Navazující součást dokumentu "Přímé zahraniční investice", který informuje o zahraničních i českých investičních pobídkách, rozhodování firem a atraktivních lokalitách pro přímé zahraniční investice.
Převzato z knihy „Mezinárodní management“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing v roce 2009.
Rozhodovací proces firem, který má za cíl analyzovat podstatné atributy umístění v konkrétní lokalitě, je ovlivňován řadou faktorů, například velikostí firmy, blízkostí trhu, současnou zahraniční zkušeností, fází životního cyklu produktu nebo odvětvím, v němž daná nadnárodní společnost operuje. Přímé zahraniční investice jsou jen jednou ze strategických možností, kterou lze pronikat na zahraniční trhy, nicméně s ohledem na vázanost kapitálu v zahraničí zasluhuje zvláštní pozornost.
Velikost společnosti může výrazně ovlivnit kvalitu a rozsah rozhodovacího procesu. Čím je společnost větší, tím je rozhodovací proces zpravidla komplexnější a stojí za ním obvykle i formálněji vytvořený rozhodovací tým, který sestavuje na základě vytipovaných kritérií profily jednotlivých destinací, případně provádí i finanční analýzy, které jsou typicky zaměřeny na minimální náklady, maximální zisk (bikriteriální model) či návratnost investice (ROA). Důležitou roli zde také hraje ochota a schopnost zapojit vlastní kapitál. U menších, přesto nadnárodních firem pak velmi často dochází k tomu, že rozhodovací proces je založen pouze na intuici vedoucích pracovníků či majitelů.
Dalším činitelem působícím na rozhodovací proces je blízkost trhu. Tento faktor lze chápat ve dvojí rovině: a to v rovině kulturní, jež souvisí se znalostí daného trhu, a v rovině geografické, kdy je kritériem prostá prostorová vzdálenost. Jsou-li v zemi, kam by společnost mohla expandovat, na trhu podobné podmínky a chování jednotlivých subjektů, ochota umístit továrnu právě tam výrazně roste, jelikož společnost nemusí příliš měnit jednotlivé postupy.
Druhou rovinou chápání je rovina geografická, kdy se tedy jedná o pojetí regionální blízkosti. Je totiž známo, že firmy mají tendenci se v prvotních fázích internacionalizace poohlížet především po zemích v sousedství. Expanze do vzdálených teritorií probíhá obvykle později, a to zejména za účelem úspor v přepravních nákladech, předcházení negativním vlivům ochranářských aktivit na některých trzích a za účelem přiblížení se novým zákazníkům.
Jedním z nejdůležitějších faktorů zasahujících do rozhodování, zda otevřít novou továrnu v zahraničí, je životní cyklus produktu (Vernon, 1966). Významnou roli zde hraje dostupnost vědeckých kapacit a schopnost jednotlivých zemí přetavit jejich výsledky v technické patenty, dále kvalita a rychlost komunikace na trzích a míra standardizace výroby produktů. Nově vyvinuté produkty, které jsou velmi diferencované a jejichž cena je poměrně vysoká, je nejlepší uvádět na známém, vyspělém trhu, kde probíhá nejsnazší komunikace mezi jednotlivými subjekty trhu.
Většina nových produktů také vzniká ve vyspělých zemích a společnosti je uvádějí v prvé řadě na domácím trhu, kde mohou nejlépe sledovat jeho odezvu a nejrychleji reagovat na získané informace. V této fázi tedy prakticky nevzniká tlak a požadavky na otvírání nových kapacit na zahraničních trzích. Ten postupně přichází až s dozráváním produktu, jehož výroba se začíná standardizovat, objevuje se nová konkurence a roste poptávka na zahraničních trzích. Zde jsou zpravidla při rozhodování o umisťování nových kapacit zvažovány vyspělejší země, kde je vysoká poptávka, dobré ekonomické podmínky, nižší výrobní náklady a dobrá poloha s kvalitním logistickým zázemím.
K největším investicím a ke zřizování nových kapacit nakonec dochází ve třetí fázi životního cyklu, kdy se produkt stává plně standardizovaným. To přináší tlak nových konkurentů, kteří se objevují i na méně vyspělých trzích, kde jsou místní výrobci schopni naše produkty poměrně úspěšně kopírovat. Firma je tedy nucena hledat úspory, kterých může dosáhnout právě přesunem do rozvíjejících se a méně vyspělých ekonomik, kde jsou nižší výrobní i přepravní náklady a dostatek pracovníků pro standardizovaný výrobní proces.
Navíc je v tuto dobu již obvykle i na ostatních trzích poptávka natolik vysoká, že se přesunutí výroby k místu poptávky opravdu vyplatí. Firma může navíc tímto příchodem na nové trhy prodloužit životnost produktu i výrobní technologie, jež na trhu domácím pomalu zastarávají. Podobný dopad na výběr lokality přímé zahraniční investice může mít i fáze životního cyklu, v níž se nachází odvětví jako celek (Agarwal a kol., 2002).
Nemalý dopad na konkrétní rozhodnutí má vedle již zmíněných faktorů i zahraniční zkušenost, která zvyšuje či naopak snižuje ochotu investovat v dané zemi. Má-li investor s danou zemí již jisté zkušenosti, výrazně to usnadňuje jeho rozhodování. V případě, že takové zkušenosti nemá, hodí se i zkušenosti jiných firem z téže země původu, na jejichž základě může investor zjistit, jaký je v dané zemi přístup k investorům z jeho oblasti. Nemá-li investor žádnou podobnou ani zprostředkovanou zkušenost, je možné využívat alespoň různých ratingových ohodnocení či dalších ukazatelů.
V neposlední řadě pak hraje důležitou roli při umisťování nové továrny charakter produktů či odvětví, kterými se firma zabývá a kterými se hodlá zabývat v hostitelské zemi. To se projevuje zejména požadavky na dostupnost místních zdrojů, a tak výroba kapitálově náročných statků směřuje do jiných lokalit než výroba statků náročných na lidskou práci.
Firma vybírá cílovou destinaci pro svůj nový provoz na základě kritérií, která aplikuje na základní soubor možných lokací vybraných podle zřejmých požadavků na výrobu produktu, závislých zejména na výrobní technologii a charakteru výrobku. Rozhodovatel-firma volí takový seznam kritérií, která reflektují dosavadní zkušenost, cíl přímé zahraniční investice z hlediska internacionalizace a vlastní strategii – např.
Ulaga a kol. (2002) ve své práci zmiňují možný výběr založený na faktorech podle Kotlera, kterými jsou lokální pracovní trhy, přístup k zákaznickým a dodavatelským trhům, dostupnost vývojových prostor a kvalitní infrastruktury, doprava, možnosti vzdělávání a výcviku, kvality života, podnikatelské prostředí, přístup k R&D (research and development – výzkum a vývoj), dostupnost kapitálu a daně a regulace, z nichž jeho vzorek investorů označil za nejdůležitější přístup k zákaznickým a dodavatelským trhům a dopravu.
Ucelenější přehled možných a užívaných kritérií může zahrnovat makro- i mikrocharakteristiky konkrétní destinace.
Z hlediska makrocharakteristik mohou hrát významnou roli:
- indikátory pracovního trhu (zejména mzdové náklady, dostupnost kvalifikovaného personálu, možnost zaměstnávání cizinců, pracovní právo),
- přístup k zákaznickým a dodavatelským trhům (velikost potenciálního trhu, dostupnost kvalitních dodavatelů, jejich spolehlivost),
- úroveň infrastruktury (prostory vhodné pro výstavbu, dopravní dostupnost),
- doprava (úroveň dopravní infrastruktury, způsoby přepravy, mýtné a další poplatky, přepravní náklady),
- možnosti výcviku a dalšího vzdělávání zaměstnanců (dostupnost, kvalita a cena vzdělávacích kapacit),
- podnikatelské prostředí (kvalita a jednoduchost legislativy, vymahatelnost práva, ochrana práv),
- dostupnost a možnosti výzkumu (investice a podpora výzkumu, dostupnost vysoce vzdělaných odborníků),
- dostupnost kapitálu (kvalita bankovního sektoru, úrokové míry),
- daně (výše a složitost zdanění),
- regulace (byrokracie),
- politická a ekonomická stabilita (rychlost střídání vlád a jejich síla, stabilita základních ekonomických ukazatelů),
- směnný kurz (stabilita, trendy, možnosti hedgingu),
- náklady výstavby (cena, rychlost a kvalita stavebních prací, ceny pozemků),
- předchozí investice firem v odvětví či ze stejné země původu (zkušenosti),
- investiční pobídky (existence kvalitní podpory investic).
V rámci mikrocharakteristik konkrétní lokality se jedná o sledování výše zmíněných ukazatelů na regionální nebo místní bázi. Významnou roli může rovněž hrát investorům příznivé lokální klima, vytvořené místními vládami. Investiční prostředí by dále mohlo být zkoumáno prostřednictvím strategických analytických nástrojů, např. optikou Porterova modelu pěti sil.
Ukázka z knihy „Mezinárodní management“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Autor: Pavel Štrach.
