Sněmovna reprezentantů iráckého parlamentu na zasedání dne 27. ledna 2010 schválila rozpočtový zákon na rok 2010. Jde o poslední legislativní text, který prošel rukama současné Sněmovny před jejím rozpuštěním v souvislosti s březnovými volbami. Rozpočtový zákon byl prvně Sněmovně předložen již v říjnu 2009, odsouhlasen měl být za dodržení regulérního termínu do konce roku 2009.
Do poslední chvíle nebylo zřejmé, zda k jeho schválení dojde, a to i přes naléhání o důležitosti tohoto kroku jak ze strany Světové banky, tak USA. Rozpočet předpokládá výdaje v hodnotě 72,4 miliard USD (84,7 triliónů ID) a příjmy ve výši 52,8 miliard USD (61,735 triliónů ID). Stejně jako v roce 2009 rozpočet počítá s deficitem – tentokrát ve výši celých 27 % (19,6 miliard USD, 22,9 tril. ID). I když je deficit saturován přebytky z minulých let, kryjí ho i měkké úvěry, jde každopádně o varovný signál z hlediska vývoje hospodaření s veřejnými financemi země.
Irácký rozpočet je po léta závislý na příjmech z ropy, až 97 % jeho příjmové struktury tvoří zisky z prodeje ropy. Vývoj cen ropy na světových trzích je tak pro hospodaření Iráku a jeho rozpočtovou kázeň zásadní. Již rozpočet na rok 2009 ve výši 58,5 miliard USD počítal s ohledem na pokles cen ropy na světových trzích s deficitem 16,5 miliard USD (39,2 %). Rovněž rozpočet na rok 2010 je deficitní, svůj deficit hodlá pokrýt jak z přebytků z těžby ropy z minulých let, tak měkkými úvěry od Světové banky.
Hlavní výdajovou položkou rozpočtu zůstávají podobně jako v předchozích letech provozní výdaje (60,9 tril. ID, cca 72 % všech výdajů), které se přerozdělují podle jednotlivých ministerstev. Až 23,6 trilionů ID představují investiční výdaje, přičemž 2,65 tril. ID je určeno na obnovu a rozvojové projekty ve všech provinciích, včetně Kurdistánu. 500 mil. ID má sloužit jako rezerva pro naléhavé výdaje. Využití této rezervy je omezeno a hospodařit s ní může ministr financí se souhlasem Rozpočtového výboru Sněmovny.
Rozpočet je koncipován tak, aby opět jako v roce 2009 uspokojil kurdské provincie 17 % rozpočtu po odečtení výdajů na Sněmovnu reprezentantů, nákladů spojených s úřadem prezidenta, Výborem ministrů (de facto Úřad vlády), ministerstva zahraničních věcí, ministerstva obrany a dalších nákladů, např. do těžby ropy, státního auditu, půjček, odečtení obligací, nákladů na kompenzaci Kuvajtu (válečné reparace) a další drobné výdaje spojené s provozováním dluhu. Kurdská regionální administrativa dlouhodobě usiluje o získání 17 % z příjmů, nově rovněž usiluje o financování služby pešmergů z centrálního rozpočtu, a nikoliv z přidělených 17 % po odečtení výše uvedených výdajů (včetně na ministerstvo obrany).
Současná irácká vláda si je ve světle struktury rozpočtu vědoma nutnosti pozastavit stále rostoucí počet státních zaměstnanců, a tím i státních výdajů, a nábor pracovníků do státní sféry pro rok 2010 zmrazila. Zatímco v roce 2005 měl Irák 1,2 milionu státních zaměstnanců, v roce 2008 to již bylo 2,8 milionu, a nyní již toto číslo překročilo 3 miliony zaměstnanců. Vysoký počet státních zaměstnanců tvoří především zaměstnanci bezpečnostního sektoru (až kolem 609 000, v roce 2005 to bylo pouhých 250 000).
Nárůst výdajů na bezpečnostní složky se v uplynulých dvou letech (2008–2009) zdvojnásobil, v rozpočtu na rok 2010 překvapivě – v roce výrazného snižování amerických vojsk v Iráku – počítá s 10% škrtem. Ministerstvo průmyslu a minerálů zaměstnává až na 200 000 zaměstnanců. Tato skutečnost je dána nejen nedostatečně rozvinutým soukromým sektorem jako pozůstatku centrálního státního hospodaření Saddámovy éry, nedostatečně rychle pokračujícími privatizacemi i nedostatečným množstvím zahraničních investic. Je dána ale rovněž i běžným faktem tzv. černých duší. Řada státních úředníků je zaměstnána pouze formálně, pobírá plat a ve skutečnosti vykonává ještě jiné zaměstnání.
Deficit rozpočtu Iráku na rok 2010 představuje 27 % všech výdajů a irácká vláda přímo v zákoně o rozpočtu zakotvila několik nástrojů, které by měly pomoci řešit červená čísla tak, aby se rozpočtová politika nevymkla nové vládě z rukou:
- rozpočet by měl být dofinancován z přebytků z předchozích let a rovněž z domácích i zahraničních půjček
- rozpočet opravňuje iráckou vládu k jednání o financování ze strany Mezinárodního měnového fondu, které by mělo dosáhnout až 4, 5 miliard USD
- návrh rozpočtu počítá s 2 miliardami USD měkkých půjček ze strany Světové banky
Přehled čerpání iráckého rozpočtu v minulých letech:
- 2005: 73 % celkového rozpočtu, 91 % provozního rozpočtu, 23 % kapitálového rozpočtu
- 2006: 67 % celkového rozpočtu, 83 % provozního rozpočtu, 19 % kapitálového rozpočtu
- 2007: 65 % celkového rozpočtu, 80 % provozního rozpočtu, 28 % kapitálového rozpočtu
- 2008: 69 % celkového rozpočtu, 39 % kapitálového rozpočtu
Nový rozpočtový zákon počítá ale i s některými úspornými opatřeními. Vedle 10% snížení výdajů na bezpečnostní složky rozpočet počítá s krácením sociálních výhod prezidentského triumvirátu o 70 % a 10% krácením platů poslanců (bude jich ale cca o 50 více než v současné Sněmovně). Vláda rovněž realisticky upustila od plošného rozdělování potravinové pomoci a nadále ji omezila pouze na potřebné rodiny (v minulých letech byla potravinová pomoc rozdělena na každou iráckou rodinu a je zřejmé, že se tento model ukázal dlouhodobě neudržitelným).
Úspory by měl přinést rovněž fakt, že rozpočet je připraven na základě propadů cen ropy v roce 2009 až na 50 USD za barel a produkci Iráku přes 2 mil. barelů denně. Nyní se ale podle předsedkyně Rozpočtového výboru Sněmovny Alla al Sadou předpokládají ceny ropy nejméně kolem 65 USD za barel a těžba ropy by se měla navýšit až na 4 mil. b/den. Na tomto místě je však potřeba redukovat vládní entuziasmus poznámkou, že součástí rozpočtu je ovšem investice 1 USD z každého vytěženého barelu do rozvoje jednotlivých provincií, které se podílí na těžbě ropy.
Jak se ukázalo během ropného šoku z posledních dvou minulých let, je riziko ekonomiky založené na jediném úspěšném exportním sektoru příliš vysoké. A to i z důvodů predikce klesajících cen a snižování světové poptávky po ropě. V posledních dvou letech se objevily ve světě mnohá nová naleziště ropy a rovněž politika OPEC – v této chvíli tolik vstřícná k Iráku – může v budoucnosti představovat překážku rychlému hospodářskému růstu země.
Je na mezinárodním společenství, aby udržel stávající tlak na iráckou vládu v jejím realistickém přístupu k veřejným financím a nutil Irák ke spolupráci ve všech ekonomických oblastech, které pomohou vytvořit dobře fungující privátní a finanční sektor, jež bude základem pro restrukturalizaci ekonomiky. Pokud se toto nezdaří, je velice pravděpodobné, že příští rozpočty sklouznou do skutečných deficitů, které bude nutné sanovat půjčkami. Bezpečnostní stabilita v Iráku nicméně nadále zůstává základním předpokladem pro nastartování velkolepých plánů ekonomického rozvoje.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v MĚSTĚ (ZEMĚ).
