Kvalita firmy nemůže být dokladována certifikátem na zdi 

Konkurenceschopnost, předvídatelnost, zákaznická orientace, úspory nákladů, znalostní ekonomika - různé termíny, které se staly součástí naší mluvy. Skrývá se za nimi mnoho souvislostí, které ne vždy a včas dokáží ekonomové domyslet. Trh se začal ostře vymykat z pouček, pravidel, zaběhnutých metod řízení. Jeden by řekl, že nastává období chaosu, hledání nebo rozpaků.

Teprve čas patrně přinese nové definice do budoucích učebnic, podle nichž bude ekonomika popotahovat opratěmi udržitelnosti. Možná ostřeji než kdykoli dříve vyvstává otázka, jak řídit firmy, jak řízením docílit optimální pozice na trhu. Jak řízením vytvářet pevnou půdu pod nohama businessu, jehož celosvětovým posláním nemůže být jen generování zisku.

Rada kvality České republiky a Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR nedávno představily veřejnosti výsledky průzkumu mezi českými podnikateli, který sledoval názory zástupců malých a středních podniků na konkurenceschopnost, bariéry v podnikání a používání inovací a moderních metod řízení. Z průzkumu vyplynulo, že ačkoli si čeští podnikatelé uvědomují význam moderních metod řízení, mají o nich jen minimální informace a prakticky je nepoužívají.

Ing. Pavlu Ryšánkovi, předsedovi představenstva Sdružení pro oceňování kvality a členu Rady kvality ČR jsem proto položila několik otázek:

Proč vás zajímala právě konkurenceschopnost?
U našich firem dlouho platilo, že rozhodující konkurenční výhodou je cena. Průzkum ukázal, že naši podnikatelé si již uvědomili, že cena hraje jen dílčí roli. Jen 6,5 procenta podnikatelů v průzkumu uvedlo, že vidí hlavní konkurenční výhodu v ceně. Jako rozhodující faktory konkurenceschopnosti dnes podnikatelé uvádějí flexibilitu a rychlost dodávek, a především kvalitu dodávaných produktů. To je i naše dlouhodobé stanovisko.

Součástí bylo velké téma, a to inovace a moderní metody řízení, které navýsost s kvalitou jako takovou nadčasově souvisejí. Většina podnikatelů výhody chápe, ale například moderní metody řízení nepoužívá. Proč vlastně? Není to dokonce nějaký náš národní fenomén podceňovat řízení týmu?
Inovace oblasti produktů (výrobků a služeb) znamenají ve své podstatě zlepšení kvality (užitných vlastností, designu, ceny, životnosti a spolehlivosti výrobků atd.) a tím lepší postavení produktů na trhu a vyšší spokojenost zákazníků. To je nakonec cíl podnikání. Inovace v oblasti managementu (řízení) firem znamenají hledání nových cest a metod řízení, které by vedly ke změně kultury firmy (zlepšení vztahů uvnitř firmy, vztahů k zaměstnancům, zákazníkům, dodavatelům), zvýšení efektivity a produktivity, snížení nákladů, vyšší tržní hodnotu firmy, vyšší cenu akcií a opět – kvalitnější produkty. To je pochopitelně náročné a mnozí potřebu změny zatím necítí.

Přitom kvalitu výrobků a služeb vidí české firmy jako jedny z nejstěžejnějších prvků konkurenceschopnosti.
To jsem uvedl již u předchozích odpovědí. Něco jiného je o problému vědět, něco jiného je snažit se něco udělat. Je zajímavé sledovat výsledky průzkumu, když na jedné straně 98 % oslovených manažerů vidí kvalitní a koncepční řízení podniku jako důležitý předpoklad dlouhodobé konkurenceschopnosti, na druhé straně jen 28 % podniků moderní metody řízení aplikuje.

Novodobá historie prokázala, že kvalitu ovlivňuje čím dál více vědecké a inovátorské řízení – ostatně tuto pravdu podporujete významnou soutěží Národní cena kvality, jejíž výsledky se vyhlašují vždy v listopadu, který je vyvrcholením aktivit týkajících se kvality. Do soutěže se přesto hlásí v ČR stále málo subjektů...
Díky i velké podpoře certifikaci systémů kvality podle normy ISO 90001 ze strany MPO se v ČR vžilo klišé kvalita = certifikát ISO (v ČR je nejvíce certifikátů na 1 obyvatele v celé Evropě). To se postupně mění (v zákoně o veřejných zakázkách již není povinností předložení certifikátu) a je to dobře. Kvalita firmy nemůže být dokladována certifikátem na zdi, ale skutečně vybudovaným a funkčním systémem kvality. A teprve v tomto momentě si firmy kladou otázku, co dál po certifikaci, jak kvalitu produktů i řízení dále zlepšovat, jak hledat nové cesty, novou motivaci. A jelikož zatím málo našich firem „dospělo k tomuto stupni poznání“, je i málo zájemců o model EFQM a jeho praktickou aplikaci reprezentovanou v ČR Národní cenou kvality. Nicméně je nutno konstatovat, že díky novým jednodušším (vstupním) modelům Národní ceny (modely START a START PLUS) se počet zájemců o naše produkty, i když pomalu, postupně zvyšuje.

Nejde o to zvítězit, ale i poznat metody modelu EFQM, který vede ke konkurenceschopnosti – co tedy ještě udělat, aby naše firmy šly za dobrou zkušeností? Připomenul byste přednosti modelu?
Model využívá dva základní nástroje, sebehodnocení a benchmarking. Benchmarking znamená zjišťování pozice firmy na trhu vůči konkurenci. Nezbytnost toho nástroje snad není třeba zdůrazňovat. Sebehodnocení je metoda, kdy firma vlastními silami a zaměstnanci (od vedení po nejnižší management) ověřuje úroveň svých aktivit dle modelem stanovených pravidel v jednotlivých z devíti kritérií. Výsledkem je stanovení silných stránek a námětů na zlepšování. Hodnocením úrovně naplňování požadavků jednotlivých kritérií v rámci stobodové stupnice lze získat i profil firmy (viz obrázek – příklad hodnocení) a rozhodnout o zlepšování tam, kde je to nejvíce třeba. Výstupem ze sebehodnocení je plán (program) zlepšování a harmonogram plnění přijatých opatření. To je cesta neustálého zlepšování, cesta k excelenci.

Jen orientačně – z průzkumu vyplynulo, že 77 % českých podnikatelů aktivně žádnou moderní metodu řízení nezná ani nepoužívá. Kde je ten kořen nechuti?
Nechuť se dále vzdělávat, absorbovat nové informace a pracovat s nimi.

Přitom mají firmy EFQM řadu let k dispozici. Ale na 80 % jich však tento nástroj nezná. Je to o jeho dlouhodobé propagaci a prostředcích, jichž není tolik, kolik by si taková záležitost zasloužila?
Na jednu stranu prostředky, které máme na propagaci modelu, jsou minimální, na druhou stranu zveme podnikatele na semináře a konference, propagujeme jeho zásady i přínosy na www.npj.cz, www.sokcr.cz, www.csq.cz.

Informace jsou i na stránkách MPO, vítězů Ceny (ku příkladu: www.aramark.cz, www.techo.cz, www.odlitky.cz, www.brnenka.cz) a dalších oceněných organizací. K propagaci jsou využívány i známé nejvíce navštěvované servery (www.novinky.cz, www.kurzy.cz, www.měšec.cz) a pochopitelně i váš časopis Prosperita.

Průzkum rovněž ukázal, že 71 % respondentů žádnou moderní metodu řízení zavést nehodlá. Není to o tom, že příčiny vlastní neschopnosti hledáme u jiných, jen ne u sebe? Nebo jde o generační záležitost?
V podstatě platí odpověď k vaší předchozí otázce. Nemyslel bych ale, že jde o generační záležitost. Spíš vidím nedostatky ve strategickém myšlení, nedostatečné nebo formálně definované vizi firmy, mnohdy chybí i prvky soutěživosti, snaha být nejlepší. Určitě bych nehovořil o neschopnosti, spíše o pohodlnosti. Vždyť řada našich manažerů se svými schopnostmi dokázala uplatnit ve špičkových světových firmách.

Ekonomika se globalizuje čím dál více, odborníci se snaží prognózovat, do hry o budoucnost se zapojuje mnoho dosud opomíjených prvků. Přitom kvalita, inovativnost, efektivní řízení, znalostní prvky, to všechno jsou vlastně „věci“, s nimiž jsme už všichni dávno měli počítat. Co je v této souvislosti pro naše firmy podle vašeho názoru dnes otázkou života a smrti?
Samozřejmě všechno, co jste uvedla, má svoji váhu a je pravdou, že by v tomto smyslu měli i manažeři menších našich firem pracovat. Je to zase otázka strategie – uvědomit si co jsem, a co chci být. A co pro to musím udělat. Model EFQM je určitě jedním z vodítek na této cestě k excelenci. Můj názor tedy je – pracujte s modelem EFQM, využívejte jeho přednosti! Zkušenosti držitelů národních i mezinárodních ocenění založených na tomto modelu správnost této cesty jednoznačně dokladují.

Převzato z časopisu PROSPERITA.