7. června proběhlo v Parlamentu ČR první čtení rozsáhlé novely zákona o přeměnách, která je dostupná jako parlamentní tisk 365/0 na webu www.psp.cz. Z této novely bychom chtěli podnikatelskou veřejnost upozornit na jednu zásadní změnu týkající se účetních souvislostí přeměn, která je zaváděna zejména pro usnadnění přeshraničních fúzí.
Základní dokument – společný projekt fúze
Fúze probíhají na základě projektu fúze, který musí být vypracován v písemné podobě statutárními orgány společností účastnících se fúze. Uložení projektu fúze do příslušné evidence (v ČR do Sbírky listin vedené rejstříkovým soudem) musí být zveřejněno dle práva členského státu (v ČR v Obchodním věstníku). Aby projekt nabyl právní účinnosti, musí být schválen všemi zúčastněnými společnostmi.
Jednou ze základních náležitostí projektu je i vymezení dne, od kterého se jednání zanikající společnosti považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet společnosti nástupnické, v české terminologii se používá pojem „rozhodný den fúze“.
Rozhodný den fúze
Z věcného hlediska je rozhodný den vnímán jako začátek společného hospodaření na účet nástupnické společnosti. Stanovení dne, od něhož vznikají účetní účinky fúzí, však v právních řádech různých států není jednotné. Některé státy předsunují účetní účinky fúze před právní účinky, některé státy naopak právní a účetní účinky spojují.
Současná česká právní úprava umožňuje, aby rozhodný den předcházel až 12 měsíců dni, ke kterému bude podán návrh na zápis fúze do obchodního rejstříku. Obdobně mají rozhodný den vymezeny i Belgie, Německo a Rakousko. Některé státy však účetní účinky fúze spojují s právními účinky, tedy se zápisem fúze do obchodního rejstříku (Chorvatsko, Polsko, Rumunsko, Maďarsko). Nesoulad mezi různými zeměmi pak vyvolává velmi komplikovanou situaci při přípravě přeshraniční fúze.
Pokud chceme realizovat fúzi české nástupnické společnosti se zanikající společností sídlící například v Polsku, kde jsou účetní účinky fúze spojeny až se zánikem zanikající společnosti, nelze dostát požadavkům dosud platného českého zákona a připravit potřebnou dokumentaci pro realizaci fúze. Stěží lze připravit z pozice české nástupnické společnosti zahajovací rozvahu k rozhodnému dni dle českého práva, který pro zanikající společnost v Polsku neznamená žádný účetní mezník a neznamená pro ni v případě úspěšné fúze spojení jejich hospodářských operací (z účetního hlediska) s nástupnickou společností. Polská společnost musí vést účetnictví až do svého zániku výmazem z obchodního rejstříku, který bude následovat po schválení projektu fúze valnou hromadou.
Naopak pokud při česko-polské fúzi zanikne česká společnost, nelze naplnit ustanovení zákona, že od rozhodného dne jsou operace zanikající společnosti dělány na účet nástupnické společnosti, protože toto „převzetí“ neumožňuje právo země, kde sídlí nástupnická společnost, tzn. Polska. Polská společnost tedy převezme majetek a závazky z právního i účetní pohledu až od právních účinků fúze. Ovšem pokud před právními účinky jsou účetní účinky fúze z pohledu české společnosti, může dojít k paradoxu, kdy od rozhodného dne fúze stanoveného dle českých předpisů „nikdo“ nechce zobrazit ve svém účetnictví a následně zdanit operace provedené zanikající českou společností od rozhodného dne fúze do dne právních účinků.
Novela zákona
Novela zákona o přeměnách předpokládá možnost volby rozhodného dne tak, aby:
- mohl být položen na začátek procesu přípravy fúze, obdobně jako je právní úprava v Německu, Rakousku či Belgii, nebo
- aby završoval přípravu procesu fúze a byl spojen nejpozději s právními účinky fúze (aby mohl navazovat na právní úpravu v zemích, jako je Maďarsko, Polsko atd).
Tato flexibilita rozhodného dne by v praxi umožnila v podstatě dvě alternativy:
- stanovení rozhodného dne před právní účinky fúze, tedy nadále uplatňování zažitých pravidel, kdy existuje možnost „účetního spojení“ fúzujících společností ještě před právním spojením (tato tradice byla v ČR založena rokem 2001),
- spojení účetních a právních účinků fúze bude spojeno se skutečným zánikem zanikající společnosti a přechodu jmění na nástupnickou společnost (tento postup byl v ČR uplatňován do roku 2000).
Hlavním důvodem pro zavedení flexibility rozhodného dne je realizovatelnost přeshraničních fúzí českých společností se zahraničními ve všech státech EU. Podobnou právní úpravu zavedlo k 1. 1. 2010 Slovensko.
Pokud bude možno rozhodný den stanovit flexibilně, zjednoduší se tak fúze českých společností se společnostmi s různou právní úpravou účetních účinků. České společnosti tak získají značnou konkurenční výhodu a dojde i k naplňování záměrů EU v odstraňování bariér pro volný pohyb kapitálu.
Převzato z magazínu PLUS, časopisu Česko-německé obchodní komory (ČNOPK). Autor: Ing. Jiří Hlaváč, Ph.D., daňový poradce, auditor, soudní znalec, partner TPA Horwath Valuation Services s.r.o.
