Konkurs 

V průběhu života fyzických osob i v průběhu existence osob právnických může nastat situace, kdy tyto osoby přestanou být schopny plnit své závazky. Tento stav nazýváme insolvencí (úpadkem). Jedním ze způsobů jeho řešení je konkurs. Dokument seznamuje s podstatou konkursu a jeho následky pro dlužníka i pro jeho věřitele. Popsány jsou podmínky prohlášení konkursu a jeho účinky, vliv na společné jmění manželů, postup zpeněžení majetkové podstaty, náležitosti nakládání s výtěžkem zpeněžení a další.

Problematika insolvence je s účinností od 1. 1. 2008 upravena v novém zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Tento zákon v plném rozsahu nahrazuje dřívější zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Základní principy insolvenčního zákona jsou popsány v dokumentu nazvaném „Insolvence“. Insolvenční zákon obsahuje několik možných způsobů řešení insolvence; jedním z těchto způsobů je i konkurs, který zřejmě bude i nadále velmi často se vyskytujícím právním institutem.

Obsah dokumentu:

• Definice konkursu
• Podmínky prohlášení konkursu
• Prohlášení konkursu a jeho účinky
• Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení
• Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů
• Zpeněžení majetkové podstaty
• Nakládání s výtěžkem zpeněžení
• Konečná zpráva
• Rozvrh
• Zrušení konkursu
• Zvláštní ustanovení o nepatrném konkursu
• Související zákony

Definice konkursu

Podle zákona je konkurs „způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.“ Majetkovou podstatou se rozumí majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů.

Podmínky prohlášení konkursu

Podmínkou prohlášení konkursu (stejně jako podmínkou pro užití jiných způsobů řešení úpadku) je existence úpadku. Úpadek je insolvenčním soudem zjišťován v insolvenčním řízení zahájeném na návrh dlužníka nebo věřitele.

Dlužník je v úpadku, jestliže současně splňuje následující podmínky:

• má více věřitelů,
• má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti,
• tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

Má se za to, že dlužník je v platební neschopnosti (vyvratitelná právní domněnka), jestliže:

• zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo
• je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
• není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo
• nesplnil povinnost předložit seznam svého majetku, závazků, věřitelů a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. Předlužení tedy není důvodem úpadku u fyzických osob – nepodnikatelů. O předlužení mluvíme tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

S rozhodnutím o úpadku insolvenční soud spojí též rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Prohlášení konkursu a jeho účinky

Veškeré dále uvedené účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

Prohlášení konkursu má zejména tyto následky:

• přerušuje se likvidace právnické osoby, končí nucená správa, a pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, zaniká předběžné opatření, bylo-li nařízeno;
• na insolvenčního správce přechází oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou;
• pokud dlužník nakládal s majetkovou podstatou poté, co toto právo přešlo na insolvenčního správce, jsou tyto právní úkony vůči věřitelům neúčinné;
• po prohlášení konkursu mohou dlužníkovi věřitelé svá práva uplatnit jen v rámci konkursního řízení (nelze např. podat žalobu o zaplacení finanční částky proti úpadci);
• nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za splatné, není-li zákonem stanoveno jinak;
• zanikají všechny jednostranné právní úkony dlužníka (úpadce) týkající se majetkové podstaty (jde zejména o příkazy, pověření, plné moci, prokuru); to se netýká plných mocí udělených pro insolvenční řízení;
• zanikají veškeré návrhy na uzavření smlouvy, které dlužník učinil a které nebyly dosud přijaty;
• v případě existence smlouvy o vzájemném plnění (většina smluv), přičemž ani dlužník ani druhá strana smlouvu dosud zcela nesplnila, může insolvenční správce smlouvu splnit místo dlužníka a žádat protiplnění, nebo může od smlouvy odstoupit;
• je-li druhý účastník smlouvy povinen z této smlouvy plnit první, je oprávněn takové plnění odepřít až do doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné;
• uzavřel-li dlužník smlouvu o výpůjčce, je insolvenční správce po prohlášení konkursu oprávněn žádat vrácení věci i před uplynutím stanovené doby zapůjčení;
• v případě nájemní smlouvy je insolvenční správce oprávněn takovou smlouvu vypovědět ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou i v případě, že smlouva byla sjednána na dobu určitou, výpovědní lhůta však může činit maximálně 3 měsíce; tím nejsou dotčena ustanovení občanského zákoníku na ochranu nájemců bytů;
• prohlášením konkursu nekončí provoz dlužníkova podniku, insolvenční správce bude naopak zkoumat možnost pokračování v provozu dlužníkova podniku.

zpět na Obsah dokumentu

Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení

Prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty, nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník (úpadce), pokud zákon nestanoví jinak.

Prohlášením konkursu se nepřerušují následující druhy řízení:

• trestní řízení;
• řízení o přestupcích a jiných správních deliktech;
• daňové řízení;
• dědické řízení;
• řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela;
• řízení o výživném nezletilých dětí bez zřetele k tomu, zda v něm dlužník vystupuje jako osoba oprávněná nebo jako osoba povinná;
• řízení ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, není-li dlužník podnikatelem nebo není-li požadováno peněžité plnění;
• řízení ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, není-li dlužník podnikatelem nebo není-li požadováno peněžité plnění;
• řízení ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek, v těchto řízeních však nelze po prohlášení konkursu vydat rozhodnutí o změně obchodní firmy nebo názvu dlužníka;
• řízení ve věcech kapitálového trhu;
• řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce;
• řízení, ve kterých je dlužník jediným účastníkem;
• řízení ve věcech vkladu práva k nemovitostem; vklady do katastru nemovitostí však mohou být po prohlášení konkursu povoleny a zapsány, jen řídí-li se pořadí zápisu dnem, který předchází prohlášení konkursu, nebo jde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 insolvenčního zákona (půjde zejména o vklad zástavního práva k nemovitosti dlužníka k zajištění pohledávky z úvěrové či obdobné smlouvy uzavřené za účelem pokračování v provozu podniku dlužníka);
• řízení u úřadu práce o dlužných mzdových nárocích zaměstnanců dlužníka podle zákona č. 118/2000 Sb. o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele;
• řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

V přerušených řízeních, ve kterých dlužník vystupoval jako žalobce (navrhovatel), může insolvenční správce dát návrh na pokračování v řízení; v takovém případě se insolvenční správce stává účastníkem řízení namísto dlužníka. Po prohlášení konkursu je možné nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty, nelze jej však provést.

Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů

Prohlášením konkursu společné jmění dlužníka a jeho manžela zaniká. Pokud byl vznik společného jmění vyhrazen až ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství. Po zániku společného jmění je třeba provést jeho vypořádání.

Prohlášením konkursu na majetek jednoho z manželů přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohoda o vypořádání společného jmění uzavřená insolvenčním správcem podléhá schválení insolvenčním soudem.

V případě, že závazky dlužníka jsou vyšší než jeho podíl na vypořádání společného jmění (což bude v praxi zřejmě časté), je třeba do majetkové podstaty zahrnout všechen majetek náležející do společného jmění manželů. Pohledávka manžela dlužníka z titulu vypořádání společného jmění se považuje za pohledávku přihlášenou do konkursu a bude odpovídajícím způsobem uspokojena. Pohledávka manžela tedy není upřednostněna oproti pohledávkám ostatních věřitelů.

Po dobu trvání účinků prohlášení konkursu dlužník může uzavřít manželství, vznik společného jmění manželů je však vyloučen a je zákonem odložen až do okamžiku, kdy účinky prohlášení konkursu zaniknou.

zpět na Obsah dokumentu

Zpeněžení majetkové podstaty

Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů.

Protože účelem konkursu, coby jednoho ze způsobů řešení úpadku, je poměrně uspokojit zjištěné pohledávky věřitelů, a protože toto uspokojení věřitelů se provádí plněním v penězích, je převod majetku tvořícího majetkovou podstatu na peníze podmínkou, jež musí nezbytně předcházet uspokojení věřitelů.

Zpeněžení majetkové podstaty provádí insolvenční správce, lze k němu však přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po první schůzi věřitelů. Výjimkou jsou věci bezprostředně ohrožené zkázou či znehodnocením; výjimku i z jiných důvodů může povolit též insolvenční soud.

Předkupními právy vzniklými na základě smlouvy není při zpeněžování majetkové podstaty insolvenční správce vázán.

Insolvenční správce naopak je vázán předkupními právy vyplývajícími ze zákona a právy nájemců. Při zpeněžování majetkové podstaty je tak insolvenční správce zejména povinen nabídnout danou věc z majetkové podstaty:

• druhému spoluvlastníkovi či ostatním spoluvlastníkům, jde-li o věc v podílovém spoluvlastnictví a do majetkové podstaty spadá pouze podíl dlužníka na věci,
• pokud jde o byt, tak nájemci bytu (jde-li o fyzickou osobu) v souladu s ust. § 22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.

Pokud insolvenční správce zpeněží nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení svému nebo své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen tuto nemovitost nebo tento byt vyklidit. Nabyvatel nemovitosti či bytu se v případě, že nedojde k dobrovolnému vyklizení, může vyklizení domáhat žalobou u příslušného soudu. Při vyklizení nemovitosti náleží dlužníku bytová náhrada jako při výpovědi z nájmu bytu pro hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu – tedy přístřeší. Přístřeším se rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostory k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby. Nájemce není povinen byt vyklidit, dokud pro něj není zajištěno přístřeší.

Majetkovou podstatu lze zpeněžit třemi způsoby; o jejich užití rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru. Jde o následující tři možné způsoby:

• veřejnou dražbou podle zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách,
• prodejem věcí podle ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o výkonu rozhodnutí,
• prodejem majetku mimo dražbu (tzv. prodej z volné ruky).

Zpeněžení veřejnou dražbou

Zákon č. 26/2000 Sb. rozlišuje 2 základní typy dražeb – dražby dobrovolné a dražby nedobrovolné. V případě prodeje věcí insolvenčním správcem půjde o dražbu nedobrovolnou.

Insolvenční zákon z uvedených způsobů zpeněžení majetkové podstaty veřejnou dražbu jednoznačně preferuje, neboť jde o velmi transparentní způsob prodeje majetku, čímž je přispíváno k získání co nejvyššího výnosu z prodeje dražených věcí. Veřejná dražba se provede na návrh insolvenčního správce; smlouva o provedení dražby se stane účinnou až dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor. Tím je zajištěna kontrola věřitelů nad průběhem konkursu a nad způsoby zpeněžení majetkové podstaty, což má opět za cíl maximální transparentnost a co nejvyšší výnosy ze zpeněžení majetkové podstaty.

Jednotlivé součásti majetkové podstaty jsou ve veřejné dražbě prodávány těm osobám, které za takovou součást majetkové podstaty nabídnou nejvyšší finanční plnění.

Zpeněžení prodejem věcí podle ustanovení o výkonu rozhodnutí

Jde o stejný postup, jako když dochází k výkonu rozhodnutí soudem. Tento postup je upraven v ust. §§ 321 až 338 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

Zákon stanoví omezení pro prodej některých věcí dlužníka z důvodu, že tyto věci dlužník nezbytně potřebuje pro uspokojování hmotných potřeb svých nebo své rodiny, nebo protože jejich prodej by byl z hlediska obecné morálky pro společnost nepřijatelný. Z prodeje jsou tak vyloučeny zejména tyto věci:

• běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti,
• snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,
• zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
• hotové peníze do částky 1.000,- Kč,
• věci, jež dlužník nezbytně potřebuje k plnění svých pracovních úkolů.

Jediným účastníkem řízení o prodeji movitých věcí a nemovitostí je insolvenční správce, který je také jediným oprávněným navrhovatelem na zahájení tohoto řízení. Výtěžek zpeněžení movitých věcí a nemovitostí vydá soud insolvenčnímu správci a tento výtěžek bude rozdělen mezi věřitele podle pravidel popsaných dále.

Prodej mimo dražbu (tzv. prodej z volné ruky)

Se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru může insolvenční správce provést zpeněžení věcí či práv náležejících do majetkové podstaty i prodejem mimo dražbu. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji věcí z majetkové podstaty účinnosti. Souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru však není třeba k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením (půjde zejména o věci, jež se rychle kazí – např. potraviny). Souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru rovněž není třeba k prodeji věcí, k jejichž zcizování (právní dispozici s nimi) běžně dochází při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

Věc je možné prodat i pod její odhadní cenou, neboť při stanovení kupní ceny je insolvenční správce povinen přihlédnout i k nákladům, které by bylo nutné vynaložit na správu a údržbu předmětné věci, pokud by zůstala v majetkové podstatě.

Zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou

Zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou může provést insolvenční správce jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Dokud není souhlas insolvenčního soudu a insolvenčního výboru udělen, nemůže taková smlouva nabýt účinnosti.

Jedinou smlouvou, kterou dochází ke zpeněžení dlužníkova podniku, je smlouva o prodeji podniku podle ust. § 476 a násl. obchodního zákoníku. Prodej podniku jedinou smlouvou je odůvodněn předpokladem vyššího výnosu při prodeji podniku jako celku než při jeho prodeji po částech.

Se zpeněžením podniku dlužníka jedinou smlouvou je však spojeno několik odchylek od obecné úpravy smlouvy o prodeji podniku dle obchodního zákoníku. Prodejem podniku jedinou smlouvou v rámci insolvenčního řízení přecházejí na nabyvatele podniku práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům dlužníkova podniku, s výjimkou pracovněprávních pohledávek dlužníkových zaměstnanců vzniklých do účinnosti smlouvy. Jiné závazky spojené s podnikem na nabyvatele nepřecházejí.

Nabyvatel podniku tedy nepřebírá práva a povinnosti vůči zaměstnancům, která vznikla před účinností smlouvy, neboť tato práva a povinnosti budou vypořádána v rámci insolvenčního řízení.

Další odchylkou od úpravy smlouvy o prodeji podniku podle obchodního zákoníku je skutečnost, že zatímco podle obchodního zákoníku prodávající ručí za splnění závazků, které přešly na nabyvatele, při zpeněžení podniku jedinou smlouvou v insolvenčním řízení tomu tak není.

Zajištění věřitelé

Jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení. Takovou věcí sloužící k zajištění pohledávky bude zejména věc, ke které dlužník zřídil zástavní právo ve prospěch některého věřitele k zajištění jeho pohledávky.

Pokud je zajištěných věřitelů ve vztahu k jedné věci, právu, pohledávce či jiné majetkové hodnotě více, je třeba, aby pokyny insolvenčnímu správci udělovali společně, jinak jimi insolvenční správce nebude vázán.

Pokud insolvenční správce dospěje k názoru, že pokyny směřující ke zpeněžení věci udělené zajištěným věřitelem jsou nevhodné, může je odmítnout. V takovém případě je insolvenční správce povinen se obrátit na insolvenční soud s návrhem na přezkoumání těchto pokynů, který bude obsahovat zdůvodnění nevhodnosti udělených pokynů a návrh na vhodnější způsob zpeněžení předmětných věcí či jiných hodnot. Insolvenční soud bude takové pokyny přezkoumávat pouze z hlediska výhodnosti zpeněžení předmětné věci, tzn. odsouhlasí ten způsob zpeněžení, který slibuje vyšší výnos.

Vymáhání dlužníkových pohledávek

Insolvenční správce je povinen ve prospěch majetkové podstaty uplatnit a vymáhat pohledávky dlužníka za třetími osobami, tato povinnost se přiměřeně vztahuje i na nepeněžité pohledávky ocenitelné penězi.

Insolvenční správce však není povinen vymáhat dlužníkovy pohledávky v případě, že náklady na vymáhání těchto pohledávek jsou neúměrně vysoké a nelze je krýt z majetkové podstaty. Úměrnost nákladů na vymáhání pohledávky je třeba posuzovat zejména s ohledem na výši této pohledávky a rovněž s přihlédnutím k šanci na úspěšné vymožení pohledávky. V řadě případů bude jistě efektivnější dlužníkovy pohledávky zpeněžit některým ze tří základních způsobů zpeněžení majetkové podstaty popsaných výše (ve veřejné dražbě, v soudní dražbě nebo mimo dražbu).

Zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty

Za účelem zamezení nekalým praktikám při zpeněžování majetkové podstaty, jež by vedly ke snížení výnosu zpeněžení, je zákonem stanoven zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty pro některé osoby. Tento zákaz platí i pro případ, že ke zpeněžení majetku došlo dražbou. Níže uvedené osoby nesmí nabýt majetek z majetkové podstaty, ani na ně tento majetek nesmí být převeden ve lhůtě 3 let od skončení konkursu. Jedná se o tyto osoby:

• dlužník;
• osoby dlužníkovi blízké; podle ust. § 116 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner (dle zákona o registrovaném partnerství) a jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní;
• osoby, se kterými dlužník tvoří koncern; koncern tvoří osoby, které jsou podrobeny jednotnému řízení jinou osobou spolu navzájem i spolu s touto řídící osobou, koncern spolu tvoří rovněž ovládající osoba a osoby ovládané s tím, že ovládající osobou je osoba, která v ovládané osobě fakticky či právně vykonává přímo či nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku ovládané osoby;
• vedoucí zaměstnanci dlužníka a osoby jim blízké;
• osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost;
• společníci dlužníka, to neplatí pro akcionáře v případě, že dlužník je akciovou společností (s níže uvedenou výjimkou);
• akcionáři dlužníka, který je akciovou společností, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu společnosti;
• prokuristé dlužníka;
• členové a náhradníci věřitelského výboru, pokud jim schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.

Všechny shora uvedené osoby s výjimkou členů a náhradníků věřitelského výboru mohou v odůvodněných případech požádat insolvenční soud o udělení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. To platí jak pro nabytí majetku přímo při zpeněžování majetkové podstaty, tak pro nabytí majetku ve lhůtě 3 let od skončení konkursu. Insolvenční soud je povinen před vydáním rozhodnutí si opatřit vyjádření schůze věřitelů, není však nezbytné, aby schůze vyjádřila souhlas, resp. soud není povinen názor schůze věřitelů respektovat.

Členové a náhradníci věřitelského výboru mohou majetek přímo při zpeněžování majetkové podstaty nabývat, pokud jim k tomu udělí souhlas schůze věřitelů (tzn. souhlas insolvenčního soudu se nevyžaduje). V případě, že by člen nebo náhradník věřitelského výboru chtěl nabýt majetek z dřívější majetkové podstaty ve lhůtě 3 let od skončení konkursu, může tak učinit jen se souhlasem insolvenčního soudu.

Závěrem je třeba zdůraznit, že veškeré úkony učiněné v rozporu se shora popsanými omezeními jsou ze zákona absolutně (od počátku) neplatné. Takový úkon, jímž by například dlužník nabýval bez souhlasu soudu svůj dřívější majetek před uplynutím lhůty 3 let od skončení konkursu, by neměl žádné právní účinky a navzdory vůli obou smluvních stran by k převodu vlastnického práva k předmětné věci nedošlo.

zpět na Obsah dokumentu

pokračování dokumentu „Konkurs“

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech