Evropský parlament (The European Parliament) vykonává na úrovni Společenství pravomoci podobné těm, kterými disponují národní parlamenty členských zemí (o zákonodárnou pravomoc se však musí dělit s Radou). V současnosti se Parlament skládá v současnosti ze 736 poslanců, kteří se scházejí jeden týden v měsíci na plenárním zasedání ve Štrasburku. Mimo to zasedají poslanci ve dvaceti stálých výborech, jež se schází v Bruselu. Volební období Parlamentu je pětileté.
Evropský parlament ( The European Parliament) je demokratickým vyjádřením politické vůle občanů Evropské unie. Je volen přímo a představuje největší mnohonárodní parlament na světě. Reprezentuje 492 milionů občanů Unie. Jeho hlavní cíle jsou stejné jako u kteréhokoli jiného parlamentu – přijímat dobré zákony a kontrolovat výkonnou moc. Nyní má k tomu mnohem lepší podmínky než dříve, protože jeho odpovědnost rozšířil a pravomoci posílil Jednotný evropský akt z roku 1987, Smlouva o Evropské unii z roku 1993, Amsterodamská smlouva z roku 1997 a Smlouva z Nice z roku 2000. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. 12. 2009, dále posílila pravomoci Evropského parlamentu při schvalování legislativních návrhů, rozpočtu a mezinárodních smluv. Lisabonská smlouvá také mění pravidla pro jeho složení: maximální počet poslanců bude 751 (750 plus předseda) a křesla budou rozdělena mezi jednotlivé členské státy tzv. poměrným sestupným způsobem. To znamená, že poslanci z nejlidnatějších zemí budou zastupovat více občanů než poslanci ze zemí s nízkým počtem obyvatel. Smlouva též stanoví minimální (6) a maximální (96) počet poslanců jedné země.
Parlament se také považuje za strážce evropských zájmů a ochránce práv občanů. Občané Evropské unie mají právo se na něj individuálně nebo skupinově obracet formou petic a žádat nápravu případných křivd v záležitostech, které spadají do sféry působnosti Evropské unie. Parlament dále jmenuje Evropského ombudsmana, v současnosti tuto funkci zastává Nikiforos Diamandouros. Hlavním posláním ombudsmana je prošetřovat stížnosti občanů na špatnou práci institucí Unie.
Evropský parlament přikládá velký význam udržování vazeb s národními parlamenty členských států. Pravidelně pořádá setkání jejich předsedů a setkání jednotlivých parlamentních výborů. Tyto kontakty jsou dále oživovány diskusemi o politice Unie v jednotlivých oblastech při pravidelných zasedáních nejrůznějších skupin a výborů Parlamentu.
Nejvýznamnější pravomoci Evropského parlamentu lze shrnout do tří bodů:
- Legislativní pravomoc
- Rozpočtová pravomoc
- Kontrola výkonné moci
Legislativní pravomoc
Římská smlouva (1957) Evropskému parlamentu původně přisoudila pouze poradní úlohu, kdy Komise novou legislativu navrhovala a Rada ministrů ji schvalovala. Následné Smlouvy rozšířily vliv Parlamentu při novelizaci legislativy i při přijímání nových právních norem, takže v současnosti Parlament a Rada sdílí rozhodovací pravomoci v celé řadě oblastí.
Procedura konzultací vyžaduje stanovisko Parlamentu před tím, než legislativní návrh Komise přijme Rada. Vztahuje se například na stanovování cen zemědělských produktů.
Procedura spolupráce umožňuje Parlamentu navrhovanou legislativu zlepšovat pomocí pozměňovacích návrhů. Navrhovaná norma je v Parlamentu schvalována během dvou čtení. Tento systém dává poslancům Parlamentu dostatečný prostor pro předkládání pozměňovacích návrhů k návrhu zákona a Radě zase umožňuje zaujímat k návrhu předběžné stanovisko. Tato procedura se uplatňuje v mnoha oblastech včetně Evropského fondu regionálního rozvoje, výzkumu, životního prostředí, zahraniční spolupráce a rozvojové pomoci.
Procedura spolurozhodování znamená, že v některých záležitostech je rozhodovací pravomoc rozložena rovnoměrně mezi Parlament a Radu. Paritní počet zástupců Parlamentu a Rady vytváří Smírčí výbor, jehož zasedání se účastní i pozorovatelé Komise. Posláním Smírčího výboru je nalézt takovou kompromisní podobu textů, kterou následně schválí jak Rada, tak Parlament. V případě, že Smírčí výbor ke kompromisu nedospěje, Parlament může takový návrh zamítnout ihned.
Procedura spolurozhodování se uplatňuje v celé řadě otázek, jako jsou např. volný pohyb pracovních sil, ochrana spotřebitele, vzdělání, kultura, zdravotnictví a transevropské sítě. Amsterodamská smlouva rozšiřuje jeho uplatnění i na problematiku zaměstnanosti, svobody zakládat sídla firem, rovných příjmů pro muže a ženy apod.
Souhlas Evropského parlamentu je nezbytný při uzavírání významných mezinárodních dohod, jako je například přijetí nového členského státu, uzavření asociační dohody, stanovení organizační struktury a cílů Strukturálních fondů a Kohezního fondu a určení úkolů a pravomocí Evropské centrální banky.
Rozpočtová pravomoc
Evropský parlament každoročně schvaluje rozpočet Evropské unie. Schvalovací postup Parlamentu umožňuje navrhnout změny a dodatky k počátečnímu návrhu Komise a ke stanovisku členských států jednajících v Radě. V případě výdajů na zemědělství a výdajů vyplývajících z mezinárodních dohod má poslední slovo Rada, ale o ostatních výdajích – například na vzdělání, sociální programy, regionální fondy a na projekty týkající se kultury a životního prostředí – rozhoduje Parlament v úzké spolupráci s Radou.
Ve výjimečných případech, kdy jeho připomínky nebyly adekvátně respektovány, Evropský parlament dokonce návrh rozpočtu při hlasování zamítl. Ostatně teprve podpisem předsedy Parlamentu se návrh rozpočtu stává zákonem Unie.
Kontrola výdajů je stálou náplní práce parlamentního Výboru pro kontrolu rozpočtu. Výbor dohlíží na to, aby veškeré rozpočtové prostředky byly vynaloženy v souladu se schváleným účelem, a dále zlepšuje prevenci a odhalování případných podvodů. Parlament každoročně hodnotí hospodaření Komise s rozpočtem, schvaluje závěrečný účet a na základě výroční zprávy vypracované Evropským účetním dvorem uděluje Komisi absolutorium.
Kontrola výkonné moci
Evropský parlament celkově kontroluje, jak je prováděna politika Unie v nejrůznějších oblastech. Výkonná moc Unie je rozdělena mezi Evropskou komisi a Radu ministrů a představitelé těchto institucí pravidelně předstupují před Parlament.
Parlament a Komise
Parlament má velmi významnou úlohu, protože v pětiletých intervalech jmenuje předsedu a členy Komise. V průběhu funkčního období Komise pak Parlament pečlivě zkoumá a prověřuje měsíční a výroční zprávy, které mu je Komise povinna předkládat. Poslanci Evropského parlamentu mohou také Komisi předkládat písemné či ústní dotazy (v roce 1997 jich bylo kolem 5500) nebo interpelovat přímo jednotlivé komisaře při pravidelných interpelacích během plenárního zasedání či při zasedání parlamentních výborů. Parlament má právo odhlasovat vyslovení nedůvěry Komisi a donutit ji tak k rezignaci.
Parlament a Rada
Úřadující předseda Rady předkládá svůj program na počátku předsednictví a na jeho konci pak Parlamentu předkládá závěrečnou zprávu. Předseda Rady také Parlament podrobně informuje o výsledcích každého zasedání Evropské rady a o pokroku při vytváření zahraniční a bezpečnostní politiky.
Ministři navštěvují plenární zasedání Parlamentu, účastní se interpelací a důležitých diskusí. Musí také odpovídat na písemné dotazy poslanců.
Na začátku každého zasedání Evropské rady předseda Parlamentu představí stanovisko své instituce k tématům, o kterých budou jednat hlavy států a vlád. Jeho projev pak často předurčuje atmosféru důležitých diskusí během celého jednacího dne.
Struktura parlamentu
V Evropském parlamentu jsou zastoupeny všechny hlavní proudy evropské politiky. V širokém spektru od ultra levice po ultra pravici je zde zastoupeno kolem sta politických stran. V Parlamentu jsou organizovány v omezeném počtu politických skupin – frakcí (v současnosti jich je osm).
Činnost Parlamentu řídí Předsednictvo (Bureau), která se skládá z předsedy Parlamentu a jeho čtrnácti místopředsedů. Členové Kanceláře jsou voleni a jejich volební období trvá dva a půl roku.
Předsedové politických skupin – frakcí se společně s předsedou Parlamentu účastní Konference předsedů, která má v kompetenci vlastní organizaci práce Parlamentu, například se zde připravuje program jednání jeho plenárního zasedání.
Většina skutečné práce Parlamentu se ale odehrává v jeho dvaceti výborech, které se zabývají všemi oblastmi aktivit Unie, od zemědělství po společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, od právních záležitostí a práv občanů až po zahraniční spolupráci a rozvoj.
Evropský parlament udržuje přátelské vztahy s volenými zastupitelskými sbory na celém světě. Evropští poslanci se pravidelně setkávají s reprezentanty ostatních parlamentů v meziparlamentních výborech a delegacích.
Přístupnost pro veřejnost a informace
Zasedání Evropského parlamentu jsou otevřená pro tisk i veřejnost. V době, kdy Parlament zasedá, jsou každodenně zveřejňovány zprávy o jeho činnosti. Dále jsou pravidelně k dispozici přehledy všech aktivit Parlamentu. Informace rozšiřuje generální ředitelství Parlamentu pro informace a styk s veřejností, informační kanceláře Parlamentu v hlavních městech členských států Unie a také Euro-Info Pointy v jednotlivých členských zemích EU.
Rozdělení křesel v Evropském parlamentu
| Členský stát EU | Počet křesel v EP |
|---|---|
| Belgie | 22 |
| Bulharsko | 16 |
| Česká republika | 22 |
| Dánsko | 13 |
| Estonsko | 6 |
| Finsko | 13 |
| Francie | 72 |
| Irsko | 12 |
| Itálie | 72 |
| Kypr | 6 |
| Litva | 12 |
| Lotyšsko | 8 |
| Lucembursko | 6 |
| Maďarsko | 22 |
| Malta | 5 |
| Německo | 99 |
| Nizozemsko | 25 |
| Polsko | 50 |
| Portugalsko | 22 |
| Rakousko | 17 |
| Rumunsko | 33 |
| Řecko | 22 |
| Slovensko | 13 |
| Slovinsko | 7 |
| Španělsko | 50 |
| Švédsko | 18 |
| Velká Británie | 72 |
Předseda: Jerzy Buzek
Poslanci: 736 poslanců volených každých 5 let
Místo zasedání: Štrasburk pro měsíční plenární zasedání, Brusel pro zasedání výborů a mimořádné schůze.
Generální sekretariát má sídlo v Lucemburku.
Adresa: General Secretariat of the European Parliament, L-2929 Luxembourg
Telefon: (352) 43001
Internetová adresa: http://www.europarl.europa.eu/
