Itálie: Reakce finančních trhů na snížení ratingu 

Agentura Standard and Poor´s po květnovém zhoršení ratingového výhledu Itálie na negativní přistoupila 20. září 2011 k snížení ratingu z A+ na A, přičemž zachovala negativní výhled. První reakce trhu byla negativní, akcie zaznamenaly pád a naopak stouply výnosy státních dluhopisů. Následně se však situace relativně uklidnila a burza zaznamenala v den zhoršení ratingu paradoxně růst.

Investoři zřejmě již vzali možnost zhoršení ratingu na vědomí v květnu a do pohybu burzovního indexu v Miláně se promítly spíše jiné zprávy, které ostatně hýbaly v posledních dnech i ostatními hlavními trhy v Evropě. Se zhoršením ratingu Itálie přišlo zákonitě i zhoršení ratingu některých italských bank, které jsou značně exponované směrem k italským vládním bondům. To zřejmě spolu s růstem výnosů italských dluhopisů (spread se znovu pohybuje blízko hranice 400 bodů) bude mít vliv na úvěrový trh v Itálii a v konečném důsledku negativně postihne italské firmy a domácnosti. Ratingová agentura Moody’s odložila rozhodnutí o změně ratingu Itálie na říjen a lze očekávat zhoršení hodnocení Itálie dokonce o více než jeden stupeň.  Na druhou stranu i přes výše zmíněné negativní zprávy se zatím neuzavřel přístup italské vlády na dluhopisový trh. 

Negativní efekt snížení ratingu Itálie agenturou Standard&Poor’s trval na milánské burze relativně krátce, necelou půlhodinu. Po prudkém propadu při zahájení obchodování se hlavní burzovní index přesunul do oblasti kladných hodnot a uzavřel růstem ve výši 1,9 %. Milánská burza tak následovala evropský trend, viz růst indexu Stoxx 600 o 1,84 %. Na růstu indexu se podílely akcie bank, energetických společností a automobilky Fiat. Burza v Miláně sledovala vývoj ostatních hlavních trhů v Evropě i druhý a třetí den po snížení ratingu Itálie, kdy akcie ve shodě s akciemi ve zbytku Evropy klesaly. 

Paradoxně došlo tedy v jeden den ke snížení ratingu o jeden stupeň z „A+“ na „A“ a k růstu burzovního indexu. První impuls k masivním prodejům byl překonán zejména díky tomu, že s informací o hrozbě snížení ratingu Itálie investoři pracují již od května, kdy Standard&Poor’s změnila výhled ratingu na „negativní“.

Jeden z obchodníků na burze prohlásil, že rozhohodnutí S&P je v podstatě jen potvrzením známých faktů: tedy zejména nedůvěry investorů ve schopnost současné vlády postavit se možným těžkostem Itálie při budoucím financování vysokého veřejného dluhu. Další nejmenovaný makléř zastupující velký investiční fond k tomu dodal, že ceny akcií se během léta dostaly na dlouhodobé minimum a nemají už prostor pro další pokles. Obavy investorů však vzbuzuje skutečnost, že ratingové hodnocení je doprovázeno znovu „negativním výhledem“. To znamená, že reálně hrozí další snižování ratingu S&P během následujících 12 měsíců.

Negativní výhled nového ratingového hodnocení S&P byl zřejmě hlavním důvodem prudkého růstu úrokového rozpětí (spread) italských vládních dluhopisů, které ze 379 bodů vystoupalo až na 404 body. Na této hladině však vydržel spread jen krátce a vrátil se brzy na úroveň kolem 390 bodů, aby uzavřel na 393 bodech. Uklidnění dluhopisového trhu přinesly podle všeho znovu intervenční nákupy Evropské centrální banky. Zklidnění se vzápětí přeneslo i na milánskou burzu. Nicméně druhý den po zhoršení ratingu S&P došlo znovu k růstu dluhopisových úroků a spread vystoupal na 399 bodů.

Podle ekonomů bylo snížení ratingu Itálie agenturou S&P nevyhnutelné, protože agentura snížila předpověď růstu italské ekonomiky v letech 2011–2014 o polovinu (z průměrných 1,3 % na 0,7 %). S&P zdůvodnila své rozhodnutí tím, že politická situace a křehkost vládní koalice limitují schopnost státu čelit krizi a oslabení hospodářského růstu. Rozpočtové cíle, které si klade za cíl schválený balík fiskálních restriktivních opatření, jsou těžko dosažitelné. Negativní výhled ratingu S&P odráží zejména nevalné vyhlídky růstu italské ekonomiky. Podle S&P se italská vláda staví příliš zdrženlivě k řešení klíčových problémů, jako jsou strukturální překážky růstu, nízké zapojení práceschopného obyvatelstva do ekonomické aktivity, nepružný trh práce a služeb. Za těchto podmínek existuje vysoké riziko pokračování růstu zadlužení a v takovém případě by S&P znovu přikročil k snížení ratingu.

Podle S&P růst italské ekonomiky brzdí pokles domácí a zahraniční poptávky v kombinaci s rostoucími náklady financování soukromého a veřejného dluhu. Nižší než očekávaný růst ekonomiky značně sníží plánované dodatečné příjmy z balíku fiskálních opatření, který je tvořen ze 2/3 vyšším zdaněním. Přičemž je třeba přihlédnout k již tak vysoké míře zdanění v italské ekonomice. V případě, že nebude dosaženo cílů restriktivních fiskálních opatření, hrozí podle S&P řetězová reakce, kdy bude třeba přikročit k dalšímu „utahování opasků“, což ve finále bude zpětně podvazovat slabý růst.

zpět na začátek

Balík restriktivních fiskálních opatření

Celková fiskální korekce: 54 mld. eur. Částka odpovídá kumulativnímu efektu fiskálních opatření v letech 2012–2013. Pokud se sečtou dopady fiskálního balíku schváleného v parlamentu v červenci 2011 a s opatřeními schválenými v polovině září dosáhne míra fiskální korekce dokonce 59 mld. eur.

Hlavní dodatečné příjmy: 36 mld. eur. V roce 2012 získá státní rozpočet díky dodatečnému zdanění 14 mld. eur a v roce 2013 dokonce 22 mld. eur. Mezi příjmovými položkami figuruje zvýšení DPH, solidární daň z příjmů nad 300 000 eur a například také přísné postihy daňových úniků.

Výdajové škrty: 18 mld. eur. Škrty dosáhnou 10,4 mld. eur v roce 2012 a 7,7 mld. eur v roce 2013. Zatímco oblast dodatečného navyšování daňových příjmů doznala růstu při dalším projednávání srpnového vládního návrhu v parlamentu, navržené škrty zůstaly prakticky beze změn.

Ačkoliv je podle S&P struktura veřejného dluhu jistě silnou stránkou italské ekonomiky (pozn.: vysoká průměrná délka splatnosti – cca 7 let; nízký podíl zahraničního zadlužení), lze do budoucna očekávat přetrvávající napětí na dluhopisovém trhu. Na rozdíl od agentury Moody’s však S&P nepřipouští, že by mohlo dojít k vážným těžkostem při refinancování veřejného dluhu prostřednictvím trhu. Rating „A“ je podle S&P dostatečně kvalitní známkou na to, aby Itálie mohla nabízet vládní dluhopisy soukromým investorům prostřednictvím trhu. Ministerstvo financí může při aukcích italských dluhopisů v některých případech narazit na vysoký nárůst požadovaného výnosu, ale S&P nevidí riziko uzavření trhu italských dluhopisů.       

Ratingová agentura Moody’s zatím své rozhodnutí o změně ratingu Itálie odložila. Původně se očekávalo, že rozhodnutí padne v minulém týdnu, kdy vypršela obvyklá lhůta „přehodnocování“ ratingu. Vzhledem k tomu, že S&P mezitím přikročila ke snížení ratingu, který se lišil od Moody’s o dva stupně, musela by Moody’s nyní snížit svého hodnocení Itálie až o tři stupně, aby se hodnocení obou agentur vyrovnalo. Možnost skokového snížení ratingu není vyloučená, jak ostatně ukázalo v minulosti například jednorázové snížení ratingu Řecka o 4 stupně a Irska o 5 stupňů. 

zpět na začátek

Dalším (prakticky automatickým) krokem po snížení ratingu Itálie ze strany S&P bylo snížení ratingu sedmi italských bank. Celkem patnácti bankovním domům v Itálii agentura změnila ratingový výhled na „negativní“. Mezi sedmi bankami postiženými snížením ratingu figuruje především druhá největší banka v zemi Intesa Sanpaolo a jí kontrolované tři banky. Další relativně velkou bankou, jejíž rating byl snížen, je Mediobanca. Při hodnocení bank se S&P řídila mírou jejich expozice vůči italské ekonomice. Roli zřejmě hrála i skutečnost, že domácí banky vlastní značný objem italských dluhopisů (Intesa Sanpaolo: 64,5 mld. eur; Unicredit: 40 mld. eur).

I přes rostoucí náklady obsluhy veřejného dluhu se dveře na dluhopisový trh pro Itálii nezavřely. V souvislosti s tímto pozitivnějším konstatování, lze citovat švýcarskou banku Credit Suisse, která v těchto dnech publikovala zprávu, v níž hodnotí deficit italského rozpočtu ve výši 4,1 % HDP jako pozitivní výsledek (s přihlédnutím k celkové ekonomické situaci). Přitom primárně je italský rozpočet v přebytku 0,6 % HDP, což je údaj srovnatelný se Švýcarskem nebo Norskem. Vysoký veřejný dluh (120 % HDP) je kompenzován do značné míry nízkým zadlužením firem a domácností, které je poloviční ve srovnání s Portugalskem a Španělskem. Zadlužení vůči zahraničí dosahuje 21 %, což je ve srovnání s některými jinými zeměmi Eurozóny (až 100 %) relativně nízká hodnota.  

Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Římě (Itálie).