zaměstnání v obleku. Uniformita je v rozporu s jejich mentalitou. Důraz na individualitu se klade i v oblékání.
Francouzi si velmi zakládají na vzdělání. Na vrcholu vzdělávacího systému stojí prestižní grandes ecoles, které vychovávají budoucí elitu nejvyšších státních úřadů i průmyslu. Tyto školy nabízejí svým absolventům nejen vzdělání, ale také vlivnou síť známostí. Absolventi mají své asociace, kde se pravidelně setkávají, vyměňují si informace apod. Rozhodujícím předpokladem pro dosažení úspěchu ve Francii jsou totiž známosti, které je nutné neustále pěstovat a prohlubovat. Pěstování vztahů je důležité i pro činitele malých a středních podniků v rámci regionů.
Převzato z časopisu KOMORA.cz, vydávaném Hospodářskou komorou České rpubliky. Autoři: Soňa Gullová, autorka působí na VŠE Praha; Petr Gola, autor je odborník na daňové systémy
