Irák je považován za třetí zemi světa s největšími zásobami ropy po Saúdské Arábii a Venezuele (za ním následuje Írán). Dokument obsahuje informace o energetických surovinách a infrastruktuře, která je zaměřena především na výrobu elektřiny a systém elektráren, informuje také o vlastnické struktuře.
Zdroje
Ropa – zásoby, produkce, export
Prokázané zásoby ropy se odhadují na 143 miliard barelů, z toho se nachází cca 2/3 na jihu Iráku a 1/3 na severu země (oblast Kirkúku); na Region iráckého Kurdistánu připadají asi 3 % iráckých zásob. Odborníci odhadují, že tyto údaje nejsou konečné. Byla již identifikována naleziště s potenciálem dalších cca 200 mld. barelů, která dosud nebyla prověřena. V důsledku vlády Saddáma Husajna a nedávných válečných událostí je totiž prozkoumáno jen 10 % území. Z celkem téměř 90 iráckých nalezišť je skutečně prozkoumáno jen asi 17.
Více než dvě třetiny ropných zásob jsou pouze 600 metrů pod zemským povrchem. I z tohoto důvodu je možné produkovat barel za 1,50 USD, což odpovídá levné produkci Saúdské Arábie a představuje nižší výrobní náklady, než má většina ostatních ropných zemí.
V roce 2010 produkoval Irák denně 2,6–2,7 milionu barelů ropy (ve srovnání s průměrem 2,5 až 3 miliony v předválečném období). Většina výroby pochází z oblastí Kirkúku a severní a jižní Rumélie. Historického maxima těžby dosáhl Irák v roce 1979 (3,9 milionu) a před invazí do Kuvajtu v roce 1990 (3,5 milionu barelů denně).
Irácká ropa je velmi kvalitní a výrobní náklady na každý další milion barelů denně jsou odhadovány jako nejnižší na světě (750 milionů USD v Kirkúku, 1,6 miliardy USD v Rumélii a 3,5 miliardy USD na menších nalezištích). Irák je považován za velmi perspektivní z hlediska efektivity těžby. V Iráku se nachází cca 2 300 vrtů, z nichž se však využívá pouze 1 600.
Také KRG v průběhu posledních let velmi pokročil v mapování svého energetického bohatství a nyní je ve fázi, kdy vytváří podmínky pro urychlení exportu ropy i uspokojení domácí poptávky.
Vývoz ropy má rostoucí tendenci. V roce 2008 Irák exportoval denně cca 1,8 mil. barelů, v roce 2010 již cca 2,0–2,1 mil. barelů, plánuje se dosažení vývozu až 3 mil. barelů denně ke konci roku 2011. Zbývající část produkce je zpracovávána v domácích rafinériích (400–500 tis. barelů) resp. spálena v elektrárnách (cca 70 tis. barelů denně). Povolení k exportu z oblasti KRG získala norská společnost DNO, posléze byl nicméně tento export pro neshody mezi KRG a centrální vládou pozastaven.
Zemní plyn – zásoby, produkce, export
Zásoby plynu v Iráku se odhadují na 115 trilionů kubických stop, tj. 3 100 mld. m3, což řadí Irák mezi potenciálních deset největších producentů plynu. Rozložení nalezišť je podobné jako u ropy, asi 70 % zásob plynu se nachází v oblasti Basry a dvě třetiny jsou součástí ropných polí (na jihu Nahr Umar, Majnoon, Halfaya, Nassiriya, Rumélie a na severu Kirkúk). Podle odhadu asi 20 % zatím neprozkoumaných ložisek není součástí ropných nalezišť, kolem 10 % je tzv. salt „dome“ gas. Většina nalezišť, která nejsou součástí ropných polí, se nachází na severu: Ajil, Bai Hassan, Jambur, Chemchemal, Kor Mor Khashem al-Ahmar a Mansuriya.
Produkce plynu vzrostla od roku 2003 a postupně se vrací na úroveň 90. let. Avšak produkce zemního plynu 215 miliard kubických stop z konce 80. let nebude v dohledné době zdaleka dostižena. V roce 2006 činila těžba 104 miliard kubických stop. Ministerstvo ropy uvádí, že asi 60 % plynu není zpracováváno vzhledem k nedostatečné infrastruktuře, jež by umožnila plyn exportovat. Prakticky jediným exportním odběratelem zemního plynu z Iráku býval Kuvajt, který používal plyn z oblasti Rumélie pro výrobu elektřiny. V současnosti je nicméně tento export pozastaven.
Ztráty plynu se odhadují na 4 000 t/den a tak paradoxně musí Irák plyn dovážet ze zahraničí, zejména z Íránu. Podle statistiky z roku 2008 činí dovoz zemního plynu do Iráku 1 200 t/den. Irácký strategický plán na léta 2008–2017 počítá s navýšením produkce zemního plynu na 2,5 trilionů kubických stop. Jedná se o napojení Iráku na plynovod Nabucco i Arabský plynovod z Egypta do Turecka. Spolupráce v energetických dodávkách do Evropy se předpokládá i v platném Memorandu o energii mezi iráckou vládou a EU.
Přesné statistiky o zásobách a těžbě plynu v KRG nejsou k dispozici, zdá se však, že KRG má větší zájem o export zemního plynu než bagdádská centrální vláda a čeká na rychlé dokončení plynovodu Nabucco.
Infrastruktura
Výroba elektřiny, elektrárny
Systém výroby a distribuce elektřiny je v zoufalém stavu, je příčinou hluboké nespokojenosti obyvatelstva a jeho obnova je vládní prioritou. Dodávky elektřiny jsou krajně nespolehlivé, podle regionů dokáže stát obyvatelstvu zajistit zásobování elektřinou pouze 4–8 hodin denně. Nedostatečné jsou všechny komponenty systému počínaje instalovanou generační kapacitou elektráren přes jejich zásobování palivy, kapacitu a stav přenosových a distribučních sítí až po řízení státních podniků, které systém provozují. Z tohoto obrázku se vymyká region iráckého Kurdistánu (KRG), kde se regionální vládě podařilo problematiku zásobování elektřinou vyřešit a dodávky elektřiny jsou zde ve srovnání s ostatními oblastmi Iráku spolehlivé.
Irácké elektrárny využívají jako zdroj energie převážně ropné produkty. V roce 2009 spalovaly ropu (28 % vyrobené elektřiny), mazut (33 %), naftu (26 % – musí se zatím dovážet) a zemní plyn (13 %). Předpokládá se, že do budoucna se těžiště bude přesouvat k zemnímu plynu (plynové turbíny), který dosud nenachází v irácké ekonomice uplatnění, jeho zásoby jsou dostatečné a ropa pak bude k dispozici ve větší míře na export.
Propast mezi potřebou a nabídkou elektrické energie ilustrují odhady UNDP z roku 2010: instalovaná generační kapacita je 7–8 000 MW, poptávka je mezi 13–15 000 MW. Odhady se liší dle zvolené metodiky hodnocení, ale lze s jistotou předpokládat, že potřeby nejsou pokryty ani zdaleka z 50 %. Plán rozvoje oboru zpracovaný pro iráckou vládu s americkou pomocí předpokládá instalaci nových generačních kapacit přesahujících 11 tis. MW do roku 2016 s investičními náklady 5-10 mld. USD, další cca 3 mld. USD bude třeba investovat v období 2011–2015 do oprav a posílení přenosové soustavy a 13,2 mld. USD do distribuční sítě. V období 2011–2015 by tedy měla irácká vláda do sektoru výroby a distribuce elektřiny investovat minimálně 21,3 mld. USD.
V nedávné době sjednala irácká vláda smlouvy na vybudování řady nových elektráren se zahraničními společnostmi (Kanada – 10 elektráren s kapacitou 1 000 MW, Německo – 5 elektráren po 100 MW, Korea – 25 elektráren s kapacitou 2 500 MW) a na dodávky lokálních generátorů pro Bagdád a municipality.
Odhady a předpovědi do budoucnosti jsou nespolehlivé, částečně v souvislosti se zvyšující se kupní silou Iráčanů (stále více domácností si může dovolit koupit klimatizační jednotky a další elektrická zařízení a roste tak prudce poptávka), částečně díky rozsáhlé korupci (není bez zajímavosti, že jsou části Bagdádu, kde je dodávka elektřiny po celých 24 hodin, zpravidla v blízkosti bydliště významných osobností Iráku).
Výroba elektrické energie je závislá především na dodávkách ropy a plynu, ale potýká se s celou řadou dalších problémů (zastaralé technologie, sabotáže, nízká kvalifikace pracovní síly, problémy přenosové soustavy, špatný stav a nedostatek středních i malých rozvoden). Většina iráckých elektráren běží na polovinu své kapacity.
Region KRG disponuje pouze dvěma velkými hydroelektrárnami (Dokhan a Derbendikhan). Jejich kapacita je 400 a 249 MW, ale sucha jejich výkon snížila na cca 115 MW. Plynové elektrárny jsou u Erbílu (450 MW) a u Sulejmanýje (750 MW). Region iráckého Kurdistánu nahrazuje nedostatek energie výrobou v dieselagregátech (cca 200 MW), je přesto závislý na dodávkách z Bagdádu a z provincií Ninewa, Diyala, Kirkúk.
KRG spoléhá na vodní energii, plánuje výstavbu nové vodní elektrárny v Dohúku (cca 450 MW). Další těžkosti způsobuje silně poddimenzovaná distribuční síť. Solární energie, větrné elektrárny, geotermální zdroje a biomasa jsou v iráckém Kurdistánu považovány pouze za doplňkové zdroje. Přes všechny problémy lze říci, že zásobování regionu elektřinou KRG již v zásadě zvládla.
| Dora – tepelná | |
| Taji – tepelná | |
| Musayab – tepelná | 1200 MW |
| Yousfija | |
| Diwanija – plynová | 500 MW |
| Rumélie | |
| Samara – plynová | 500 MW |
| al Shamal | |
| al Hartha – Basra – plynová | 750 MW |
| Al Quds – severně od Bagdádu | 800 MW |
| Mosul – hydro | 950 MW |
| Haditha – hydro | |
| Dokan – hydro (KRG) | 650 MW |
| Derbendikhan – hydro (KRG) | 650 MW |
Zdroj: National Investment Commission (NIC), ZÚ Bagdád
Pozn.: údaje o výkonu nemusí být zcela přesné, nelze je ověřit; elektrárny také nedávají z důvodů poškození plný výkon.
Rafinérie
Ve srovnání s těžbou ropy irácká administrativa doposud příliš nepokročila v rozvoji jejího zpracování, tj. rafinérií. Pokud hodlá Irák výrazným způsobem zvýšit produkci ropy, musí urychlit probíhající obnovu a posílení kapacity stávajících rafinérských zařízení. V současné době se realizuje plán irácké vlády na investici ve výši 30 mld. USD do vybudování 5 nových rafinérií, které umožní odstranit závislost země na dovozu motorových paliv (Irák dováží cca 30 % své spotřeby benzínu a též podstatnou část nafty).
| Rafinérie | Lokalita | Kapacita (b/d) | poznámka |
|---|---|---|---|
| Bejdži | Severní Irák | 310 000 | postupné zvyšování produkce |
| Basra | Basra | 150 000 | postupné zvyšování produkce |
| Daura | Bagdád | 180 000 | vč. 70 000 nové destilační jednotky |
| Mosul | Mosul | <10 000 | |
| Kirkúk | Kirkúk | <10 000 | |
| Khanaqin | <10 000 | ||
| K3 - Hadítha | <10 000 | ||
| Muftiah | <10 000 | ||
| Nadžaf | <10 000 | ||
| Maysan | <10 000 | ||
| Nassiria | <10 000 |
| Rafinérie | Dodavatel | kapacita | stav |
|---|---|---|---|
| Nasírija | Foster Wheeler | 300 000 | Projekt |
| Karbala | Technip | 150 000 | Projekt |
| Kirkúk | Shaw nad Webster | 150 000 | Projekt |
| Maisan | Shaw nad Webster | 150 000 | Projekt |
| Nineweh | (v přípravě) | 150 000 | Studie proveditelnosti |
Zdroj: Iraq Energy Data
V KRG v současnosti prakticky nejsou žádné rafinérie, nepočítáme-li malé jednotky produkující 1 000 až 1 500 b/d (barelů denně) benzínu a motorové nafty. Dohromady tyto jednotky představují asi produkci 15 000 b/d. O něco větší rafinérie, jedna u Erbílu a jedna v Sulejmanýji (Bazian), jsou nedokončené a jejich technická úroveň je nízká. Investice do nich představují asi 100 mil. USD jednotlivě. Nyní tyto rafinérie byly prodány soukromým subjektům a očekává se, že budou během šesti měsíců produkovat každá alespoň 20 000 b/d. KRG plánuje výstavbu dvou větších rafinérii (120 000 b/d, 140 000 b/d) a bude mít dále tři menší rafinérské moduly v Taq Taqu.
Ropovody, plynovody, zásobníky ropy a zemního plynu, terminály LNG
80 % veškeré ropy Irák vyváží přes terminál v Basře, který má kapacitu 82 000 b/hod. Sekundárně významné je využití ropovodu Kirkúk-Ceyhan (Turecko), kde je možno využít kapacity až 1,1 mil. b/d. Je zjevné, že pro vytvoření podmínek pro zvýšení exportní produkce musí dojít k rekonstrukci terminálu v Basře. V současnosti je možno nakládat pouze dva tankery současně, takže průměrná doba nakládky je cca 4 dny. Irák si nechal vypracovat také studii možnosti exportu dalších 4 mil. b/d ropy prostřednictvím vodní cesty v severním Arabském zálivu.
Největšími vnitrostátními plynovody jsou Západní Qurna – Bagdád a Jižní plynovod. Uvažuje se o možnosti vystavět plynovod s napojením na Turecko a na plynovod Nabucco, což by umožnilo i zásobování evropského trhu. Možná ještě větší zájem je ale o napojení na budoucí Arabský plynovod z Egypta do Turecka (Arab Gas Pipeline, AGP), které je projektováno po trase z iráckého Akkasu přes Sýrii do Libanonu. Pro dopravu iráckého plynu do Kuvajtu byl v minulosti položen plynovod do kuvajtského Ahmadi. Jednání o obnovení jeho provozu, která se vedou již od roku 2005, jsou závislá na schválení nového ropného zákona.
V polovině roku 2011 uzavřel Irák smlouvu s Íránem na vybudování plynovodů, jimiž bude z Íránu dovážet plyn pro nově budované plynové elektrárny.
Vlastnická struktura
Produkce ropy
V současnosti má ministerstvo ropy celkovou kontrolu nad produkcí ropy v Iráku. Kromě kurdistánského teritoria ovládá těžbu pomocí tří státních společností: North Oil Copany (NOC), South Oil Copany (SOC) a Missan Oil Copany (MOC), která se vydělila v roce 2008 ze SOC. Podle informací z internetových stránek NOC spadá pod tuto firmu území od tureckých hranic na severu k 32,5 stupni zeměpisné šířky, což je asi 100 km jižně od Bagdádu. NOC ještě ovládá těžbu v některých příhraničních částech Iráku. Uvedené teritorium odpovídá provinciím Kirkúk, Ninewa, Erbíl, Bagdád, Diyala a část Hilly k Babylónu a Wasitu ke Kútu. Zbytek je rozdělen mezi SOC a MOC. Missan Oil ovládá 30 miliard zásob ropy, hlavními nalezišti jsou Amara, Halfaya, Huwaiza, Noor, Rifaee, Diyala, Kumait a East Rafidain. V souvislosti s přípravou nového zákona o ropě a plynu se diskutuje také možnost spojení všech ropných společností do jedné státní firmy.
Irák vyhlásil ambiciózní plán na zvýšení ropné produkce na 4,1 mil. barelů denně v roce 2012. Hlavním způsobem, jak toho dosáhnout, je umožnit zahraničním investorům v tzv. ropných aukcích získat právo na těžbu na určitou dobu (většinou více jak na 10 let). Hlavními kritérii aukce přitom byly cena nabízená za vytěžení 1 barelu a kapacita těžby, která bude do doby ukončení kontraktu zajištěna (tj. de facto výše investice do těžby).
První aukce se konala v červnu 2009, bylo zde nabízeno šest ropných polí, mezi nejdůležitějšími Rumélie a Západní Qurna I. Nejlepší nabídku na Rumélii podalo konsorcium China North Petroleum Co. a British Petroleum. Kontrakt na Západní Qurnu I získaly americký Exxon Mobil a holandský Shell. Jedná se o jedno z největších ropných polí v Iráku a uvedené konsorcium přislíbilo dosáhnout výtěžnosti až 2,3 mil. b/d.
Druhá aukce se odehrála v prosinci 2009. Nabízela 13 polí, z nichž 7 bylo vydraženo: Halfaya, Majnoon, Západní Qurna II, Garraf, Nadžmah, Qajara a Badra. Halfayu získala čínská CNPC v konsorciu s Petronas a Total, Majnoon získal Shell, Lukoil Západní Qurnu II. Menší naleziště Garraf ovládl Petronas, Nadžmah angolský Sonangol a Badru by měl těžit Gazprom.
Třetí aukce proběhla ke konci roku 2010. Práva k nalezišti Akkas získaly společnosti KOGAS a KazMunaiGas, na poli Siba zvítězily Kuwait Energy a TPAO, na nalezišti Mansuriya by měly těžit společnosti TPAO, Kuwait Energy a KOGAS.
Čtvrtá aukce ropných polí se připravuje na leden 2012. Předběžnou kvalifikací úspěšně prošlo více než 40 zahraničních olejářských společností.
Na semináři o energetice v lednu 2010 uvedl tehdejší ministr ropy Hussain al Shahristání, že průměrná cena poplatku z jednoho barelu je stanovena ve výši 1,83 USD a že ropné společnosti zaplatí ministerstvu financí daň 35 %.
| První aukce | Zásoby (v miliardách barelů) | Umístěno | Kontraktor |
|---|---|---|---|
| Rumélie | 17 | Ano | Chinese National Petroleum Co. + BP |
| Západní Qurna I | 8,7 | Ano | Exxon Mobil + Shell |
| Kirkúk | 8,6 | ||
| Zubair | 4 | Ano | Eni + Occident al Petroleum + Kogas |
| Missan | 2,5 | ||
| Bai Hassan | 2,3 | ||
| Celkem v první aukci | 43 | ||
| Druhá aukce | |||
| Západní Qurna II | 12,9 | Ano | Lukoil |
| Majnoon | 12,6 | Ano | Shell + Petronas |
| Vých. Bagdád | 8,1 | ||
| Halfaya | 4,1 | Ano | Chinese National Petroleum Co. |
| Garraf | 0,9 | Ano | Petronas + Japex |
| Nadžmah | 0,9 | Ano | Sonangol |
| Qayara | 0,8 | Ano | Sonangol |
| Kifil | 0,2 | ||
| Marjan | 0,2 | ||
| Badra | 0,2 | Ano | Gazprom |
| Qamar | 0,1 | ||
| Gullabat | 0,1 | ||
| Naudoman | 0,1 | ||
| Celkem druhá aukce | 41 |
Plány do budoucna jsou ještě ambicióznější. Do roku 2016 Irák hodlá dosáhnout produkce 4–5 mil. b/d, oficiální cíl pro rok 2017 byl vyhlášen dokonce ve výši 12 mil. b/d. Známé zásoby ropy by se ovšem tímto tempem vyčerpaly již za 30 let, zatímco při současné úrovni těžby by z nich Irák mohl žít 140 let. Je otázka, jakou strategii exploatace svého nerostného bohatství nakonec irácký stát zvolí.
Irácká ústava určuje v čl. 111 a 112 jako vlastníka ropy a zemního plynu irácký lid všech regionů a provincií a federální vláda spolu s regionálními vládami a guvernoráty zajišťuje distribuci příjmů z těchto surovin spravedlivým dílem jednotlivým regionům dle jejich populace a s přihlédnutím ke škodám způsobeným v tom kterém regionu nespravedlivou vládou předchozího režimu či ke škodám způsobeným následně tak, aby byl zajištěn vyrovnaný rozvoj všech částí Iráku. Správcem těžebních polí existujících v okamžiku přijetí Ústavy je federální vláda. Správce nových polí Ústava neřeší. Přerozdělování příjmů z ropy je jádrem trvalého sporu mezi centrální vládou a KRG. V praxi KRG získává do svého rozpočtu 17 % příjmů centrálního rozpočtu po odečtení výdajů na fungování některých centrálních institucí (např. Úřad vlády, MZV, Úřad presidenta). KRG by přitom chtěla získávat 17 % z celkových příjmů státu (tj. prakticky z příjmů z ropy). (Pozn.: Pro srovnání - volební zákon z listopadu 2009 přiznává zástupcům Regionu iráckého Kurdistánu 12 % míst ve Sněmovně na základě počtu obyvatelstva).
Spory existují i ohledně kontraktů, které KRG uzavřela na těžbu ropy z nových polí ve svém regionu, tzv. podílových smluv na těžbu ropy (Production Sharing Agreement, PSA). Bagdád a KRG se neshodly na metodě platby jednotlivým společnostem, a to především z toho důvodu, že KRG chce, aby společnosti byly placeny z hrubého kurdistánského ropného prodeje a čistý výnos byl přidán do federálního příjmového rozpočtu k rozdělení.
KRG má více než 55 smluvních partnerů typu PSA a očekává, že v budoucnu se jejich počet téměř zdvojnásobí. Mezi nimi vynikají zejména DNO, Genel Enerji, Adax Petroleum, Pet Prime, Hunt Oil, Sterling Energy, Norbert Limited, ÖMV, MOL, Korea National Oil Corporation, Crescent Petroleum. KRG předpokládá, že do konce roku 2010 uspokojí domácí poptávku ze svých zdrojů a bude exportovat kolem 450.000 b/d.
| lokalita | firma | popis | pozn. |
|---|---|---|---|
| Tawke | DNO Iraq, Genel Enerji | 14 vrtů, produkce se odhaduje na 100 000 b/d | Centrální vláda dala souhlas k exportu, od podzimu 2009 nicméně export pozastaven. Vývoz přes Kirkúk-Ceyhan. |
| Dohúk | DNO | provádí se průzkum | |
| Shakal | Prime Natural Resources, Perlil, Oil Search | provádí se průzkum | |
| Taq Taq, Kewa Chirmila | Genel Enerji, Addax Petroleum | 8 vrtů, testovací produkce 16 170 a 44 240 b/d. Očekává se až 200 000 b/d | |
| Kalar-Bawanoor | Western Zagros | provádí se průzkum | |
| Bina Bawi | Perlil, Hawler Energy, Prime Natural Resources | provádí se průzkum | |
| Erbil block | DNO | 2 vrty, testovací produkce 11 000 b/d | průzkum by měl být dokončen |
| Ain Sifni | Hunt Oil Company of Kurdistan | provádí se průzkum | |
| Sangaw North block | Sterling Energy, Addax Patroleum, Korean National Oil Company | průzkum ukončen | |
| Miran block | Heritage Energy Middle East, Genel Enerji | provádí se průzkum | |
| Rovi a Sarta block | Reliance Exploration and Production DMCC | průzkum ukončen | |
| Hawler Contract Area | Norbert Limited, Korea National Corporation | průzkum ukončen | |
| Shaikan block | Gulf Keystzon, Texas KEyston, MOL | provádí se průzkum | |
| Akri-Bijeel block | MOL, Kalegran Limited | provádí se průzkum, PSA kontrakt na 25 let, včetně 3 let na průzkum |
Produkce zemního plynu
Roční produkce dosáhla v roce 2010 cca 16–17 mld. m3, a to převážně z ložisek na jihu země ve formě vedlejšího produktu vznikajícího při těžbě ropy. Využití tohoto plynu je nicméně mizivé – dle údajů za rok 2009 se cca 7 mld. m3 na místě bez užitku spálí, 7 mld. m3 se ztratí, resp. vypustí do ovzduší, takže pouze asi 1 mld. m3 se dostane k místním spotřebitelům a další 1 mld. m3 využijí těžaři pro tlakování ložiska při další těžbě ropy.
Produkce plynu je zcela v rukou státu. Od roku 2003 vzrůstá a postupně se vrací na úroveň devadesátých let. Statistika z roku 2006 uvádí těžbu 104 miliard kubických stop. Asi 60 % plynu není nicméně zpracováváno vzhledem k nedostatečné infrastruktuře. V září 2008 ministerstvo ropy podepsalo 25letý kontrakt se společností Shell na eliminování ztráty plynu při zpracování ropy. Množství získané tímto způsobem by mělo zajistit domácí soběstačnost a přebytek by mohl být exportován. Irák také jedná s Kuvajtem ohledně těžby z naleziště Siba poblíž íránských hranic.
Irácký strategický plán stanovený na období 2008–2017 si stanovil za cíl zvýšit produkci plynu na 2,5 trilionu kubických stop a hlavně eliminaci ztrát přírodního plynu. Pro jeho realizaci vláda naplánovala tři aukce.
V KRG produkuje plyn společnost Crescent Petroleum, která v srpnu 2009 podepsala joint-venture s tureckou společností Turkerler na export zemního plynu přes Nabucco. Plánovaná produkce by měla od roku 2011 představovat 3 500 miliard kubických metrů a zvyšovat se v průběhu následujících let až na 10 000. Také rakouský ÖMV a maďarský MOL, který má podíl na nalezišti Khor mor a Chemchemal, uzavřely kontrakt týkající se exportu 3 miliard kubických stop od roku 2014 prostřednictvím plynovodu Nabucco.
Rizika
Energetický výhled Iráku je dán jeho surovinovým potenciálem. Jsou zde však rizika dlouhodobějšího charakteru.
Ekonomika je přes veškerou snahu mezinárodního společenství budována na jednom odvětví a export ropy je závislý na více faktorech, než je samotné zvýšení produkce. Je to především otázka světových cen ropy, spolupráce v rámci OPEC, obnovy ropných terminálů a budování ropovodů. Nezanedbatelná je rovněž úloha mezinárodních ropných společností, které mohou výrazně ovlivnit stabilitu exportu.
Systém aukcí, kterými irácká vláda nabízí ropná a plynová naleziště, nemá (a to i podle iráckých odborníků) jasná legislativní pravidla. Tudíž není zcela zřejmé, k jakému krizovému scénáři by se společnosti uchýlily v případě snížení cenové hladiny ropy a jaké náhrady by byly poskytnuty Iráku v případě uzavření některých nalezišť. Součástí strategie ministerstva ropy je i každoroční stanovení těžebního limitu pro zahraniční subjekty. I to může mít význam pro celkovou spolupráci s ropnými giganty.
V oblasti plynu a elektrické energie je situace odlišná, neboť Irák musí nejdříve uspokojit nedostatečně pokrytou domácí poptávku. Export připadá v úvahu jen u plynu, kde Irák počítá s vývozem do zemí EU a s jejich spoluprací. Otázkou zůstává, zda upřednostní napojení na Nabucco či na Arabský plynovod (AGP) a jaké množství plynu bude k dispozici pro export při předpokládaném růstu domácí spotřeby.
V každém případě se však bude muset nová irácká vláda vypořádat s legislativními obtížemi spojenými s rozdělováním příjmů z nerostného bohatství provinciím a Regionu iráckého Kurdistánu a s prosazením předloženého zákona o ropě a plynu v Parlamentu.
Zásadním předpokladem pro rozvoj energetického potenciálu Iráku zůstává řešení otázky bezpečnosti, které výrazně zvyšuje náklady na těžbu ropy a budování distribučních sítí (sabotáže, ostraha).
Závěrem je třeba konstatovat, že jakkoli je ropný sektor požehnáním pro současný Irák a jeho poválečnou obnovu a rozvoj, je zároveň i skrytou hrozbou pro budoucnost. Vytváří totiž 61,5 % HDP země, zajišťuje 99 % exportu a přes 90 % příjmů veřejného sektoru (údaje r. 2009). To představuje dvojí nebezpečí – irácká ekonomika je totálně závislá na pohybu světových cen ropy, na poptávce po ní a na ubývajících zásobách tohoto neobnovitelného zdroje, na druhé straně irácká vláda nepociťuje potřebu investic do rozvoje jiných oblastí ekonomiky, což zvyšuje i do budoucna jednostrannou závislost Iráku na produkci ropy a pohybech na jejím trhu.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Bagdádu (Irák).
