Základy občanského soudního řízení - pokračovaní dokumentu 

Pokračování dokumentu "Základy občanského soudního řízení", který přináší základní informace k této problematice.

zpět na Obsah dokumentu

Koncentrace řízení

Prvky koncentrace mají za cíl přispět ke zrychlení a zefektivnění sporného řízení (v nesporném řízení nemají místo); donucují účastníky, aby svá skutková tvrzení a své důkazní návrhy činili včas a neprotahovali řízení liknavostí nebo dokonce úmyslným odsunováním rozhodných tvrzení a návrhů na pozdější dobu.

K zajištění procesní aktivity účastníků a za účelem omezení průtahů soudních řízení stanoví osř, že účastníci mohou uvádět veškeré rozhodné skutečnosti ve věci samé a označovat důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání a ve věcech, v nichž byla provedeno přípravné jednání jen do skončení přípravného jednání. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům může soud přihlédnout pouze za splnění podmínky, že se jedná o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést.

Závěr řízení – rozhodnutí ve věci

Existují dvě základní formy soudního rozhodnutí:

Rozsudek

Rozsudek je slavnostnější formou rozhodnutí, vyhlašuje se „jménem republiky“ a vždy veřejně – to i v případě, že samo jednání veřejné nebylo. Při vyhlášení rozsudku uvede předseda senátu výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání a možnosti výkonu rozhodnutí. Není-li přítomen vyhlášení rozsudku žádný z účastníků, uvede předseda senátu pouze výrok. Rozsudkem se zásadně rozhoduje ve věci samé (výjimky pro některé typy nesporného řízení), odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje nebo mění rozsudek, jinak rozhoduje usnesením. Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže zrušuje rozsudek odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.

Usnesení

Usnesení se užívá ve všech případech, kdy zákonem není stanovena jiná forma rozhodnutí. Náležitosti usnesení jsou méně striktní než u rozsudku. V některých případech není třeba usnesení doručovat.

• usnesení, kterými se rozhoduje ve věci samé – výjimka ze zásady, že ve věci samé se rozhoduje rozsudkem, je stanoveno zákonem pro některé případy nesporných řízení
• usnesení, jimiž se řízení končí (např. usnesení o zastavení řízení)
• usnesení procesní povahy, které svým účelem a významem překračují rozhodnutí o vedení řízení (např. usnesení, jímž soud zahajuje řízení bez návrhu, rozhodnutí o podmínkách řízení, o přerušení řízení, o změně návrhu, o nákladech řízení)
• usnesení, která se týkají vedení řízení (jednoduchá rozhodnutí, kterými se stanoví postup v řízení, např. stanovení termínu ústního jednání)

Rozdíly mezi rozsudkem a usnesením jsou: forma, náležitosti a požadavek veřejného vyhlášení, který je stanoven pouze pro rozsudek.

Zvláštní druhy rozhodnutí

Rozsudek pro zmeškání

Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné omluvy první jednání ve věci a navrhne-li to žalobce, soud vydá tzv. rozsudek pro zmeškání. Tvrzení žalobce se tak pokládají za nesporná a soud žalobci vyhoví.

Rozsudek pro uznání

Soud vydá rozsudek pro uznání v případě, že žalovaný v průběhu řízení uzná uplatňovaný nárok. Rozsudek pro uznání bude rozhodnuto též v případě, že nastane fikce uznání nároku - jestliže se žalovaný k žalobě písemně nevyjádří v poskytnuté, alespoň třicetidenní, kvalifikované lhůtě, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván a poučen o tomto následku.

Rozhodnutí soudu bez nařízení ústního jednání

V případě, že k projednání věci není třeba nařizovat jednání, tj. ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení a účastníci s takovýmto postupem souhlasí, ústní řízení není nařízeno a soud rozhodne bez jednání.

Platební rozkaz

Soud může i bez výslovné žádosti žalobce vydat platební rozkaz, pokud je v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li toto právo ze skutečností uvedených v žalobě. Platební rozkaz ukládá žalovanému do 15 dnů od doručení rozkazu zaplatit žalovanou částku a náklady řízení, nebo v uvedené lhůtě podat tzv. odpor. V případě, že je odpor podán, platební rozkaz se tím ruší a ve věci je nařízeno ústní jednání.

Platební rozkaz je třeba žalovanému doručit do vlastních rukou s tím, že náhradní doručení je vyloučeno. Pokud se nepodaří platební rozkaz doručit, soud jej usnesením zruší a nařídí ústní jednání.

Elektronický platební rozkaz

Elektronický platební rozkaz může soud vydat na návrh žalobce, (i) který je podán na elektronickém formuláři, (ii) je podepsán zaručeným elektronickým podpisem žalobce a (iii) nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1.000.000,- Kč. Elektronický platební rozkaz je třeba žalovanému doručit do vlastních rukou s tím, že náhradní doručení je vyloučeno.

Směnečný (šekový) platební rozkaz

Pokud žalobce soudu předloží v žalobě směnku nebo šek, o jehož pravdivosti není důvod pochybovat a další listiny k uplatnění práva, soud vydá tzv. směnečný (šekový) platební rozkaz. Ten ukládá žalovanému do 3 dnů zaplatit požadovanou částku a náklady řízení. Žalovaný může do 3 dnů od doručení rozkazu podat tzv. námitky, v nichž musí být uvedeno vše, co žalovaný proti rozkazu namítá. Po podání námitek soud nařídí jednání. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného.

zpět na Obsah dokumentu

Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí

Právní moc rozhodnutí

Aby bylo dosaženo věcného řešení právního konfliktu, musí být řízení konečné a řešení konfliktu autoritativní; oba požadavky jsou vyjádřeny v institutu právní moci.

• formální právní moc = konečnost rozhodnutí (vlastnosti mající vztah k řízení) pravomocné rozhodnutí je rozhodnutím konečným – nelze ho již napadnout řádným opravným prostředkem
• materiální právní moc = závaznost a nezměnitelnost rozhodnutí

V zájmu právní jistoty je pravomocné rozhodnutí závazné a nezměnitelné i v případě, že se odchyluje od hmotněprávní skutečnosti nebo je s ní přímo v rozporu; okolnost, že předprocesní (hmotněprávní) stav se více nebo méně liší od obsahu pravomocného rozhodnutí, je naprosto obvyklá a přirozená.

Rozhodnutí soudu

1. proti němuž je přípustné odvolání, nabývá právní moci uplynutím 15. denní lhůty pro podání odvolání, počítané od doručení rozhodnutí
2. proti němuž není odvolání přípustné, nabývá právní moci doručením (např. doručované usnesení, rozhodnutí odvolacího soudu)

Základním předpokladem k nabytí právní moci je tedy řádné doručení rozhodnutí. Rozsudky se doručují do vlastních rukou. Některá zákonem stanovená rozhodnutí lze doručit též vyvěšením na úřední desce soudu.

Rozhodnutí se stává pravomocným až doručením (uplynutím lhůty) poslední oprávněné osobě; ti, kterým bylo doručeno dříve, však mohou podat odvolání jen v rámci 15. denní lhůty od jejich doručení (ač právní moc ještě nenastala a jiní účastníci se eventuelně odvolat ještě mohou).

Vykonatelnost rozhodnutí

Vykonatelnost rozhodnutí spočívá v jeho přímé vynutitelnosti prostřednictvím státní moci nebo pod její kontrolou – vykonatelnost je vlastností rozhodnutí, která má velmi blízko k jeho autoritativnosti (vykonatelnost nemusí u téhož rozhodnutí existovat současně s právní mocí – ačkoliv tomu tak obvykle bývá).

nabytí vykonatelnosti

Je okamžik, k němuž se rozhodnutí stává vykonatelným. U rozsudků na plnění nabývá rozsudek vykonatelnosti, jakmile uplyne lhůta k plnění (tzv. pariční lhůta), která činí obvykle 3 dny od právní moci rozsudku a 15 dní, jde-li o vyklizení bytu. Tato lhůta může být nahrazena delší lhůtou soudcovskou nebo rozložením plnění na splátky (rozsudek je pak vykonatelný ohledně splátek, které se již podle rozsudku staly splatnými). Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.

předběžná vykonatelnost

Předběžně vykonatelné rozsudky jsou vykonatelné, ačkoli nejsou pravomocné – je tak stanovena výjimka z pravidel stanovících, kdy rozsudek nabývá vykonatelnosti.

Jde o rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku a k navrácení dítěte. Předběžnou vykonatelnost může soud na návrh přiznat, jestliže by účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy. Lhůta k plnění u rozsudků předběžně vykonatelných není zákonem časově určena, je třeba, aby ji určil soud; počátkem jejího běhu je doručení rozsudku tomu, kdo má plnit.

Odvolání

Odvolání je podle právní úpravy jediný řádný opravný prostředek, lze jím napadnout jak rozsudek, tak usnesení; představuje nejčastěji využívanou možnost přezkoumání soudního rozhodnutí. Možnost podat odvolání je vázána na splnění podmínek přípustnosti odvolání - které se váží k napadenému rozhodnutí (objektivní), a podmínky vázané na subjekt, který odvolání podává (subjektivní).

Objektivní podmínky přípustnosti odvolání

• existence nepravomocného rozhodnutí soudu 1. stupně – Odvolání je přípustné proti rozsudku a proti usnesení, nikoliv proti platebnímu rozkazu a směnečnému a šekovému platebnímu rozkazu.
• přípustnost odvolání proti rozhodnutí – rozlišujeme nepřípustnost odvolání proti některým rozsudkům a některým usnesením a na straně druhé jde o nepřípustnost odvolání proti jiné části rozhodnutí než proti výroku
  • nepřípustnost odvolání proti rozsudkům v bagatelní věci – výjimka ze zásady, že rozsudek lze napadnout odvoláním – Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000,- Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.
  • přípustnost odvolání jen proti výroku rozhodnutí – účinky právní moci a vykonatelnosti se vztahují k výroku rozhodnutí, odvolání není proto přípustné, napadl-li by účastník pouze důvody (odůvodnění) rozhodnutí; odvolání však nebude jako nepřípustné odmítnuto, napadá-li účastník spolu s výrokem i odůvodnění rozhodnutí
• dodržení lhůty – Lhůta pro podání odvolání činí 15 dní od doručení rozhodnutí (lhostejno jde-li o rozsudek či usnesení); do běhu se nezapočítává den doručení; odvolání stačí podat k poštovní přepravě poslední den lhůty (jde o procesní lhůtu).

Účastník musí být soudem řádně poučen o možnosti podat odvolání; pokud účastník není vůbec nebo řádně poučen, lhůta pro odvolání činí 3 měsíce od doručení rozhodnutí; bezvýjimečná 15. denní lhůta platí pro rozsudky, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není.

Odvolání má účastník adresovat soudu, jehož rozhodnutí napadá; odvolání je podáno včas také, pokud je ve lhůtě podáno přímo u příslušného odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného okresního soudu.

Prominutí zmeškání lhůty pro odvolání je možné, má-li účastník pro zmeškání lhůty omluvitelný důvod a o prominutí lhůty požádá do 15 dnů od odpadnutí překážky, která mu bránila v podání odvolání ve lhůtě. Prominutí lhůty není přípustné u rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné, nebo že není (i v případě že účastník byl nesprávně poučen o odvolání (že není přípustné) či o něm nebyl poučen vůbec).

Subjektivní podmínky přípustnosti odvolání

Odvolání mohou podat výlučně účastníci řízení, kterým nebylo rozhodnutím plně nebo částečně vyhověno (odvolání tedy nemůže podat ten účastník, kterému bylo plně vyhověno).

Odvolání odkládá právní moc napadeného rozhodnutí (resp. výroku), a to do doby, dokud o odvolání nerozhodne odvolací soud (soud nadřízený soudu, který vydal rozhodnutí napadené odvoláním).

Odvolací důvody

Odvolací soud není uplatněným odvolacím důvodem vázán a není jím vázán ani účastník (může důvody i návrhy měnit i po uplynutí odvolací lhůty); rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen po dobu trvání lhůty k odvolání.

Odvolacími důvody dle občanského soudního řádu jsou:

• nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud 1. stupně, rozhodnutí soudu 1. stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud 1. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát
• soud 1. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady
• řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
• soud 1. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností
• soud 1. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním
• dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny
• rozhodnutí soudu 1. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci

V odvolání není dovoleno uplatňovat nový nárok, není přípustný ani vzájemný návrh, námitka započtení a zásadně ani změna žaloby

Rozhodnutí o odvolání

Odvolání bude odmítnuto, jestliže bylo podáno neoprávněnou osobou, jestliže směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není odvolání přípustné, nebo jestliže bylo podáno opožděně.

Dále může odvolací soud odvolání zamítnout a potvrdit tak rozhodnutí soudu prvního stupně.

Odvolací soud může rovněž napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání či může napadené rozhodnutí změnit.

zpět na Obsah dokumentu

Mimořádné opravné prostředky

Mimořádné opravné prostředky se od řádných opravných prostředků liší tím, že jimi lze napadnout již pravomocné rozhodnutí, zatímco odvolání směřuje proti rozhodnutí, které ještě nenabylo právní moci.

Dovolání

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu v případech stanovených zákonem. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v 1. stupni.

Dovolatel musí být v řízení zastoupen advokátem nebo notářem (pokud nemá právnické vzdělání). Důvodem je snaha zajistit, aby Nejvyšší soud, který rozhoduje o dovoláních, nebyl zahlcen nekvalifikovanými podáními právních laiků. Z tohoto důvodu bude na tomto místě o dovolání pojednáno jen stručně.

Mezi náležitosti dovolání patří též uvedení dovolacích důvodů, kterými mohou být:

• odvolací řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (např. vady v dokazování – odvolací soud v rozporu se zásadou koncentrace přihlédl k novým skutečnostem a důkazům),
• rozhodnutí o odvolání spočívá na nesprávném právním posouzení věci (např. odvolací soud neinterpretoval a neaplikoval právní normu na skutkový stav správně),
• rozhodnutí o odvolání je postiženo nesprávným skutkovým zjištěním (např. skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování).

V dovolání musí být vedle obecných náležitostí uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání lze podat jen v případech, že soud prvního stupně a odvolací soud dospěly v téže věci k odlišným závěrům. V případě, že se oba soudy ve svých rozhodnutích shodují, lze podat dovolání jen tehdy, pokud by rozhodnutí ve věci samé mělo zásadní právní význam. O tom, zda má rozhodnutí ve věci zásadní právní význam rozhoduje Nejvyšší soud.

Žaloba na obnovu řízení

Žaloba na obnovu řízení je mimořádný opravný prostředek sloužící ke zhojení nedostatků skutkových zjištění – nezaviněné neúplné skutkové zjištění.

Žaloba není přípustná proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, a proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno zrušení, neplatnost nebo neexistence registrovaného partnerství, jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a o předběžné vykonatelnosti, jen proti důvodům rozhodnutí, proti rozsudkům a usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to dovolání.

Důvody žaloby na obnovu řízení:

• vyskytnou-li se skutečnosti nebo důkazy, které účastník bez své viny nemohl užít v 1. stupni nebo v odvolacím stupni (novoty) a pokud pro něj mohou přivodit příznivější rozhodnutí, a tyto skutečnosti či důkazy v době řízení v 1. stupni nebo v odvolacím stupni už existovaly
• vyskytnou-li se důkazy, které nemohly být provedeny v 1. stupni nebo v odvolacím stupni, i když již byly známy (např. se nevědělo, kdo má u sebe listinu) a pokud mohou přivodit příznivější rozhodnutí, a tyto důkazy v době řízení v 1. stupni nebo v odvolacím stupni už existovaly

Žaloba pro zmatečnost

Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení, které trpí vadami (nedostatek procesních podmínek nebo další vady => zmatky v řízení) => přítomnost vad v řízení je důvodem pro to, aby rozhodnutí bylo odstraněno bez ohledu na jeho správnost.

Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu 1. stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže:

1. bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,
2. ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,
3. účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat a nebyl řádně zastoupen,
4. nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,
5. rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,
6. soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát,
7. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce nebo přísedícího,
8. účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoli k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu 1. stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže:

1. v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení
2. v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto
3. odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené nelze vykonat

Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Žalobu pro zmatečnost lze podat do 3 měsíců od doručení napadeného rozhodnutí (existují určité výjimky).

zpět na Obsah dokumentu

Náklady řízení

Soudní řízení je vždy spojeno s výdaji různé povahy. My budeme pojednávat o nákladech, které vznikají přímo účastníkům řízení (soudní poplatek, hotové výdaje atd.)

Náklady řízení plní funkci preventivní (snaha o zabránění zneužívání soudnictví) a funkci sankční (kdo porušil právo, ať za to platí). Efektivnost soudní ochrany znamená i její dostupnost pro každého, jehož práva jsou ohrožena či porušena, proto musí být náklady přiměřené (případně je možné osvobození od soudního poplatku).

Druhy nákladů řízení

Co je nákladem řízení

• hotové výdaje účastníků a jejich zástupců: (a) poštovné, (b) jízdné (hradí se skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje hromadným dopravním prostředkem; v případě použití vlastního motorového vozidla se náhrada řídí předpisy o cestovních náhradách), (c) stravné, (d) nocležné, (e) výdaje na průvodce (ze zdrav. důvodů; jeho nutná vydání a ušlý zisk – náleží průvodci i provázenému) a (f) soudní poplatek; náhrada hotových výdajů zástupců (zákonný, smluvní, na základě rozhodnutí) se řídí stejnými pravidly jako účastníků s výjimkou advokátů a notářů, kterým kromě náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas náleží i odměna za zastupování;
• soudní poplatek – soudní poplatky se vybírají za řízení nebo za jednotlivé úkony, soudní poplatek bývá řazen mezi procesní podmínky – nezaplacení poplatku brání pokračování řízení.
  Je možné osvobození od soudních poplatků, které zohledňuje sociální poměry účastníka nebo důvody obecného zájmu. Podrobnosti stanoví zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který obsahuje též sazebník poplatků.
• ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců
  Náhrada za ztrátu na výdělku účastníka v pracovním nebo obdobném poměru představuje průměrný čistý výdělek (Zákon o mzdě); účastník prokazuje potvrzením zaměstnavatele.
  V případě účastníka, který je jinak výdělečně činný než v pracovním nebo obdobném poměru, je pro náhradu rozhodující částka vypočtená ze základu daně z příjmu FO dělená počtem hodin v roce; nelze-li prokázat, vychází se podle jednacího řádu z pevně stanovených částek náhrad. Obdobně se postupuje, je-li účastník v řízení zastoupen svým zákonným zástupcem
• náklady důkazů
  Svědkovi náleží náhrada hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné); znalcům náleží náhrada hotových výdajů a odměna (znalečné) – blíže vymezuje zákon o znalcích a tlumočnících + vyhláška k jeho provedení. Lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést.
• odměna za zastupování, je-li zástupcem advokát, notář – sazba je stanovena pevně v závislosti na výši peněžitého plnění, které je předmětem řízení nebo pro jednotlivá řízení, vypočítává se podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., dále náleží advokátovi a notáři náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas a režijní paušál dle advokátního tarifu

Náhrada nákladů řízení

V oblasti náhrady nákladů je nutno rozlišovat povinnost platit a povinnost hradit náklady řízení.

Povinnost platit náklady řízení má každý účastník občanského soudního řízení ohledně nákladů, které mu vznikly, a plní ji průběžně, tak, jak mu náklady vznikají během řízení (jde o povinnost primární); neznamená to však, že později nemohou být vynaložené náklady účastníku nahrazeny (např. uspěje-li v plném rozsahu). Například soudní poplatek za podání žaloby platí zásadně vždy žalobce, později však může být žalovanému uložena povinnost tento poplatek hradit.

Povinnost hradit náklady řízení = soudním rozhodnutím uložená povinnost nahradit jinému (účastníkovi, státu) náklady řízení, které platil (sekundární povinnost, sankční povinnost nastupuje poté, co byly náklady placeny), sankční role nákladů řízení.

Náhrada nákladů sporného řízení se řídí zásadou úspěchu ve věci, tzn., právo na náhradu nákladů bude přiznáno účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch (tj. v jakém rozsahu soud vyhověl v konečném meritorním rozhodnutí žalobnímu petitu); o úspěchu ve věci lze však hovořit rovněž u žalovaného účastníka, byla-li žaloba v plném rozsahu zamítnuta; pro posouzení úspěchu ve věci je rozhodující stav po případné změně žaloby (částečné zpětvzetí žaloby).

Pokud je úspěch a neúspěch přibližně stejný na obou procesních stranách, soud zpravidla žádnému účastníku náhradu nákladů nepřizná.

V případě, že úspěch a neúspěch nebudou přibližně stejné, soud náhradu poměrně rozdělí: nepřizná náhradu účastníkovi, který neuspěl více než protistrana; účastníku, který ve sporu zvítězil větší měrou, soud přizná náhradu v rozsahu, který odpovídá poměru jeho vítězství sníženého o poměrnou část jeho neúspěchu; soud může v případě částečného úspěchu ve věci rozhodnout i tak, že právo na náhradu nákladů nepřizná žádnému z účastníků.

Rozhodnutí o nákladech

Soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti i bez návrhu zpravidla v konečném rozhodnutí ve věci (v jeho výrokové části), může však rozhodnout i samostatným usnesením, které bude vykonatelné až po právní moci (zde se neuplatní pravidlo, podle kterého je usnesení vykonatelné bez ohledu na právní moc); soud však často rozhoduje o nákladech řízení i v průběhu řízení (např. rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku).

V případě, že je účastník zastoupen advokátem, vyplácí se odměna advokáta zpravidla přímo tomuto advokátovi.

Vzdá-li se účastník svého práva na náhradu nákladů, rozhodne soud, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů.

Výkon rozhodnutí

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (prostředek státního donucení).

Soud se ve vykonávacím řízení nezabývá hmotněprávními předpoklady nároku (to je úkolem řízení nalézacího) – význam má exekuční titul (vykonatelné rozhodnutí) – právní titul svědčící o opodstatněnosti požadavku věřitele. Řízení vykonávací není nutným krokem po řízení nalézacím, povinnost může být plněna dobrovolně, může být vykonána i později => právo přiznané pravomocným rozhodnutím se promlčuje až za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

Práva dlužníka jsou respektována => dlužník nemůže být zbaven toho, co je pro něho a pro jeho rodinu nezbytné (otázka vhodnosti výkonu rozhodnutí / otázka rozsahu výkonu rozhodnutí – aby cena předmětu určeného k výkonu rozhodnutí nebyla v nepoměru k vymáhané pohledávce) + eventuelně i možnost odkladu výkonu rozhodnutí v případě, že se dlužník ocitl bez viny v mimořádné situaci.

O výkonu rozhodnutí podrobněji pojednává dokument „Vymahatelnost pohledávek“.

Související zákony

zpět na Obsah dokumentu

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.

Přehled všech témat Orientace v právních úkonech