Navazující součást dokumentu "Přímé zahraniční investice", který informuje o zahraničních i českých investičních pobídkách, rozhodování firem a atraktivních lokalitách pro přímé zahraniční investice.
Převzato z knihy „Mezinárodní management“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2009.
Konference Organizace spojených národů pro obchod a rozvoj (United Nations Conference for Trade and Development – UNCTAD) každoročně publikuje zprávu o stavu světových přímých zahraničních investic, v jejímž rámci jsou vymezovány atraktivní lokality přímých zahraničních investic jednak podle předpovědi budoucího ekonomického potenciálu výkonnosti přímých zahraničních investic a jednak podle současného výkonu. Ze zprávy publikované v říjnu 2007 (UNCTAD, 2007), mezi lokalitami s vysokým současným výkonem i s vysokým budoucím potenciálem ekonomického výkonu jsou zmiňovány i některé země střední a východní Evropy, jmenovitě Chorvatsko, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Ukrajina.
Každoroční průzkum mezi manažery tisícovky největších světových firem, uskutečňovaný konzultační firmou A. T. Kearney, stanovuje index důvěry v realizaci přímých zahraničních investic ve světovém měřítku v daném roce. Je zřejmé, že investiční lokalitou posledních let je Čína, včetně zvláštního administrativního teritoria – Hongkongu. V roce 2006 a 2007 dokonce Čína zaznamenala absolutně největší příliv investic a vytěsnila tak Spojené státy americké z pozice největší investiční destinace.
Země střední a východní Evropy se v poslední dvou letech propadly v žebříčku oblíbených lokalit a byly nahrazeny méně obvyklými low cost destinacemi, jako jsou Vietnam či Indonésie. Na vzestupu je rovněž popularita Spojených arabských emirátů a zemí Perského zálivu, zřejmě s ohledem na růst hodnoty energetického sektoru. Česká republika se zatím udržuje mezi pětadvaceti nejatraktivnějšími lokalitami pro umístění přímých zahraničních investic. Průzkum atraktivnosti jednotlivých lokalit pro přímé zahraniční investice tedy napovídá, že země střední a východní Evropy, včetně České republiky, již nejsou v myslích manažerů usazeny na vysokých příčkách.
Častým argumentem diskusí o lákání přímých zahraničních investic bývá míra zdanění v jednotlivých destinacích. Porovnáme-li však zdanění firem v pětadvaceti nejoblíbenějších investičních lokalitách, zjistíme, že konkrétní vztah mezi atraktivitou investičních lokalit a výší korporátní daně je empiricky obtížně prokazatelný. V roce 2007 se daňová sazba pohybovala u sledovaných atraktivních lokalit přímých zahraničních investic od 16 % (Maďarsko) po téměř 41 % (Japonsko). Lze jen domýšlet, zda jiné složky zdanění (např. celková daňová zátěž, daň z přidané hodnoty či složitost daňového systému) mohou mít případný vliv na míru přímých zahraničních investic. Obtížnost repatriace zisků například z Číny by měla silně hovořit proti záměrům zde investovat. Korporátní daňové sazby tedy nejspíše nereflektují atraktivitu investičních lokalit.
Lze vyslovit domněnku, že přepínání investičních projektů mezi jednotlivými lokalitami nezávisí na ukazatelích daňových, ale spíše na obecných podmínkách pro přímé zahraniční investice. Vliv rozsáhlých pobídek i nedaňového charakteru, které v evropském prostoru obvykle kryjí do 50 % investičních nákladů, by zřejmě byl lepší proxy proměnnou pro hodnocení atraktivnosti jednotlivých destinací.
Zdanění v mezinárodním měřítku může mít vliv na alokaci investic. Existence relativně rozsáhlých pobídkových mechanismů k přilákání zahraničních investic vede nadnárodní firmy k zahrnování incentivů do kalkulace výnosnosti projektu. Sofistikovanost činností prováděných ve specifických daňových režimech, ať již jde o zvláštní ekonomické zóny, daňové ráje nebo využívání daňových incentivů, může výrazným způsobem ovlivňovat konkurenční pozici firmy. Využívání všech dostupných (tj. zákonných a etických) nástrojů k dosahování multidimenzionálních cílů firmy patří k základním atributům práce manažerů nadnárodních firem. Na druhou stranu nutnost objektivního měření výkonu jednotlivých organizačních složek nadnárodní firmy je omezujícím faktorem zapojení opatření daňové optimalizace.
Zdanění a daňové pobídky investic v mezinárodním měřítku tak fungují nikoli jako činitel rozhodující o uskutečnění či neuskutečnění investičního projektu, nýbrž vstupují do rozhodovacího procesu spíše jako jeden z významných faktorů při výběru konkrétní lokality pro umístění investice.
Ukázka z knihy „Mezinárodní management“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Autor: Pavel Štrach.
