Statisticky podchycená emigrace z Lotyšska stoupla za prvních osm měsíců roku 2011 proti stejnému období 2010 o 50 procent, když od ledna do srpna ze země odešlo 13 942 osob. Alarmující informace na toto téma přinesl deník Neatkariga Rita Avize s odvoláním na Centrální statistický úřad. Zároveň upozornil, že oficiální migrační statistiky zaznamenávají jen úředně ohlášená vystěhování, zatímco ve skutečnosti je vývoj ještě daleko závažnější.
Demografická situace patří spolu s enormním podílem stínové ekonomiky a stále vysokou nezaměstnaností k nejtíživějším problémům současného Lotyšska. Od roku 2000 opustilo zemi odhadem na 200 000 lidí, celková populace se dnes pohybuje podle všeho jen kolem dvou milionů. Úřední i laické odhady potvrzují výsledky studie vypracované pod vedením profesora Mihailse Hazanse, kterou zveřejnila jeho domovská Lotyšská univerzita. Předpokládá se, že jeho zjištění týkající se demografického vývoje v této beztak nepříliš lidnaté baltské zemi budou korespondovat i se závěry jarního sčítání lidu.
Hazans, který je zároveň přidruženým pracovníkem bonnského Ústavu pro výzkum pracovního trhu, dospěl k číslu 200 000 emigrantů na základě průběžných šetření Eurostatu, statistik OECD a národních databází jednotlivých zemí, kam lotyšští rezidenti nejčastěji odcházejí. Oficiální domácí statistiky ještě na konci roku 2009 uváděly, že země má 2 230 000 obyvatel, ale již v tu dobu byl tento údaj dávno neaktuální. Pokud by se zprůměrovala data z výše uvedených zdrojů, mělo by mít dnes Lotyšsko 2 029 100 obyvatel. Odliv populace však zatím rozhodně neslábne a reálně se tedy jejich počet dostal již pod dva miliony, odcházejí přitom hlavně mladí a vzdělaní.
Také podle veřejně dostupných lotyšských zdrojů ze země za první dekádu nového tisíciletí vycestovalo na 200 000 lidí: přibližně 40 000 v letech 2000–2003, v následujících pěti letech (2004–2008) zhruba 80 000 lidí a obdobný počet pak ještě v krizových letech 2009–2010. Další odborníci, jako například předseda Future Foundation Ilmars Mežs, hovoří spíše o čtvrt milionu osob a v kontextu nízké porodnosti též v neveselých barvách líčí příští populační křivku Lotyšska. „Během uplynulých 20 let od obnovení nezávislosti Lotyšska půl milionu rezidentů v reprodukčním věku přivedlo na svět jen 300 000 potomků. Pokud bychom vycházeli ze současného trendu porodnosti, pak nová generace rodičů, tedy oněch 300 000 lidí, zplodí v lepším případě sotva 180 000 dětí. Nedojde-li k radikálnímu obratu, bude ve vlasti v polovině století žít 1,3 milionu Lotyšů a do roku 2100 již budou tvořit jen nepočetnou menšinu 0,2–0,3 milionu,“ varuje Ilmars Mežs.
Většina ekonomických migrantů z Lotyšska směřuje do Velké Británie (45 %) a do Irska (17 %); v roce 2011 zatím blíže neuvedené počty odcházejících zamířily také na nově otevřené pracovní trhy Německa a Rakouska. Statistiky dosud nejsou s to postihnout hloubku emigrace v tom smyslu, že zdaleka ne všechny odcházející obyvatele lze pokládat za vystěhovalce. Mnozí, zejména mladí „singlové“, si do zahraničí jedou jen vydělat a nevylučují návrat, pokud se ekonomická situace doma zlepší.
Lotyšský Národní pozemkový úřad (VZD) zveřejnil v létě výsledky šetření, z něhož je zřejmé, že bezmála 500 lotyšských vesnic lze pokládat za vymřelé – nikdo v nich nežije a nezbyly v nich žádné obyvatelné domy. Nejvíce je tímto fenoménem postižena východní a jihovýchodní část země, přičemž některé lokality údajně i v minulosti existovaly jen na papíře. Místní úřady by nyní měly uvést věci na pravou míru a dodat centrálnímu registru aktuální údaje zobrazující skutečnou situaci na lotyšském venkově.
Pokud jde o region jižního Pobaltí, tj. tři postsovětské republiky – Estonsko, Litvu a Lotyšsko, za dvacet let se úhrnný počet jejich obyvatel snížil přibližně o 1,5 milionu lidí. Do tohoto údaje se promítl nepříznivý souběh hned několika jevů – prudký pokles porodnosti, dle evropských měřítek poměrně krátká délka dožití, stále dosti vysoká úmrtnost z jiných než zdravotních příčin plus poměrně masivní migrace. Žádné ze tří republik se podle agentury BNS za dvě transformační dekády nepodařilo dostat demografii na tak příznivou úroveň, jaká v nich panovala na konci 80. let. Vyhlídky pro další období jsou nadále spíše pesimistické, i když situace v Estonsku se jeví o něco lepší než v Litvě a především v Lotyšsku. Experti se do budoucna obávají mimo jiné vlivu zdravotnických reforem, které byly z pohledu finanční spoluúčasti pacientů opět drastičtější v Lotyšsku a Litvě, nežli v Estonsku.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Rize (Lotyšsko).
