Ve dnech 19. až 21. června 2011 se ve městě Putrajaya odehrál 9. ročník mezinárodního fóra s názvem Langkawi International Dialogue (LID). Město Putrajaya bylo dějištěm celého programu, namísto tradičního místa konání, ostrova Langkawi. Dle premiéra Najiba Razaka, který fórum slavnostně zahájil, tomu tak bylo proto, aby vysoce postaveným, celkem 16 účastníkům z afrických zemí byla jako inspirace přiblížena realita dynamického urbanistického rozvoje Malajsie v posledních letech.
Rozvojové/mezinárodní fórum se věnovalo zejména Africe, pro kterou chce být Malajsie „rozvojovým“ příkladem. Překvapivým momentem fóra z hlediska mezinárodního společenství bylo pozvání súdánského prezidenta Omara al-Bashira (ten nakonec s odvoláním na řešení naléhavých vnitřních záležitostí do Malajsie nepřicestoval) a prezidenta Zimbabwe, Mugabeho. Tomu se dokonce premiér Najib Razak, stejně jako svazijskému premiérovi a ugandskému zástupci na okraj fóra věnoval i na bilaterální úrovni. Premiér Najib Razak také zdůraznil, že se nejedná ani v budoucnosti nebude jednat (patrně v důsledku politické nehomogennosti) o „africké“ fórum celého regionu ASEANu, ale jen MYS.
Premiér Najib Razak razantně odmítl kritické hlasy (i ze své strany UMNO), které nejčastěji poukazovaly na nepříznivé lidskoprávní aspekty v mnoha afrických zemích a na bezpředmětnost a nulový přínos návštěvy Mugabeho a dalších pozvaných pro Malajsii. Premiér připomněl, že Malajsie není dosud signatářem římského statutu mezinárodního trestního soudu (jímž je Omar al-Bashir stíhaný) a pozváním daných osob tedy jeho země žádný závazek vůči mezinárodnímu společenství neporušila. Vyjádřil naopak přesvědčení, že účast těchto afrických vůdců na fóru umožní Malajsii poznat a ovlivnit vývoj v daných afrických zemích a iniciovat pozitivní politický posun v subsaharské Africe. V případě, že by se Omar al-Bashir fóra (podobně jako v minulých ročnících) zúčastnil, podle slov premiéra Najiba Razaka by jeho účast byla pro Malajsii obohacující a Malajsie by byla ochotna vstoupit do role neutrálního „mediátora“. Pozitivní vztah Malajsie a Bashira je dán rovněž faktem, že Bashir kdysi v Malajsii studoval.
Nezanedbatelná je rovněž ekonomická migrace ze Súdánu do Malajsie a přítomnost velkého množství súdánských studentů (samoplátců) na zdejších vysokých školách. Premiér Najib také jako obhajobu uvedl, že Malajsie se necítí povinna „filtrovat“ účastníky na základě jejich odlišné ideologie nebo kritického postoje jiných zemí.
Svým nově vyjádřeným zájmem o Afriku se Malajsie ve své zahraniční politice i v rovině ekonomických zájmů začala více teritoriálně diverzifikovat, a to i ve prospěch zemí (v jižní části subsaharské Afriky), kde se při prohlubování vztahů nelze a priori opírat o kulturně civilizační vazby (islám) jako v případě vztahů s arabskými zeměmi či při nedávné dynamizaci vztahů Malajsie s Kazachstánem.
Malajsie se v průběhu třídenního dialogu projevovala jako země s globální odpovědností za rozvojovou Afriku a jako země, která chce být pro africké státy inspirací, dobrým příkladem, nabídnout jim své rozvojové know how, a nikoli hegemonem. I přes značná specifika afrického versus jihovýchodního asijského rozvojového regionu jsou totiž výchozí podmínky (po nabytí nezávislosti) mnohých afrických států a Malajsie analogické. Zejména pokud jde o nerostné bohatství (Malajsie se svými zásobami ropy, kovů apod. stejně jako státy subsaharské Afriky) a zároveň pokud jde o etnickou heterogennost. Malajsie si je vědoma těchto analogií a klade si za cíl, africkým zemím zprostředkovat svůj model nastartování ekonomické prosperity (v podobě svých strategií NEM – Nový ekonomický model a ETP – Ekonomický transformační program se svými konkrétními, nákladově kvantifikovanými a již částečně realizovanými projekty, a rovněž angažovanosti Malajsie v oblasti FTA apod.) a také svůj model mírového soužití jednotlivých etnik (1Malajsie).
V rovině socioekonomické chce Malajsie jako inspiraci pro Afriku vyzdvihnout svůj GTP (vládní transformační program), který je do značné míry malaj. vyjádřením rozvojových cílů tisíciletí. Právě realizace obdobného programu jako malaj. GTP v afrických podmínkách, stabilizace institucí, zajištění vymahatelnosti práva a snížení vlivu politiky v ekonomickém životě, jak uvedl otec a hlavní osoba fóra, bývalý premiér Malajsie, Mahathir Mohamad, je zároveň klíčovým předpokladem pro růst zájmu malaj. investorů o africký kontinent.
Zimbabwský prezident Mugabe v průběhu bilaterálního jednání s premiérem Malajsie dokonce svoji poptávku po investicích v Zimbabwe specifikoval: Zimbabwe nabízí investiční příležitosti v těžbě surovin, zemědělství, cestovním ruchu, výrobě a distribuci energií, dodávkách vody, dopravní infrastruktuře a telekomunikacích.
Podle vyjádření premiéra Najiba Razaka by rozvojové země Afriky měly kupovat produkty a služby více od NIZ (nově industrializovaných zemí) jako je Malajsie než od rozvinutých tržních ekonomik. Zatímco malaj. státní ropná společnost Petronas v řadě afrických států v ropném průmyslu (či v navazujících odvětvích) úspěšně operuje (JAR ale i např. Mosambik, rovníková Guinea, Kamerun, Súdán apod.), hlavní úloha v prohlubování obchodních vztahů s Afrikou přísluší malaj. středním a malým podnikům, které by měly být dostatečně inovativní. Podpora inovací, kreativity a růstu produktivity byla mj. hlavním mottem fóra. Podpora těchto faktorů by neměla zůstat jen v deklaratorní rovině, ale měla by být realizována v praktické rovině např. velkými bankami a jejich větší otevřeností k poskytování mikroúvěrů malaj. středním a malým podnikům. Ty totiž jako hlavní páteř malaj. ekonomického života a nositel inovací mají Africe co nabídnout. Příležitosti v Africe by měly malaj. střední a malé podniky vyhodnocovat optikou výše zmíněného ekonomického transformačního programu (ETP) a jeho priorit. Rovněž africké subjekty by měly přijímat inovace podobně, jak je přijala Malajsie, měly by se vymanit ze „zajetých kolejí“ a z bludného kruhu nízké produktivity.
Obrat zahraničního obchodu Malajsie s Afrikou činil v r. 2010 7,8 mld. USD, což sice představuje oproti předchozímu roku 39% nárůst, ale ve srovnání např. s Německem (12 mld. USD, pro srovnání obrat Malajsie ČR je 1 mld. USD) neodpovídá existujícímu potenciálu s neomezenými obchodními a investičními příležitostmi. Růst transakcí mezi Malajsií a Afrikou je podle bývalého premiéra Mahathira brzděn nedostatečnou leteckou konektivitou. Hlavní výzvou, která během fóra ze strany Malajsie zazněla je apel Mahathira, aby malaj. nízkonákladová letecká společnost Air Asia prověřila možnosti otevření dalšího významného leteckého spojení právě do Afriky. Případnému otevření leteckého spojení buď přímo s využitím vlastní kapacity Air Asia, nebo na smluvní bázi s jinou leteckou společností je nakloněno i ministerstvo dopravy Malajsie. V současnosti existuje letecký spoj Malaysian Airlines z KL do Johannesburgu. Seznam destinací subsaharské Afriky, které Malajsie momentálně z hlediska nového leteckého spojení shledává jako zajímavé, tak zahrnuje mj. Etiopii, Zimbabwe, Egypt a Súdán.
V rovině vzdělávací premiér Najib v průběhu fóra vyhlásil jménem univerzity Limkokwing University of Creative Technology (ta má mimo Malajsii univerzitní sídla v Botswaně, Lesothu a Svazijsku) nová stipendia; jedná se o celkem 45 plných stipendií a mj. také 5 denní školení zaměřené na polit./ekon. transformaci pro 150 afrických vládních představitelů.
Letošní ročník fóra hodnotí Malajsie, i s ohledem na jeho vysokou účast, jako úspěšný, jako efektivní zviditelnění se vůči africkému kontinentu a jako prostředek k podtržení svých rostoucích ekonomických zájmů v Africe. V době nejistého vývoje v arabském světě Malajsie tak pohotově zviditelnila africkou dimenzi své zahraniční politiky v očekávání, že africké státy případně nahradí výpadek způsobený vývojem v dříve spřátelených islámských zemí na BV.
Informace poskytnuta Zastupitelským úřadem České republiky v Kuala Lumpur (Malajsie).
