Rozhovor s Ing. Pavlem Kafkou, prezidentem České manažerské asociace, o souvislostech manažerské profese nejen s hospodářským vývojem.
Komentáře špičkových analytiků, nářky firem, hodnocení ekonomů, otázky důchodců, radikální postoje mladých lidí, nespokojenost chytrých a snaživých. Všechny názory mají kromě skrytého optimizmu ústící ve smysluplné řešení jednoticí linku nejistoty z let budoucích. Není to však pesimizmus v pravém slova smyslu, jsou to spíše otázky, které se snaží o to, aby následovaly odpovědi. Odpovědi na to, jak se bude vyvíjet česká společnost v kontextu evropské, zda má vůbec Evropa šanci soutěžit s jinými regiony, jaký směr musí nabrat naše firmy, aby domácí ekonomika nezůstala dalším generacím nic dlužna.
Sinusoida globální ekonomiky sice postupuje v limitech, které nahrávají odhadům budoucího vývoje na základě historických zkušeností, přesto málokterý odborník dokáže dnes svá tvrzení sdělit přesvědčivě.
Několik specialistů na investování se na nedávné tiskové konferenci shodlo, že největší brzdou rozvoje české a evropské ekonomiky jsou politici. Nejsou ani vizionáři, ani pragmatici a nerespektují ekonomy. Ostatně naznačil to na letní pražské show i Robert Kyiosaki, když hovořil o politicích amerických, tvrdil, že kdyby americká politika dokázala ekonomům naslouchat, nežila by Amerika iluzemi, které ji ženou do pekla.
Názor podobný uvedeným má i Ing. Pavel Kafka, prezident České manažerské asociace. V rozhovoru připomenul, že úroveň managementu veřejné správy je brzdou českého hospodářství. Ale že je čas to ještě napravit.
Tvrdívá se, že letní období je takové, kdy se „nic“ neděje, ani ve firmách ani na půdě profesních uskupení. Jak to bylo letos v případě České manažerské asociace?
Česká manažerská asociace prošla v létě, tedy k 1. září, transformací v podobě sloučení s Manažerským svazovým fondem. Cílem je zvýšit transparentnost působení navenek a zjednodušit interní procesy. Na tomto kroku jsme se dohodli se Svazem průmyslu a dopravy ČR, který byl spolu s ČMA druhým zakladatelem MSF. Na organizaci a řízení hlavního velkého projektu – výběru nejlepšího manažera roku – se však vůbec nic nemění. Jeho vyhlašovateli jsou stejně jako v minulosti Svaz průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a ČMA.
V říjnu se uskuteční valná hromada. Nastíní nějaké zásadní změny? Každá osobnost, která stála včele, měla určité představy o cestě, kudy by se asociace měla ubírat. Jaké jsou ty vaše?
Pokud jde o základní zaměření činnosti ČMA, očekávám, že bude potvrzeno. Sám předložím návrh na posílení pozornosti směrem ke zvyšování kvality managementu ve veřejném sektoru, který bohužel svojí nízkou výkonností značně zatěžuje mezinárodní konkurenceschopnost české ekonomiky. Dále bych rád posílil spolupráci ČMA se zahraničními partnery.
Jste člověk, který se naučil posuzovat jevy ve společnosti globálně, očima diplomata i šéfa nadnárodní korporace. Jakou úlohu dnes přisuzujete manažerské profesi, co mohou manažeři všechno vlastně ovlivnit? Mění se jejich úloha a poslání ve firmách?
Jsme svědky mimořádně komplexní situace a to ve světovém měřítku. I nobelisté Porter a Kramer v zásadním článku v letošním Harvard Business Review pod názvem How To Fix Capitalism naznačují nutnost zásadních změn ve fungování ekonomiky.
Problémy ale nejsou jen ekonomické, zasahují všechny oblasti společenských věd. Proto je třeba také k jejich řešení přistupovat interdisciplinárně – tak už to totiž doporučoval i J. A. Komenský ve své Obecné poradě. My bohužel na každém kroku narážíme na úzce profesionální pohledy, resortizmus a ta „filozofická svorka“ nám zoufale chybí.
V hledání konsenzu a řešení v základním trojúhelníku businessu, tj. akcionáři – zaměstnanci – zákazníci hrají manažeři naprosto nezastupitelnou, přímo pivotální roli.Vzhledem k růstu významu veřejného sektoru roste i význam kvality managementu v této oblasti.
V návaznosti na to asi vedení ČMA promýšlí dynamičtější strategii činnosti, výraznější zviditelnění, projekty, které by měly nadčasový rámec...
Jak jsem již uvedl – chceme přispět ke zlepšení managementu ve veřejném sektoru a k větší spolupráci ČMA se zahraničními partnery. Znamená to také dívat se na určité jevy v ekonomice více společensky, má to mnoho dimenzí. Stačí se k tomu zeptat sami sebe: Proč vlastně žijeme? Proto, abychom sloužili ekonomice? Nebo abychom mohli vytvářet, tvořit, přemýšlet a přispět v rámci určitých mantinelů, například vlastního zdraví, k tomu, aby nám bylo dobře? Nemám nic proti lidem, kteří pracují 20 hodin denně, sám dobře vím, jak často člověku chybí čas. Někdy se mi však zdá, že jsme ohromeni sami sebou a businessem, který je nám v patách, a nevnímáme nic jiného. Mám pocit, že se nám obecně začíná nedostávat nadhledu nad smyslem života a že i naši manažeři propadají například nezřízenému stresu v honbě za ukazateli firem a řada hodnot jim uniká. Žel, někdy o těchto hodnotách člověk přemýšlí až pozdě, například po určitém životním konfliktu, nečekané ráně osudu.
Proč bychom rádi věnovali pozornost právě managementu ve veřejném sektoru – je to proto, že úroveň institucí a kvalita zákonů, tedy podnikatelské prostředí rozvoji podnikání stále nepomáhá, ale brzdí je. Úroveň našich institucí jednoznačně zatěžuje konkurenceschopnost české ekonomiky. Světové analýzy to potvrzují. Je načase hledat, jak z toho ven. A ne nadarmo se říká, že vše je v lidech, vše je o lidech.
V tomto ohledu by ČMA ráda spolupracovala s řadou odborníků, kapacit, a nejen ekonomů, ráda by propojila a dala dohromady skupinu lidí, kteří těmto otázkám rozumí a mají zájem je řešit. Ostatně otázkám kvality ve veřejné správě byla věnovaná nedávná konference, na níž zaznělo, že nástroj EFQM je jednou z cest.
A tak – konkurenceschopnost, kvalita, veřejná správa, podnikání – to je složité téma. Začíná už tím, že člověk někdy přijde málem o nervy, než se dostane ráno v Praze do práce, a končí třeba tím, kolik času mají rodiče na své děti. Toto téma vede přes školství, vztah k technickým oborům, komunikaci věd společenských a ekonomických.
Udržitelný rozvoj – další velké téma, trochu jiný pohled na postavení firem nejen v ekonomické rovině. Není zcela nový, ale skýtá hojnost námětů k seberealizaci menších i větších subjektů, je to snad inovace směru, kudy se vydat, a zdaleka to není jen o image. Slyšela jsem, že to zajímá i vaši asociaci a že se chystáte právě toto téma pojmout velkoryse.
Udržitelný rozvoj je základní výzvou lidstva. Chceme se věnovat i této problematice a navázali jsme první kontakty s World Business Council for Sustainable Development.
Řekl bych to takto: chybí nám dnes „nějaký“ Komenský, který by nám řekl, proč žít... V ekonomice se nedostává strategie, a jak známo, strategie dává jistotu i naději.
Chybí rozvážnost, moudrost i odvaha. A možná se příliš projevuje konflikt generační – na jedné straně zkušenost vykoupená praxí a na straně druhé například zhlédnutí se v americkém stylu života, řízení, zvyklostech.
Rádi bychom tudíž i z pohledu a možností ČMA hledali odpověď, co to je udržitelný rozvoj, jak ho lze aplikovat, jak z něj čerpat, jak se inspirovat.
Určité prvky týkající se udržitelnosti pronikly i do pravidel při posuzování finalistů v soutěži Manažer roku 2010. Zesílí tento trend?
Ano, jednáme o tom, je to vodítko při hodnocení osobností, myslím si, že hodně vypovídající.
Ostatně – jmenovaná soutěž, jak jste již naznačil, je jedna z hlavních aktivit ČMA. Máte představu o tom, jak ji ještě vylepšit, jak zapojit více soutěžích a jak nacházet i větší počet manažerek, které by se dokázaly v „těžké“ konkurenci prosadit? Co vlastně naznačil minulý ročník Manažera roku? A jaké poselství si odnáší do dalšího?
Pokud jde o manažerky, tak tam máme v podobě celkového vítězství Senty Čermákové v soutěži MR 2010 významný milník v 18leté historii soutěže MR – poprvé totiž zvítězila žena manažerka. Věřím, že to mnoha dalším manažerkám dodá další sílu.
Dalším významným signálem loňské soutěže je narůstající optimizmus týkající se celkového konjunkturálního vývoje, a zejména vysoký optimizmus opírající se o dosaženou úroveň českého managementu, který je ve svých špičkách plně srovnatelný se světem. O tom, jak soutěž vylepšit, jednáme průběžně, nejde však jen o soutěž samotnou, ale i její propagaci a komunikaci o ní. Za ta léta, co ji pořádáme, dospěla ve velmi seriózní klání, které nemá u nás srovnání. Budeme opětovně usilovat i o to, aby jí politici i vládní činitelé věnovali náležitou pozornost.
Budete dále s finalisty i vítězi pracovat?
Ano, s finalisty samozřejmě dále spolupracujeme a například Senta Čermáková zahájila přípravu mezinárodní konference o managementu, která se pravděpodobně uskuteční 26. dubna v Praze na Žofíně, před vyhlášením vítězů soutěže MR 2011.
Mířím tím k dalším měsícům, strategii asociace. Co se bude měnit, jak se má činnost zefektivnit, jak bude asociace sloužit členské základně?
Nerad bych v tomto okamžiku předjímal, protože to jsou právě témata, která chceme mimo jiné projednávat na mimořádné valné hromadě České manažerské asociace 18. října.
Budeme se snažit, aby posílily činnost regionální buňky a tematické-odborné skupiny asociace. Sám bych se chtěl zasadit o to, aby se naše řady rozšířily o další osobnosti, jejich myšlenky pomohou formulovat program a projekty ČMA.
Jak byste si přál, aby se o ČMA mluvilo? Jaká by měla být její vizitka mezi odbornou veřejností?
Rád bych, aby v řadách manažerů byla ČMA vnímána jako dobrý pomocník a reprezentant této profese. Při pohledu z vnějšího světa bych rád dosáhl většího pochopení a uznání manažerské, jak jsem již výše uvedl, v mnoha směrech „pivotální“ profese...
Převzato z časopisu PROSPERITA. Autor článku: Eva Brixi
