Evropská komise (The European Commission) zabezpečuje provádění primárních smluv, jakož i aktů vydaných na jejich základě (nařízení, směrnice, rozhodnutí). Jako iniciátor se podílí se na tvorbě legislativy EU, má vlastní rozhodovací pravomoc v některých společných politikách a v záležitostech mezinárodně-obchodních vztahů, je správcem společného rozpočtu. Na základě zmocnění může samostatně vydávat normy administrativního charakteru. K ochraně trhu ES před dumpingovými dovozy ze třetích zemí mů
Evropská komise
Přehled členů komise 2009 až 2014
Evropská komise (European Commission ) je politicky nezávislou institucí, která reprezentuje a brání zájmy Evropské unie jako celku. Je hnací silou institucionálního systému EU: navrhuje legislativu, politiky a programy činnosti a zodpovídá za realizaci rozhodnutí Parlamentu a Rady. V některých ohledech působí jako jakési srdce Evropy, ze kterého ostatní instituce čerpají energii a inspiraci. Stejně jako Parlament a Rada byla i Evropská komise založena v 50. letech na základě zakládacích smluv EU.
Termín „Komise“ se používá ve dvou významech. Zaprvé označuje "členy Komise" jmenovaných členskými státy a Parlamentem, aby tuto instituci řídili a přijímali rozhodnutí. Zadruhé se pojem "Komise" vztahuje k samotné instituci a jejím zaměstnancům.
Neformálně jsou členové Komise nazýváni „komisaři“. Všichni ve svých zemích zastávali politické funkce a mnoho z nich působilo na ministerských postech. Jako členové Komise však musí jednat v zájmu Unie jako celku a nesmí od národních vlád přijímat žádné pokyny.
Nová Komise je jmenována každých 5 let, během šesti měsíců po zvolení Evropského parlamentu. „Sídlo“ Komise je v Bruselu (Belgie), kanceláře Komise se však nacházejí také v Lucembursku a zastoupení a delegace v mnoha hlavních městech všude po světě.
Komise je politicky odpovědná Parlamentu, který má právo vznést návrh na odvolání a vyzvat Komisi k rezignaci. Komise se účastní všech zasedání Parlamentu, kde musí objasňovat a obhajovat svou politickou činnost. Pravidelně také odpovídá na písemné a ústní dotazy členů parlamentu.
Každodenní práci Komise vykonávají administrativní úředníci, odborníci, překladatelé, tlumočníci a pracovníci sekretariátů. Jedná se přibližně o 24 000 zaměstnanců evropských institucí (méně, než je počet pracovníků zaměstnaných městskou radou středně velkého města v Evropě).
Dříve než Rada a Evropský parlament schválí legislativní dokumenty, potřebují návrh vypracovaný Komisí. Evropské právo je prosazováno převážně opatřeními Komise, Komise zabezpečuje integritu jednotného trhu EU vykonáváním kontroly, udržuje, řídí a dále rozvíjí zemědělskou politiku a regionální politiku EU, stejně jako se stará o rozvojovou spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy, Afriky, Karibiku a Tichomoří. Evropská komise též připravuje a koordinuje programy na podporu rozvoje vědy a techniky, které jsou životně důležité pro budoucnost celé Evropy.
V rozhodujících momentech dodává Komise spolu s Evropskou radou nezbytné impulsy evropskému integračnímu procesu. Rozhodné iniciativy Komise v uplynulých letech odstartovaly strategii, která vyvrcholila vytvořením jednotného trhu v roce 1993. Komise vypracovala plán na vytvoření hospodářské a měnové unie a je hnací silou při posilování hospodářské a sociální soudržnosti mezi evropskými regiony.
Členové komise
Pro funkční období 2009 až 2014 zastupuje každou členskou zemi jeden komisař. Předseda Komise je jmenován Evropskou radou na úrovni hlav států a vlád po konzultaci s Evropským parlamentem. Ostatní členové Komise jsou nominováni vládami členských států po konzultaci s nastupujícím předsedou (složení Evropské komise od roku 1958 zde). Komise zasedá jednou týdně a její činnost spočívá např. v příjímání návrhů, dopracování zásadních politických dokumentů, hodnocení vývoje svých prioritních politik. Očekává se, že komisaři budou plně podporovat všechny Komisí přijaté politiky, včetně těch, které byly přijaty většinovým hlasováním.
Demokratická odpovědnost
Demokratická legitimita Komise je posilována stále energičtějším a důkladnějším jednáním Evropského parlamentu, který prověřuje činnost předsedy Komise i jeho kolegů. Celá Komise musí být potvrzena Parlamentem ještě před tím, než její členové nastoupí do funkce. Komise může být také hlasováním Parlamentu o nedůvěře donucena, aby odstoupila jako celek - tato pravomoc však ještě nikdy nebyla využita. V roce 1999 však tehdejší Komise odstoupila v reakci na zprávu výboru nezávislých expertů, která odhalila v práci Komise finanční machinace, korupci a protekcionářství.
Struktura komise
Komise má přes 24 000 zaměstnanců, a je tak největší institucí Evropské unie. Tento počet je nicméně skromný, přihlédneme-li k širokému spektru jejích odpovědností a také k tomu, že zhruba pětina zaměstnanců Komise pracuje v překladatelských a tlumočnických službách. Jejich práce je nesmírně důležitá, protože Komise musí být schopna obracet se na každého občana Unie v jeho vlastním jazyce. Komise je rozdělena na 36 oddělení, tzv. generálních ředitelství (DG) a specializované služby. V čele každého DG stojí generální ředitel podřízený příslušnému komisaři, který má politickou i pracovní odpovědnost za práci daného DG.
Práce komise
Evropská komise není všemocnou institucí. Její návrhy, jednání a rozhodnutí jsou různým způsobem zkoumány, kontrolovány a posuzovány všemi ostatními institucemi s výjimkou Evropské investiční banky. Komise také nepřijímá zásadní rozhodnutí o politikách a prioritách Unie - taková rozhodnutí přísluší Radě a v některých případech Evropskému parlamentu.
Klasický popis role Komise rozeznává tři odlišné funkce:
- zákonodárná iniciativa;
- strážce Smluv;
- řízení a výkon politik Unie a mezinárodních obchodních vztahů
- reprezentace EU na mezinárodní úrovni.
Při plnění těchto funkcí se Komise snaží trvale a důsledně dbát i na potřeby obyčejných občanů a na minimum omezit byrokratické předpisy a postupy. Komise také těsně spolupracuje s Evropským účetním dvorem na vyloučení podvodů při požadavcích na čerpání prostředků z rozpočtu Unie.
Zákonodárná iniciativa
Legislativní proces začíná návrhem Komise, nová právní norma Společenství bez tohoto návrhu vlastně ani nemůže vzniknout. Při tvorbě návrhu zákona sleduje Komise neustále tři hlavní cíle: identifikuje evropský zájem, návrh co nejšířeji konzultuje se všemi zainteresovanými stranami a musí respektovat princip subsidiarity.
Evropský zájem znamená, že návrh zákona odráží názor Komise na to, co je nejlepší pro Unii a její občany jako celek, nikoliv to, co je v zájmu pouze jednotlivých členských zemí nebo sektorů.
Konzultace jsou nezbytným základem při přípravě každého návrhu. Komise není odtržená od reality. Před dokončením konečné verze návrhu vede konzultace se státní správou, představiteli průmyslu, odborovými svazy, různými zájmovými skupinami a s týmy expertů.
Subsidiarita je zakotvena přímo ve Smlouvě o Evropské unii. Evropská komise tento princip aplikuje tak, aby se Evropská unie starala pouze o ty záležitosti, které nemohou být efektivněji řešeny na úrovni členských států.
Jakmile Komise návrh nové právní normy formálně zašle Radě a Evropskému parlamentu, začne zákonodárný proces Unie záviset na efektivní spolupráci těchto tří institucí.
Výjimkou z výlučného práva Komise na zákonodárnou iniciativu jsou dvě oblasti mezivládní spolupráce zakotvené ve Smlouvě o Evropské unii - společná zahraniční a bezpečnostní politika a spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. Komise ovšem může i v těchto oblastech předkládat legislativní návrhy stejně jako vlády členských států a také se účastní diskusí na všech úrovních.
Strážce smluv
Dalším úkolem Komise je zajistit, aby členské státy správně uplatňovaly legislativu EU. Poruší-li některý členský stát závazky plynoucí ze Smlouvy, Komise proti němu zakročí, včetně soudního řízení před Evropským soudním dvorem.
Za určitých okolností může Evropská komise jednotlivce, firmy a organizace za porušení práva EU pokutovat. Postižení se proti tomu mohou odvolat k Evropskému soudnímu dvoru. Nezákonné cenové a kartelové dohody jsou stálým předmětem zájmu Komise a podléhají skutečně velké penalizaci - například koncem roku 1994 byla jedné skupině firem udělena rekordní pokuta ve výši 248 mil. ECU. Komise také pečlivě zkoumá státní dotace průmyslovým podnikům a určité typy státní pomoci musí nejprve podle Smlouvy získat její souhlas.
Manažer a vyjednavač
Evropská komise hospodaří s každoročním rozpočtem Unie (96 mld. euro v roce 2001). Převážnou část rozpočtu přitom tvoří výdaje na zemědělství rozdělované prostřednictvím Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu a Strukturálních fondů, které byly vytvořeny s cílem vyrovnat hospodářské a sociální rozdíly mezi bohatšími a chudšími oblastmi Unie.
Výkonné pravomoci Komise jsou rozsáhlé: má delegovanou pravomoc, která jí umožňuje přijímat prováděcí předpisy pro legislativu schválenou Radou; může na omezenou dobu zavést preventivní opatření, které umožní chránit trh Společenství před dumpingovými dovozy z třetích zemí; prosazuje ve Smlouvě zakotvená pravidla na ochranu hospodářské soutěže a reguluje fúze a akvizice přesahující určitou velikost.
Pozici Evropské unie ve světě posiluje Komise tím, že vyjednává obchodní smlouvy a smlouvy o spolupráci s jinými státy nebo skupinami států. Do současnosti již bylo uzavřeno přes 100 takových smluv, včetně smluv s rozvojovými státy Afriky, Karibiku a Tichomoří (Dohody z Lomé) a včetně států střední a východní Evropy a bývalého Sovětského svazu, které dostávají významnou technickou pomoc prostřednictvím programů PHARE a TACIS. Také země jižního Středomoří mají prospěch z rozvojové pomoci Evropské unie.
Přístupnost pro veřejnost a informace
Evropská komise již podnikla řadu kroků pro zlepšení přístupu veřejnosti ke svým dokumentům, protože věří, že průhlednost a otevřenost jí pomůže překlenout určitou mezeru mezi evropskými institucemi a běžnými občany. Její přístup je založen na principu, že přístup občanů k dokumentům bude omezen pouze v případech, kdy bude nutné chránit konkrétní veřejný či soukromý zájem.
Změny zavedené smlouvou z Nice
V případě, že by systém založený na Amsterodamské smlouvě z roku 1997 zůstal beze změny, přijetí 12 tehdejších kandidátských zemí do EU by znamenalo vytvoření Komise o 33 členech, což je takřka čtyřikrát více, než jaká byla její původní velikost.
Smlouva z Nice proto omezila počet komisařů s účinností od roku 2005 na jednoho státního příslušníka každého členského státu. Smlouva předpokládala zvyšování počtu komisařů v závislosti na počtu členských států až do momentu, kdy Unie bude mít 27 členských států. V tom okamžiku měla Rada určit jednomyslným usnesením počet členů Komise, který je nižší než počet členských států. Členové Komise by byli poté vybráni na základě rovné rotace, jejíž podrobnosti měla stanovit jednomyslně Rada.
Smlouva z Nice také rozhodla o rozšíření pravomocí předsedy Komise. Posílení pravomocí předsedy se považuje za základní předpoklad pro udržení funkčnosti tohoto orgánu i při zvýšení počtu členských států nad 20. Předseda Komise tedy bude rozhodovat o rozdělení resortů Komise a bude moci měnit portfolia jednotlivých komisařů i v průběhu funkčního období Komise. Předseda bude rovněž oprávněn požadovat rezignaci člena Komise, pokud k tomu vydá souhlas Komise jako celek.
V prosinci 2002 Evropská rada v Kodani rozhodla o přistoupení 10 nových členských států. Ustanovení Smlouvy z Nice týkající se institucionálních změn proto musela být upravena. Smlouva o přistoupení nově přerozdělila počet mandátů v institucích EU a v případě Komise zaručila právo každého nového členského státu na svého komisaře od dne přistoupení. Zároveň posunula účinnost Niceské smlouvy týkající se jednoho komisaře za každý stát již k 22.11. 2004, kdy bylo zahájeno funkční období nové Komise s 25 členy.
Změny zavedené Lisabonskou smlouvou
Lisabonská smlouva nabízí možnost, aby Komisi tvořili zástupci všech členských států, zatímco podle současných Smluv by tento počet musel být snížen tak, aby bylo v Komisi méně členů, než kolik je členských států.
Další významnou novinkou je přímá vazba mezi výsledky voleb do Evropského parlamentu a výběrem kandidáta na funkci předsedy Komise.
Předseda Komise zároveň získá novou pravomoc odvolávat jednotlivé komisaře.
Kontakty
Sídlo: Rue de la Loi 200, B-1049 Brusel
tel.: +32-2 299 11 11
Webové stránky: http://ec.europa.eu
Zastoupení Evopské komise v České republice
(EC Representation)
Jungmannova 24
P.O. Box 811
111 21 Praha 1
Česká republika
tel: +420 224 312 835
fax: +420 224 312 850
Webové stránky: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/index_cs.htm
