Ratingová agentura Standard and Poor´s oznámila 13. ledna 2012 snížení ratingu devíti zemí Eurozóny, mezi nimiž nechybí Itálie. Rating Itálie byl snížen o dva stupně z A na BBB. Agentura své rozhodnutí odůvodnila především nejistotami kolem hledání řešení dluhové krize Eurozóny. V Itálii se zlepšilo politické klima, ale zvýšení schopnosti italské politické reprezentace reagovat na krizový vývoj je v ostrém protikladu s nemohoucností na úrovni politické reprezentace EU.
Itálii podle Standard&Poor’s hrozí další snížení ratingu, pokud se Montiho vládě nepodaří prosadit strukturální prorůstové reformy. Standard&Poor’s se domnívá, že reformy trhu práce a svobodných profesí mohou zvýšit konkurenceschopnost Itálie a posílit stabilitu hospodářství. Pokud však reformy narazí na silnou opozici, poroste nejistota ohledně oživení růstu a konsolidace veřejných účtů.
Rating Itálie vychází z vysokého veřejného dluhu a slabého růstového potenciálu hospodářství. Na druhou stranu se rating opírá o silné charakteristiky zdravé a diverzifikované ekonomiky, očekávaného primárního přebytku státního rozpočtu a značných úspor ve veřejných výdajích.
Výhled ratingu zůstává „negativní“, což znamená, že s pravděpodobností 1/3 může dojít k jeho zhoršení v letošním nebo příštím roce. Podle Standard&Poor’s snížení ratingu odráží rostoucí zranitelnost Itálie vůči rizikům spojeným s vnějšími finančními zdroji, což může mít negativní vliv na hospodářský růst a veřejné finance. Jinými slovy úrokové sazby na trhu italských vládních bondů značně vzrostly a mohou dlouhodobě zůstat vysoké, což se negativně promítne do nákladů obsluhy veřejného dluhu a do růstu hospodářství.
Standard&Poor’s předpokládá, že při současné úrovni úrokových zazeb italských vládních dluhopisů, která je velmi vysoká zejména u dlouhodobých obligací, bude muset Itálie volit „mezi dvěma zly“. Může refinancovat dlouhodobé bondy krátkodobými dluhopisy s relativně nižším a tím i přijatelnějším úrokem, ale přijde tím o jednu ze svých silných stránek, což je vysoká průměrná délka splatnosti emitovaných státních dluhopisů: 7 let. Nebo může jít cestou zachování vysoké průměrné délky splatnosti, za cenu placení vyšších úrokových sazeb u dlouhodobých bondů.
Premiér Monti v zásadě souhlasí s analýzou situace, která je součástí zdůvodnění vydaného agenturou Standard&Poor’s. Podle Montiho slov je snížení ratingu útokem na Evropu, odpověď proto musí být „evropská“. Spread se v den vyhlášení nového ratingu Itálie snižoval, což podle Montiho znamená, že i trhy oceňují poslední kroky jeho vlády. Snížení ratingu zemí Eurozóny je třeba číst ve světle absence účinných rozhodnutí a slabého hospodářského růstu Erurozóny. Italský premiér chce přesvědčit německou kancléřku Merkelovou, aby po přijetí dohody o posílení hospodářské a měnové unie (fiscal compact) souhlasila s rozšířením manévrovacího prostoru pro Evropskou centrální banku.
V nepřímé reakci na Montiho slova však Angela Merkelová uvedla, že Itálie a Španělsko ve střednědobém časovém horizontu přesvědčí finanční trhy o správnosti a účinnosti svých kroků v hospodářské politice. Italský tisk v této souvislosti uvedl dále vyjádření šéfa jejích ekonomických poradců Wolfganga Franze, že „Itálie je dost silná, aby situaci zvládla sama“.
V rozhovoru pro deník Financial Times tři dny po snížení ratingu Itálie Monti uvedl, že je v zájmu Německa, aby vysoké úrokové sazby vládních obligací Itálie a dalších zemí klesaly. Společná evropská měna byla pro země Eurozóny užitečná, ale možná vůbec nejvíce z ní získalo Německo. Zlepšení fiskální disciplíny musí jít ruku v ruce se snížením úrokových sazeb z vládních bondů. Razantní snižování veřejných výdajů v mnoha zemích je pochopitelně nepopulární, a o to více je třeba občanům ukázat, že toto úsilí mělo smysl. Mario Monti se domnívá, že obligace se společnou zárukou a zvýšená finanční kapacita evropského stabilizačního fondu by mohly uklidnit investory na dluhopisovém trhu. V rozhovoru dále opatrně dodává, že emise Eurobondů by mohla být v budoucnu zajímavým řešením.
Ačkoliv se mnozí domnívají, že agresivnější intervenční nákupy italských vládních dluhopisů Evropskou centrální bankou by mohly rychle snížit vysoké úrokové sazby, premiér Monti k tomuto tématu uvedl, že se s francouzským prezidentem a německou kancléřkou dohodli na „symetrickém mlčení“ ve vztahu ke krokům ECB. Nicméně očekává, že nezávislá ECB po podpisu dohody o posílení hospodářské a měnové unie 26 z 27 zemí EU bude mít větší prostor pro autonomní kroky ve své měnové politice.
Pro Itálii nepříjemný krok, jímž snížení ratingu o dva stupně a navíc do pásma „B“ bezpochyby je, premiér Monti využívá pro podporu své argumentace o potřebě razantních rozhodnutí na evropské úrovni, které pomohou snížit „ekonomicky neodůvodnitelně“ vysoké úrokové sazby italských (a dalších) vládních obligací. Italská centrální banka dne 17. 1. 2012 zveřejnila odhad vývoje HDP při spreadu na úrovni 500 bodů: -1,5 % v roce 2012 a 0 % v roce 2013; při spreadu kolem 300 bodů HDP klesne o 1,2 % v roce 2012 a poroste o 0,8 % v roce 2013. Vysoká úroveň spreadu má negativní dopady na emise dluhopisů italských bank a na úrokové sazby ne mezibankovním trhu, což se samozřejmě promítá do ceny úvěrů pro „reálnou ekonomiku“, neboli italské firmy a domácnosti.
Agentury Fitch a Moody’s se zřejmě ke Standard&Poor’s připojí a rovněž přistoupí ke snížení ratingu, tak tomu ostatně bylo i během loňské série snižování ratingu Itálie těmito agenturami. Posun ratingu Itálie z kategorie „A“ do kategorie „B“ přitom zřejmě zkomplikuje nákupy italských vládních dluhopisů některými investičními fondy, jejichž interní pravidla omezují nákupy dluhopisů zemí v kategorii „B“. Standard&Poor’s navíc sníží rating i velkým italským společnostem a bankám, což bude mít opět negativní vliv na náklady jejich dluhopisových emisí.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Římě (Itálie).
