Problematika pohledávek skrývá řadu úskalí, a to jednak na začátku procesu, při přihlášování pohledávek, ale i na pomyslném konci procesu, při zániku pohledávek. Článek upozorňuje možné chyby věřitele při přihlašování pohledávek a dále též popisuje správný postup při započtení pohledávek.
Některá úskalí přihlašování pohledávek
Věřitel, který přihlašuje svou pohledávku za dlužníkem podle insolvenčního zákona (dále jen "InsZ"), si často neuvědomí nebezpečné důsledky, jež s sebou přihlášení pohledávek může přinést.
Pokud věřitel přihlašující svou pohledávku překročí při deklaraci její hodnoty skutečnou hodnotu pohledávky tak, že skutečná hodnota bude činit méně než 50% deklarované hodnoty pohledávky, bude sankcionován podle § 178 an. InsZ. Žádnou roli přitom nehraje, zda nesprávnost těchto údajů byla způsobena úmyslně nebo z neznalosti skutečné hodnoty pohledávky (např. spoléhal-li věřitel na ocenění pohledávky znalcem).
S přihlášením pohledávky v nesprávné výši se přitom pojí sankce dvojího druhu: majetková a procesní.
Majetková sankce spočívá v povinnosti uhradit ve prospěch majetkové podstaty částku, „o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna.“ Její uložení je přitom od 31. března letošního roku (novela č. 69/2011 Sb.) ponecháno na uvážení soudu. Podle původní úpravy byl totiž soud povinen sankci uložit, aniž by se soudu ponechala možnost určit výši sankce či rozhodnout, zda sankci vzhledem k okolnostem případu vůbec bude nutné uplatnit. To vedlo ke kritice z řad odborné veřejnosti; Vrchní soud v Praze dokonce podal k Ústavnímu soudu ČR návrh na zrušení ustanovení § 178 až 182 InsZ (o návrhu nebylo do dnešního dne rozhodnuto).
Podle aktuálního znění by tak soud mohl zohlednit například případné neúmyslné zavinění věřitele a jeho postup při přihlášení pohledávky s odbornou péčí. K čemu má soud při rozhodování o této sankci přihlédnout, zákon výslovně neuvádí. Částku, kterou je věřitel povinen uhradit do majetkové podstaty, tak na základě svého uvážení určí insolvenční soud při zohlednění „všech okolností přihlášení a přezkoumání pohledávky“ ve výši odpovídající maximálně částce, o kterou přihlášená pohledávka převýšila skutečně zjištěnou výši pohledávky.
Procesní sankce spočívá v úplném vyloučení nezjištěné pohledávky z insolvenčního řízení. To znamená, že věřitel ztrácí možnost pohledávku uplatnit jak ve skutečné, tak i v přihlášené hodnotě pohledávky.
Obdobně byla novelizována úprava odpovědnosti za hodnotu zajištěných pohledávek v § 179 InsZ. Mělo by tedy odpadnout nebezpečí nespravedlivých sankcí v případě, kdy u zajištěné pohledávky dojde v průběhu insolvenčního řízení do okamžiku přezkoumání pohledávek ke změně hodnoty zajištění pohledávky, v jehož důsledku klesne skutečná hodnota pohledávky pod 50% hodnoty zajištění nebo bude zjištěno horší pořadí pohledávky.
Pro věřitele existuje jediná možnost, jak se v insolvenčním řízení vyhnout výše uvedeným sankcím, a to vzdát se až do zjištění skutečné výše pohledávky výkonu veškerých práv s touto pohledávkou spojených (§ 180 InsZ). Co se rozumí podle § 180 InsZ termínem „nevykonávat“ je ale značně nejisté. Obecně se věřitelům doporučuje být v insolvenčním řízení pasivní, nepřijímat či neusilovat o funkce ve věřitelských orgánech, neovlivňovat samotný průběh insolvenčního řízení a otázky vzbuzuje už samotná účast věřitele na schůzi věřitelů nebo třeba jen procesní aktivita věřitele v řízení.
Lze uzavřít, že novelizace do jisté míry otupila ostří kritiky, přesto zůstávají pochyby, zda je tato úprava v souladu s ústavním principem ochrany soukromého vlastnictví, ale i se základními zásadami insolvenčního řízení. Insolvenční zákon totiž upravuje jako jednu ze svých základních zásad pro průběh celého řízení zákaz jakéhokoliv nespravedlivého zvýhodňování nebo poškozování některých účastníků řízení.
Jak správně započíst pohledávky?
Jedním ze způsobů zániku závazku je započtení. Jeho zásadní výhodou je, že odpadá dvojí splnění vzájemných pohledávek a je proto v praxi velmi využívané. K zániku pohledávek ovšem nedochází automaticky, ale je nutné učinit úkon směřující k započtení. Právě v tomto okamžiku někdy dochází k pochybení, jehož důsledkem je neplatnost kompenzačního projevu a k započtení tak nedojde.
Obecně platí, že lze započíst vzájemné peněžité pohledávky (popř. jiné pohledávky stejného druhu), pokud se tyto pohledávky kryjí, jestliže některý z účastníků právního vztahu učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Právní důvod vzniku pohledávky je přitom nerozhodný.
Vzájemnost pohledávek znamená, že musí jít o dva závazky mezi týmiž subjekty, kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak.
K započtení je nutné, aby jeden z účastníků učinil projev k započtení adresovaný druhému účastníku. Forma právního úkonu směřujícího k započtení není předepsána, stačí ústní projev. Souhlas druhé strany v takovém případě není zapotřebí. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí spis. zn. 33 Cdo 3799/2007) však z obsahu projevu vůle směřujícího k započtení musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení. Jinak by se jednalo o neurčitý právní úkon, což by vedlo k jeho neplatnosti.
V případě, že je proti jedné pohledávce započítáváno více pohledávek, které ve svém součtu převyšují první pohledávku, pak dle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí spis. zn. 23 Cdo 1212/2007) musí být z právního úkonu započtení zřejmé, jaká část které pohledávky se započítává. Jinak by nebylo jasné, která ze započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoliv. Také v takovém případě by se jednalo o neurčitý, čili neplatný právní úkon.
V občanskoprávních vztazích lze započíst pouze pohledávky splatné. K zániku pohledávek ve výši, ve které se kryjí, pak dojde v okamžiku, kdy se pohledávky určené k započtení setkaly, tj. kdy došlo ke splatnosti pohledávky splatné později. V obchodněprávních vztazích lze dohodou započíst všechny pohledávky, které mezi stranami existují, tedy i pohledávky ještě nesplatné. Pohledávky zanikají v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Je-li jedna z nich vyšší, zaniká jen do výše protipohledávky, ve zbytku však trvá dál.
Advokátní kancelář pro právní a daňové poradenství ve střední a východní Evropě bnt – pravda & partner, s.r.o.; autoři: Tomáš Průša, advokátní koncipient (přihlašování pohledávek), Associate; Kateřina Svobodová, advokátní koncipientka (započtení pohledávek)
