Community law (Acquis Communitaire)
Autonomní právo obsažené ve smlouvách ES a v aktech orgánů ES. Je svébytným právním řádem, který nelze přirovnat ani k mezinárodnímu, ani k vnitrostátním právům. Vnitrostátní právo, které je s právem Společenství (komunitárním právem) v rozporu, je nepoužitelné a vnitrostátní zákonodárce ho musí neprodleně zrušit. I právo Společenství, které vyžaduje transformaci (především směrnice), dalekosáhle vnitrostátního zákonodárce zavazuje tím, že ho nutí je transformovat (převést do vnitrostátního práva) a do budoucna zneplatňuje vnitrostátní právo, které je s ním v rozporu (blokování kompetence).
Přednost práva Společenství není ve smlouvách ES výslovně zakotvena, nýbrž se zakládá na právním přesvědčení států ES. Rozlišuje se mezi primárním a sekundárním právem Společenství.
- Primární právo zahrnuje zakládací smlouvy, pozdější pozměňovací a přistupovací akty, jakož i závazné protokoly a dodatky rovnocenného významu.
- Jako sekundární právo Společenství se označuje právo, které podle postupů stanovených ve smlouvách přijímají orgány Společenství v rámci své smluvně stanovené pravomoci jako svébytné právo, k jehož závaznosti není zapotřebí zvláštního vnitrostátního schválení nebo uznání.
Jako konstitutivní právo Společenství je primární právo zásadně nadřazeno sekundárnímu právu a slouží jako měřítko, zda je sekundární právo stanoveno správně.
K právu Společenství se dále počítá zvykové právo platné v ES včetně nepsaných zásad, které Soudní dvůr ES v rámci soudního rozvíjení práva převzal z vnitrostátních právních řádů či zásad mezinárodního práva a dále rozvinul. Sem patří především zásadní stanoviska Soudního dvora ES k platnosti lidských a základních práv v právu Společenství. Tento soudní zdroj práva je důležitý, neboť právo Společenství není systematicky koncipovaný právní řád, nýbrž souhrn sektorově omezených a cílově orientovaných právních pravidel, která vykazují mezery vyžadující vyplňování.
K vlastnímu právu Společenství nepatří podpůrné mezinárodní smluvní právo členských států ES (třeba Úmluva o místní příslušnosti soudů a výkonu soudních rozhodnutí), tzv. rozhodnutí zástupců vlád členských států sdružených v Radě, která se stala závaznými, nebo dřívější rozhodnutí v rámci Evropské politické spolupráce. Ta však patří jako evropské právo v širším smyslu k acquis communautaire (to, čeho Společenství dosáhlo, nabyté výsledky Společenství).
