Rozhovor s Janem Wiesnerem, který se zapsal nejen do historie výrobního družstevnictví, ale rovněž do řady aktivit, které jsou spjaty s kultivací podnikatelského prostředí u nás. V letošním roce předal funkci předsedy Svazu českých a moravských výrobních družstev svému nástupci a ve vztahu k tomuto svazu zůstal jako jeho čestný předseda. Mnoho dalších funkcí ale zastává i nadále.
Léta jste stál v čele Svazu českých a moravských výrobních družstev. Pro výrobní družstevnictví jste pracoval vlastně celý život a rád. Jak vidíte ten kus cesty?
Odpověď je poměrně složitá. Bylo to období, v němž jsem se snažil udělat pro rozvoj českého, potažmo i mezinárodního družstevnictví něco užitečného, co napomůže společným cílům, dá mu nový směr, novou vizi. Stál jsem včele týmu, s nímž jsme po Sametové revoluci promýšleli nová a smysluplná pravidla hry, která by souvisela s tím, oč usilují i další svazy, asociace, sdružení – kultivace podnikatelského prostředí. Navázali jsme na principy družstevnictví a vzájemně je sladili s požadavky na moderní přístup k podnikání.
Ty kořeny družstevního podnikání a jeho klady jsem v sobě nesl od dětství. Když nám doma zabrali po válce majetek, ujal se mojí matky Družstevní kombinát Dražice. Maminka byla vzdělaná žena, vystudovala obchodní akademii, uměla například pět cizích jazyků. Uplatnit to však v té době nemohla... Tím však, že mohla nastoupit v dražickém družstvu, se mi tehdy otevřel nový svět poznání. Dražice bylo jedno z ukázkových družstev, jeho strategie ctila družstevní principy a myšlenky. Rozsah podnikání byl široký – od včelařiny až po lyžařská vázání. Družstvo bylo propojeno s kampeličkou, zaměstnanci tam měli otevřené účty. Družstvo se neuvěřitelně krásně staralo o své členy i zaměstnance a jejich rodiny. Vybudovalo tělovýchovný areál, chodili jsme cvičit „do sokola“, hrát kuželky, měli jsme k dispozici koupaliště. Tedy i my, děti zaměstnanců. Družstvo organizovalo výlety rodin za poznáním, do přírody. Vše bylo o vzájemné pomoci, solidaritě, péči o volný čas, o výchově k hodnotám. Zde jsem se naučil určité věci chápat, sžil se s nimi.
Po maturitě jsem se přestěhoval do Prahy a vstoupil také do jednoho družstva. Cítil jsem, že sem patřím, družstevní myšlenky se mi zdály velmi přívětivé, nosné. Obsahovaly v sobě vztah k poctivé práci, vztah k člověku, vztah k majetku, vztah k životu.
No a v družstevnictví jsem přes 40 let, v různých funkcích, nyní tedy v roli čestného předsedy SČMVD.
Významně jste se etabloval na půdě mezinárodních družstevních aktivit. Čím je dnes družstevní strategie v globálním pojetí atraktivní? Co nabízí družstevní forma podnikání firmám, podnikatelům? Podporuje i začínající subjekty?
Atraktivní je družstevnictví zcela určitě i dnes přesto, že se svět tolik mění. Myšlenky družstevnictví jsou opravdu velice nadčasové, řekl bych, že v něčem až geniální, i když mnohými dodnes nepochopené. Ekonomy, politiky, ať už za minulého režimu, i dnes. Světem hýbe nový pojem – udržitelný rozvoj. O čem je „staré“ družstevnictví? Kromě jiného i o tom.
Družstevnictví má svá specifika a nutno říci, že je pouze pro určitou kategorii lidí, kteří mají smysl pro kolektivní součinnost, pro ty, kdož nejsou individualisté. Družstevní podnikání je o spolupráci, ne každý se v tom najde. V mezinárodním rozměru to platí dvojnásob.
Svaz se stal členem všech mezinárodních družstevních orgánů, zejména ale participuje na komunikaci s evropským mezinárodním družstevním hnutím. Podílí se na formulování dalších koncepcí, na tvorbě zákonů, sledují se a prosazují nové formy práce, předávají se zkušenosti mezi Evropou, Asií a USA. Na této bázi i družstevnictví hledá cesty, jak překonat krizi.
Na novou generaci družstevníků nezapomínáme, ba naopak. Družstevnictví se přednáší na VŠE, na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, na vysoké škole v Ústí nad Labem. Na téma družstevnictví se píší diplomové práce.
Rádi zodpovíme zájemcům o založení družstva jakoukoli otázku, pomůžeme se založením. Prostor pro nová družstva vidíme v oblasti sociální péče, čili péče o důchodce, tělesně postižené, malé děti, nemocné apod. V zahraničí dobře fungují například lékárenská družstva, lesnická družstva, družstva se zakládají i v rámci zdravotnictví. Našlo by se určitě mnoho příležitostí, jak se uplatnit.
Družstevnictví je velmi silným prvkem v ekonomice italské, francouzské, švédské, norské, švýcarské. Je nespočet příkladů, jak může dobře fungovat.
Výrobní družstva jsou označována jako malé a střední podnikání, a to je platforma, kterou jste vždy obhajoval.
Po roce 1989 jsem byl předsedou v Drutěvě a ve svazu jsem dělal zároveň místopředsedu. Poté, co jsem byl zvolen předsedou Svazu českých a moravských výrobních družstev, jsem přemýšlel, jak a co udělat, aby svaz fungoval jako celistvý centrální orgán, který by se v pozitivním slova smyslu pletl do podnikání v celorepublikovém měřítku. Jak působit na vládu, ministerstva, mezi podnikateli jednak směrem k vytváření i posléze kultivaci podnikatelského prostředí. Stát tehdy málem obhájil názor, že družstevnictví je přežitek a byl jen krůček k tomu, aby přestala existovat. S odborníky na družstevnictví jsme pomáhali vysvětlovat, že družstevní forma podnikání má právo na život stejně jako jiné formy. Nakonec jsme uspěli.
Řada věcí se svazu nepovedla, řada ale ano. Rozumným řešením se ukázala snaha vybudovat dobrou, sehranou servisní organizaci pro komunikaci s vládou, tripartitou a dalšími institucemi a zejména a především s jednotlivými našimi členy, družstvy. Formulovali jsme určitá pravidla hry pro malé a střední podnikání, snažili jsme se najít model, aby se stal svaz oporou družstvům, pokrýval jejich aktuální potřeby, školil jejich představitele o nových skutečnostech, zákonech, předpisech, které jejich činnost bezprostředně ovlivňují. Vyvinuli jsme systém poradenských služeb, za který se rozhodně nemusíme stydět. Stali jsme se konzultanty na daně, právo, účetnictví, bezpečnost práce, možnosti čerpání evropských peněz. Šlo a jde o to, aby družstva cítila, že mají zastání, že je zde půda, na které vždy najdou zastání a pomoc.
A tak se tedy zrodila řada aktivit uvnitř svazu?
Přesně tak. Například jsme zřídili úvěrové služby. Družstva složila peníze na společný účet, ze kterého se poskytují dodnes úvěry družstvům podle velmi přísných pravidel, ale lepších podmínek než v bance. Financují se rozvojové programy, nákup nových technologií apod.
Jak jsem již řekl, spolupracujeme s družstvy při jejich snaze získat prostředky ze strukturálních fondů, pomáháme se zpracováním žádostí. Tým svazu se skládá z odborníků na vysoké úrovni. Významným je ve svazu samostatný odbor pro družstva zaměstnávající invalidní spoluobčany. Poskytuje speciální servis právě pro tyto subjekty, které jsou ostatně v republice příkladem toho, jak dát seberealizaci zdravotně postiženým. Svaz je významným partnerem při tvorbě zákonů, které se týkají zaměstnávání zdravotně postižených, chráněných dílen atd. Jednáme s Parlamentem, Senátem, ministerstvy.
Pojmy udržitelnost, etika, vzájemnost, ty jsou pro současnost a družstevnictví klíčové, ba nadčasové, vždy patřily k nosným prvkům...
Základy ve vnímání etiky jsem získal právě ve výrobním družstvu Dražice. Aniž byly etické kodexy, eticky se tam podnikalo, eticky se jednalo se zaměstnanci, eticky se družstvo chovalo jako celek, který patří do určitého regionu. Členská základna řešila věci kolektivně, bylo to o sebekázni, sebekontrole, tedy o etice. Etika, to byla především vzájemná úcta k práci a kolektivním výsledkům. Lidé k sobě měli blízko, neuzavírali se před světem, byla to jiná doba, snad trochu pravdivější. Byla víc o člověku než dnes. Ti dobří zůstali, ti, kteří se nechovali dobře, šli z kola ven. Tak se nepsaně formulovaly principy etiky.
Vy osobně jste se svým týmem ve SČMVD vybudoval základnu, o kterou se mohou opřít. Co vás na tom nejvíce těšilo a v roli čestného předsedy svazu stále těší?
Snad mne nejvíce potěšilo to, že se nepodařilo rozbít systém družstevnictví, i když tlaky byly značné, a že po vzoru vyspělých zemí u nás výrobní družstevnictví prosperuje dál. Mám radost, že se náš svaz včlenil do všech hlavních podnikatelských iniciativ, ať již v Hospodářské komoře ČR, ve Svazu průmyslu a dopravy ČR, že se podílí na činnosti Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a řadě dalších. Že jsme chápáni jako uznávaný partner, který umí přispět názorem k řešení palčivých otázek ekonomiky. Že byl také zachován společný svazový majetek, že se nic nerozkradlo, neztratilo a že vše slouží k podpoře činnosti členských družstev. To je velká deviza.
Na čem by měla výrobní družstva dnes stavět, aby dosáhla dobré pozice na trhu?
Je to shodné s jinými subjekty – inovace, export, zvyšování kvalifikace uvnitř výrobních družstev. Více myslet na to, jak obstát v konkurenci. Družstevnictví by se nemělo bát nových myšlenek, zdravě riskovat. Větší družstva by měla agresivněji expandovat, domácí trh jim brzy přestane stačit. Hledat nová odbytiště je sice drahé, ale zúročí se. Nový směr odbytu, zakázek – není to jen o slovech, ale i o prohrách, na základě kterých se přetváří postoje. Globalizace přináší velké změny, výroba se specializuje. I družstva se musí specializovat, vyhledávat nové obory, zapojit se opětovně do budování učňovského školství. Byly doby, kdy mělo výrobní družstevnictví 6000 učňů ročně, učila se tradiční řemesla... Družstva také musí stavět na tom, co dokáží, na jedinečném know how, po kterém je například v Asii stále velká poptávka.
Pokud vím, i nadále povedete Konfederaci zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Sdružení korektní podnikání, činný zůstanete v dalších profesních uskupeních, jako je například Hospodářské komoře ČR. O prosazení jakých myšlenek budete usilovat? Jinými slovy – obhajujete kultivaci podnikatelského prostředí, snažíte se, aby se u nás lépe podnikalo. Není to někdy boj s větrnými mlýny?
Je i není. Všechny tyto organizace mají jeden společný cíl – aby se u nás skutečně lépe podnikalo. Zaklínadlo dnešních dnů: aby byly firmy, tedy i družstva, konkurenceschopné, uměly si získat odbytiště, dokázaly dát lidem práci. Podnikatelé nepotřebují tolik od státu, snad jen to, aby si stát byl vědom, co je posláním podnikání a vůči zaměstnavatelským organizacím a sociálním partnerům se choval korektně, zodpovědně a uměl jim naslouchat. Sice to vše funguje, ale má to i dosti nedostatků.
Nyní se zabýváme energetickou koncepcí, nekonečnými daňovými záležitostmi – někdy právě při těchto debatách máme pocit, že zaměstnavatelé nejsou bráni tak vážně, jak by si zasloužili. Nebudeme stávkovat, ale pracovat. I přesto, že zejména v poslední době se na připomínky podnikatelské sféry nebere takový zřetel, jak by si zasloužily. Vznikají tak opravdu špatné zákony, vázne koordinace při jejich přípravě. Přibývá administrativy a to nejen podnikatelům otravuje život. Ať už jde o daňové zákony, koncepci školství, energetickou a surovinovou koncepci státu, měla by být určitá pravidla, která budou všechny strany respektovat. Pak se konstruktivněji dohodnou. A třeba neztratí ani tolik času. Podnikatelé musí mít totiž v řadě otázek jasno – měli by obrysově vědět, co je čeká, vždyť oni také nedělají ze dne na den. Ceny, vstupy, výstupy... Úloha státu je strategická.
Firmy jsou nervózní, prognózy vývoje ekonomiky se liší, optimizmus padá. Co s tím?
Optimisté musíme být. Zakládáme našim dětem budoucnost, a to s sebou nese odpovědnost každého z nás. Měli bychom se postarat o to, aby naše děti měly kde a jak pracovat, aby měly podmínky k důstojnému životu, aby mohly rozvíjet své schopnosti. Aby mladí neutíkali do ciziny, aby se zde normálně a dobře žilo. Předpoklady k tomu ještě stále jsou: naši lidé bývali přemýšliví, pracovití, uměli si vždy najít cestu, jak dál, mysleli na další generace. O to bychom neměli přijít. Optimizmus a snaha musí být základem. S manželkou máme pět dětí, mám sedm vnoučat a mým přáním je, aby zůstali v České republice, aby si našli ke své vlasti vztah. Aby se uměli radovat ze života.
Co je pro podnikání u nás největší hrozbou a naopak, v čem je třeba hledat východiska?
Největší hrozbou je ztratit selský rozum a propadnout pesimistickým vášním. Východisko je dělná spolupráce státu a firem, zbavená politikaření.
O vašem soukromí se toho moc neví. Jak bude vypadat váš volný čas?
Sice jsem se rozloučil s řadou funkcí, ale i tak mám volného času minimum. Doma si mne ještě moc neužijí, ale slíbil jsem i sám sobě, že to ve svých necelých sedmdesáti letech napravím. Rád bych také konečně pomohl manželce s podnikáním, potěšilo by mne, kdybychom měli ještě čas rozvíjet rodinný majetek, aby byl dobrým základem i pro naše nástupce. Bydlím na hájovně daleko za Prahou, rád bych se věnoval i svým zálibám. Mám rád les, myslivost. A stále cítím i jistý dluh – více času bych měl přece jen věnovat vlastní rozvětvené rodině.
Převzato z časopisu PROSPERITA. Autor článku: Eva Brixi
