Po rozhodnutí premiéra Berlusconiho odstoupit z funkce zaznamenaly všechny hlavní typy italských vládních dluhopisů dne 9. listopadu 2011 rekordní výnosy a překonaly psychologickou hranici sedmi procent, takzvaný bod, ze kterého není návratu, protože Řecko, Irsko a Portugalsko byly po překonání této hranice nuceny požádat o pomoc mezinárodní společenství. Výrazně se tak zvýšila hrozba dluhové krize pro Itálii.
Všechny typy italských vládních dluhopisů s různou dobou splatnosti během obchodování dne 9. listopadu 2011 překonaly psychologickou hranici ročního výnosu 7 %. Obchodníci s vládními dluhopisy označovali včerejší výnosy italských bondů za umělé, protože na trhu chyběla poptávka. Ve skutečnosti totiž nedocházelo k transakcím až do intervence Evropské centrální banky, která nakupovala především italské, ale i španělské a portugalské dluhopisy. Podařilo se jí tak mírně snížit výnosové rozpětí (spread) mezi italskými a německými desetiletými bondy z 575 na závěrečných 552 bodů.
Náladu na trhu italských bondů ovlivnily především dvě zprávy. Oznámení plánované demise premiéra Berlusconiho, který podle svých slov hodlá odstoupit po schválení reformního balíku parlamentem. Obchodníci s vládními dluhopisy však za tím podle deníku Il Sole 24 Ore viděli snahu Berlusconiho oddálit svůj odchod. Druhou negativní zprávou bylo rozhodnutí společnosti Lch Clearnet, která vypořádává dluhopisové obchody, zvednout procentní podíl italských dluhopisů držených jako garance pro vypořádání obchodů z 3,5 % na 5 %. To je obecně považováno za známku zvýšení rizikovosti cenných papírů, nehledě na negativní dopady na náklady obchodování.
Na primárním trhu se dne 10. listopadu uskutečnila aukce ročních italských dluhopisů v hodnotě 5 mld. eur, která dopadla v rámci možností spíše dobře. Dluhopisy se prodaly s vysokým ročním výnosem, který byl téměř dvojnásobný ve srovnání s minulou aukcí, ale udržel se pod kritickou hranicí 7 % a dosáhl 6,087 %. Přitom se na sekundárním trhu roční výnos vyšplhal na 7,57 %. Pozitivní je však především skutečnost, že poptávka dvojnásobně převýšila nabídku.
Dne 14. listopadu 2011 by se měla uskutečnit aukce pětiletých italských bondů v hodnotě 3 mld. eur, což bude ještě důležitější test důvěryhodnosti. Zejména v kontextu rychlého schvalování reformního balíku, které chtějí senátoři a poslanci zvládnout do 13. 11. 2011. Vzápětí by měl italský premiér Berlusconi odstoupit. Pro srovnání Řecko, tedy zatím jediná země Eurozóny hrozící restrukturalizací dluhů (haircut 50 %), v minulém týdnu na dluhopisovém trhu alokovalo krátkodobé bondy s ročním výnosem 4,89 %. To bylo možné díky dohodě s řeckými bankami, které dluhopisy nakoupily, protože jejich likviditu podpořila Evropská centrální banka. Přitom na sekundárním trhu se úrok krátkodobých řeckých bondů pohybuje v intervalu nad 90 %.
Italská média informovala, že ratingová agentura Fitch se postavila za italské bondy. Ve své zprávě o rizikovosti závazků jednotlivých zemí označila scénář platební neschopnosti Itálie za „nepravděpodobný“ a italské vládní dluhopisy za bezpečné. Tisková agentura Radiocor současně publikovala rozhovor s ekonomem italské pobočky investiční společnosti Blackrock Brunem Rovellim, který prohlásil, že aktuální výše úroků italských dluhopisů neodráží hospodářskou situaci Itálie. Americký prezident Barack Obama rovněž vystoupil s prohlášením na podporu Itálie, kterou podle jeho slov nelze srovnávat s Řeckem. Itálie podle něho momentálně má problém s likviditou nikoliv solventností.
V Římě se uskutečnila „inspekce“ expertů Evropské centrální banky a Evropské komise, která se seznamovala se situací a navrhovanými opatřeními. Výsledkem návštěvy byla především výzva k rychlému přijetí konkrétních kroků s cílem uklidnit trhy. Ke spěchu politiky vyzývá i hlavní podnikatelská asociace Confindustria.
Milánská burza se během „černé středy“ propadla o 3,78 % a poklesla nejvíce ve srovnání s ostatními hlavními trhy v Evropě. 10. 11. 2011 však tyto ztráty výrazně korigovala a burzovní index rostl.
Překotný vývoj v Itálii je třeba vnímat v kontextu problémů Eurozóny a opakovaném hledání řešení situace v Řecku. Za skokovým růstem ročního výnosu italských bondů lze vysledovat nejprve tlak evropských partnerů v čele s Německem a Francií po summitu 23. října 2011, kdy premiér Berlusconi musel na jejich výzvy reagovat dopisem předsedovi Evropské rady a Evropské komise, v němž vypočítává již přijatá opatření a popisuje návrhy dalších kroků na podporu růstu. Nakonec premiér Berlusconi politický tlak neunesl a po neúspěšném parlamentním hlasování o závěrečném státním účtu 8. listopadu oznámil svůj záměr odstoupit.
Turbulence na dluhopisovém trhu v posledních dnech nemají oporu v žádných změnách ekonomických ukazatelů, ale jsou především odrazem politických nejistot v Itálii. Klíč k uklidnění finančních trhů proto opět drží politici. Krátkodobě samozřejmě může pomoci Evropská centrální banka, ale nejvíce se nyní očekává od mimořádně rychlého schvalování reformního balíku v parlamentu. To má proběhnout do 13. 11. 2011 a vzápětí by měl odstoupit premiér Berlusconi. Trhy budou současně s napětím sledovat, na jakém řešení italské vládní krize se politická reprezentace shodne.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Římě (Itálie).
