Dále by vás mohlo zajímat
Dne 26. ledna 2010 proběhlo v Moskvě jednání mezi libyjským ministrem obrany generálporučíkem Abú Bakr Junisem a jeho ruským protějškem Anatoliem Serdjukovem. Setkání bude zřejmě odrazovým můstkem pro dlouhodobou bilaterální a patrně rozsáhlou spolupráci v oblasti zbrojního průmyslu, poněvadž Libye se rozhodla modernizovat zastaralý zbrojní park.
Ve hře jsou dodávky 12–15 multifunkčních bojových letadel Suchoj SU 35s a SU 30s a cvičná letadla Jakovlev Jak–130s, systémy protivzdušné obrany S-300PMU2, tanky T-90s, modernizace 140 tanků T-72 a dodávka řady dalších zbraňových systémů. Hodnota projednávaných kontraktů by měla být 2 miliardy USD, z toho 1 miliarda USD bude použita na nákup letecké techniky.
Současně s modernizací zastaralé armády má Libye zájem o dovoz a vybudování jaderných technologií pro mírové využití. K dnešku má podepsané smlouvy o spolupráci v oblasti jaderných technologií s Francií a Kanadou. Na průzkum ložisek uranu však byla v Libyi dosud vydána licence pouze francouzské firmě AREVA, která vyhrála soutěž na průzkum ložisek radioaktivních nerostných surovin v pohoří Tibesti na jihu Libye.
Soutěž firmy AREVA je příkladem soutěžení státní francouzské firmy s ostatními privátními subjekty. Zatímco české kapacity na průzkum ložisek uranu jako například DIAMO pouze čerpají peníze na odstranění ekologických škod, Francie tyto bývalé konzumenty státního rozpočtu přetvořila ve „štiky“ na trhu průzkumu ložisek radioaktivních surovin v Africe, a to Francii vyneslo poměrně výhodný nákup rozsáhlého ložiska uranu v Nigeru.
Vzhledem k tomu, že po dohodě mezi prezidentem Sarkózy a nigerským prezidentem Mamadou Tandja o těžbě nigerského uranu došlo k boomu ve vyhledávání řady dalších podobných ložisek uranu i v okolních státech je zřejmé, že nákup důležité uranové rudy pro potenciální rozvoj jaderných technologií Libye jí nikdo z Africké unie neodmítne. Dodávání uranové rudy mezi státy v rámci Afriky asi jen těžko může být zvenčí nějak omezováno.
To, že se Libye stane státem s jadernou elektrárnou, je již téměř jasné. Nyní je řešena otázka, zda bude nakupovat technologii pro svůj budoucí jaderný průmysl z Iránu, Ruska, Kanady či Francie. Poněvadž se jí jeví, že nákup z evropských zemí by mohl narážet na určitá omezení, odklání se v této otázce od Evropy a je opět velmi pravděpodobné, že podobně jako v případě Iránu, bude i zde hlavním dodavatelem jaderných technologií Rusko.
V současné době je otázkou, zda libyjské investice ve výši nákupu 1 % (65 miliard USD) akcií ruského gigantického koncernu UC RUSAL (65 miliard USD) na výrobu hliníku, mají přímou nebo nepřímou souvislost také se zbrojními kontrakty.
Evropa si bohužel dosud Libyi ne zcela jasně vymezila a různé evropské státy na ni pohlíží různou optikou. Výsledkem je přešlapování na místě, kterého v případě obchodních aktivit okamžitě využívá konkurence, podporovaná vlastní vládou a delegacemi na úrovni státu.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Tripolisu (Libye).
