Závěr dokumentu "Mimosoudní řešení sporů" popisující podrobně problematiku rozhodčího řízení institucionálního, včetně jeho výhod a nevýhod.
Rozhodčí řízení institucionální
Nejvíce formalizovaným alternativním řešením soudních sporů je rozhodčí řízení, neboli arbitráž, jejíž rozvoj je historicky úzce spojen s rozvojem obchodní činnosti. Rozhodovací činnost v rámci obchodní arbitráže byla postupně institucionalizována a došlo k založení jak národních, tak i mezinárodních institucí podporujících rozhodčí řízení, tak rozhodčích soudů.
Zatímco v rozhodčím řízení ad hoc rozhoduje spor jakákoli osoba, kterou si smluvní strany zvolí, institucionální rozhodčí řízení probíhá zpravidla u určité instituce (rozhodčího soudu), podle rozhodčího řádu takto zvolené instituce.
V České republice upravuje problematiku rozhodčího řízení zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „rozhodčí řád“), který mimo jiné stanoví, že stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. Takto zřízenými stálými rozhodčími soudy v České republice jsou v současné době Rozhodčí soud při hospodářské komoře ČR a agrární komoře ČR (jediný stálý rozhodčí soud s obecnou působností), Rozhodčí soud při burze cenných papírů Praha a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno.
Vedle výše uvedených rozhodčích soudů zřízených zákonem ve smyslu § 13 rozhodčího řádu působí v České republice celá řada asociací a sdružení rozhodců, u kterých jsou sdruženi jednotliví rozhodci. Takováto sdružení jsou ve většině případů právnickými osobami soukromého práva vzniklými na základě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.
Všechny výše uvedené rozhodčí soudy vydávají své statuty a řády. Rozhodčí soudy zřízené zákonem mají povinnost uveřejňovat své statuty a řády v Obchodním věstníku, ostatní rozhodčí instituce uveřejňují své dokumenty zpravidla na webových stránkách nebo také v Obchodním věstníku. Obsahem statutů a řádů rozhodčích soudů je ve většině případů způsob jmenování rozhodců, jejich počet a obecné zásady rozhodčího řízení. Mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců a mohou vázat výběr rozhodců na seznam rozhodců vedený u daného rozhodčího soudu.
Pravomoc rozhodčího soudu je vždy dána dohodou smluvních stran, kterou sjednají, že spory plynoucí z jejich právního vztahu a spory s ním související bude namísto státního soudu rozhodovat rozhodčí soud. Dohodnou-li se strany na příslušnosti konkrétního rozhodčího soudu, podrobují se tím pravidlům zvolené rozhodčí instituce, platným v době zahájení řízení, není-li výslovně sjednáno jinak.
Rozhodčí řízení podle rozhodčího řádu ČR
V rámci rozhodčího řízení lze v České republice rozhodovat majetkové spory, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, a to s výjimkou incidenčních sporů (tj. sporů v rámci výkonu rozhodnutí nebo v souvislosti s konkurzem).
V rozhodčím řízení tedy nelze projednat a rozhodnout například věci rodinného práva, dědictví, spory o nároky z práva na ochranu osobnosti a celou řadu dalších druhů sporů.
Rozhodčí smlouva a doložka
Pravomoc rozhodčího orgánu je dána dohodou smluvních stran, která stanoví, že spory plynoucí jejich vzájemného vztahu bude rozhodovat zvolená rozhodčí instituce, nikoli jinak věcně a místně příslušný státní soud.
Rozhodčí smlouva se může týkat:
- jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo
- všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).
Rozsah rozhodčí smlouvy je věcí dohody smluvních stran s tím, že není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související.
V návaznosti na výše uvedené si dovolujeme uvést znění doložek doporučená Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky:
“Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“
Alternativně je možno zapracovat toto ustanovení:
“Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel třemi rozhodci.“
Soulad rozhodčí doložky s rozhodčím řádem v případě ad hoc rozhodce:
Rozhodnutím sp. zn. 12 Cmo 496/2008 se Vrchní soud v Praze vyjádřil, že „pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétního způsobu jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení naprávnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a odkazuje na touto právnickou osobou stanovené statuty a řády ke jmenování a výběru rozhodců, jakož i způsobu vedení rozhodčího řízení a stanovení pravidel o nákladech řízení, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.“ Rozhodnutí se týkalo rozhodčí doložky, v níž bylo stanoveno, že rozhodce ad hoc bude vybrán ze seznamu rozhodců vedeného u právnické osoby – obchodní společnosti.
Výše uvedené rozhodnutí je však v rozporu s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, který rozhodl (sp. zn. 32 Cdo 2282/2008): „že názor, že nutnost dohody na jmenovitě určeném rozhodci, není správný.Rozhodnutí dále uvádí, že strany se mohou (nikoli musí) dohodnout na určení konkrétních jmen rozhodců. Dále odůvodňuje, že nevýhodou takové rozhodčí doložky je skutečnost, že od uzavření této doložky do vzniku sporu může uplynout delší doba a nelze vyloučit, že na straně takto jmenovaného rozhodce dojde ke změně poměrů znemožňujících výkon funkce rozhodce a proto dochází ve smyslu ust. § 7 odst. 1 ZRŘ k určení mechanismu, jakým způsobem bude určitý rozhodce pro rozhodování v budoucnosti vzniklých sporů vybrán, přičemž závěr, zda se účastníci rozhodnou pro to, že jejich případné spory bude rozhodovat rozhodce (rozhodci) zapsaný v seznamu vedeného u stálých rozhodčích soudů či jiných soukromoprávních subjektů, je ponechán na dohodě stran.“
Uplatnění rozhodčí doložky je problematické ve vztahu ke spotřebitelským smlouvám, které dle ustanovení občanského zákoníku, jež vychází ze směrnice č. 13/93 EHS, „nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran“.Příloha směrnice č. 13/93 EHS však, na rozdíl od její české implementace v občanském zákoníku, obsahuje v příkladném výčtu ustanovení, podle kterého je za nepřiměřenou, a tedy nepřijatelnou, pokládán závazek spotřebitele, podle kterého by „předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů“.
Doporučené znění dodatku s rozhodčí doložkou k existujícím smlouvám:
Smluvní strany se dohodly na uzavření dodatku č. ____ ke smlouvě č. ____ ze dne ____ v tomto znění:
zde uvést příslušné dohodnuté znění rozhodčí doložky (viz výše)
V ____________ dne ____________
_____________ _______________
podpisy zástupců smluvních stran
Doporučené umístění rozhodčí doložky ve smlouvě
Smluvní strany zapracují rozhodčí doložku do úvodních nebo závěrečných ustanovení příslušné smlouvy majetkové povahy. Strany se mohou dohodnout, že rozhodčí řízení bude probíhat v některém ze sudišť nebo kontaktním místě Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR.
Rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Rozhodčí řád Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR přitom výslovně stanoví, že písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejího obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly.
Rozhodci
Rozhodcem rozhodčího soudu může být občan České republiky, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům. Cizinec může být rozhodcem, je-li podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům; postačí však, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva České republiky.
Funkce rozhodce je funkcí dobrovolnou, kterou nikdo není povinen přijmout. K přijetí funkce rozhodce vyžaduje zákon písemnou formu. Pokud rozhodce funkci přijme, je povinen ji vykonávat v souladu s rozhodčím řádem a dalšími platnými předpisy.
K základním povinnostem rozhodců patří povinnost mlčenlivosti. Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o veškerých skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. Zprostit mlčenlivosti mohou rozhodce zejména strany. Jestliže strany rozhodce mlčenlivosti nezprostí, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. Nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti rozhodce předseda obvodního soudu pro Prahu 1.
Počet a osoby rozhodců nebo způsob jejich určení stanoví zpravidla rozhodčí smlouva tak, aby konečný počet rozhodců byl vždy lichý. Neobsahuje-li rozhodčí smlouva určení rozhodců, uplatní se pravidlo, podle kterého jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce, a ti zvolí předsedajícího rozhodce.
Jako pojistku proti nečinnosti některé ze stran nebo v případech kdy se již jmenovaní rozhodci neshodnou na předsedajícím rozhodci, obsahuje rozhodčí řád ustanovení, dle kterého jestliže strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce, jmenuje rozhodce nebo předsedajícího rozhodce soud, pokud se strany nedohodly jinak. Návrh může soudu podat kterákoli strana nebo každý z již jmenovaných rozhodců.
Ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, je povinen bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. Pokud se pochybnosti o nepodjatosti rozhodce potvrdí, je rozhodce povinen se funkce vzdát. Vzdát se své funkce může rozhodce také ze závažných důvodů nebo se souhlasem stran.
Je-li rozhodce povinen se své funkce vzdát a neučiní tak, mohou se strany dohodnout na jeho vyloučení nebo kterákoli ze stran může o jeho vyloučení požádat soud. Vzdá-li se rozhodce své funkce nebo byl-li ze své funkce odvolán, jmenuje nového rozhodce na návrh kterékoli strany nebo rozhodce soud.
Zahájení rozhodčího řízení
Rozhodčí řízení se zahajuje žalobou podanou rozhodčímu soudu, předsedajícímu rozhodci, je-li určen, nebo kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci. Rozhodčí řízení je zahájeno dnem doručení žaloby některé z osob dle předchozí věty, které jsou povinny na žalobě vyznačit den, kdy došla.
Před zahájením rozhodování na základě podané žaloby, jsou rozhodci oprávněni rozhodovat o své pravomoci. Po zahájení rozhodování může vznést námitku nedostatku pravomoci také kterákoli ze stran, nejpozději však při prvním úkonu v řízení, týkajícím se věci samé.
Důvodem nedostatku pravomoci rozhodčího soudu může být neexistence, neplatnost či zánik rozhodčí smlouvy nebo skutečnost, že v dané věci nebylo možno rozhodčí smlouvu vůbec uzavřít. Dospějí-li rozhodci k závěru, že jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením.
Rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu z důvodu nedostatku pravomoci rozhodčího orgánu, může strana, která uplatnila svůj nárok u rozhodčího soudu v promlčecí nebo prekluzívní lhůtě, uplatnit tentýž nárok u příslušného jiného orgánu s tím, že účinky původní žaloby budou zachovány, učiní-li tak ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci rozhodčího soudu nebo o zrušení rozhodčího nálezu.
Průběh rozhodčího řízení
Strany sporu mají v rozhodčím řízení zásadně rovné postavení a musí jím být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv.
Postup, kterým mají rozhodci řízení vést, mohou strany upravit vzájemnou dohodou. Pokud takovou dohodu strany neuzavřou, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu.
Vyslýchat svědky, znalce a strany mohou rozhodci jen, když se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď. Také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty. Procesní úkony, které nemohou rozhodci sami provést, provede na jejich dožádání soud, který je povinen dožádání vyhovět, nejde-li o procesní úkon podle zákona nepřípustný. Náklady řízení, které vznikly soudu provedením procesních úkonů na základě dožádání rozhodce, hradí soudu rozhodčí soud nebo rozhodci.
Ukáže-li se v průběhu rozhodčího řízení nebo i před jeho zahájením, že by mohl být ohrožen výkon rozhodčího nálezu, může soud na návrh kterékoli strany nařídit předběžné opatření.
Během rozhodčího řízení působí rozhodci na strany tak, aby se dohodly. Smír mezi stranami lze uzavřít také ve formě rozhodčího nálezu. Není-li uzavřen smír, řídí se rozhodci při rozhodování sporů hmotným právem pro spor rozhodným. Pokud je k tomu strany výslovně zmocní, mohou spor rozhodnout také podle zásad spravedlnosti.
Rozhodnutí
Rozhodčí řízení končí vydáním
- rozhodčího nálezu; nebo
- usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález.
Rozhodčí nález splňovat tyto náležitosti:
- musí být usnesen většinou rozhodců;
- musí být vyhotoven písemně;
- musí být podepsán alespoň většinou rozhodců;
- musí obsahovat určitý výrok;
- nedohodnou-li se strany jinak, musí obsahovat odůvodnění.
Písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci.
Strany se mohou v rozhodčí smlouvě dohodnout, že rozhodčí nález může být na žádost některé z nich nebo obou přezkoumán jinými rozhodci. Nestanoví-li rozhodčí smlouva jinak, musí být žádost o přezkoumání zaslána druhé straně do 30 dnů ode dne, kdy byl straně žádající o přezkoumání doručen rozhodčí nález. Přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci je součástí rozhodčího řízení a platí o něm pravidla stanovená rozhodčím řádem.
Nelze-li rozhodčí nález přezkoumat nebo uplynula-li marně lhůta k podání žádosti o přezkoumání, nabývá nález dnem doručení právní moci a je soudně vykonatelný.
Pravomocný rozhodčí nález je exekučním titulem. Rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení jsou stálé rozhodčí soudy povinny uschovat po dobu 20 let od právní moci rozhodčího nálezu.
Rozhodci (nikoliv stálé rozhodčí soudy) jsou povinni do 30 dnů od právní moci rozhodčího nálezu předat rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení do úschovy okresnímu soudu, v jehož obvodu byl rozhodčí nález vydán.
Zrušení rozhodčího nálezu soudem
V případech stanovených rozhodčím řádem může soud v rámci dohledu nad průběhem a výsledkem rozhodčího řízení rozhodnutí rozhodčího soudu zrušit.
Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá. Podáním návrhu na zrušení rozhodčího nálezu není dotčena jeho vykonatelnost (návrh nemá odkladný účinek), na žádost povinného však soud může vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit. Podmínkou odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu je hrozba závažné újmy spojená s neprodleným výkonem rozhodčího nálezu.
Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže
- byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,
- rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,
- ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,
- rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,
- straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,
- rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
- se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.
Žádosti o zrušení rozhodčího nálezu soud zamítne v případech, kdy strana, která se domáhá jeho zrušení z důvodu, že rozhodčí smlouva je neplatná nebo byla zrušena anebo se na dohodnutou věc nevztahuje nebo z důvodu, že ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, tyto důvody neuplatnila v samotném rozhodčím řízení, ačkoli tak učinit mohla.
Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodu, že byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu nebo z důvodu, že rozhodčí smlouva je neplatná, byla zrušena nebo se na dohodnutou věc nevztahuje, pokračuje na návrh některé ze stran v jednání ve věci samé a tuto věc sám rozhodne.
Zruší-li soud rozhodčí nález z jiného důvodu, zůstává rozhodčí smlouva v platnosti. Rozhodci zúčastnění na rozhodčím nálezu, který byl zrušen, jsou z nového projednání a rozhodování věci vyloučeni. Nedohodnou-li se strany jinak, budou noví rozhodci jmenováni způsobem původně určeným v rozhodčí smlouvě nebo podpůrně podle rozhodčího řádu.
I když strana nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodčího nálezu, jestliže:
- rozhodčí nález (a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, (b) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců nebo (c) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
- strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno,
- ten, kdo vystupoval v rozhodčím řízení jménem strany nebo jejího zákonného zástupce, nebyl k tomu zmocněn a jeho jednání nebylo ani dodatečně schváleno.
Je-li podán návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodčího nálezu, soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkonu rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkon rozhodčího nálezu. Je-li rozhodčí nález zrušen, postupuje se shora popsaným způsobem, podle toho, z jakého důvodu byl nález zrušen.
Výhody rozhodčího řízení
Vnímaní výhod rozhodčího řízení oproti běžnému soudnímu řízení je jistě subjektivní záležitostí a lze o nich dlouze polemizovat. Následující přehled lze tedy chápat jako výčet rozdílů mezi rozhodčím a soudním řízením, které mohou být z pohledu zúčastněných stran hodnoceny jako výhody.
Možnost určit rozhodce a jejich počet
Na rozdíl od soudního řízení, ve kterém je složení i obsazení soudu dáno procesními přepisy a je neměnné, v rámci rozhodčího řízení mohou strany určit nejen konkrétní rozhodce, ale i jejich počet.
Možnost určit si místo a jazyk řízení
Strany si mohou určit místo konání rozhodčího řízení (Praha, Brno, Ostrava, Olomouc) a jazyk jednání (ČJ, AJ, NJ, FJ a RJ).
Možnost rozhodování podle zásad spravedlnosti
Zejména v případech, kdy hmotné právo řešenou problematiku neupravuje, nebo k prolomení patových situací mohou smluvní strany rozhodce pověřit, aby rozhodoval podle zásad spravedlnosti. Je však třeba podotknout, že takové rozhodnutí sporných stran je v praxi velmi vzácné.
Jednoinstančnost
Rozhodčí řízení je v zásadě jednoinstanční, což ve většině případů znamená, že je výrazně rychlejší než řízení před řádnými soudy. S tím souvisí také rychlejší vymahatelnost práva. Dle mnohých však vyloučení možnosti přezkumu rozhodčího nálezu v rámci druhé instance skrývá značná rizika. Je proto na stranách, aby samy zvážily pro i proti jednoinstančního řízení a podle toho zvolili řešení sporu v rozhodčím řízení nebo před soudem.
Neformálnost
Jak již bylo výše řečeno, neupraví-li smluvní strany postup rozhodců v rozhodčím řízení vzájemnou dohodou, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný, a vedou rozhodčí řízení bez zbytečných formalit. To umožňuje zvolit po všech stránkách nejvhodnější postup pro dané řízení, který není limitován procesními předpisy a pravidly.
Nevýhody rozhodčího řízení
Užší pravomoc
Co se týče dokazování, rozhodci (na rozdíl od soudů) nemohou vynucovat procesní povinnosti od třetích osob. Rozhodci tedy mohou vyslýchat svědky a znalce jen tehdy, pokud se k nim dobrovolně dostaví a vypovídají; nemají donucovací pravomoc předvolávat svědky. Dále nemají pravomoc vyžadovat předložení písemností k provedení důkazu, vydávat předběžná opatření k zatímní úpravě poměrů účastníků apod. K provedení všech těchto úkonů by rozhodci museli dožádat soud.
Jednoinstančnost řízení
Ve smyslu – bude-li o sporu rozhodnuto neodborně, nebude-li zjištěn řádně skutkový stav nebo dojde- li k nesprávnému posouzení důkazů a tím k vydání vadného nálezu, strany již nemají možnost tento nedostatek zvrátit, resp. namítnout před odvolacím orgánem (ledaže by se dohodly na tom, že rozhodčí nález je možno přezkoumat).
Nejednotné rozhodování rozhodců
Každý rozhodce či arbitrážní centrum je nezávislým subjektem, proto tu není žádná nadřízená instance, která by sjednocovala rozhodovací praxi různých rozhodčích center či rozhodců. Toto je však zároveň výhodou, neboť strany si mohou zvolit takového rozhodce či rozhodčí centrum, s jehož rozhodovací praxí se nejvíce ztotožňují a považují ji za spravedlivou.
Závěr
Doporučujeme podnikatelům zvážit všechna pro a proti při výběru způsobu řešení svých sporů, zejména vzhledem k povaze stran a věci. Věříme, že by jim k tomu mohl napomoci též tento článek. Přikláníme se spíše k názoru, že jistější cestou, jak se domoci svého práva, zůstává řešení sporu soudní cestou, neboť zmíněná jednoinstančnost rozhodčího řízení je dvojsečná zbraň – ze zdánlivé výhody se může velmi snadno stát nevýhodou.
Související zákony
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
