Lisbon Treaty
Lisabonská smlouva (též Reformní smlouva) byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, odtud tedy její název. Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu („Ústavy EU"), odmítnuté v referendech v Nizozemsku a Francii v roce 2005, má právě Lisabonská smlouva zajistit efektivní fungování EU a jejích institucí do budoucna. Na rozdíl od Ústavy EU (která měla zcela nahradit dosavadní smlouvy) je Lisabonská smlouva novelizací zakládajících smluv, které nadále zůstanou v platnosti. Základy Reformní smlouvy EU byly vypracovány za německého předsednictví EU v první polovině 2007, definitivně dohodnuty a schváleny pak byly na zasedání Evropské rady v Bruselu 21. až 23. června 2007.
Lisabonská smlouva obsahuje články pozměňující:
1) Smlouvu o EU (Smlouvu o EU, Maastrichtskou smlouvu)
2) Smlouvu o založení Evropského společenství (Smlouvu o ES, Římská smlouva)
Dále Smlouva nově stanovuje, že na těchto dvou smlouvách je Evropská unie (EU) založena, že nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho nástupkyní. Evropská unie by tak měla mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU.
Listina základních práv a svobod sice není - odlišně od Ústavy EU - částí textu Reformní smlouvy, ale je její nedílnou přílohou právně závaznou pro všechny členy, s výjimkou Velké Británie a Polska.
Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva žádnou zmínku o společných symbolech, jako jsou vlajka či hymna.
