Nedávné období přineslo při vymezování podmínek ekonomické konkurenceschopnosti nový prvek. Faktory konkurenceschopnosti sledují, do jaké míry jsou respektovány zásady rovných příležitostí při dosahování udržitelného ekonomického výkonu. Ty jsou většinou vnímány jako vyrovnání podmínek pro ženy a muže při respektování pravidel genderové politiky, ale nabývají i mnohem širších podob. Rovné příležitosti tak mohou být posuzovány z pohledu přístupu na trh práce či s ohledem na přístup ke vzdělání.
Rovné příležitosti z pohledu přístupu ke vzdělávání
Vzdělavatelnost obyvatel a jejich schopnost přizpůsobovat se a učit se novým dovednostem souvisí především s kompetencemi a dispozicemi získanými v raném věku, tj. v průběhu základního, ale dle nejnovějších studií také předškolního vzdělávání. Dostupnost a kvalita předškolního vzdělávání je klíčovým základním prvkem všech vzdělávacích systémů. V návaznosti na základní vzdělávání poté spočívá klíčová úloha středního vzdělání jednak v přípravě studentů na vstup na trh práce, a to v situaci značné proměnlivosti struktury poptávky po práci, a také v poskytnutí dostatečné motivace, schopností a znalostí pro pokračování v dalším studiu.
V kontextu konkurenceschopnosti je vzdělanost obyvatelstva klíčová, existuje vysoká míra korelace mezi momentálním vývojem vzdělanosti a budoucí ekonomickou vyspělostí. Přitom v mezi jednotlivými kraji České republiky existují ve vzdělanostní struktuře významné rozdíly. Pozitivním příkladem je vývoj vzdělanosti v hlavním městě Praze, kde vysoká míra vzdělanosti obyvatelstva je jasně provázena vysokou ekonomickou prosperitou (6. nejbohatší region celé EU). Naopak potenciálně problematická situace nastává v Karlovarském kraji, kde míra vzdělanosti dlouhodobě klesá a zejména podíl osob se základním vzděláním či zcela bez vzdělání dosahuje téměř čtvrtinu obyvatelstva.
| Kraj | max ZŠ | SŠ bez maturity | SŠ s maturitou | VŠ |
|---|---|---|---|---|
| Hl.m. Praha | 2007: 11,8 | 2007: 21,7 | 2007: 43,7 | 2007: 22,7 |
| 2008: 11,4 | 2008: 19,2 | 2008: 43,9 | 2008: 25,5 | |
| 2009: 10,7 | 2009: 20,3 | 2009: 43,2 | 2009: 25,8 | |
| Karlovarský | 2007: 22,8 | 2007: 38,2 | 2007: 31,9 | 2007: 7,0 |
| 2008: 23,9 | 2008: 38,5 | 2008: 31,3 | 2008: 6,3 | |
| 2009: 24,8 | 2009: 37,7 | 2009: 29,2 | 2009: 8,3 |
Zdroj: ČSÚ
Rovné příležitosti, vzdělávání a Strategie Evropa 2020
Základní strategická doktrína konkurenceschopnosti EU Strategie Evropa 2020 vymezuje v této souvislosti následující cíle, jež mohou být též interpretovány z pohledu rovných příležitostí:
- snížit podíl osob odcházejících předčasně ze vzdělání (tj. osob se základní nebo nižším vzděláním, které nepokračují v dalším studiu) na 10 %,
- zvýšit účast dětí ve věku 4 let a starších na předškolním vzdělávání na 95 %,
- snížit podíl dětí ve věku 15 let s nedostatečnými schopnostmi v oblasti čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti na 15 %.
V podmínkách České republiky jsou důležité zejména poslední dva jmenované cíle.
Míra účasti na předškolním vzdělávání je v České republice tradičně vysoká, avšak s nárůstem počtu dětí v populačních ročnících po roce 2000 chybějí pro maximální účast dětí na předškolním vzdělávání fyzické i lidské kapacity. Jak uvádí Národní program reforem České republiky 2011, je třeba se zaměřit především na zvýšení počtu finančně dostupných a kvalitních institucí předškolní výchovy a na jejich dostupnost pro sociálně či kulturně vyloučené děti.
Zřejmě nejurgentnější oblastí k řešení v kontextu plnění cílů strategie Evropa 2020 je pro Českou republiku nedostatečná a navíc klesající úroveň schopností českých žáků.
První z uvedených cílů nepředstavuje ve většině krajů České republiky v současné době zásadní problém, to však neplatí pro kraje Karlovarský a Ústecký. Ve věkové skupině 20 – 24 let dosáhl podíl osob se základním nebo nižším vzděláním v roce 2009 v Karlovarském kraji 19,7 % a v Ústeckém kraji 14,7 %. Ve všech ostatních krajích se podíl těchto osob pohyboval pod hranicí 10 % nebo jen těsně nad ní. Přesto je ale na místě realizovat v této oblasti trvalá preventivní opatření, která zamezí nárůstu osob s nedostatečným vzděláním. Vláda České republiky nadto zařadila do Národního programu reforem České republiky 2011 cíl snížit podíl osob předčasně opouštějících vzdělávání do roku 2020 na úroveň 5,5 %, proto bude třeba zvýšit zejména v některých krajích úsilí při zkvalitňování vzdělanostní struktury obyvatelstva.
Jedním s nejviditelnějších problémů, s nimiž se potýká české školství, je klesající kvalita českých žáků a studentů. Tuto skutečnost dokládají především zhoršující se výsledky českých žáků v mezinárodních srovnávacích testech PISA. Zvýšení kvality by se tak mělo stát hlavní prioritou v oblasti školství, která by se měla ve svém konečném důsledku projevit ve schopnosti absolventů profesně uspět v ekonomických odvětvích generujících ekonomickou prosperitu a výrazně zvyšujících konkurenceschopnost.
Další oblast se týká nedostatečně sladěné struktury vzdělanosti s poptávkou na trhu práce. Pokles zájmu o technické obory, nízká intenzita spolupráce škol s praxí a chybějící návaznost nabízených vzdělávacích oborů středních škol na poptávku na trhu práce se projevují vyšší mírou nezaměstnanosti v řadách absolventů škol, zhoršenou dostupností kvalifikované pracovní síly pro firmy působící v průmyslových oborech a ztrátou konkurenční výhody, kterou Česká republika tradičně v průmyslových oborech disponovala.
V neposlední řadě se ČR potýká v souvislosti se změnami demografické struktury s rostoucím počtem středních škol s nevyužitými kapacitami. Demografická struktura ČR prošla v posledních 20 letech proměnlivým vývojem, kdy v 90. letech došlo k výraznému poklesu porodnosti a následně od roku 2000 k jejímu trvalému nárůstu až do roku 2008. V důsledku tohoto trendu bude i v následujících letech do roku 2020 docházet ke zvyšování počtu dětí v předškolním a mladším školním věku a naopak k úbytku dětí ve věku 15 – 19 let. Mezi lety 2008 a 2011 klesl počet 15letých osob o 25 % (na 91,4 tisíc), po mírném kolísání by měl počet osob ve věku 15 let opět přesáhnout stotisícovou hranici až v roce 2020, ovšem pouze krátkodobě. Školství musí reagovat dostatečnou kapacitou vzdělávacích zařízení předškolního typu a základních škol na straně jedné a vhodným využitím dočasně přebytečných kapacit na středních školách na straně druhé.
Rovné příležitosti, vzdělávání a indikátory sledování
V oblasti rovných příležitostí z pohledu vzdělání tak lze považovat za hlavní indikátory sledování (při inspiraci tím, co sleduje například Světové ekonomické fórum v rámci své publikace Global Competitiveness Index, případně index konkurenceschopnosti regionů EU) například:
- procento účasti populace na základním, resp. středním vzdělání,
- kvalita vzdělávacího systému jako celku, se speciálním důrazem na vybrané klíčové předměty (matematika, přírodní vědy, technické disciplíny, cizí jazyky),
- „rozumný“ počet žáků na jednoho učitele,
- výše veřejných výdajů na jednotlivé školské stupně a jejich rovnoměrné rozložení v rámci státu, regionů,
- existence finanční pomoci dostupné potřebným žákům pro účast na vzdělávání,
- míra účasti dětí (od 3 let věku) na předškolním vzdělávání,
- dostupnost vzdělávacích zařízení a institucí.
Typy opatření pro posílení rovných příležitostí v oblasti vzdělávání
Navrhované typy opatření sledujeme především na úrovni vlastního poskytování vzdělávací služby a jejího fungování; i proto dává smysl například sledovat naplněnost školních tříd a stav a poměr mezi počtem učitelů a žáků (s vyšší úrovní vzdělání pak rovněž v potřebné kvalifikační struktuře učitelů). Na úrovni vzdělávací politiky je klíčovým nástrojem objem finančních prostředků pro realizaci jednotlivých záměrů v oblasti vzdělávání a formulace prioritních vzdělávacích oblastí, zaměřených na úspěšné uplatnění absolventů z pohledu konkurenceschopnosti. V této souvislosti je nutné sladit nabídku vzdělávacích aktivit s předpokládanými požadavky na straně poptávky po pracovní síle. Především na regionální úrovni je projevem zajištění rovných příležitostí též reálná dostupnost příslušných vzdělávacích zařízení a institucí.
V této souvislosti se například jeví účelné pečlivě analyzovat, zkontrolovat a případně následně revidovat stav využití kapacit předškolních a školních zařízení vzhledem ke střednědobým demografickým trendům a následně provést příslušná opatření – například zrušit či sloučit nevyužité školy a školky, či naopak zřídit v případě potřeby nové. Moderním projevem zajištění rovných příležitostí v této souvislosti je podpora alternativních forem předškolního vzdělávání (firemní školky, miniškolky). Velmi důležitá je v této souvislosti též odpovídající informovanost – vzdělávací a výchovné instituce musejí mít příležitost být adekvátně informovány o možnosti čerpání dotačních prostředků pro tento účel, k čemuž může například sloužit zřízení speciálního informačního portálu. Vzdělávací kapacity pak současně mohou být využívány i v rámci aktivizace procesu celoživotního vzdělávání, které zatím rovněž není v podmínkách České republiky adekvátním způsobem rozšířené – i jeho četnější využívání může být projevem naplňování rovných příležitostí.
Pro naplnění očekávání role vzdělávání s ohledem na rovné příležitosti má souběžně s výše navrženými opatřeními význam sledovat i kvalitu výukového procesu. Za hypotetického předpokladu nekvalitního a nekompetentního výukového obsahu a formy má takováto aktivita spíše destruktivní a negativní dopady. Pravidelné hodnocení kvality výukového a výchovného procesu i kvality výstupů je též možné vnímat jako nutnou podmínku pro prosazení požadavku rovných příležitostí v rámci vzdělávacího procesu.
Součástí kvalitativních nároků na moderní vzdělávací proces je současně i vysoká míra otevřenosti institucí, které tento proces zajišťují – a to jak vůči oblastem hospodářské praxe, tak ve vztahu k zahraničí. V tomto kontextu můžeme hovořit o vytváření rovných podmínek pro učitele a další pedagogické pracovníky a ony projevy otevřenosti nabývají konkrétních podob například mezinárodních výměn, zahraničních stáží, možnostmi celoživotního vzdělávání učitelů, exkurze v podnicích a veřejných institucích apod. Do této skupiny též patří sdílení nejlepších zkušeností mezi jednotlivými školskými zařízeními a vytvoření platformy partnerství mezi nimi.
Vzdělávání jako nástroj sociálního začleňování
Resort školství vedle své primární funkce: poskytování kvalitního adekvátního vzdělání, současně implicitně doprovází nezanedbatelná sociální funkce – zajištění rovného přístupu ke vzdělávání pro všechny sociální skupiny a podpory sociální soudržnosti společnosti. Především mateřské a základní školy se podílejí na utváření základních návyků a hodnot dítěte, jeho přístupu k učení a vzdělávání se a též výrazně předurčují jeho schopnost účastnit se na dalších stupních vzdělávacího procesu. I z těchto důvodů je integrace žáků ze sociálně znevýhodněných rodin či geograficky vyloučených lokalit do školských a předškolních zařízení významným faktorem a předpokladem sociálně soudržné společnosti.
Většina sociálních opatření vztahujících se k začlenění sociálně vyloučených v oblasti školství je řešitelná a účinná právě na regionální úrovni, jež mají vůči příslušným institucím největší míru kompetencí.
V této souvislosti lze za možné nástroje prosazování vzdělání coby prostředku k sociálnímu začleňování považovat například: uskutečňování programů, zamezujících umísťování dětí ze sociálně slabých podmínek do zvláštních vzdělávacích institucí mimo základní školy; přirozenou integraci zvláštních a základních škol; realizaci programů, které motivují sociálně vyloučené rodiny ke vzdělávání jejich dětí; zlepšení a udržení dopravního spojení z geograficky vyloučených lokalit, navazující na čas vyučování; vytvoření specifického komunikačního a informačního prostředí mezi školami a rodiči, neformálním způsobem překonávajícího případné bariéry mezi stranami.
Jak mohou napomoci fondy EU?
Je zjevné, že role kohezní politiky a jejích nástrojů může a musí být v některých oblastech silnější než v jiných.
V oblasti efektivity školství může kohezní politika bezprostředně přispět k navýšení prostředků alokovaných do vzdělávání. Finanční intervence je však třeba zaměřit do oblastí, kde mohou relativně rychle přinést hmatatelné výsledky, aby nevzniklo riziko z hlediska udržitelnosti po ukončení finančních intervencí.
Oblast struktury je s kohezní politikou slučitelná v nejvyšší míře. Kohezní politiku mohou kraje využít jak pro podporu tvrdých projektů v oblasti infrastruktury školských zařízení a jejich vybavení, jehož zkvalitnění je důležitou součástí zlepšení výuky na českých především odborných školách, a jako takové patří mezi priority z hlediska zaměření prostředků kohezní politiky, tak pro rozvoj soft skills, tedy pro budování jak fyzických, tak lidských kapacit ve školství.
Z hlediska kvality je důležitá výrazná kvalitativní proměna pedagogů i škol. V této oblasti může kohezní politika podpořit vzdělávání pedagogů, partnerství se vzdělávacími institucemi v zahraničí a zejména s praxí.
Role kohezní politiky v oblasti sociálně-integrační funkci školství je viděna spíše jako marginální, a pro její rozvoj by měly být využívány především národní zdroje. Limitovaně zde lze však využít intervence z Evropského sociálního fondu.
Rovné příležitosti z pohledu přístupu na trh práce
Efektivita trhu práce je jedním ze základních faktorů determinujících konkurenceschopnost regionů a současně je předpokladem dlouhodobého hospodářského růstu. Pro efektivitu trhu práce jsou určující charakteristiky jeho nabídkové a poptávkové strany a jejich vzájemná kompatibilita. Klíčovými faktory, které určují konkurenceschopnost nabídkové strany trhu práce, jsou vzdělanostní struktura a mobilita pracovní síly. Důležité je vytvořit dovednostmi vybavenou a odborně připravenou pracovní sílu, která bude odpovídat potřebám trhu práce, podporovat kvalitu pracovních míst a celoživotní učení. U poptávkové strany je důležitá především míra produktivity práce v porovnání s náklady na práci a míra regulace pracovního trhu, neboť přílišná legislativní ochrana je zdrojem nízké flexibility trhu práce. Výsledkem kvalitativního i kvantitativního souladu mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce je pak trvale nízká míra nezaměstnanosti, bez strukturálních poruch (například v podobě vysoké dlouhodobé strukturální nezaměstnanosti, či nadměrně vysoké regionální či lokální nezaměstnanosti) i schopnost vytvářet a udržet kvalitativně hodnotná pracovní místa v perspektivních a mezinárodně konkurenceschopných odvětvích za adekvátní (vyspělé ekonomice odpovídající) mzdu. Fungující a udržitelný trh práce je tak též projevem respektování rovných příležitostí.
Pro trh práce v České republice jsou však charakteristické značné regionální rozdíly, přičemž hlavní město Praha dlouhodobě zaujímá vedoucí pozici v jednotlivých indikátorech efektivity trhu práce. Výraznost rozdílů v charakteristikách trhu práce mezi regiony je značná.
Můžeme registrovat jak pozitivní výsledky (hl. m. Praha, Středočeský kraj), tak smíšené výsledky některých krajů (třetí nejvyšší produktivita práce v zemi je vytvářena v Moravskoslezském kraji, který se však potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti a vůbec nejvyšším počtem nezaměstnaných osob v zemi), ale také jednoznačně negativní výsledky (nejnižší produktivita práce je dosahována v Karlovarském kraji, jež však čelí též vysoké míře nezaměstnanosti a dalším strukturálním poruchám). Z regionálního pohledu není trh práce v České republice rozhodně efektivní, byť celostátní průměrné charakteristiky nás řadí – především optikou vývoje míry nezaměstnanosti – do lepší evropské poloviny.
Z celkového pohledu na trh práce v České republice je dále zřetelné, že tento nabývá stále zřetelnějších charakteristických rysů trhu práce v EU, a je tak pravděpodobné, že bude v relativně krátké době čelit řadě kvantitativních i kvalitativních výzev. K těm prvním bude patřit potřeba existence a vytvoření dostatečného počtu pracovních míst pro starší populaci (nyní ve věkové hladině 55 – 64 let, jež se však v delším horizontu bude nepochybně prodlužovat); do druhé skupiny pak patří podstatné posílení flexibility jeho parametrů ve smyslu větší nabídky i poptávky po částečných, pohyblivých, časově omezených a dalších jinak pružných pracovních úvazcích, posílení flexibility ve smyslu respektování principů flexicurity na trhu práce, i zvýšení rezidenční mobility vyvolané procesy na trhu práce (v porovnání s již nyní výrazně vysokou mobilitou denního/ týdenního dojíždění za prací).
Rovné příležitosti, trh práce a Strategie Evropa 2020
Jedním z hlavních cílů stanovených v rámci Strategie Evropa 2020 je zlepšení fungování trhu práce, což samo o sobě poukazuje na důležitost této oblasti pro konkurenceschopnost. Strategie si klade za cíl vytvořit více a lepších pracovních míst, zvláště pro ženy, mladé a starší osoby, což bezprostředně koresponduje s úhlem pohledu zaujímaným rovnými příležitostmi. Účelem je zvýšit účast na trhu práce a vyrovnat nabídku a poptávku na trhu práce, především prostřednictvím mobility pracovních sil, modernizací pracovních trhů a posílením postavení občanů rozvojem jejich dovedností v průběhu celého života.
Konkrétním a hlavním cílem EU v oblasti trhu práce, schváleným Evropskou radou v roce 2010, je zvýšit míru zaměstnanosti populace ve věku 20 – 64 let minimálně na 75 %. Vláda České republiky tento cíl převzala a stanovila v Národním programu reforem České republiky 2011 národní cíle v oblasti zaměstnanosti k roku 2020 s ohledem na cíle Strategie Evropa 2020 následovně:
- zvýšení celkové míry zaměstnanosti osob ve věku 20 – 64 let na 75 %,
- zvýšení míry zaměstnanosti žen (20 – 64 let) na 65 %,
- zvýšení míry zaměstnanosti starších osob (55 – 64 let) na 55 %,
- snížení míry nezaměstnanosti mladých osob (15 – 24 let) o třetinu oproti roku 2010,
- snížení míry nezaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací (stupeň ISCED 0 -2) o čtvrtinu oproti roku 2010.
Hodnoty prvních dvou ukazatelů se v České republice za rok 2010 pohybovaly zhruba o 5 % níže než cílové hodnoty. Třetí ukazatel – míra zaměstnanosti starších osob – dosáhl v roce 2010 pouze 46,5 % oproti žádoucím 55 %, což poukazuje na vysokou nezaměstnanost osob v předdůchodovém věku. Vláda České republiky dále považuje za klíčové snížit nezaměstnanost mladých osob oproti roku 2010 o třetinu, tedy na zhruba 12 % (oproti 18,4 % v roce 2010). Stejně tak je třeba snížit nezaměstnanost osob s nízkou kvalifikací (stupeň ISCED 0 – 2) do roku 2020 o čtvrtinu, tedy zhruba na 19 % (oproti 25 % v roce 2010).
Česká republika učinila v posledních letech značný pokrok v oblasti zaměstnanosti a zefektivnění trhu práce. Ve srovnání s Evropskou unií patříme stále mezi země se spíše nižší nezaměstnaností. I přesto však stále existuje řada strukturálních problémů, jejichž důsledkem je vysoká nezaměstnanost žen, starších a mladých osob a osob s nízkou kvalifikací.
Problémem zůstává nedostatečná a nepružná kvalifikace pracovní síly, která neodpovídá současným potřebám pracovního trhu a vývoji ekonomiky. Struktuře zaměstnanosti v České republice dominuje nadprůměrně vysoký podíl pracovníků ve zpracovatelském průmyslu s nadprůměrně vysokou četností středoškolského vzdělání (ve značné míře bez maturity – tedy vyučených). Přestože se obě tyto veličiny trendově přibližují průměru v EU, je český pracovní trh v tomto ohledu atypický. S ohledem na potřeby naší ekonomiky (zmiňované v jiných pilířích) je trh práce těmito svými parametry dlouhodobě nevyhovující.
Navíc zde ve velmi vysokém rozsahu můžeme pozorovat jakousi kvalifikační strnulost, kdy ze strany pracovníků neexistuje ochota měnit obor svého pracovního působení a přizpůsobovat svou kvalifikaci požadavkům trhu práce. Tato limitující představa může být velkou překážkou pro naplnění cílů strategie Evropa 2020 týkajících se zaměstnanosti starších pracovníků. Je zapotřebí vytvořit prostředí, v němž je každý rekvalifikovatelný a přizpůsobitelný na jiné profese, odpovídající věku, zdravotnímu stavu apod. Tato kvalifikační strnulost ostře kontrastuje například s pracovním trhem v USA, kde radikální změna profese, doprovázená patřičným školením a studiem a mnohdy spojená s výraznou rezidenční mobilitou, je poměrně častý jev.
Z těchto charakteristik vyplývá, že další nedostatky, se kterým se český pracovní trh potýká, jsou nízká rezidenční mobilita pracovníků a nízký věk odchodu do důchodu. Nízká rezidenční mobilita práce je způsobená zejména nepružným trhem s bydlením a neochotou stěhovat se za prací, naproti tomu denní dojížďka za prací z místa bydliště je v České republice relativně vysoká.
Hrozbou pro český pracovní trh je také nízký zájem mladých lidí o technické a přírodovědné obory, což může znamenat závislost na dovozu kvalifikované pracovní síly. Rostoucí potřeba zastoupení zahraniční pracovní síly na českém trhu souvisí také s demografickým vývojem, který si vyžádá vyšší intenzitu tzv. „politiky chytré migrace“, jež speciálně v České republice naráží na značné institucionální překážky. Výsledkem politiky chytré migrace by měl být cílený příliv pracovní síly ze zahraničí především v podobě kompetentních a vzdělaných specialistů – zejména ve výzkumu, vývoji a inovativním podnikání.
Tato politika by měla souviset i s tím, že ambicí vysokých škol a univerzit by se mělo stát být mezinárodním centrem, vytvářející reprezentativní nabídku talentovaných domácích i zahraničních studentů pro perspektivní obory. Velkou překážku zde však představuje praktická činnost resortu vnitra, jejímž dosavadním výsledkem a efektem je pravý opak. Ta vytváří nesmyslné procedurální bariéry pro pobyt těchto lidí u nás a současně není schopna z místního trhu práce vytěsnit osoby zde opravdu nežádoucí, pohybující se na pomezí šedé a černé ekonomiky a trh práce velmi negativně ovlivňující.
Tím se dostáváme k poslednímu z hlavních problémů pracovního trhu v České republice, kterým je výskyt „práce na černo“, tj. fakt, že řada pracovních aktivit není adekvátně kryta smlouvou, peněžní toky z nich plynoucí nejsou zdaněné a dochází k vyhýbání se sociálnímu a penzijnímu zákonodárství a v neposlední řadě dochází i ke zkreslování statistik trhu práce (například nezaměstnanost či výše průměrné mzdy). Tato praxe činí v řadě sektorů trh práce v České republice méně kultivovaný a transparentní.
Rovné příležitosti, trh práce a motivační charakteristiky
Výrazný vliv na trh práce má také nastavení obecného daňového a sociálního systému. Daňový systém nejenže zásadně ovlivňuje náklady práce a tedy i ochotu zaměstnavatelů přijímat nové pracovníky, ale také může do určité míry motivovat k žádoucímu chování na trhu práce (například daňové slevy při zaměstnávání zdravotně postižených). Samotné daňové zatížení práce je v České republice sice jedno z nejnižších v EU, relativní výše nepřímých nákladů práce (především sociálního pojištění) je však v České republice – společně s Francií – vůbec nejvyšší v celé EU a představuje i do budoucna významnou překážku konkurenceschopnosti. Ambicí státu by mělo být, aby samotná mzda byla dostatečně vysoká, a nikoliv aby zaměstnavatele zatěžovaly především další složky nákladů práce . Dalším aspektem ovlivňujícím trh práce je nastavení sociálního systému, jehož aktuální podoba v České republice umožňuje zneužívání ze strany příjemců podpory, a nepůsobí tedy jako motivační faktor pro aktivní participaci na trhu práce.
Podle Národního programu reforem České republiky 2011 existuje několik oblastí, jejichž důsledkem jsou výše zmíněné neefektivity na pracovním trhu:
- existující sociální a kulturní normy (např. neochota stěhovat se za prací a nedůvěra v cizince),
- nevyhovující systém vzdělávání a přípravy na budoucí povolání,
- nevhodný způsob odměňování,
- diskriminace na trhu práce,
- malý zájem ekonomicky aktivního obyvatelstva o další profesní vzdělávání.
Národní program reforem předpokládá výraznější zvýšení zaměstnanosti až v druhé polovině dekády, zatímco pro prvních pár let bude charakteristická spíše stagnace či pozvolný růst míry zaměstnanosti způsobený nutností zajistit větší soulad mezi nabídkou volných míst a odpovídající kvalifikací uchazečů o zaměstnání.
Typy opatření pro posílení rovných příležitostí v oblasti trhu práce
Rovné příležitosti a podpora menšinových skupin jsou založeny na principu nediskriminace. Konkrétně se jedná o rovné příležitosti na trhu práce pro ženy ve srovnání s muži a dále podpora menšinových skupin, např. národnostních menšin či osob se zdravotním postižením apod.
Národní program reforem k této problematice přistupuje komplexně v rámci sociální politiky, přičemž všechny kroky jsou prováděny s ohledem na cíle politiky zaměstnanosti a udržitelnost veřejných financí. Snahou reformních kroků je podporovat všechny osoby, které mají zájem vstoupit na pracovní trh, především rodiče s malými dětmi, mladé lidi a seniory. Proto je třeba odstraňovat bariéry, které brání naplnění tohoto zájmu. Důležitou úlohu v této oblasti hraje i aktivní politika zaměstnanosti, která prostřednictvím svých nástrojů může nerovnosti na trhu práce zmírňovat.
V České republice míra zaměstnanosti žen dlouhodobě zaostává za mírou zaměstnanosti mužů, což je způsobeno péčí žen o rodinu a dřívějším odchodem do důchodu oproti mužům. Mezi kraji je nejvyšší míra zaměstnanosti žen v hlavním městě Praze a dále i v Karlovarském kraji. Naopak problém najít pracovní uplatnění mají ženy v Ústeckém, Moravskoslezském a Libereckém kraji, tedy v převážně průmyslově zaměřených regionech.
Zde je důležité dodat, že veškerá intervenční opatření v této oblasti by měla být prováděna na základě aktivity příslušné vyloučené skupiny. Nemůže jít o jakýsi „úplatek za mlčení“, ale skutečně o umožnění příslušné skupině občanů dosáhnout na rovné postavení na pracovním trhu.
Typy opatření pro dosažení žádoucího cíle by mohly být následující: Zvyšování informovanosti o situaci na regionálním trhu práce jak na nabídkové, tak i poptávkové straně trhu práce hraje taktéž důležitou roli při zvyšování efektivity a flexibility trhu – proto zvýšená dostupnost těchto informací může být možným návrhem; zajištění dopravní dostupnosti pro uchazeče o zaměstnání z odlehlých lokalit kraje; rozvoj programů individuálního pracovního poradenství; vyhodnocení typu pracovních smluv a možností flexibility pracovní doby.
Kvalita pracovní síly je úzce spjata s aktuálními požadavky trhu práce. Žádoucím stavem je, aby nabídková strana trhu práce kvalitativně odpovídala neustále se měnící poptávkové straně práce. Z tohoto důvodu hraje důležitou úlohu při zvyšování kvality pracovní síly aktivní politika zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti (APZ) se soustředí především na znevýhodněné či problémové skupiny uchazečů o práci a v tomto ohledu výrazně přispívá ke snižování celkové nezaměstnanosti nebo zvýšení zaměstnanosti v regionech.
Aktivní politika zaměstnanosti na jednotlivých úřadech práce vychází z analýzy trhu práce v jednotlivých krajích a okresech a respektuje naplňování cílů aktivní politiky zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí pro daný rok. Nástroji aktivní politiky zaměstnanosti jsou rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, příspěvek na zapracování a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. V porovnání s pasivní politikou zaměstnanosti, která spočívá v poskytování dávek v nezaměstnanosti zajišťujícím hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, působí APZ změny u žadatelů o práci i u zaměstnavatelů a směřuje k trvalému umístění uchazečů na trhu práce.
Do budoucna je důležité nejen rozšiřovat a zkvalitňovat spektrum služeb aktivní politiky zaměstnanosti, ale dokonce uvažovat o podmínění vyplácení dávek účastí na APZ, například zacílení rekvalifikačních programů na reálnou poptávku po pracovních silách na místním trhu práce; zavádění opatření zvyšujících odpovědnost účastníků rekvalifikací za jejich úspěšnost (např. složením motivačního poplatku, který bude vrácen při minimálně 90 % docházce na kurz); sledování úspěšnosti umístění uchazečů po skončení rekvalifikace; rozšíření nabídky veřejně prospěšných prací.
Z užšího pohledu vytváření rovných příležitostí na trhu práce v pojetí politik EU je především důležité sledovat tyto oblasti:
- existenci dostatečných kapacit chráněných dílen a stacionářů pro zdravotně a duševně handicapované;
- podpora projektů na slučitelnost rodiny a zaměstnání,
- podpora zaměstnávání na částečný úvazek,
- rozšíření nabídky péče o děti prostřednictvím rozvoje a podpory zařízení pečující o děti,
- podpora vzniku podnikových školek jako opatření pro integraci matek po mateřské dovolené zpět na pracovní trh,
- podpora zaměstnávání osob nad 55 let věku modelově například ve veřejné sféře a v adekvátních pozicích v soukromém sektoru – podnikatelském i neziskovém,
- sledování míry zaměstnanosti menšinových skupin a rovnováhy mezi muži a ženami,
- zřízení informačního centra pro cizince a příslušníky národnostních menšin.
Jak mohou napomoci fondy EU?
Podpora efektivity trhu práce z kohezní politiky by měla představovat vysokou prioritu, která na rozdíl od investičně náročných oblastí jako je např. infrastruktura nemusí být nadměrně finančně nákladná. Jak výčet problémových oblastí naznačil, řada z problémů v oblasti efektivity trhu práce má spíše institucionální, procedurální či legislativní charakter (přijetí rozhodnutí, zákona, zavedení procedury, pracovního postupu, změna charakteru fungování instituce) a výčet opatření podpůrného, ne-li investičního charakteru zde může být relativně nízký. S relativně malými finančními částkami se v této oblasti dá dosáhnout velmi podstatných systémových změn, avšak pouze za podmínky, že budou zaměřeny na správné věci.
Přímé intervence v podobě finanční podpory ze strany kohezní politiky by se měly zaměřit (za předpokladu, že budou provedeny nutné institucionální a legislativní změny) na naplnění podpůrných programů typu rekvalifikace, řízení pracovních aktivit při využívání nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, realizace opatření v rámci prosazování rovných podmínek na trhu práce, rozvoj principu flexicurity a vytváření programů adaptace na nové podmínky pro starší pracovníky. Pokud se takto dobře míněné aktivity skutečně naplní, mělo by to přinést významnou proměnu podmínek trhu práce. Je zde však velké riziko, neboť se jedná především o projekty „měkké“ povahy, že finanční prostředky na tuto oblast mohou být buď neefektivně vynaloženy (v případě slabé přípravy), anebo zcela zneužity (možnost kontroly zde je obtížnější a efekty se projeví až s časovým zpožděním).
Text vychází z praktických zkušeností a získaných poznatků autora při zpracování textů strategie a modelu konkurenceschopnosti České republiky a jejích regionů
Převzato z Měsíčníku EU aktualit vydávaném EU Office České spořitelny, a. s.
