Další vývoj systémů řízení jakosti 

Péče věnovaná kvalitě se vyplácí a závisí jen na producentech, pro jaké přístupy se rozhodnou. V dokumentu naleznete přístupy založené na požadavcích norem ISO, TQM a některé další přístupy.

Převzato z knihy Řízení jakosti a ochrana spotřebitele (Druhé, rozšířené a přepracované vydání), vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2006.

• 5.1 Další vývoj systémů řízení jakosti
  • 5.1.1 Přístupy založené na požadavcích norem ISO
  • 5.1.2 Total quality managment, TQM
  • 5.1.3 Některé další přístupy

5.1 Další vývoj systémů řízení jakosti

Ačkoliv spousta lidí ve výrobě žehrá na to, že tlak na jakost jim „komplikuje život“, asi málokdo z nich si stěžuje na skutečnost, že jim často během celé své životnosti televizor nevypověděl službu, jejich automobil je nenechal při jízdě na holičkách, že nechodí se svým mobilem často do opravny. Péče věnovaná kvalitě se vyplácí a závisí jen na producentech, pro jaké přístupy se rozhodnou.

5.1.1 Přístupy založené na požadavcích norem ISO

V první řadě je třeba naznačit, kam směřuje vývoj norem ISO řady 9000. Jak bylo uvedeno v úvodu třetí kapitoly, normy ISO obecně představují dynamický systém, který nejpozději v sedmiletých cyklech podléhá aktualizaci.
V roce 2005 prošla novelou norma ISO 9000:2005 – Systémy managementu kvality – základy, zásady a slovník, která byla převedena a vydána v podobě ČSN EN ISO v roce 2006. Tato novela normy vedla zejména k aktualizaci a zpřesnění některých pojmů z oblasti jakosti a systémů řízení jakosti.

V záměrech technické komise ISO/TC 176 – management kvality a prokazování kvality, která se zabývá aktualizací norem řady 9000, je připravit a zřejmě v průběhu roku 2007 vydat aktualizaci normy ISO 9001. Z dostupných informací vyplývá, že obligatorní část normy (podle které se zavádí, provozuje a certifikuje systém řízení jakosti) by neměla projít změnou. Norma by měla být doplněna o novou informativní část, ve které bude zpřesněn výklad některých požadavků z obligatorní části normy.

Pro organizace, které mají zaveden a provozují systém v souladu s požadavky normy ISO 9001, jak byl zaveden velkou novelou z roku 2000, by výše uvedená aktualizace neměla znamenat vážné zásahy do dosavadních implementovaných systémů řízení jakosti. Pokud někde organizace ve své dokumentaci (například příručce jakosti) užívají starší pojmy, týkající se jakosti nebo systémů řízení jakosti, mohou je zpřesnit. Některé jejich přístupy budou možná muset projít dílčími změnami, a to v případě, že si požadavky normy ISO 9001 vykládaly v rozporu se zpřesněním, které by mělo být uvedeno v informativní části aktualizované normy ISO 9001.

Jak též bylo uvedeno, norma ISO 9004 po novele v roce 2000 byla určena jako prostředek, respektive nadstavba k dalšímu zlepšování již zavedeného a certifikovaného systému řízení jakosti ve smyslu normy ISO 9001. Nicméně praxe ukázala, že tento záměr nebyl organizacemi příliš akceptován, takže se minul účinkem.

Proto se technická komise ISO/TC 176 chystá připravit zcela novou verzi normy ISO 9004, která by měla nabídnout mnohem atraktivnější doporučení pro další rozvoj manažerských systémů s cílem posílit úspěšnost a trvalý rozvoj firem. V obsahu normy by se měla objevit nová témata, jako je zaměření na inovace, zeštíhlení, podnikatelské příležitosti, využívání znalosti, proaktivní přístup ke změnám atd.

Automobilový průmysl

Na stejném principu, tedy podle normativních doporučení, jsou koncipovány některé další požadavky tzv. oborových norem. S ohledem na značný rozvoj automobilového průmyslu nelze nezmínit ISO TS 16 949. Ta doplňuje požadavky normy ISO 9001 o další přísnější požadavky, které jsou určeny zejména pro dodavatele automobilového průmyslu. V jejím obsahu se objevuje jistý dominový efekt, spočívající v tom, že organizace, které se jí budou řídit, musí vyžadovat, respektive volit své dodavatele tak, aby minimálně splňovali požadavek certifikace svých systémů jakosti ve smyslu normy ISO 9001.

Českým výrobcům komponent pro automobilový průmyslu je k dispozici český překlad ČSN ISO/TS 16 949:2002 – Systémy managementu jakosti – zvláštní požadavky používání ISO 9001:2000 v organizacích zajišťujících sériovou výrobu a výrobu náhradních dílů v automobilovém průmyslu a k ní i přeložený Návod IATF (International Automotive Task Force), jak normu aplikovat.

Tato normativní doporučení kopírují základní text normy ISO 9001 a uvádí další požadavky nad její rámec. Náročnější požadavky jsou kladeny zejména na oblast návrhu a vývoje, za zmínku stojí například požadavek 7.5.1.2, týkající se provozních činností, kdy se od organizace žádá: „Vypracovat dokumentované pracovní instrukce pro všechny zaměstnance, jejichž povinností je působit na procesy ovlivňující kvalitu produktu. Tyto instrukce musí být k dispozici na každém pracovišti.“ Položíme-li si otázku, zda vedle operátora na pracovišti ovlivňuje kvalitu prováděné výrobní operace i seřizovač či údržbář provádějící případnou opravu stroje, je nám zřejmé, že pracovní instrukce je třeba zabezpečit i pro tyto profese.

Potravinářský průmysl

Potraviny patří k produktům, s nimiž se nejen pravidelně setkáváme, ale každodenně je i konzumujeme. Je proto mimo veškerou pochybnost, že jejich kvalitě je třeba věnovat zvýšenou pozornost.

V druhé polovině devadesátých let se v souvislosti se zvýšenými požadavky na zdravotní nezávadnost potravin objevil požadavek na certifikaci systému kritických bodů v potravinářství – HACCP (Hazard Analysis Critical Control Points)¹. Zavedení HACCP vyžaduje určit a zabezpečit technologické úseky ve výrobním procesu, v nichž hrozí největší riziko zdravotní nezávadnosti v důsledku biologických, chemických či fyzikálních činitelů. Pro tyto úseky, označované jako kritické body, musí být stanoveny kritické meze a přijata opatření vedoucí k jejich prevenci či alespoň zmírnění, včetně vedení pravidelné kontroly, evidence apod. Zásady HACCP musí dodržovat všechny články dodavatelského řetězce, tedy nejen výrobci potravin, ale též obchodníci, případně zpracovatelé: restaurace, provozovny veřejného stravování, jídelny, stánky s občerstvením, zařízení provozující cateringové služby apod.
Ve srovnání s tradičními požadavky řízení jakosti stanovují požadavky HACCP řadu specifických požadavků, které mají zabezpečit či posílit zdravotní nezávadnost potravin: dodržování příslušné teploty (ať již při skladování, tak při likvidaci mikrobiologických elementů), dodržování hygieny personálu i provozu, kvalita vody, sanitace, DDD (dezinfekce, dezinsekce, deratizace).

Ve strukturách ISO byla koncem roku 2005 přijata norma ISO 22 000, která byla přejata jako ČSN ISO 22 000:06 – Systémy managementu bezpečnosti potravin – požadavky na organizaci v potravinářském řetězci. Norma specifikuje požadavky na systém managementu bezpečnosti potravin od výrobců krmiv, prvovýrobců, přes výrobce potravin, dopravce, provozovatele skladů, dodavatele, maloprodejce a stravovací zařízení. Nově jsou využity termíny týkající se programu nezbytných předpokladů a provozních programů nezbytných předpokladů. Norma úzce navazuje na ČSN EN ISO 9001, slouží k registraci nebo certifikaci systému managementu bezpečnosti potravin externí organizací, dále k sebehodnocení organizace, respektive k vydání vlastního prohlášení o shodě s touto mezinárodní normou. Norma 22 000 vyplňuje mezeru mezi ISO 9001 a HACCP a představuje další krok k prevenci v celém potravinovém řetězci.

Informační bezpečnost

S prosazováním informačních a komunikačních systémů (ICS) v každodenní podnikové praxi se objevuje i otázka zabezpečení těchto systémů. Podle principu normativních doporučení ISO 9001 byly zavedeny speciální postupy pro zavedení a fungování manažerských informačních bezpečnostních systémů ISMS (Information Security Management System) podle normy ISO/IEC 27001:2005. Kritéria pro zajištění systému informační bezpečnosti se do vydání této normy objevovala především v britských normách BS 7799. Podpůrné informace již byly i v normě ISO IEC 17799. Vydání norem ISO/IEC řady 27 000 má pomoci posílit zejména v oblasti ICS bezpečnost těchto systémů. Mezi hlavní rizikové faktory ohrožující informační bezpečnost patří zejména vlastní zaměstnanci, zvláště pak správci a vývojáři, bývalí zaměstnanci, externí hackeři, počítačové viry, informační „špionáž“, „vandalismus“ atd.
V listopadu roku 2005 byla zatím vydána kriteriální norma ISO/IEC 27 001, počítá se s vydáním terminologické normy ISO/IEC 27 000, dále pak norem ISO/IEC 27002 – Sbírka bezpečnostních praktik, ISO/IEC 27003 – Návod k implementaci systému bezpečnosti informací, ISO/IEC 27004 – Management měření a metrik v ISMS a normy ISO/IEC 27006 – Metody a požadavky na služby havarijní obnovy.

Známé tvrzení, že systém je tak stabilní jako jeho nejslabší článek, platí u bezpečnosti možná více než kdekoliv jinde. Implementace ISMS je tak jen logickým vyústěním snahy o kontrolu a řízení informační bezpečnosti, neboť ISMS vnáší pořádek do aktivit řízení, denní správy a provozu informačních systémů.

Společenská odpovědnost organizací

Společenská (někdy též překládáno jako sociální) odpovědnost organizací (Corporate Social Responsibility, CSR) je tematika, která se objevila v souvislosti s některými nekalými praktikami firem, které se v zájmu svého úspěchu v tvrdém konkurenčním prostředí mohou snížit k nedodržování či obcházení příslušných předpisů, upravujících požadavky na pracovní podmínky (například zvýšený rozsah přesčasové práce, noční práce žen a mladistvých, nedodržování bezpečnostních požadavků), porušování předpisů ochrany životního prostředí apod. Cílem úsilí o společenskou odpovědnost je dosáhnout zejména u podnikatelských subjektů takového stavu, kdy budou jejich aktivity (včetně zahraničních filiálek) přispívat k udržitelnému rozvoji².

Na bázi principů ISO 9 000 či 14 001 byl připraven Mezinárodní organizací SA (Social Accountability) standard SA 8000, který by měl poskytnout rámec požadavků z oblasti sociální odpovědnosti. Implementací standardu SA 8000 a jeho následnou certifikací firma prokazuje svým zákazníkům a dalším zainteresovaným stranám, že zavedla přístupy k ochraně práv svých pracovníků, zajistila dodržování etických zásad podnikání, tzn. veškerá produkce společnosti je produkována s dodržením organizací přijatých etických standardů.

Závažnost problematiky CSR dovedla řídicí struktury ISO k rozhodnutí připravit samostatnou mezinárodní normu ISO 26 000, která by danou tematiku specifikovala. Ve strukturách ISO již byla pro vypracování této normy vytvořena pracovní skupina, s jejím vydáním se počítá v průběhu roku 2009. Tato nově připravovaná norma ISO by měla nahradit standard SA 8000 a stát se nástrojem jak pro zjištění, zda organizace respektuje požadavky týkající se sociální odpovědnosti, tak i pro následnou certifikaci, pokud se pro ni firma rozhodne.

zpět na začátek

5.1.2 Total quality managment, TQM

V rámci přístupů TQM je v současné době možné vymezit dva směry:

• První hovoří o tlaku na řízení jakosti. V této souvislosti je zdůrazňován aspekt různých metod, technik, přístupů, které se v řízení jakosti uplatňují³. Již E. Deming v padesátých letech doporučoval aplikovat statistické metody při řízení jakosti a Japonci přišli s aplikací metod jako je Ishikawův diagram či metoda QFD. Ostatně celá předcházející kapitola svědčí o tom, že řízení jakosti se může opírat o pestré spektrum metod a technik, které lze využít v různých stádiích řízení jakosti.
• Druhý směr klade důraz na kvalitu řízení⁴. Vyžaduje, aby se kvalita stala samozřejmým atributem nejen v provozních činnostech, při nichž vznikají výrobky, ale pronikla prakticky do všech činností (i řídicích), které v organizaci probíhají. Bude-li vše řízeno kvalitně a bude fungovat dobře, nemohou být výstupy jiné než kvalitní. Toto pojetí požaduje prosazovat kvalitu nejen výrobních, ale i technicko-hospodářských činností: zásobování, odbytu, účetnictví, administrativy apod. Odtud byl již jen malý krůček k aplikaci přístupů zaměřených na jakost i v oblasti nevýrobních organizací, jako jsou banky⁵, zdravotnická zařízení, instituce veřejné správy apod.

Druhý zmíněný směr naplňuje model Evropské ceny za jakosti (The European Quality Award, EQA), který v roce 1991 představila Evropská nadace pro management jakosti EFQM. V průběhu devadesátých let byl tento model upravován – jednak z hlediska jeho vnitřního zpřesnění, jednak ve směru modifikace pro malé a střední podniky a pro sektor veřejných služeb.

Záměrem modelu EFQM je předložit podnikatelskému sektoru i neziskové sféře doporučení, jejichž aplikace se týká řady posunů ve způsobu řízení těchto organizací a v jejichž důsledku by mělo dojít ke zlepšení, která se projeví jak v ekonomických výsledcích, tak ve vztazích se zákazníky, zaměstnanci a společnosti.

Model (viz obrázek 5.1) je rozdělen do devíti tematických okruhů. Ty jsou dále rozděleny do dvou samostatných oblastí, které představují jednak předpoklady, někdy též označované jako hnací síly úspěšnosti, jednak výsledky, tedy oblasti, v nichž by měly být spatřovány efekty činnosti organizace.

Obr. 5.1: Model úspěšnosti EFQM s vahami významu jednotlivých kritérií

Každý z tematických celků obsahuje klíčové charakteristiky činností, které by úspěšná organizace měla zavést do své praxe. Například pro tematický celek „Strategie a plánování“ mají podobu: „Jak organizace formuluje, rozšiřuje, přezkoumává a převádí své strategie do plánů a aktivit?“ Důkazy by se měly týkat konkrétních aktivit, vztahujících se k uvedeným otázkám, tedy jak organizace:

• formuluje strategii a plány, založené na informacích, které jsou odpovídající a úplné,
• sděluje a zavádí své strategie a plány,
• aktualizuje a zlepšuje strategii a plány.

Pokud organizace zavedla do běžné praxe všechny charakteristiky, může se přihlásit do soutěže o cenu za jakost. Organizace nejprve vypracuje samohodnotící zprávu a předloží ji organizátorům soutěže. Každá žádost o cenu je posuzována jednotlivě skupinou prověřovatelů EQA. Umístí-li se organizace na čelném místě, následuje audit, realizovaný na místě skupinou prověřovatelů. Na základě závěrečných zpráv těchto skupin pak hodnotící porota EFQM vybere nejlepší organizace, kterým budou uděleny ceny – EQA.

Je nesporné, že model EFQM představuje pro určení přístupů mnohem volnější rámec, jak naplnit požadavky jednotlivých charakteristik, než požadavky normy ISO 9001.

Model CAF

Model CAF představuje jednodušší a upravenou variantu modelu EFQM, aby se dal použít v podmínkách institucí veřejné správy. Podoba modelu byla připravena Evropským institutem pro veřejnou správu. První verze modelu CAF byla prezentována v květnu 2000. Originál publikace k modelu CAF – The Common Assessment Framework (Společný rámec pro hodnocení) byl vypracován s cílem představit druhou verzi CAF na 2. konferenci kvality ve veřejné správě, která se konala v Dánsku v roce 2002. Tato druhá verze CAF je také někdy označována CAF-2002 a postupuje se podle ní do současnosti. Model by měl sloužit jako prostředek pro organizace veřejného sektoru, které hodlají ve svých činnostech posílit aspekt jakosti⁶.

zpět na začátek

5.1.3 Některé další přístupy

Podniková praxe využívá řadu dalších přístupů, které jsou někdy zahrnovány pod širší rámec TQM, v řadě případů vystupují jako samostatné programy.

Lean Production

Ani v posledních letech neztratila strategická koncepce C-Q-T, tzn. spatřovat konkurenční výhodu v nákladech, kvalitě i v času, nic ze svého významu. Změn doznávají pouze pohledy na její prosazování.

Snahy zaměřené na snižování nákladů byly v posledním období spojovány s přístupy, souhrnně označovanými jako zeštíhlování (Lean Production) a vycházely z teze, že se firma, má-li letět vzhůru, musí zbavit všeho, co ji brzdí v růstu – stejně jako raketa při startu. Zároveň byly a jsou uplatňovány přístupy zaměřené na růst produktivity, jejichž základními tezemi je co nejlepší zhodnocení disponibilních zdrojů a času. Rezervy lze v tomto případě spatřovat ve všech článcích řetězce toku hodnot, tedy od dodavatele až k zákazníkovi. Organizace tímto způsobem – ve vztahu ke všem zdrojům, jimiž disponuje či může disponovat – mnohé získá . Z uvedeného vymezení je zřejmé, že jde o produktivitu „bez přívlastků“. Produktivita s přívlastkem – například produktivita práce – odráží pouze aspekt výkonnosti jednoho ze zdrojů, a to pracovní síly⁷.

Takto chápané pojetí produktivity se váže k výkonnosti celé organizace. Pro zeštíhlování jsou typické pojmy jako je redukce určitých zdrojů, například omezování počtu pracovníků, snižování materiálních nákladů, odprodej či pronájem nepotřebných prostředků, rozšiřování outsourcingu atd.

Východiskem zeštíhlovacích praktik je odstranění takových faktorů, které jednoznačně poškozují ekonomiku firmy. Na prvním místě je třeba zabránit případům (nebo je eliminovat), kdy dochází k podvodům, zpronevěrám, mankům, pokutám, škodám. Dále je třeba řešit takové případy, které způsobují různé ztráty:

• nadprodukce, která nenajde uplatnění,
• vady, neshody,
• prostoje,
• problémy v plynulosti a rytmičnosti provozu,
• nedostatky v nedotažené přípravě výrobků či služeb,
• iracionální postupy při manipulaci, skladování,
• ostatní případy plýtvání.

Při úsilí o zvyšování produktivity jde o úplné využívání disponibilních zdrojů, popřípadě o odhalení úzkých míst ve zdrojích, jejich účinnější nasazení, odhalování potenciálu skrytých zdrojů, vyhodnocení nutnosti nasazení zdrojů s ohledem na přínosy pro zákazníka atd.

I když mezi zeštíhlováním a produktivitou neexistuje ostrá hranice, je zřejmé, že první manažerský koncept je zaměřen na úspory či redukci, zatímco druhý je spojen s úsilím o lepší využití, zhodnocení, produkování jen když je třeba apod.

V obou případech nelze sázet na realizaci jediného opatření, které bude znamenat radikální obrat v prosperitě firmy. Je třeba vyhodnotit prakticky všechny procesy a činnosti organizace. Někdy stačí k posouzení uplatnit zásady racionálního chování, často dané „selským rozumem“. Užitečné přínosy poskytuje aplikace procesního řízení, včetně procesního pohledu na přidanou hodnotu, využití poznatků teorie omezení apod. Pro zvyšování produktivity byly v řadě oblastí vyvinuty samostatné metody. Následující text uvádí přehled těch nejznámějších:

• Přístupy „právě včas“, Just in Time – JIT, jejichž prioritním cílem bylo úsilí o plynulost materiálových toků. Následně přinesly řadu přínosů: snižování rozsahu zásob, nižší nároky na skladové plochy. Velice blízko k tomuto pístupu má metoda kanban.
• Zlepšování provozní údržby – metody komplexní produktivní údržby (Total Productive Maintenance – TPM)⁸.
• Uspořádání, pořádek na pracovištích – metoda 5S⁹.

Six sigma

Přístup six (šest) sigma je metodický postup, který je zaměřen na zlepšování různých procesů, firemních aktivit apod. Pochází z osmdesátých let, kdy společnost Motorola hledala cesty, jak zlepšit kvalitu své produkce. Použila k tomu statistický aparát, jehož prostřednictvím hodnotila variabilitu produkce - cílem bylo její zúžení. Následně byly tyto principy rozšířeny i mimo typické výrobní procesy. Bezpochyby cenným přínosem přístupu Six Sigma je, že nečiní hodnotící soudy pouze na základě zprůměrňovaných hodnot, kdy se ztrácí odchylky, ale posuzuje i jejich škodlivý vliv na výkonnost organizace. Sledováním odchylek může management mnohem lépe porozumět výkonnosti, než když používá obvyklé zprůměrňované ukazatele.

zpět na začátek

zpět na dokument Řízení jakosti

Ukázka z knihy Řízení jakosti a ochrana spotřebitele (Druhé, rozšířené a přepracované vydání), vydané nakladatelstvím Grada Publishing.
Autor: Jaromír Veber.

1. Systém HACCP poprvé použila při výrobě potravin N.A.S.A. v sedmdesátých letech. Pomocí tohoto systému chtěla vyrobit maximálně bezpečné potraviny pro své astronauty. HACCP se pomalu rozšiřoval do některých zpracovatelských potravinářských podniků a postupně také do dalších států - do Kanady a Austrálie, později i do EU. U nás legislativně HACCP zakotvuje zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a na něho navazující vyhlášky Ministerstva zemědělství o způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby. Od 1. 1. 2000 je v ČR dodržování zásad HACCP povinné pro všechny výrobce potravin (vyhláška Ministerstva zemědělství 147/1998 Sb.) a od 1. 1. 2005 mají na základě novely této vyhlášky tuto povinnost všichni obchodníci, kteří uvádějí do oběhu potraviny a od téhož data i všechna zařízení veřejného stravování podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví 137/2004 Sb.. Od 1. 1. 2006 začíná platit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin.
2. Pojem (trvale) udržitelný rozvoj byl původně použit pro otázky koexistence hospodářského rozvoje a jeho dopadu do životního prostředí a ve své původní podobě (viz světovou konferenci o ochraně životního prostředí v Rio de Janeiru v r. 1992) znamenal takový hospodářský vývoj, který by neměl mít negativní vliv na životní prostředí. V posledních letech dochází k jistému rozšíření pojmu udržitelný rozvoj. Princip je stejný: jde o úvahy o hospodářském vývoji společnosti, podnikatelských subjektů do budoucna a jejich dopadu nejen na životní prostředí, ale na celou společnost, tzn. humánní pracovní podmínky, nevyhýbání se placení daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění, poskytování objektivních informací o fungování organizací atd.
3. Tomuto pojetí odpovídá definice TQM: „Všezahrnující zabezpečování jakosti, kdy je s pomocí různých specifických metod zvyšována na co nejvyšší úroveň jakost procesů, systému a výrobků“.
4. Přístup TQM jako filozofii řízení výstižně charakterizuje konstatování: „TQM se více než na řízení kvali-ty zaměřuje na kvalitu řízení“.
5. Soudobé studie týkající se chybovosti bankovního sektoru konstatují, že kdyby stejnou chybovost měl mít letecký průmysl, tak by během jediného dne spadlo na celém světě několik desítek letadel.
6. V podmínkách ČR se model zavádí od roku 2004 s podporou programů Národní politiky jakosti, a to jak v organizacích územní veřejné správy, tak i na vybraných ústředních orgánech (Úřad vlády ČR, Česká obchodní inspekce apod.).
7. K duchovním otcům řady praktik vedených jednoznačnou snahou po zvyšování výkonnosti/produktivity organizace patří japonští autoři Taiichi Ohno a Shingeo Shingo, kteří své představy realizovali v podobě produktivních výrobních systémů v automobilce Toyota. Americké vydavatelství Productivity Press v průběhu devadesátých let vydalo řadu jejich publikací a doplňuje ji dalšími publikacemi.
8. Vedle TPM se v literatuře můžeme ve stejném významu setkat s výrazem TIM → Total Integrated Maintenance – komplexní integrovaná údržba, nebo i s výrazem TPEM – Total Productive Eguipment Management – komplexní řízení produktivity výrobního zařízení. Pojem „údržba“ je zde chápán jako zastřešující výraz jak pro údržbu, tak i opravy. Za duchovního otce TPM je pokládán Seiichi Nakajima, vedoucí japonského Institutu pro plánování údržby.
9. Označení 5S pochází z pěti japonských výrazů, které představují pět přístupů k uspořádání pracovišť – Seikon – organizace (uspořádání), Siketsu –- standardizace, Seiri – úklid, Seiso – čistota, Shitsuke – disciplína, pořádek, v některých případech se objevuje ještě šestý pojem Shukan – zvyk, pak se tyto přístupy označují 5 + 1S.