Joint venture (evropské soutěžní právo) 

Pojem joint venture je pojmem evropského soutěžního práva, který platné české právo nezná. Podle oznámení Komise o pojmu plně funkčních společných podniků, je joint venture podnik, který je společně kontrolován dvěma či více jinými podniky. Pojem joint venture je používán v souvislosti s úpravou hospodářské soutěže, zejména pak v rámci kontroly koncentrací podniků. Dokument přináší základní přehled institutů evropského soutěžního práva a jeho dopadu na národní právní úpravy.

Obsah dokumentu:

• Evropské soutěžní právo
• Kartelové dohody
• Zneužití dominantního postavení
• Nařízení o provádění pravidel hospodářské soutěže
  • Zásada priority komunitárního práva
  • Pravomoci Komise a orgánů pro hospodářskou soutěž členských států
  • Rozdělení kompetencí mezi Komisi a národní soutěžní úřady
• Kontrola spojování podniků
  • Oznamování spojení
• Joint Venture z pohledu soutěžního práva
• Související zákony

I. Evropské soutěžní právo

Výchozím dokumentem pro vytvoření systému evropského soutěžního práva je Smlouva o založení Evropských Společenství (dále jen „SES“), která zakotvuje mimo jiné i základní společná pravidla pro hospodářskou soutěž, daně a sbližování právních předpisů.

Základní pilíře evropského soutěžního práva tvoří jednak zákaz kartelových dohod a zákaz zneužití dominantního postavení, jejichž úprava je obsažena v článcích 81 a 82 SES. Další samostatnou součást soutěžního práva tvoří kontrola koncentrací podniku upravená samostatným nařízením.

II. Kartelové dohody

Dle čl. 81 SES jsou se společným trhem neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu, zejména ty, které

1. přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky;
2. omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice;
3. rozdělují trhy nebo zdroje zásobování;
4. uplatňují vůči obchodním partnerům rozdílné podmínky při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v hospodářské soutěži;
5. podmiňují uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.

Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou neplatné od počátku, aniž by bylo potřebné vydat k tomu jakékoli rozhodnutí.

Z výše uvedených omezení je možné udělit výjimky, a to tak, že výše uvedený odstavec 1 článku 81 SES může být prohlášen za neúčinný pro:

• dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,
• rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků a
• jednání ve vzájemné shodě nebo jejich kategorie,

za předpokladu,

• že přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících, a
• neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná;
• neumožňují těmto podnikům vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

Pokud dohody naplňuji výše uvedené podmínky pro vyloučení účinnosti odst. 1 čl. 81 SES, není k jejich uzavření potřeba žádného rozhodnutí. Posuzovaní splnění podmínek pro udělení výjimek je svěřeno samotným účastníkům dohody, kteří však musí, v případě zahájení řízení, Komisi tvrzené skutečnosti prokázat. Řízení o porušení č. 81 se zahajuje buď na návrh, resp. na základě stížnosti nebo z úřední povinnosti, pokud má jednání nepříznivý dopad na trh.

Kromě tzv. legálních výjimek vydává komise na základě praktických poznatků nařízení, která z režimu článku 81 SES vyjímají určité skupiny dohod – tzv. blokové výjimky.

K nejvýznamnějším blokovým výjimkám patří výjimka upravená pro vertikální dohody (tj. dohody na různé úrovni výrobního řetězce) upravená v nařízení Komise č. 2790/1999. Toto nařízení zakládá blokovou výjimku pro vertikální dohody, na základě kterých podíl dodavatele na relevantním trhu nepřesahuje 30 %.

Podmínkou uplatnění blokové výjimky je také to, že příslušná dohoda neobsahuje některé z tzv. tvrdých omezení, tedy některé z ustanovení, které je považováno za závažné protisoutěžní omezení. Obsahuje-li dohoda ustanovení, jehož účelem je přímo nebo nepřímo, samostatně nebo společně s jinými faktory pod kontrolou stran:

1. omezení způsobilosti kupujícího stanovit svou prodejní cenu, aniž je dotčena možnost dodavatele stanovit nebo doporučit nejvyšší prodejní cenu za předpokladu, že se tyto posledně jmenované ceny nerovnají pevné nebo nejnižší prodejní ceně v důsledku tlaku nebo podněcování jedné ze stran;
2. omezení týkající se území, na kterém, nebo zákazníků, kterým může kupující prodávat smluvní zboží nebo služby, s výjimkou:
   • omezení aktivního prodeje směrem do výlučného území nebo výlučné skupině zákazníků vyhrazené dodavateli nebo postoupené dodavatelem jinému kupujícímu, pokud toto omezení neomezuje prodeje ze strany zákazníků kupujícího,
   • omezení prodeje konečným uživatelům ze strany kupujícího, který působí na trhu jako velkoobchodník,
   • omezení prodeje členy systému selektivní distribuce neschváleným distributorům a
   • omezení způsobilosti kupujícího prodávat součástky určené do jiných výrobků zákazníkům, kteří by mohli použít tyto součástky k výrobě podobného zboží, jako je zboží vyráběné dodavatelem těchto součástek;
3. omezení aktivního nebo pasivního prodeje konečným uživatelům členy systému selektivní distribuce, kteří působí na trhu jako maloobchodníci, aniž je dotčena možnost zakázat členovi tohoto systému působit mimo schválené místo podniku;
4. omezení křížových dodávek mezi distributory uvnitř systému selektivní distribuce, včetně distributorů působících na různých úrovních prodeje;
5. omezení sjednané mezi dodavatelem součástek a kupujícím, který tyto součástky používá, je-li dodavatel omezen v prodeji těchto součástek jakožto náhradních dílů konečným uživatelům nebo opravářům nebo jiným poskytovatelům služeb, kteří nebyli kupujícím určeni k opravě nebo údržbě tohoto zboží;

je celá dohoda automaticky vyňata z blokové výjimky, tj. bloková výjimka se na ni nevztahuje.

Vedle výčtu tzv. tvrdých omezení (také „černých klauzulí“) obsahuje nařízení také výčet ujednání, jejichž výskyt v dohodě nemá za následek ztrátu výhod blokové výjimky pro dohodu jako celek, ale znamená pouze vynětí tohoto konkrétního ustanovení, je-li od zbytku smlouvy oddělitelné (tzv. „šedé klauzule“). Bloková výjimka se tak nevztahuje na:

1. jakýkoli přímý nebo nepřímý zákaz soutěžit, jehož trvání je neomezené nebo je delší než pět let. Zákaz soutěžit mlčky, obnovitelný po pětiletém období, je třeba považovat za závazek uzavřený na neomezenou dobu. Toto omezení doby trvání na pět let se však nepoužije, pokud smluvní zboží nebo služby prodává kupující v prostorách nebo na pozemku, které vlastní dodavatel nebo které dodavatel pronajímá třetím stranám, které nejsou spojeny s kupujícím za předpokladu, že délka trvání těchto zákazů soutěžit není delší než období obsazení těchto prostor nebo pozemků kupujícím;
2. jakýkoli přímý nebo nepřímý závazek zabraňující kupujícímu po uplynutí dohody vyrábět, nakupovat, prodávat nebo dále prodávat zboží nebo služby, mimo případ, kdy tento závazek:
   • se týká zboží nebo služeb, které soutěží se smluvním zbožím nebo službami a je omezen na prostory a pozemky, ve kterých kupující působil během smluvního období, a
   • je nezbytný k ochraně know-how předaného dodavatelem kupujícímu za předpokladu, že trvání tohoto zákazu soutěžit je omezeno na jeden rok po vypršení dohody; tímto závazkem není dotčena možnost omezit na neomezenou dobu používání a prozrazení know-how, které se nestalo veřejně známým;
3. jakýkoli přímý nebo nepřímý závazek ukládající členům systému selektivní distribuce neprodávat konkurenční značky určitých dodavatelů.

zpět na Obsah dokumentu

III. Zneužití dominantního postavení

Podstatou zákazu zneužití dominantního postavení je zabránit tomu, aby soutěžitel, který má na trhu velmi silné postavení (velkou tržní moc), tohoto postavení využíval na újmu svých konkurentů (především malých a středních podniků) a ve výsledku též na újmu spotřebitelů. Takový podnik má v podstatě možnost chovat se nezávisle na konkurenci, např. stanovit nepřiměřeně vysoké ceny. Na úrovni evropského práva, v čl. 82 smlouvy SES je zákaz zneužití dominantního postavení upraven takto:

Se společným trhem je neslučitelné, a proto zakázané, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo jeho podstatné části.

Takové zneužívání může zejména spočívat:

1. v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných obchodních podmínek;
2. v omezování výroby, odbytu nebo technického vývoje na úkor spotřebitelů;
3. v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži;
4. v podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.

Generální klauzule obsažená v čl. 82 SES tedy stanoví tři znaky, které musí být současně naplněny, aby se jednalo v daném případě o zneužití dominantního postavení, kterými jsou:

• samotná existence dominantního postavení,
• zneužívající jednání,
• možnost tímto jednáním narušit hospodářskou soutěž na společném trhu.

Jinými slovy, nestačí pouhé dosažení dominantního postavení, které pochopitelně může být výsledkem výborných podnikatelských schopností, ale musí též dojít ke zneužívajícímu jednání, které může ohrozit hospodářskou soutěž na společném evropském trhu.

Dále jsou uvedeny příklady, které mohou v praxi nastat. Z použití slova „zejména“ plyne, že naplnit skutkovou podstatu zneužití dominantního postavení lze jednak chováním uvedeným v bodech 1 až 4, ale i jiným chováním, které bude splňovat znaky generální klauzule.

Evropské právo neumožňuje v případě zneužití dominantního postavení žádné výjimky (jako je tomu např. u kartelových dohod). Evropský soudní dvůr však ve své judikatuře dovodil, že je třeba při hodnocení, zda podnik zneužívá dominantního postavení, užít tzv. pravidlo rozumného posouzení (např. podnik oprávněně odmítne druhé straně dodávat zboží, protože obchodní partner neplní své smluvní závazky).

Orgánem, který v Evropské unii vykonává dohled nad dodržováním čl. 82 SES, je Komise, která má vyšetřovací a rozhodovací pravomoc při posuzování jednotlivých případů podezření na porušení čl. 82 SES. Z dosavadní praxe Komise vyplývá, že posuzuje chování podniků poměrně přísně a sankcemi jsou vysoké peněžní částky. Odvolací instancí proti rozhodnutí Komise je Soud první instance resp. Evropský soudní dvůr.

zpět na Obsah dokumentu

IV. Nařízení o provádění pravidel hospodářské soutěže

Vzhledem k tomu, že články 81 a 82 SES obsahují pouze základní pilíře hospodářské soutěže, přijala Rada nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených čl. 81 a 82 SES (dále jen „nařízení 1/2003“, které je výchozím dokumentem pro aplikaci uvedených ustanovení SES.

Nařízení podrobně upravuje řízení podle článků 81 a 82 SES a vymezuje kompetence evropských a národních orgánů pro hospodářskou soutěž.

Zásada priority komunitárního práva

K základním zásadám zakotveným v nařízení patří zásada priority komunitárního práva, podle které pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 SES, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu uvedeného ustanovení, použijí také článek 81 SES na takové dohody, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě. Pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na zneužití zakázané článkem 82 SES, použijí také článek 82 SES.

Přitom platí, že použití vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži nesmí vést k zákazu dohod, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy, ale které neomezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 81 SES, nebo které splňují podmínky stanovené v čl. 81 SES.

Jinými slovy, ve všech případech kdy orgán členského státu pověřený rozhodováním otázek hospodářské soutěže bude posuzovat jednání zahrnující kartelové dohody nebo dominantní postavení, které by mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí aplikovat čl. 81 nebo 82 SES a výsledkem jeho rozhodnutí nesmí být zákaz dohod, na které se vztahují výjimky podle čl. 81 SES.

Pravomoci Komise a orgánů pro hospodářskou soutěž členských států

V návaznosti na zakotvení priority komunitárního soutěžního práva upravuje nařízení také pravomoci Komise, a stanoví vázanost orgánů pro hospodářskou soutěž členských států jejími rozhodnutími. Komisi je zejména svěřeno:

• zjištění a ukončení protiprávního jednání – pokud Komise na základě stížnosti nebo z vlastního podnětu zjistí jednání v rozporu s články 81 nebo 82 SES, může svým rozhodnutím nařídit, aby dotyčné podniky a sdružení podniků takové protiprávní jednání ukončily. Za tím účelem jim může ukládat nápravná opatření.
• vydávání předběžných opatření – v naléhavých případech, kdy hrozí vážná a nenapravitelná škoda hospodářské soutěži, může Komise z vlastního podnětu na základě zjištění zjevného protiprávního jednání svým rozhodnutím nařídit předběžná opatření.
• rozhodování o příslibech – pokud Komise zamýšlí přijmout rozhodnutí, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, a dotyčné podniky nabídnou Komisi závazky takové povahy, že reagují na její výhrady, může Komise svým rozhodnutím prohlásit tyto nabídky pro dotyčné podniky za závazné
• rozhodování o nepoužitelnosti – pokud to vyžaduje veřejný zájem Společenství týkající se použití článků 81 a 82 Smlouvy, může Komise z vlastního podnětu svým rozhodnutím konstatovat, že článek 81 Smlouvy není použitelný na dohodu, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě buď proto, že podmínky čl. 81 odst. 1 Smlouvy nejsou splněny, nebo proto, že jsou splněny podmínky čl. 81 odst. 3. Komise může rovněž učinit takové konstatování, pokud jde o článek 82 Smlouvy.
• šetření hospodářských odvětví a druhů dohod – pokud vývoj obchodu mezi členskými státy, stabilita cen nebo jiné okolnosti naznačují, že hospodářská soutěž na společném trhu může být omezena nebo narušena, může Komise provést šetření určitého hospodářského odvětví nebo určitého druhu dohod v různých odvětvích. V průběhu tohoto šetření si může Komise vyžádat od dotyčných podniků nebo sdružení podniků informace nezbytné pro použití článků 81 a 82 Smlouvy a může provádět jakékoli kontroly, které jsou k tomuto účelu nezbytné
• právo požadovat informace – za účelem plnění povinností svěřených jí tímto nařízením si může Komise prostou žádostí nebo rozhodnutím vyžádat od podniků a sdružení podniků veškeré nezbytné informace. Za účelem plnění povinností svěřených jí tímto nařízením se může Komise dotazovat každé fyzické či právnické osoby, která s tím souhlasí, za účelem shromáždění informací týkajících se předmětu šetření
• kontrolní oprávnění – za účelem plnění povinností svěřených jí tímto nařízením může Komise provádět veškeré nezbytné kontroly podniků a sdružení podniků
• právo ukládat sankce – Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty za porušení povinností souvisejících s ochranou soutěže.
• právo odnětí blokové výjimky – pokud Komise prostřednictvím nařízení, prohlásí čl. 81 odst. 1 SES za nepoužitelný pro určité kategorie dohod, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, může z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti odejmout výhodu plynoucí z takového nařízení o výjimce, pokud v konkrétním případě zjistí, že dohoda, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, na které se vztahuje nařízení o výjimce, má určité dopady, které nejsou slučitelné s čl. 81 odst. 3 SES.

K pravomocem orgánů pro hospodářskou soutěž členských států patří zejména používat články 81 a 82 SES v jednotlivých případech. Za tímto účelem mohou z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti přijímat tato rozhodnutí:

• požadovat ukončení protiprávního jednání,
• nařizovat předběžná opatření,
• přijímat závazky,
• ukládat pokuty, penále nebo jiné sankce stanovené vnitrostátními právními předpisy.
• rozhodnout, že není důvod k jejich zásahu, pokud na základě informací, které mají k dispozici, nejsou splněny podmínky zákazu
• provádět šetření na svém území
• odejmout výhodu plynoucí z nařízení o blokové výjimce na svém území

Rozdělení kompetencí mezi Komisi a orgány pro hospodářskou soutěž členských států

Vztahy mezí Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států jsou založeny na vzájemné spolupráci a výměně informací. K řízení podle článků 81 a 82 SES jsou zásadně oprávněny národní soutěžní úřady s tím, že pokud zahájí jednání na základě článků 81 nebo 82 SES, jsou povinny písemně informovat Komisi před nebo neprodleně po zahájení prvního formálního vyšetřovacího opatření.

Národní soutěžní úřady jsou také povinny informovat Komisi o rozhodnutí, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, přijímá závazky nebo odnímá výhodu plynoucí z nařízení o blokové výjimce, a to nejpozději 30 dnů před přijetím takového rozhodnutí. Za tím účelem sdělují Komisi vylíčení případu, předpokládané rozhodnutí, nebo pokud neexistuje, jiný dokument naznačující navrhovaný postup. Na žádost Komise musí dát jednající orgán pro hospodářskou soutěž Komisi k dispozici další dokumenty, které má a které jsou nezbytné pro posouzení případu.

V průběhu řízení mohou orgány pro hospodářskou soutěž členských států konzultovat s Komisí jakýkoli případ, při němž se použije právo Společenství.

Zahájením řízení ze strany Komise za účelem přijetí rozhodnutí o ukončení protiprávního jednání, o předběžném opatření, o přijetí příslibu nebo o zjištění nepoužitelnosti však národní soutěžní úřady automaticky ztrácejí příslušnost používat články 81 a 82 SES, tj. zaniká jejich rozhodovací kompetence. Pokud orgán pro hospodářskou soutěž členského státu již v nějakém případě jedná, převezme Komise řízení teprve po konzultaci s tímto vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž.

Pro účely použití článků 81 a 82 SES jsou Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států oprávněny vzájemně si sdělovat a užívat jako důkazy jakékoli skutkové nebo právní skutečnosti, včetně důvěrných informací. Takto získané informace však smějí být využity pouze jako důkazy za účelem použití článků 81 nebo 82 SES a v souvislosti s předmětem, pro který je shromáždil předávající orgán. Pokud se však ve stejném případě použije vnitrostátní právo pro hospodářskou soutěž souběžně s právem Společenství pro hospodářskou soutěž a nevede k odlišnému výsledku, mohou být informace vyměněné podle tohoto článku použity také pro uplatnění vnitrostátního práva pro hospodářskou soutěž.

Pro vztahy mezi národními soutěžními orgány jednotlivých členských států nařízení stanoví, že pokud orgány pro hospodářskou soutěž dvou nebo více členských států obdržely stížnost nebo jednají z vlastního podnětu podle článků 81 nebo 82 SES proti stejné dohodě, rozhodnutí sdružení nebo stejným jednáním, je skutečnost, že se případem zabývá jeden orgán, pro ostatní orgány dostatečným důvodem k přerušení vlastního řízení nebo k zamítnutí stížnosti. Z důvodu, že se případem zabývá orgán pro hospodářskou soutěž některého členského státu, může zamítnout stížnost i Komise.

Pravidla spolupráce se uplatní také ve vztazích Komise a vnitrostátních soudů. Zde však platí také výslovný zákaz adresovaný vnitrostátním soudům, podle kterého pokud vnitrostátní soudy rozhodují o dohodách, rozhodnutích nebo jednáních podle článků 81 nebo 82 SES, které jsou již předmětem rozhodnutí Komise, nemohou rozhodnout v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí. Musí se rovněž vyvarovat rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím, které má Komise v úmyslu přijmout v řízení, jež zahájila. Za tímto účelem může vnitrostátní soud přezkoumat, zda je nezbytné, aby své řízení přerušil.

zpět na Obsah dokumentu

• pokračování dokumentu „Joint venture – kontrola spojování podniků“

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech