Mimosoudní řešení sporů 

Dokument seznamuje podnikatele s problematikou mimosoudního řešení sporů, jeho způsoby, výhodami a nevýhodami. Pojednává o základních druzích mimosoudního řešení sporů, přičemž hlavní pozornost věnuje institucionálnímu rozhodčímu řízení, které v poslední době patří mezi nejpoužívanější a nejžádanější metody mimosoudního řešení sporů v České republice.

Obsah dokumentu:

Charakteristika a odlišnost mimosoudního řešení sporů od soudního řešení sporů

Mimosoudní řešení sporů nebo také alternativní (metody) řešení sporů se odlišují od soudních řešení sporů svojí dobrovolností. Na stranách sporu záleží, zda vůbec jiný způsob řešení sporu zvolí, a jsou to právě ony, které mají rozhodující vliv na průběh i výsledek řešení sporu touto cestou.

Mimosoudní řešení sporů se řídí odlišnými pravidly a uplatňují se v nich jiné principy než u řízení soudního, řízení probíhá před osobami odlišnými od soudu, je rychlé a v některých případech i méně nákladné.

O mimosoudní řešení sporů je stále větší zájem, studie ukazují, že každý den se v ČR tímto způsobem vyřeší 4 případy.

Základní odlišnosti soudního řízení a řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, což je nejznámější stálý rozhodčí soud v ČR, jsou shrnuty v následující tabulce

Druhy mimosoudního řešení sporů

Existuje řada způsobů, jak spor mimosoudně řešit, o některých z nich podáváme v tomto článku stručné pojednání. Jsou to předarbitrážní uznávací metody, zprostředkování (mediace), rozhodčí řízení institucionální, řízení ad hoc, finanční arbitráž a mezinárodní arbitráž. Zvláštní pozornost pak věnujeme v současné době nejpoužívanějšímu mimosoudnímu způsobu řešení sporů, a to rozhodčímu řízení institucionálnímu.

Předarbitrážní urovnávací metody

Předarbitrážní urovnávací metody jsou smírčí skupina, expertní zásah a předarbitrážní řízení před rozhodčím.

• Smírčí skupina je metoda vhodná pro dlouhodobé smluvní vztahy (např. ze stavební smlouvy), kdy spor urovnává smírčí skupina složená ze tří nestranných osob seznámených s danou činností. Skupina se utváří na začátku vztahu, pravidelně se schází (např. na místě výstavby) a posuzuje nejen právní, ale i skutkové spory. Tato metoda je neformální a jejím výsledkem je doporučení. Pokud se strany sporu dohodnou, může následovat arbitráž, kde členové skupiny mohou být rozhodci.
• Expertní zásah je metodou, kdy spory během delšího smluvního vztahu řeší nestranný expert, který zásadně neposuzuje právní otázky; pokud se na tom strany dohodnou, může vydávat závazná určení a rozhodnutí.
• Předarbitrážní řízení před rozhodčím je metodou, při které rozhodčí vydá na žádost strany do třiceti dnů určitý příkaz (obdoba soudního předběžného opatření), jehož účelem je jen dočasné urovnání umožňující klidné vyřešení sporu stranami; úprava může zavazovat strany k jednání v souladu s vydaným příkazem.

Zprostředkování (mediace)

Je metodou urovnání sporu, kde k řešení sporu mezi dvěma stranami slouží zásah třetí nestranné osoby – mediátora, který k tomu používá různé postupy. S pojmem mediace úzce souvisí pojem konciliace, jde o formalizovanější proces než je mediace (konciliátor se snaží právními radami dosáhnout smíru za současné přítomnosti stran sporu); existují i takové názory, že konciliace je samostatnou urovnávací metodou.

Pokud se strany dohodnou na řešení sporu cestou mediace, zvolí si nestrannou, důvěryhodnou osobu mediátora, který nemusí být znalec práva ani dané problematiky (narozdíl od konciliace). Mediátor se snaží odstraňovat překážky v komunikaci, definovat problémy, prozkoumávat možnosti dohody, navrhovat řešení sporu, a přitom respektovat samostatnost stran (na žádnou ze stran nesmí vyvíjet tlak).

Celý mediační proces je podřízen málo přísným pravidlům o řízení nebo dokazování, není závazný a strany se jej účastní dobrovolně. Můžeme ho rozdělit do několika fází: v počáteční fázi mediátor buduje důvěru stran a strukturu mediace, zjišťuje pozice stran, úroveň jejich rozporu; v další fázi shromažďuje údaje a vyjasňuje podstatu sporu; následně se mediátor snaží nalézt vzájemně výhodné varianty řešení, a dojde-li k podstatné shodě, zformuluje ji písemně jako dodatek ke smlouvě, ze které vznikl daný spor, či sepíše novou smlouvu o urovnání sporu. Mediátor obvykle neplní po ukončení mediace úlohu rozhodce.

Existují dvě varianty mediace:

• zprostředkování závislou osobou,
• částečně závazná mediace, kdy výsledek mediace je závazný, i když nebylo dosaženo úplného smírného řešení (strany mohou uzavřít dohodu o tom, jaké účinky bude mít tato situace na následné rozhodčí nebo soudní řízení s ohledem na skutkové či právní otázky).

Rozhodčí řízení institucionální (před rozhodčími soudy založenými na základě zákona)

Rozhodčí řízení institucionální se koná před stálými rozhodčími orgány (soudy nebo jinými institucemi), povaha činnosti těchto institucí je ovšem různá. Obvykle vydávají pro jednotlivé druhy mimosoudních řešení sporů obecné procesní řády; poskytují personální (správní personál) i věcné (prostory pro řízení, školení, zprostředkování doručování písemností) zázemí rozhodcům i stranám.

V České republice existují v současnosti tři stálé rozhodčí soudy: Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, Rozhodčí soud při burze cenných papírů Praha a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno. Výhodou tohoto řízení oproti řízení ad hoc (viz dále) je autorita a důvěra instituce. Nevýhodami jsou správní poplatky, které jsou poměrně vysoké zejména pro řízení o nižších částkách.

Řízení ad hoc (před rozhodci jmenovanými stranami sporu pro konkrétní spor)

Jde o nahodilé urovnání sporů (ad hoc), kde významnou úlohu mají arbitrážní asociace (sdružení rozhodců), jejich veškerá činnost se odvíjí od obsahu příslušné rozhodčí smlouvy uzavřené stranami a jejich vnitřní předpisy nelze pokládat za vnitřní předpisy ve smyslu rozhodčího řádu. Výrazněji než v případě volby stálého rozhodčího soudu je nutné ve smlouvě uvést další údaje, které napomůžou formování rozhodčího senátu a strany jimi ovlivní i vlastní průběh rozhodčího řízení v těch částech, kde to zákon dovoluje.

Rozhodce nebo jiná osoba (účastnící se na rozhodování) nesmí být závislá na předmětu sporu, jeho stranách a jejich zástupcích. Výhodou tohoto řízení je větší možnost kontroly nad průběhem řízení a pružnější přizpůsobení pravidel řízení a jejich aplikace dle povahy sporu.

Finanční arbitráž

Tato metoda slouží zejména ve prospěch ochrany spotřebitelů, kteří mají možnost nadále řešit spory před soudy v občanském soudním řízení i před rozhodčím orgánem podle rozhodčího řádu.

Řízení před finančním arbitrem lze využít v případě sporů vzniklých při převodech peněžních prostředků mezi příslušnými finančními institucemi a jejich klienty, nepřesahuje-li výše částky převodu 50 000 EUR, a v případě sporů vzniklých při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků mezi finančními institucemi a jejich klienty.

Řízení se zahajuje pouze na návrh klienta finanční instituce, přičemž návrh je nepřípustný: nejde-li o spor spadající do působnosti arbitra, jde-li o spor již soudem rozhodnutý nebo soudu předložený, jde-li o spor již arbitrem řešený nebo o spor již rozhodnutý rozhodčím orgánem nebo jemu předložený.

Řízení probíhá ústně jen na návrh účastníka řízení nebo rozhodnutím arbitra.

Arbitr může požadovat větší součinnost po bance než po klientovi, ve věci samé rozhoduje nálezem, jehož písemné vyhotovení doručuje účastníkům do vlastních rukou. Nález obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o námitkách (ty je možné podat do 15 dnů od doručení a rozhoduje o nich opět arbitr, který může nález potvrdit nebo změnit). Doručený nález, který nelze napadnout námitkami, je v právní moci, a jestliže uplynula lhůta k plnění stanovená v nálezu, je soudně vykonatelný podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Mezinárodní arbitráž

Mezinárodní společnosti se stále častěji obracejí se svými spory k mezinárodní arbitráži, neboť váhají svěřit svou věc místním soudům. Studie provedená mezi téměř 150 právními zástupci působícími po celém světě zjistila, že 73 % společností upřednostňuje mezinárodní arbitráž před národním soudním procesem.

Hlavními důvody pro volbu mezinárodní arbitráže jsou: rychlost procesu, vymahatelnost odškodného, diskrétnost a možnost výběru vhodného rozhodčího soudce. Tyto výhody jasně převažují nad nevýhodami, kterými jsou zejména nutné výdaje.

Jedním z často používaných mezinárodních rozhodčích soudů je Mezinárodní rozhodčí soud při Mezinárodní obchodní komoře (ICC) v Paříži.

Průběh řízení před Mezinárodním rozhodčím soudem při ICC v Paříži

Žalobce podá rozhodčí žalobu na sekretariát Mezinárodního rozhodčího soudu na centrále ICC a uhradí nevratnou zálohovou částku na administrativní výlohy. Po uhrazení poplatku sekretariát odešle kopii žaloby žalovanému s výzvou k odpovědi žalovaného v 30-ti denní lhůtě. Žaloba i odpověď musí být v takovém počtu vyhotovení, aby je obdržely všechny subjekty na žalované/žalující straně, každý rozhodce a sekretariát.

Rozhodčí řízení je kontrolováno Mezinárodním rozhodčím soudem, který plní úlohu kontrolního orgánu a rozhoduje v případě sporu mezi stranami o tom, zda byla uzavřena rozhodčí smlouva, je-li dána příslušnost rozhodčího soudu a o místu rozhodčího řízení.

Rozhodci jsou jmenováni stranami (jmenování potvrzuje soud nebo sekretariát), a pokud tak strany neučiní, jsou rozhodci jmenováni soudem. V této fázi je požadováno zaplacení zálohy na náklady řízení (pokrývající odměnu a náklady rozhodců a administrativní náklady).

Potvrzením rozhodce nebo rozhodců je ustanoven rozhodčí senát, který před samotným projednáním případu sestaví tzv. Meze příslušnosti („Terms of Reference“), které mimo popisu procesních stran a skutku vymezují předmět rozhodčího řízení, tedy souhrn otázek určených k zodpovězení. Současně s tímto je sestaven orientační časový harmonogram upravující průběh řízení. Meze příslušnosti musí být sestaveny do 2 měsíců od doručení rozhodčí žaloby sekretariátu. V případě absence součinnosti ze strany jedné ze stran jsou Meze příslušnosti předloženy ke schválení soudu.

Po schválení (stranami nebo případně soudem) si rozhodčí senát začne zjišťovat skutečnosti týkající se případu a stranám musí být umožněno vyjádřit svá stanoviska a vylíčit všechny skutečnosti. Po zjištění skutkového stavu rozhodčí senát prohlásí řízení za uzavřené a sestavuje rozhodnutí, které je zpravidla sestaveno do 6 měsíců od data podepsání nebo schválení Mezí příslušnosti. Rozhodčí senát uvědomuje sekretariát komunikující s účastníky o datu, kdy bude návrh rozhodnutí předložen soudu. Po schválení soudem je rozhodnutí podepsáno rozhodci a oznámeno stranám prostřednictvím sekretariátu. Rozhodnutím (rozhodčím nálezem) je rozhodnuto též o výši nákladů rozhodčí řízení.

ICC je zastoupeno v České republice prostřednictvím národní komise (další informace můžete získat na internetových stránkách ICC Česká republika).

Doporučená rozhodčí doložka Arbitrážního soudu Mezinárodní obchodní komory (ICC)

“All disputes arising out of or in connection with the present contract shall be finally settled under the Rules of Arbitration of the International Chamber of Commerce by one or more arbitrators appointed in accordance with the said Rules.“
“Všechny spory vyplývající z této smlouvy nebo v souvislosti s ní budou s konečnou platností rozhodovány podle Řádu pro rozhodčí řízení Mezinárodní obchodní komory jedním nebo více rozhodci jmenovanými v souladu s tímto Řádem.“

Mezinárodní smlouvy

Zákonem č. 216/1994 Sb. je zakotvena priorita mezinárodních smluv před vnitrostátní úpravou. Mezi nejvýznamnější mezinárodní smlouvy s tematikou mimosoudního řešení sporů dle jejich chronologie patří:

• Protokol o doložkách o rozsudím (Ženeva – 1923)
• Úmluva o uznávání a výkonu cizích rozhodčích výroků (Ženeva – 1927)
• Úmluva o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (New York – 1958)
• Washingtonská úmluva (1965)

zpět na Obsah dokumentu

• pokračování dokumentu „Mimosoudní řešení sporů – rozhodčí řízení institucionální“

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech