Premiér a ministr hospodářství a financí Mario Monti komentoval dne 29. prosince 2011 na dvouhodinové tiskové konferenci vývoj italské ekonomiky a hospodářské politiky vlády. Dle svých slov musí vláda své kroky obhajovat nejen před italskými občany, ale i před mezinárodním společenstvím. Na mezinárodní scéně chce premiér vyvrátit některé předsudky vůči Itálii. Plán práce Montiho kabinetu na reformách je zasazen do evropského rámce schůzek ministrů ve formátu Eurogroup a ECOFIN.
Již 13. ledna 2012 se vláda bude zabývat prvním souborem reformních opatření, o nichž bude 23. ledna 2012 Monti ve funkci ministra hospodářství a financí informovat evropské partnery na zasedání Eurogroup/ECOFIN v Bruselu. Další série strukturálních opatření bude připravena pro únorové zasedání Eurogroup/ECOFIN. Premiér Monti se na začátku roku setká s německou kancléřkou Merkelovou, francouzským prezidentem Sarkozym, britským premiérem Cameronem a v neposlední řadě s americkým prezidentem Obamou.
Monti obhajoval balík fiskálních opatření, který mnozí označují za „recesivní“ (dovede italskou ekonomiku do hlubší recese). Premiér nepřímo připustil pokles hospodářství v roce 2012, avšak současně prohlásil, že nepřijetí korektivních rozpočtových opatření by způsobilo „výbušnou recesi“ a Itálii by hrozil osud Řecka. Ohradil se však zároveň proti názoru, že bude zapotřebí přijmout brzy další fiskální balík. Monti připomněl, že závazek dosáhnout v roce 2013 vyrovnaného rozpočtu a následného rychlého snižování veřejného dluhu na sebe vzala Itálie za Berlusconiho vlády. Montiho vláda pak veřejné rozpočty jen dále korigovala, aby zajistila splnění fiskálního cíle.
Mezi chystanými strukturálními opatřeními nebude chybět liberalizace a reforma trhu práce. Reforma trhu práce by měla vést k větší flexibilitě (včetně povzbuzení k opětovnému zaměstnávání lidí bez práce), ale zároveň k posílení sociálního zabezpečení v některých oblastech (a některých skupin zaměstnanců) – vysoký stupeň ochrany stávajících zaměstnanců se negativně promítá do ochoty zaměstnavatelů přijímat nové pracovníky a podepisovat s nimi pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Hovoří se o dualismu na trhu práce, kde se zaměstnanci dělí do dvou skupin podle míry sociální ochrany.
Vláda chce povzbudit růst opatřeními, která si vyžádají méně prostředků ze státního rozpočtu a budou se opírat o pákový efekt soukromé spotřeby. Podmínkou je mimo jiné „spravedlivá“ distribuce zdrojů. Vláda bude usilovat, aby zabránila růstu sociálního napětí.
Liberalizace některých odvětví (zejména služeb) by měla odstranit bariéry vstupu nových subjektů na daný trh a s tím by měl být otevřen prostor pro zapojení mladých. V tomto směru sice premiér ve svém projevu nezmínil konkrétní sektory, ale dá se očekávat, že liberalizace se bude mimo jiné týkat distribuční sítě pohonných hmot, lékáren, obchodů a taxi.
Vláda se v rámci povzbuzení růstu chce zabývat také problematikou zpožděných plateb za realizaci veřejných zakázek. Premiér Monti uvedl, že si je vědom toho, že firmy jsou v úzkých kvůli snížené ochotě bank poskytovat úvěry a kvůli malému pochopení ze strany zákazníků (včetně veřejné správy), kteří platí se zpožděním. Otázkou se zabývá ministerstvo hospodářského rozvoje.
Premiér Monti ve svém vystoupení analyzoval vývoj na trhu italských vládních dluhopisů. Itálie je ve srovnání se Španělskem mnohem dál v konsolidaci veřejných rozpočtů, ale má téměř dvojnásobný veřejný dluh v poměru k HDP. Španělsko tak nemusí na trhu kvůli refinancování svého dluhu uplatnit tak objemné emise jako Itálie a může se do značné míry opřít o poptávku dvou velkých španělských bank. Spread mezi italskými a německými státními dluhopisy se po zveřejnění fiskálního balíku připraveného Montiho vládou 6. prosince snížil na 410 bodů. Evropská rada však na svém zasedání ve dnech 8. a 9. prosince 2011 zklamala finanční trhy nedostatečným zvýšením prostředků pro „fond na záchranu států“. Investoři dospěli k závěru, že nedostatečný objem prostředků ve fondu EFSF neřeší riziko insolvence vysoce zadlužených zemí, mezi něž patří Itálie. Růst úrokového rozpětí po Evropské radě Monti přisuzuje především jejím výsledkům, nikoliv výraznému omezení nákupů italských vládních dluhopisů Evropskou centrální bankou v posledních týdnech.
Nyní se spread stále ještě nachází relativně hluboko (pozn. kolem hranice 500 bodů) pod maximální hodnotou dosaženou v roce 2011 (9. listopadu 2011: 558 bodů), přitom Evropská centrální banka v uplynulých týdnech zastavila masivní intervenční nákupy na sekundárním dluhopisovém trhu. Podle Montiho by si Italové měli oddechnout, protože v říjnu a v první polovině listopadu spread prudce rostl navzdory masivní akviziční podpoře ECB. Spread je na nižší úrovni, byť je stále vysoko, ale především této úrovně dosahuje bez nákupů ECB.
Monti připomněl několik základních dat ohledně vývoje spreadu. Na minimální hodnotě se v roce 2011 nacházel spread v dubnu: 123 bodů. Následně se vývoji v Itálii začaly věnovat ratingové agentury a přišlo varování zhoršení ratingu Itálie. Až do 1. července spread postupně vystoupal na hranici 185 bodů. Ratingová agentura Standard&Poor’s negativně vyhodnotila červnový fiskální balík připravený Berlusconiho vládou a potvrdila negativní výhled ratingu Itálie (který snížila následně v září). V tu chvíli nabral růst úrokového rozpětí rychlost a dosáhl maxima 9. listopadu. Poté následovalo jmenování nové vlády premiéra Montiho a spread se postupně snížil až o 200 bodů.
V této souvislosti se Monti zmínil o posledních aukcích italských dluhopisů 28. a 29. prosince 2011, které dopadly relativně dobře. Ministerstvo financí v aukci nejprve prodalo šestiměsíční bondy v celkovém objemu 9 mld. eur dokonce s polovičním úrokem ve srovnání s předchozí aukcí (úrok klesl až na 3,25 % p.a.). Následující aukce tří, sedmi a desetiletých dluhopisů ovšem nezaznamenaly takové razantní snížení úroků, byť se úrok desetiletých dluhopisů dostal pod psychologickou hranici 7 %. Monti v této souvislosti prohlásil, že po spíše dobrých výsledcích na dluhopisovém trhu jeho vláda v žádném případě nepovažuje finanční turbulence za ukončené.
Cestovní mapa reforem v roce 2012
Do 23. ledna 2012 (zasedání Eurogroup/ECOFIN)
Hospodářská soutěž a liberalizace
- připravuje se komplexní plán pro odstranění překážek pro vstup do odvětví chráněných profesními komorami a sdruženími
Trh práce a sociální zabezpečení
- odstranění „dualismu“ na trhu práce, který se vyznačuje rozdělením zaměstnanců do dvou skupin podle míry sociální ochrany
- úprava podmínek na trhu práce s cílem jeho zpružnění tak, aby zaměstnavatelé byli otevřenější vůči nabírání nových zaměstnanců
Infrastruktura
- zejména rozvoj infrastruktury v jižních regionech
Lidský kapitál
- přiblížení výzkumných center firmám
Teritoriální koheze
- vláda v polovině prosince uzavřela dohodu se šesti méně rozvinutými jižními regiony
- rozvoj se bude opírat mimo jiné o efektivnější využívání evropských kohezních fondů
Do poloviny února 2012 (zasedání Eurogroup/Ecofin)
Trh práce
- reforma trhu práce si vyžádá čas
- vláda bude intenzivně diskutovat se zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů
- předmětem diskuze bude mimo jiné článek 18 „Statutu zaměstnanců“ neboli zákona č. 300 z 20.5.1970, který stanoví, že propuštění zaměstnance je podmíněno „legálním důvodem nebo legitimním účelem“. V opačném případě soudce může propuštění zneplatnit
Do dubna 2012 (termín představení národních reformních programů v Bruselu v rámci „evropského semestru“)
Národní program reforem
- vláda připraví program strukturálních reforem společně s programem stability
- Monti podle svých slov předchozí vládě před rokem doporučoval, aby využila příležitosti a při přípravě programu reforem byla provedena hlubší analýza s cílem vytvoření dlouhodobé strategie pro Itálii v kontextu „ Strategie Evropa 2020“
- Monti naznačil, že chce toto své doporučení nyní jako premiér realizovat
Oblast justice
- fungování justice je jedním z klíčových aspektů při rozhodování o umístění zahraniční investice v dané zemi
- jde obecně o jednu z vládních priorit
- například doba potřebná pro založení firmy je v Itálii neúměrně dlouhá
Do června 2012 (termín pro dokončení „spending review“ ve veřejné správě)
Spending review
- vláda chce podrobit důkladné analýze veřejné výdaje s cílem dosáhnout úspor ve výši 5 mld. eur ročně
- cíl vychází z balíku fiskálních opatření připraveného Berlusconiho vládou v srpnu 2011
Kritikům fiskálního balíku premiér Monti celkem oprávněně vzkázal, že recese by nemusela být tím nejhorším, co by Itálii mohlo v budoucnu potkat. Lze jen těžko pochybovat o tom, že kdyby Montiho vláda nenavrhla další fiskální restriktivní opatření, bylo by při začínající recesi v Itálii možné dosáhnout ambiciózních fiskálních cílů předchozí Berlusconiho vlády: pro rok 2012 (deficit do 2 % HDP) a v roce 2013 (nulový deficit). Montiho fiskální balík byl zřejmě nutný (a to i s ohledem na měnící se výhled italské ekonomiky) a pokud by neprošel parlamentem, fiskální konsolidace by byla ohrožena a s ní i poslední zbytky důvěry investorů na trhu vládních obligací. Kdyby se pak vláda dostala do platební neschopnosti, dostala by nastupující recese onen trefný přívlastek „výbušná“. Jinými slovy, Itálie stále balancuje nad propastí a musí udělat vše, aby ji nepotkal osud Řecka. Finanční prostředky na obsluhu vysokého italského veřejného dluhu by se mimo finanční trhy hledaly opravdu velice těžko.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Římě (Itálie).
