Nový rozsudek Nejvyššího správního soudu napomohl k obnovení diskuze ohledně řadu let diskutované právní otázky týkající se statutárních orgánů nebo jejich členů, tedy zejména jednatelů nebo členů představenstev kapitálových společností, kteří jsou v pracovním poměru ke stejné společnosti, například jako ředitelé či generální ředitelé.
Souběh obchodního práva a pracovního práva
Vztahy mezi společností a členy orgánu se neřídí zákoníkem práce, ale obchodním zákoníkem. Tento právní vztah je zpravidla blíže definován smlouvou o výkonu funkce. Nevyplývá-li ze smlouvy nebo ze zákona jiné vymezení práv a povinností, řídí se tento vztah přiměřeně ustanoveními obchodního zákoníku o mandátní smlouvě. Již téměř před 20 lety judikatura dovodila, že je možné, aby člen orgánu měl souběžný pracovněprávní vztah ke společnosti v případě, kdy náplň pracovní činnosti v sobě nezahrnuje činnost člena orgánu. Ještě před několika lety bylo zcela běžné, že členové orgánu měli souběžně vedle svého obchodněprávního vztahu ke společnosti též pracovní smlouvu.
Existují-li dva souběžné právní vztahy, mělo by být možné v jednotlivém případě určit, zda člen orgánu učinil určitý úkon na základě obchodněprávního nebo pracovněprávního vztahu. Existují zde totiž podstatné rozdíly v právních následcích:
- Jednatel nebo člen představenstva společnosti odpovídá neomezeně za škodu, zatímco zaměstnanci v případě škody způsobené nedbalostí odpovídají maximálně do výše čtyř a půl násobku svého průměrného měsíčního výdělku.
- Orgán společnosti jmenující členy orgánu je oprávněn je kdykoliv odvolat s okamžitým účinkem, a to bez uvedení důvodů a poskytnutí zákonného odstupného. Naproti tomu zaměstnanci mohou být propuštěni jen ze zákonem stanovených důvodů a náleží jim rozsáhlá ochrana zakotvená v zákoníku práce.
Předmět činnosti členů orgánu spočívá především v obchodním vedení. Výklad pojmu obchodní vedení je v judikatuře poměrně široký. Za obchodní vedení může být považováno prakticky každé významné obchodní rozhodnutí. Proto se již léta považují za neplatné pracovní poměry členů orgánů, v nichž se překrývá velmi široká činnost a odpovědnost člena orgánu s pracovní náplní dohodnutou v pracovní smlouvě. Celá řada právních poradců dlouhodobě doporučuje, není-li možné jasné oddělení činností (toto je možné například zvláště u technických úkolů společnosti), uzavřít výlučně smlouvu o výkonu funkce a neuzavírat žádný souběžný pracovněprávní vztah.
Právní následky a nové rozhodnutí
Nejvyšší správní soud nedávno vydal rozhodnutí ve věci účasti na sociálním pojištění jednatele společnosti, který zastával souběžně jako zaměstnanec pozici ředitele společnosti. V rámci správního řízení se mu nepodařilo prokázat, že jako ředitel vykonává odlišné úkoly od povinností jednatele. Pracovní poměr ke společnosti tak nemohl platně vzniknout, proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že dotčený nebyl účasten na sociálním pojištění jako zaměstnanec. Následkem tohoto rozhodnutí a předchozí judikatury hrozí dotčenému „zaměstnanci“ a společnosti negativní účinky:
- Mzdové náklady společnosti na „zaměstnance“ s neplatnou pracovní smlouvou mohou být považovány finančními úřady za daňově neuznatelné náklady, přičemž může dojit k doměření daně a sankčním poplatkům.
- „Zaměstnanci“ nejsou chráněni pracovním právem a jejich „faktický pracovní poměr“ může být teoreticky skončen okamžitě bez poskytnutí jakýchkoliv finančních prostředků.
- Veškerá plnění poskytnutá „zaměstnanci“ se považují za bezdůvodné obohacení a společnost je může vymáhat zpět. Na druhou stranu může člen orgánu požadovat přiměřenou odměnu na základě ustanovení o mandátní smlouvě, jestliže vykonával svou obchodněprávní funkci bez úplaty (ujednání o bezúplatnosti je však rovněž možné).
- Doba pojištění pro účely vzniku nároku na starobní a invalidní důchod nemusí být započítána bez ohledu na uhrazené pojistné na sociální zabezpečení.
Budoucí vývoj
Po uveřejnění uvedeného rozhodnutí byla mezi odpovědnými ministerstvy a správními orgány zahájena intenzivní diskuze o souběžných právních vztazích a jejich účincích na plnění zákonných odvodů. Jak vyplývá z uveřejněných zpráv, příslušné kontrolní úřady nebudou situaci využívat v neprospěch dotčených osob a budou ji „tolerovat“. Pokud je nám známo, neexistuje žádné závazné stanovisko, kterým by tyto úřady byly vázány.
Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu, která by měla souběžné vztahy výslovně dovolit. Odměňování členů orgánu z pracovněprávních vztahů má podléhat souhlasu příslušného orgánu společnosti. Po uveřejnění druhého návrhu novely není zcela jasné, jak má být upravena odpovědnost za škodu v případech, kdy se bude aplikovat pracovní právo. Zdá se nám však nepravděpodobné, že by nová úprava mohla uspokojivě vyřešit všechny související pracovněprávní, daňové a sociálněprávní otázky.
Převzato z magazínu PLUS, časopisu Česko-německé obchodní komory (ČNOPK). Autor:Thilo Hoffmann, Partner; Eva Svobodová, Senior Lawyer (Weinhold Legal).
