Jako součást Evropského systému ústředních bank je úkolem Evropské cetrální banky (The European Central Bank) dbát o udržení cenové stability v rámci Evropského měnového systému a podporovat hospodářskou politiku ES. Dalšími úkoly jsou: definovat a vést měnovou politiku Společenství; řídit devizové obchody; spravovat devizové rezervy zúčastněných států; podporovat hladké fungování platebních systémů a podílet se na programech kompetentních úřadů zaměřených na stabilitu finančního systému.
Evropský systém centrálních bank (Organisation of the European System of Central Banks, ESCB) a Evropská cetrální banka (European Central Bank, ECB)
Smlouva o Evropské unii (všeobecně známá jako „Maastrichtská smlouva“), která byla podepsána v únoru 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993, dává právní základ hospodářské a měnové unii (HMU). Součástí Smlouvy je statut Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (ECB). Maastrichtská smlouva stanoví, že hospodářská a měnová unie bude vytvořena ve třech etapách: první etapa začala 1. července 1990; druhá etapa 1. ledna 1994; a třetí etapa začala 1. ledna 1999. Rada Evropské unie (ve složení hlav států a vlád) dne 2. května 1998 jednomyslně rozhodla, že 11 členských států Unie (Belgie, Německo, Španělsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko) splnilo nezbytné podmínky pro přijetí jednotné měny k 1. lednu 1999. Tyto země se tudíž podílely na třetí etapě hospodářské a měnové unie od samého počátku. Dne 25. května 1998 vlády všech těchto 11 členských států jmenovaly předsedu, místopředsedu a čtyři další členy Výkonného výboru ECB. Jejich jmenování nabylo účinnosti 1. června 1998 a znamenalo zřízení Evropského systému centrálních bank (ESCB) a Evropské centrální banky (ECB). V roce 2001 se 12. členem Eurozóny stalo Řecko.
Předchůdcem Evropské centrální banky byl Evropský měnový institut (EMI), který byl zřízen na počátku druhé etapy HMU. Jeho základním cílem bylo provádět přípravné práce pro Evropský systém centrálních bank (ESCB). Zřízením Evropské centrální banky byl Evropský měnový institut zrušen.
Složení Evropského systému centrálních bank (ESCB)
Evropský systém centrálních bank (ESCB) je složen z Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank členských států EU.
Národní centrální banky těch členských států EU, které se HMU neúčastní, mají v rámci Evropského systému centrálních bank zvláštní status: mohou pokračovat v uskutečňování vlastní národní měnové politiky a z toho důvodu se neúčastní rozhodovacího procesu týkajícího se jednotné měnové politiky pro eurozónu, ani uskutečňování odpovídajících rozhodnutí.
Základní úkoly ESCB
Základní úkoly vykonávané ESCB jsou:
- definovat a uskutečňovat měnovou politiku Společenství;
- provádět devizové operace;
- spravovat oficiální rezervy cizích měn členských států, a
- podporovat hladký chod platebních systémů.
ESCB navíc přispívá k hladkému chodu politik prováděných kompetentními orgány, vztahujících se k obezřetnému dozoru nad úvěrovými institucemi a stabilitou finančního systému, a současně hraje poradní úlohu vůči orgánům Společenství a jednotlivých členských států v oblastech, které spadají do oblasti jeho působnosti, především v oblastech týkajících se národní nebo komunitární legislativy.
Aby se Evropská centrální banka mohla ujmout úkolů Evropského systému centrálních bank, sbírá s pomocí národních centrálních bank jednotlivých členských států potřebná statistická data buď přímo od kompetentních národních orgánů nebo přímo od ekonomických subjektů.
Řídící orgány Evropské centrální banky
Evropský systém centrálních bank je spravován řídícími orgány Evropské centrální banky: Radou guvernérů, Výkonným výborem a Generální radou.
Rada guvernérů je tvořena šesti členy Výkonného výboru a guvernéry národních centrálních bank členských států účastnících se plně měnové unie, tedy členů eurozóny.
Hlavní úkoly Rady guvernérů jsou:
- přijímat obecné zásady a činit rozhodnutí potřebná k zajištění plnění úkolů svěřených ESCB,
- formulovat měnovou politiku Společenství, a v případě potřeby přijímat rozhodnutí týkající se střednědobých měnových cílů, klíčových úrokových sazeb a výše reserv v ESCB a vydávat prováděcí předpisy.
Výkonný výbor je složen z předsedy, místopředsedy a čtyř dalších členů, kteří jsou jmenováni z řad osobností s uznávaným postavením a profesionálními zkušenostmi v měnových nebo bankovních záležitostech.
Hlavní úkoly Výkonného výboru jsou:
- provádět měnovou politiku v souladu se zásadami a rozhodnutími přijatými Radou guvernérů ECB a v souvislosti s tím dávat příslušné pokyny národním centrálním bankám,
- výkon těch pravomocí, které na něj byly Radou guvernérů ECB delegovány.
Generální rada je složena z předsedy, místopředsedy a guvernérů národních centrálních bank všech 25 členských států EU.
Generální rada odpovídá za realizaci úkolů, které Evropská centrální banka převzala od Evropského měnového institutu a které je nadále třeba realizovat ve třetí fázi vzhledem k tomu, že jeden nebo více států má výjimku z ustanovení o společné měně. Generální rada se kromě jiného také podílí na
- poradních funkcích ESCB,
- přípravě čtvrtletních a výročních zpráv ECB a týdenních konsolidovaných finančních výkazů,
- stanovení pracovních podmínek zaměstnanců ECB,
- nutných přípravách k neodvolatelnému zafixování směnných kurzů vůči euru těch měn, které mají výjimku.
Nezávislost
Evropský systém centrálních bank je nezávislým systémem. Při vykonávání svých úkolů nesmí ECB, žádná národní centrální banka, ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů žádat ani přijímat pokyny od žádného vnějšího orgánu. Instituce Společenství a jeho orgány a vlády členských států nesmí ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky ani národních centrálních bank při vykonávání jejich úkolů.
Základní kapitál
Národní centrální banky jsou jedinými upisovateli a jedinými držiteli základního kapitálu Evropské centrální banky. Upsání kapitálu se děje podle klíče stanoveného podle odpovídajícího podílu HDP a počtu obyvatel daného členského státu Unie na celkovém HDP a celkovém počtu obyvatel Společenství. Rada guvernérů na svém prvním zasedání dne 9. června 1998 rozhodla, že tehdejších jedenáct národních centrálních bank členských států eurozóny v plném rozsahu splatí základní kapitál Evropské centrální banky tak, jak jej podle zmíněného klíče upsaly. V důsledku toho je Evropská centrální banka vybavena základním kapitálem dosahujícím částky téměř 4 mld. euro.
Devizové rezervy
Národní centrální banky poskytují ECB devizové rezervy i mimo měn svých států, eura a rezerv v MMF, a to až do částky ekvivalentní 50 mld. euro. Příspěvky jednotlivých národních centrálních bank jsou stanoveny úměrně k jejich podílu na upsaném kapitálu ECB. Za tyto příspěvky jim ECB v jejich prospěch připisuje pohledávku ve výši rovnající se jejich příspěvku. ECB má plné právo držet a spravovat devizové rezervy, které na ni byly takto převedeny, a používat je k cílům stanoveným ve statutu ESCB. V tomto statutu jsou obsažena konkrétní ustanovení o výpočtu částek rozhodných pro rozdělení zisku mezi akcionáře ESCB.
The European Central Bank
Sídlo: Kaiserstrasse 29, D - 60 311 Frankfurt am Main
Tel.: +49 - 69 -13 440
Fax: +49- 69 -13 44 60 00
Internet: http://www.ecb.int
Složení ESCB: ECB a národní centrální banky členských států EU
Rozhodovací orgány ECB: Rada guvernérů (17 členů), Výkonný výbor (6 členů) a Generální rada (27 členů)
