Součást aktualizované a rozšířené brožury "Pravidla pro volný pohyb služeb a svobodu usazování v EU", která je zaměřená na problematiku svobody usazování, resp. podnikání v jiné členské zemi Evropské unie. V rámci tohoto tématu se dokument zabývá právními formami podnikání podle práva Společenství. Dále jsou uvedeny informace o jednotlivých členských zemích, pokud jde o založení společnosti, základní daňové sazby a náklady na pracovní sílu.
3. Svoboda usazování v jiné členské zemi
3.1 Podnikání v jiné zemi
Integrační snahy na úrovni Evropské unie i Evropského hospodářského prostoru odstranily mnohé překážky, které omezovaly možnosti pohybu podnikatelů a jejich aktivit v rámci Evropy. Jiné překážky stále zůstávají. Některé z těchto bariér jsou samozřejmé a přirozené – podnikatel se při přenášení své činnosti do jiných zemí musí zpravidla vypořádat s jazykovými překážkami, náročné může být i překonávání kulturních odlišností či stereotypních předsudků. Vedle toho existují stále i rozdíly v právní úpravě podnikání v jednotlivých zemí, liší se i daňové systémy i regulace pracovního trhu.
Jedním z nástrojů, byť zatím nepříliš využívaným, kterými právo Evropských společenství usnadňuje podnikání napříč hranicemi v Evropě, je možnost vytváření podnikatelských forem na základě práva Společenství, které je nadřazené národním úpravám. V této oblasti k již dlouho existujícímu evropskému hospodářskému zájmovému sdružení přibyly v nedávné době také evropská akciová společnost a evropská družstevní společnost.
V této části publikace se nejprve stručně zastavíme u zmiňovaných „evropských“ právních forem pro mezinárodní podnikání, a následně se zaměříme na stručné srovnání podmínek podnikání v jednotlivých členských státech EU. Shrneme postupy založení společnosti s ručením omezeným či jejího blízkého ekvivalentu, přineseme přehled základních daňových sazeb a také informace o nákladech na pracovní sílu (povinné odvody a výše minimální mzdy). Podrobnější monografie o jednotlivých zemích jsou součástí rozšířené elektronické verze této publikace.
3.1.1 Právní formy podnikání podle práva Společenství
Evropské hospodářské zájmové sdružení
Evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS) bylo jako právní forma vytvořeno již v 80. letech s cílem podporovat hospodářskou spolupráci, zvláště mezi malými a středními podniky (členové sdružení nemohou mít více než 500 zaměstnanců). Členové EHZS mohou propojit některé své ekonomické aktivit s aktivitami ostatních členů při zachování ekonomické a právní nezávislosti. EHZS může být právním rámcem koordinace a organizace aktivit členů, ale také může vlastním jménem vstupovat do smluvních vztahů. Evropské hospodářské zájmové sdružení je svojí podstatou právnickou osobou s neomezeným ručením. K založení sdružení jsou potřeba alespoň 2 zakladatelé z různých členských států EU.
Evropská akciová společnost
Mnohem čerstvějším počinem je druhá forma podnikání postavená na právu Evropského společenství – Evropská akciová společnost, zpravidla označovaná latinsky jako Societas Europaea (SE). Nařízení Rady ES o statutu evropské společnosti (ES/2157/2001) bylo sice přijato již v roce 2001, avšak jeho implementace do národních legislativ byla dokončena až v roce 2004 a první SE začaly vznikat teprve během roku 2006.
Kapitál SE je rozvržen na akcie, musí činit minimálně 120 000 EUR a musí být zcela splacen. Vznik SE je omezen na jeden z pěti možných způsobů, kterými jsou:
- fúze alespoň dvou akciových společností z různých států EU;
- proces, kdy dvě nebo více kapitálových společností z různých států EU vytvoří SE jako svoji holdingovou společnost;
- proces, kdy dvě nebo více libovolných společností z různých států EU vytvoří společnost dceřinou SE společnost;
- změna právní formy (za podmínky, že stávající akciová společnost má alespoň 2 roky pobočku nebo dceřinou společnost v jiném státě EU)
- skutečnost, že existující SE může libovolně zakládat jiné SE jako své dceřinné společnosti.
Společnost může být založena se strukturou vedení společnosti v podobě monistické (správní rada, jak je obvyklé v anglosaských zemích) nebo dualistické (představenstvo a dozorčí rada, jak odpovídá kontinentální právní tradici). SE může libovolně přesouvat své sídlo v rámci EU (bez nutnosti její likvidace v zemi vzniku), tímto způsobem si může vybrat vhodné daňové, právní či podnikatelské prostředí. Další výhodou je např. i využití smluv o ochraně investic, které se na „domácí“ společnosti nevztahují.
Evropská družstevní společnost
Evropská družstevní společnost (Societas Cooperativa Europaea – SCE) je zatím poslední formou obchodní společnosti, ustanovenou na nařízení Rady (ES) č. 1435/2003. Podle tohoto nařízení je základním účelem této družstevní společnosti „uspokojování potřeb jejích členů nebo rozvoj jejich hospodářských a sociálních činností, zejména uzavíráním smluv se členy na dodávky zboží či poskytování služeb nebo na provedení prací takového druhu, který SCE provádí nebo obstarává. Účelem SCE může být rovněž uspokojování potřeb jejích členů výše uvedeným způsobem prostřednictvím podpory jejich účasti na hospodářských činnostech v jedné nebo více SCE nebo vnitrostátních družstvech. SCE může svou činnost vykonávat prostřednictvím dceřiné společnosti.“1
Evropská družstevní společnost může být založena alespoň pěti subjekty z alespoň dvou různých členských států nebo může vzniknout fůzí alespoň dvou družstev z různých členských států, případně přeměnou družstva, které má po dobu alespoň dvou let provozovnu nebo dceřinou společnost v jiném členském státu. Minimální kapitál je stanoven ve výši 30.000 EUR. Podobně jako u SE i zde může být zvolena jak monistická, tak dualistická organizační struktura.
| Česky | Evropské hospodářské zájmové sdružení | Evropská akciová společnost | Evropská družstevní společnost |
|---|---|---|---|
| Latinsky | Societas Europaea (SE) | Societas Cooperativa Europaea (SCE) | |
| Anglicky | European economic interest grouping | European company | European cooperative society |
| Bulharsky | Европейско обединение по икономически интереси | Европейска компания | Европейско кооперативно дружество |
| Dánsky | Europæiske økonomiske firmagruppe | Europæisk aktieselskab | Europæisk andelsselskab |
| Estonsky | Euroopa majandushuviühing | Euroopa ettevõte | Euroopa ühistu |
| Finsky | Eurooppalainen taloudellinen etuyhtymä | Eurooppayhtiö | Eurooppaosuuskunnan |
| Francouzsky | Groupement européen d'intérêt economique | Société européenne | Société coopérative européenne |
| Italsky | Gruppo Europeo di Interesse Economico | Società Europea | Società cooperativa europea |
| Litevsky | Europos ekonominių interesų grupė | Europos bendrovė | Europos kooperatinės bendrovės |
| Lotyšsky | Eiropas ekonomisko interešu grupējums | Eiropas sabiedrība | Eiropas Kooperatīvās sabiedrības |
| Maďarsky | Európai gazdasági egyesülés | Európai részvénytársaság | Európai szövetkezet |
| Maltsky | Raggruppament ta' Interess Ekonomiku Ewropew | Soċjetà Ewropea | Soċjetà Kooperattiva Ewropea |
| Německy | Europäische wirtschaftliche Interessenvereinigung | Europäische Gesellschaft | Europäischen Genossenschaft |
| Nizozemsky/Vlámsky | Europees economisch samenwerkingsverband | Europese vennootschap | Europese coöperatieve vennootschap |
| Polsky | Europejskie zgrupowanie interesów gospodarczych | Spółka europejska | Spółdzielnia Europejska |
| Portugalsky | Agrupamento Europeu de Interesse Económico | Sociedade europeia | Sociedade Cooperativa Europeia |
| Rumunsky | Gruparea Europeana de Interes Economic | Societatea Europeana pe actiuni | Societatea Cooperativa Europeana |
| Řecky | Ευρωπαϊκός όμιλος οικονομικού σκοπού | Ευρωπαϊκή εταιρεία | Ευρωπαϊκή συνεταιριστική εταιρεία |
| Slovensky | Európske ekonomické záujmové združenie | Európska spoločnosť | Európske družstvo |
| Slovinsky | Evropsko gospodarsko interesno združenje | Evropska družba | Evropske zadruge |
| Španělsky | Agrupación Europea de Interés Económico | Sociedad europea | Sociedad cooperativa europea |
| Švédsky | Europeiska ekonomiska intressegrupperingar | Europeiskt bolag | Europeisk kooperativ förening |
3.2 Informace o jednotlivých členských zemích
3.2.1 Založení společnosti
V České republice je nejoblíbenějším typem společnosti společnost s ručením omezeným. Kapitálovou společnost postavenou na více méně stejných principech jako české s. r. o. znají právní řády všech členských zemí EU. V některých případech je fungování společnosti upraveno takřka totožně, ale např. v zemích anglosaské právní tradice (Velká Británie, Irsko, Malta, Kypr) jsou větší odlišnosti . Přesto lze provést srovnání.
Základní kapitál se zpravidla pohybuje mezi několika tisíci až několika desetitisíci eur, největší kapitálovou náročnost má založení s. r. o. v Rakousku, Německu či Slovinsku, naopak výrazně menší kapitál je třeba např. v pobaltských státech, Rumunsku nebo na Maltě. Ve Velké Británii, na Kypru, v Irsku, a také ve Francii není minimální limit kapitálu stanoven a teoreticky lze založit společnost se základním kapitálem ve výši jediného eura či libry. V praxi se však s takovými společnostmi nesetkáváme, neboť společnost s ručením omezeným bez významného kapitálu má pochopitelně problémy se svojí důvěryhodností v podnikatelském životě, např. při získávání úvěru apod.
Výše nutného kapitálu však není jediným úskalím při zakládání společnosti. Mnohem obávanější je často samotný byrokratický proces spojený se zrodem nové společnosti. Světová banka prozkoumala podrobně nutné administrativní kroky v jednotlivých zemích z hlediska jejich trvání a také nákladů s nimi spojených. Založení s. r. o. v EU vyžaduje od 3 do 15 kroků, které si vyžádají týden až dva měsíce času. Přestože informace o založení společnosti se musí v každé zemi dostat k podobnému počtu úřadů (obchodní rejstřík, daňový úřad, statistický úřad, instituce sociálního zabezpečení atd.), zásadní rozdíl je v tom, jak tyto úřady komunikují mezi sebou. V severských zemích postačují pouhé tři až čtyři úkony k založení společnosti, podnikatel zde kontaktuje jedinou státní instituci (i prostřednictvím Internetu) a ta již informuje všechny ostatní. V Dánsku se to navíc obejde i bez jakýchkoliv poplatků. Velmi levné je také založení s. r. o. např. v Irsku.
Na opačném konci spektra byrokratické náročnosti se nalézá Česká republika, spolu s ní pak Polsko, Španělsko a Řecko. Následující tabulka přináší přehled procesu zakládání společnosti s ručením omezeným nebo jejího nejbližšího ekvivalentu v jednotlivých zemích EU. Uvedené náklady uvádějí nejnižší nutné náklady spojené se vznikem společnosti bez daní z přidané hodnoty. Popis jednotlivých kroků je k dispozici v rozšířené elektronické verzi publikace.
| Země | Minimální kapitál (EUR) | Počet kroků | Délka procesu založení (Dny) | Náklady (EUR) |
|---|---|---|---|---|
| Belgie | 6.200 | 3 | 4 | 1.400 |
| Bulharsko a) | 2.556 | 9 | 28 | 195 |
| Dánsko a) | 16.760 | 4 | 6 | 0 |
| Estonsko a) | 2.556 | 6 | 6 | 192 |
| Finsko | 2.500 | 3 | 14 | 330 |
| Francie | – b) | 5 | 7 | 310 |
| Irsko | – b) | 4 | 8 | 100 |
| Itálie c) | 10.000 | 9 | 13 | 4.690 |
| Kypr | – b) | 3 | cca 2 týdny | 620 |
| Litva a) | 2.896 | 7 | 26 | 190 |
| Lotyšsko a) | 2.845 | 5 | 16 | 195 |
| Lucembursko c) | 12.400 | 7 | 628 | |
| Maďarsko a) | 2.108 | 6 | 20 | 1.850 |
| Malta c) | 1.165 | 5 | 3 | |
| Německo | 25.000 | 9 | 16 | 250 |
| Nizozemsko | 18.000 | 6 | 10 | 2.052 |
| Polsko a) | 14.956 | 10 | 31 | 910 |
| Portugalsko | 5.000 | 7 | 5 | 530 |
| Rakousko | 35.000 | 8 | 30 | 1.300 |
| Rumunsko a) | 56,5 | 6 | 14 | 124 |
| Řecko | 18.000 | 15 | 38 | 2.220 |
| Slovensko a) | 6.594 | 9 | 25 | 385 |
| Slovinsko | 25.000 | 9 | 58 | 800 |
| Španělsko | 3.005 | 10 | 40 | 1.081 |
| Švédsko a) | 10.690 | 3 | 15 | 213 |
| Velká Británie a) | – b) | 6 | 12 | 216 |
| ČR a) | 6.715 | 10 | 20 | 1.080 |
Zdroje informací: Světová banka – Doingbusiness.org, http://www.guichet.public.lu/fr/entreprises/index.html, GlobalMoney.com, http://www.mfsa.com.mt/, Mydeltaquest.com, Euro Info Centrum Kypr, Department of the Registrar of Companies and Official Receiver – Kypr
Poznámky:
- U zemí, které nejsou členy eurozóny, je proveden přepočet z národních měn na základě kursu udávaného http://www.xe.com k 15.8.2008.
- Minimální kapitál není stanoven, v případě Kypru je běžný základní kapitál ve výši min. cca 1.000 EUR.
- Tyto země (Kypr, Lucembursko, Malta) nezkoumala systematická studie Světové banky, údaje zde uvedené tedy vznikly na základě jiné metodologie a z části nejsou k dispozici.
3.2.2 Základní daňové sazby
Rozšíření podnikatelské činnosti do dalších zemí zpravidla znamená nutnost vypořádat se s místními daňovými povinnostmi.
Daňový rezident (tedy právnická osoba, která má v zemi sídlo, nebo fyzická osoba, která v zemi pobývá alespoň 183 dní v roce) má většinou povinnost zdanit veškeré své příjmy podle daňových předpisů země, jíž je rezidentem (daně zaplacené jinde se v případě existence smluv o zamezení dvojího zdanění započítávají). Daňový nerezident pak zpravidla odvádí daně pouze z příjmů pocházejících z dané země.
Kde jsou v Evropě daňové ráje? a kde si naopak podnikatelé musejí sahat na berním úřadě hlouběji do kapsy?
Za daňový ráj se dlouho považoval Kypr. Se vstupem do EU se tohoto postavení musel vzdát a přistoupit na minimální evropské standardy zdanění. Daňové zvýhodnění zahraničních společností tak sice skončilo v roce 2004, nicméně snaha přilákat zahraniční společnosti na Kypr zůstává. Kypr sám se již neoznačuje za daňový ráj, ale za zemi daňových pobídek. Mimo Kypru si značný kredit vydobyla i slovenská daňová reforma s ambiciózním projektem rovné 19% daně. Kromě výše zmíněných zemí existují velmi nízké daňové sazby daně z příjmu právnických osob v Bulharsku, Irsku, Litvě nebo Lotyšsku.
Podívejme se blíže na jednotlivé daně.
V celé EU je zavedena daň z přidané hodnoty (DPH), a to bez ohledu na rozdílná označení (např. v Německu se nazývá daní z obratu). Základní sazba musí podle pravidel EU dosahovat minimálně 15 % s tím, že jsou přípustné snížené sazby na vybrané okruhy zboží a služeb. Nejvyšší DPH se odvádí v Dánsku, kde existuje jediná sazba ve výši 25 %. Ve stejné či obdobné výši se pohybuje základní sazba ve Švédsku, Finsku nebo Polsku, zde však existují i další snížené sazby. Jedinou další zemí, kde je v současné době jediná sazba DPH je již zmíněné Slovensko. V dalších státech jsou běžně dvě nebo tři sazby, v Lucembursku jsou sazby čtyři. Nejnižší DPH (15%) je na Kypru a v Lucembursku, 16 % podnikatelé odvádějí v základní sazbě ve Španělsku.
Osoby samostatně výdělečně činné, tedy např. podnikateléživnostníci, odvádějí v jednotlivých zemích daň z příjmu fyzických osob či její místní obdobu. Tato daň je zpravidla, podobně jako v ČR, postavena na principu progresivního zdanění s několika daňovými pásmy a sazbami. Rekord v počtu daňových pásem drží Lucembursko se 17 pásmy a sazbami odstupňovanými po 2 %. Naopak rovnou daň zavedly pobaltské země, Bulharsko, Rumunsko a Slovensko. Srovnání mezi jednotlivými zeměmi je v určitém smyslu poněkud obtížné. Například v Dánsku je systém zdravotní péče plně hrazen z výnosů daně z příjmů, sazby daně jsou poměrně vysoké, avšak zde naopak neexistují žádné odvody na zdravotní pojištění. Obdobně je tomu v případě Nizozemska, kde daň z příjmu ukrývá i odvody na národní sociální zabezpečení.
Daň z příjmů společností je zpravidla ve formě rovné daně, určitá daňová pásma mají zavedeny pouze Francie, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Velká Británie. Při splnění určitých podmínek také Belgie.
Daňové systémy jednotlivých zemí jsou podrobněji rozebrány v rozšířené elektronické verzi publikace.
Přehled sazeb základních daní přináší následující tabulka.
| Země | Sazby základních daní (%) a) | ||
|---|---|---|---|
| DPH | DPFO | DPPO | |
| Belgie | 21 / 12 / 6 | 25 – 50 | 33,99 |
| Bulharsko | 20 / 7 | 10 | 10 |
| Dánsko | 25 | 30,48 – 40,0 | 25 |
| Estonsko | 18 / 5 | 21 | 21 |
| Finsko | 22 / 17 / 8 | 25 – 52,5 | 26 |
| Francie | 19,6 / 5,5 / 2,1 | 5,5 – 40 | 15 – 33,33 |
| Irsko | 21 / 13,5 / 5,2 | 20 – 43 | 12,5 |
| Itálie | 20 / 10 / 4 | 23 – 43 | 31,4 |
| Kypr | 15 / 8 / 5 | 20 – 30 | 10 |
| Litva | 18 / 9 / 5 | 24 | 15 |
| Lotyšsko | 18 / 5 | 25 | 15 |
| Lucembursko | 15 / 12 / 6 / 3 | 8 – 38 | 23,1 |
| Maďarsko | 20 / 5 | 18 – 36 | 16 |
| Malta | 18 / 5 | 15 – 30 | 35 |
| Německo | 19 / 7 | 15 – 45 | 19,825 – 32,825 |
| Nizozemsko | 19 / 6 | 33,65 – 52 | 20 – 25,5 |
| Polsko | 22 / 7 / 3 | 19 – 40 | 19 |
| Portugalsko | 21 / 12 / 5 | 10,5 – 42 | 26,5 |
| Rakousko | 20 / 10 | 38,33 – 50 | 25 |
| Rumunsko | 19 / 9 | 16 | 16 |
| Řecko | 19 / 9 / 4,5 | 27 – 40 | 25 |
| Slovensko | 19 | 19 | 19 |
| Slovinsko | 20 / 8,5 | 16 – 41 | 22 |
| Španělsko | 16 / 7 / 4 | 24 – 45 | 25 – 30 |
| Švédsko | 25 / 12 / 6 | 31,6 – 56,6 a) | 28 |
| Velká Británie | 17,5 / 5 | 20 – 40 | 21 – 28 |
| ČR | 19 / 9 | 15 | 21 |
Zdroj: Kesti, J. et al. European Tax Handbook 2008. IBFD: Amsterdam, 2008. ISBN 978-90-8722-031-0.
Poznámky:
a) V případě daně z přidané hodnoty (DPH) je na prvním místě uvedena základní sazba a následně případné snížené sazby. V řadě zemí existují služby či komodity nepodléhající DPH, legislativně je toto řešeno v některých případech nulovou sazbou daně, v jiných vynětím z povinnosti odvádět DPH. Případné nulové sazby zde nejsou uváděny.
Sazby DPFO představují základní sazby místní varianty daně z příjmu fyzický osob, a to pro příjmy z podnikání či závislé činnosti. Nejsou uvažovány zvláštní sazby, které se v jednotlivých zemích týkají např. úroků, dividend apod., uvažovány nejsou ani odčitatelné položky. Rozmezí naznačuje progresivní systém zdanění, uvedena je pouze nejnižší nenulová a nejvyšší možná sazba. Pokud v zemi existuje více daní uvalených na stejný příjem (např. státní a místní), je uvedena reálná výše zdanění příjmu.
Sazby DPPO představují základní sazbu místní varianty daně z příjmů právnických osob. Nejsou uvažovány zvláštní sazby, které se v jednotlivých zemích týkají např. úroků, dividend apod., uvažovány nejsou ani odčitatelné položky či daňové úlevy a pobídky. Rozmezí naznačuje progresivní systém zdanění, uvedena je pouze nejnižší nenulová a nejvyšší možná sazba. Pokud v zemi existuje více daní uvalených na stejný příjem (např. státní a místní), je uvedena reálná výše zdanění příjmu.
3.2.3 Náklady na pracovní sílu
Podnikání v zahraničí s sebou nese zpravidla nutnost najmout si zaměstnance. Český podnikatel, který bude zaměstnávat osoby v zahraničí, je povinen řídit se místním právem týkajícím se pracovních vztahů, mezd i odvodů. Jaké mzdy je tedy nutné platit dělníkům ve Francii či zaměstnancům na Kypru? a jaké další náklady ve formě nejrůznějších odvodů s sebou nese výplata mzdy v jednotlivých zemích?
Minimální mzda je zákonem stanovena ve většině členských států EU. Pokud jde o srovnání extrémních hodnot, tak lucemburská minimální mzda je více než čtrnáctkrát vyšší než minimální mzda v Bulharsku.
V pěti zemích není minimální mzda státem stanovena. Neznamená to však, že by bylo možné vyplácet libovolně nízkou mzdu. Výše minimální mzdy je v těchto případech stanovena kolektivními smlouvami různě pro různá odvětví, a navíc pracovní právo obsahuje obecná ustanovení o spravedlivé mzdě nebo mzdě obvyklé.
Zaměstnavatele vedle samotné mzdy zajímají i další mzdové náklady, které s výplatou mezd souvisejí. Jde o povinné dávky, které zaměstnavatel buď hradí nad rámec hrubých mezd, nebo je na něj přenesena povinnost srážet část hrubé mzdy zaměstnancům a odvádět ji příslušným institucím. Toto platí ve všech členských státech EU. V případě odvodů zaměstnance je jediné Estonsko od těchto odvodů osvobozeno, poplatníkem všech odvodů je zde tedy zaměstnavatel, zaměstnancům je zde strhávána pouze daň z příjmu. Mezi další země s nízkou mírou odvodů sociálního zabezpečení ze strany zaměstnance patří Litva, Švédsko nebo Irsko.
Systém odvodů je v každé zemi různě složitý, Česká republika však patří spíše do skupiny zemí s přehlednějším systémem. Kandidátem na označení země s nejsložitějším systémem odvodů ze mzdy je jednoznačně Francie, kde zaměstnavatel odvádí příspěvky na sociální zabezpečení rozdělené do více než 10 různých sazeb, týkajících se různých části mzdy. Mimo to zde existují další daně ze mzdy, které například ukládají zaměstnavateli povinnost investovat určitou část mezd do bytové výstavby či odborného výcviku zaměstnanců.
Systémy odvodů ze mzdy v jednotlivých zemí jsou podrobněji rozebrány v rozšířené elektronické verzi publikace.
Přehled minimálních mezd a celkových sazeb odvodů z mezd přináší následující tabulka.
| Země | Minimální mzda (EUR) | Odvody zaměstnavatel (%) | Odvody zaměstnanec (%) |
|---|---|---|---|
| Belgie | 1.284 | 32,38 | 13,07 |
| Bulharsko | 112,5 | 22,025 – 22,725 | 11,375 |
| Dánsko | – | 22 EUR a) | 8 |
| Estonsko | 278 | 33,3 | 0 |
| Finsko | – | 18,58 – 20,78 | 10,65 – 11,75 |
| Francie | 1.321 | 51,95 b) | 28,90 b) |
| Irsko | 1.499,33 | 8,5 – 10,75 | 6 |
| Itálie | – | 40 – 45 | 8,89 – 9,19 |
| Kypr | 789 | 8 | 6,3 |
| Litva | 231,7 | 30,7 | 3 |
| Lotyšsko | 227,7 | 24,09 | 9 |
| Lucembursko | 1.609,53 | 11,41 – 19,01 | 12,2 – 14,45 |
| Maďarsko | 273,60 | 29 | 17,5 |
| Malta | 617,05 | 10 | 10 |
| Německo | – | cca 50 | 20,3 – 20,55 |
| Nizozemsko | 1.317 | 19,68 | 10,5 c) |
| Polsko | 329,5 | 17,48 – 20,41 | 13,71 |
| Portugalsko | 426 | 23,75 | 11 |
| Rakousko | 1.000 | 21,83 | 18,07 |
| Rumunsko | 144 | 25,45 – 37,55 | 15,5 |
| Řecko | 680,59 | 28,06 | 16 |
| Slovensko | 265 | 35,2 | 13,4 |
| Slovinsko | 566,53 | 16,1 – 20,5 d) | 22,1 |
| Španělsko | 600 | 30,89 – 43,4 | 6,35 |
| Švédsko | – | 32,42 | 7 |
| Velká Británie | 956,8 | 9,1 – 12,8 | 11 |
| ČR | 318,8 | 35 | 12,5 |
Zdroje: Federation of European Employers (http://www.fedee.com/minwage.html). : Kesti, J. et al. European Tax Handbook 2008. IBFD: Amsterdam, 2008. ISBN 978-90-8722-031-0.
Poznámky:
- a) Jediným odvodem zaměstnavatele povinným ze zákona je paušální odvod cca 22 EUR za 1 zaměstnance do dodatečného penzijního fondu. Dánský systém sociálního a zdravotního pojištění je z velké části hrazen z daní z příjmů, cílené odvody na sociální zabezpečení jsou proto velmi nízké.
- b) Francouzský systém odvodů ze mzdy (nejen na sociální zabezpečení) je nesmírně komplikovaný je nemožné vyčíslit jednu obecnou sazbu. Uvedené hodnoty jsou orientační.
- c) V Nizozemsku jsou odvody na národní sociální zabezpečení obsaženy v několika vybraných daňových pásmech daně z příjmu, reálně tak je tak odvod zaměstnanců spadajících do těchto pásem o 31,15 procentních bodů vyšší.
- d) Odvody zaměstnavatele zahrnují vedle odvodů na sociální zabezpečení (16,1 %) i daň ze mzdy v progresivní výši 0 – 4,4 %.
