CEF - nástroj pro propojení Evropy 

Růstový a rozvojový balíček pro integraci evropské infrastruktury

Odůvodnění: úvod a shrnutí

V minulé dekádě se výdaje na infrastrukturu v Evropě v průměru snižovaly. Ekonomická a finanční krize nicméně přinesla obnovený zájem o potřebu investic do infrastruktury. Během ekonomické krize představovaly cílené investice do infrastrukturální obnovy nebo výstavby důležitou část stimulačních a obnovovacích (oživovacích) plánů na úrovni EU a členských států, jako způsob podpory a posílení agregátní poptávky, při zajištění dlouhodobé návratnosti vydaných peněz. Nejdůležitější nicméně je, že krize ukázala, že infrastruktura je zásadní pro evropskou ekonomickou budoucnost.

Skutečně integrovaný Jednotný vnitřní trh, jak naznačuje Montiho zpráva (nová strategie pro Jednotný trh jako příspěvek evropské ekonomice a společnosti) z května 2010, by nebyl možný bez hladkého propojení, prostého bariér a překážek, mezi všemi svými komponentními součástmi. Silniční a další dopravní spojení, energetické a plynové sítě, stejně jako širokopásmové internetové propojení jsou vitální pro fungování integrované ekonomické oblasti a pro její sociální a teritoriální kohezi.

Avšak zatímco regulatorní integrace v rámci EU pokračuje a trhy se stávají integrovanější – zcela nedávno v energetickém sektoru například osvojením a vejitím v platnost třetího liberalizačního balíčku – přeshraniční fyzické propojení zaostává. Chybějící linie a propojení, zejména v novějších členských státech, vytvářejí dělící čáry mezi centrem a periferiemi EU a překážejí dalšímu rozvoji vnitro-komunitárních výměn a růstu nových ekonomických sektorů, jako e-commerce.

Nová infrastruktura se potřebuje rovněž rozvíjet v souvislosti s implementací Strategie Evropa 2020. Směrování evropské transformace do znalostně intenzivní, nízko-uhlíkové a vysoce konkurenční ekonomiky vyžaduje adekvátní moderní a flexibilní energetické, dopravní a ICT infrastrukturní sítě. Evropská komise zdůraznila mezi svými prioritami pro růst taktéž nutnost postoupit kupředu v oblasti dopravní, energetické a telekomunikační infrastruktury, potřebné pro skutečně integrovaný Jednotný trh. Rovněž vyzývá členské státy, kontextu zesílení koordinace a společné správy a výkonu hospodářských politik a strategií (governance), aby pokračovaly ve svých rolích – jak regulatorních, tak finančních – v těchto klíčových oblastech, bez ohledu na stávající ekonomickou krizi.

Celkové investiční potřeby sítí evropského významu činí přibližně 1.000 mld. eur na období do roku 2020 ve třech výše zmíněných sektorech (500 mld. eur do dopravy, 200 mld. eur do energetiky a 270 mld. eur pro rychlou širokopásmovou informační infrastrukturu). Jakým způsobem bude tato investiční výzva zajištěna představuje jednu z velkých otázek, jíž bude muset EU čelit v nadcházející dekádě. Zatímco trh prostřednictvím vhodných investic a cenových mechanismů vzbuzuje očekávání, že bude hrát hlavní roli v dodávání a zajišťování požadované infrastruktury, bez veřejné intervence by se některé z nutných investic neuskutečnily nebo by byly zpožděny daleko za horizont roku 2020. To je též důvod, proč Evropská komise navrhuje infrastrukturní balíček, složený z nového rozpočtového nástroje – Nástroje pro propojení Evropy (Connectinmg Europe Facility; CEF) a revidované pokyny pro dopravu, energetiku a ICT.

Společné výzvy a pokyny sektorových politik

Ve třech sektorech dopravní, energetické a digitální infrastruktury mohou být pozorovány podobné výzvy a úzká místa, vyžadující podobná řešení. Dokonce ačkoliv objem infrastrukturních investic může být dodán a zajištěn členskými státy a trhy (s regulatorními opatřeními), je nepravděpodobné, aby rozsah a rychlost investic umožnily dosažení cílů Strategie Evropa 2020. Intervence na úrovni EU, prostřednictvím grantů a finančních nástrojů, se zaměří na iniciativy, které eliminují nebo redukují tržní fragmentaci, zvyšují evropskou bezpečnost, mají významný potenciál pro zesilování růstu a rozvoje a/ nebo socio-ekonomické přínosy, jež nemohou být podchyceny a zhodnoceny na projektové úrovni. Projektová aktivita taktéž vytváří v období výstavby prostor na zvýšení krátkodobé zaměstnanosti.

Vnitřní synergie pro management CEF jsou taktéž významné: využití společné agentury by mohlo napomoci dosažení úspor z rozsahu. Vysoká hladina koordinace na programové úrovni umožní realizovat synergie mezi sektorovými aktivitami: energetické, dopravní a broadbandové sítě mohou sdílet společné facility (průniky, přístup k zařízení, zařízení sítí); dává tedy smysl podpořit a povzbudit koordinované rozvíjení pasivních prvků sítí ve spolupráci s relevantními národními, regionálními a místními autoritami.

Doprava

Bez ohledu na významné investice, EU v současnosti nemá síť vzájemně propojené, přeshraniční dopravní infrastruktury, která je dostatečně interoperabilní a zdrojově efektivní. Jak je zdůrazněno ve sdělení Evropské komise „Cestovní mapa k jednotné evropské dopravní oblasti – směrem ke konkurenceschopnému a zdrojově efektivnímu dopravnímu systému“ (přibližně 500 mld. eur do dopravy, 200 mld. eur do energetiky a 270 mld. eur pro rychlou širokopásmovou informační infrastrukturu), dopravní infrastruktura je podstatná k tomu, aby zaručovala fungování Jednotného trhu, a musí podporovat konkurenceschopnost a růst. Vedle nedostatku koordinace mezi členskými státy v oblastech projektového managementu, plánování a financování, absence souhrnného a komplexního rámce pro financování na evropské úrovni, které by mělo být zacíleno na nejvýznamnější úzká místa a chybějící přeshraniční spojení v rámci Jednotného trhu, představuje hlavní překážku, se kterou je žádoucí se vypořádat v příštím Víceletém finančním rámci.

Nové zásady TEN-T (TEN-T Guidelines) by měly zajistit hospodářsko-politický rámec, kde evropská infrastruktura zasluhuje založené Jednotné evropské dopravní oblasti. Ony zásady taktéž vymezují regulatorní rámec se standardy, vymezujícími kritéria efektivnosti a interoperability. Navíc, vytvářejí robustnější, provázanější plánovací rámec, vytvořený z Comperehensive a Core Networks (napojující sítě a jádrové sítě), které umožní vyvinout evropské úsilí i aktivity na úrovni členských států, institucí EU, zainteresovaných subjektů (stakeholders) a koncentrovat je na dosažení pokrytí (v horizontu let 2030, resp. 2050) funkční sítě evropské infrastruktury.

Comprehensive Network (napojující síť) vytváří základní vrstvu sítě TEN-T. Spočívá ve všech typech existující a plánované infrastruktury, jež vyhovuje požadavkům zásad. Comprehensive Network má být uveden v život nejpozději do konce roku 2050.

Core Network (jádrová síť) propojuje síť Comprehensive Network a spočívá v jeho strategicky nejdůležitějších součástech. Vytváří páteř multimodální sítě mobility pro potřeby evropských občanů i podnikatelů. Koncentruje se na ty komponenty TEN-T s nejvyšší evropskou přidanou hodnotou: chybějící přeshraniční spojení, klíčová úzká místa a multimodální druhy dopravy. Core Network má být uveden v činnost do konce roku 2030 nejpozději a bude financován prostřednictvím CEF.

Zásady TEN-T se rovněž zaměřují na zesilování implementačních nástrojů, vztahujících se ke konceptu koridorů Core Network, beroucí v úvahu železniční nákladní koridory. Tyto koridory budou vytvářet rámcový nástroj pro koordinovanou implementaci Core Network. Co se týče konkrétní podoby, koridory Core Network budou principiálně pokrývat tři druhy dopravy a procházet alespoň třemi členskými státy. Pokud je to možné, měly by zakládat spojení s námořním přístavem. Co se týče aktivit koridory Core Network budou vytvářet platformu pro řízení kapacit, investic, výstavbu a koordinaci multimodálních přepravních facilit napříč celým evropským kontinentem a využívání interoperabilních systémů dopravního managementu.

Energetika

Významné úsilí je zapotřebí vytvořit při modernizaci a expanzi evropské energetické infrastruktury a k propojení sítí přes hranice tak, aby bylo vyhověno cílům konkurenceschopnosti, udržitelnosti a bezpečnosti nabídky páteřní energetické politiky EU. Informace Evropské komise k prioritám energetické infrastruktury do roku 2020 a za tento horizont, přijatá v listopadu 2010, tímto vyzývá k nové politice energetické infrastruktury EU, jež má koordinovat a optimalizovat rozvoj sítí v rozsahu celého kontinentu. Zejména potvrzuje nutnost zevrubně vyhodnotit existující politiku a finanční rámec transevropských sítí pro energetiku (Trans-European Networks for Energy; TEN-E).

Tato nová politika je zásadní k zajištění solidarity takového typu mezi členskými státy, jež se stane funkční, operabilní a postačující k tomu, aby byl vnitřní trh s energetikou završen a izolované regiony byly propojeny s evropskou sítí, aby byly materializovány alternativní nabídkové nebo tranzitní cesty a zdroje energie a aby se obnovitelné zdroje rozvíjely a soutěžily s tradičními zdroji (závěr Evropské rady z února 2011). Nové zásady transevropské energetické infrastruktury zakládají pravidla pro časový rozměr vývoje a interoperability transevropských energetických sítí.

Budeme-li specifičtější, zaměřují se na vytváření nejlepších podmínek pro rozvojové energetické infrastrukturní projekty, které podporují plnou integraci vnitřního energetického trhu, včetně zajištění, že žádný členský stát nezůstane izolován od evropské sítě a každý stát přispívá udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí tím, že umožní, aby EU jako celek dosáhla 20% (kde je možné až 30%) snížení emisí skleníkových plynů, 20% nárůstu energetické efektivnosti a 20% podílu obnovitelné energie v konečné spotřebě energie do roku 2020, při zabezpečení bezpečnosti nabídky a solidarity mezi členskými státy.

Pro tento efekt zásady identifikují na období do roku 2020 a poté omezený počet transevropských prioritních koridorů a oblastí pokrývajících energetické a plynové sítě a ropnou infrastrukturu a přepravní infrastrukturu pro oxid uhličitý, pro níž je aktivita na evropské úrovni nejjistější.

Zaměřuje se tudíž na implementaci těchto priorit:

• zjednodušení schvalovacích procesů, které umožní výrazně snížit jejich trvání v případě projektů společného zájmu a zvýšení účasti veřejnosti a akceptovatelnosti pro implementaci takovýchto projektů;
• usnadnění regulatorního posuzování projektů společného zájmu v oblastech elektrické energie a plynu alokací nákladů přeshraničních projektů v závislosti na dosažených přínosech a zajištění odpovídající návratnosti s ohledem na riziko projektů;
• zajištění implementace projektů společného zájmu zajištěním nutné tržně konformní finanční podpory i přímé finanční podpory ze zdrojů EU. V onom druhém případě návrh představuje základnu pro oprávněnost projektů s ohledem na finanční pomoc ze strany EU v rámci CEF.

Digitální infrastruktura

Investice do vysokorychlostního informačního propojení a služeb, prováděných prostřednictvím moderní internetové sítě představují nejinovativnější investici do budoucna v rámci CEF. Digitální infrastruktura – jak fyzická, tak založená na poskytování služeb – představuje klíčovou podmínku pro inteligentní růst, jehož by Evropa měla v následujících letech do konce této dekády dosáhnout, aby zajistila a obhájila svoji schopnost být mezinárodně konkurenceschopnou a vytvářet bohatství pro své občany.

Zajisté, tato iniciativa je ukotvena v rámci Strategie Evropa 2020 jako jeden z jejích symbolů, ztělesněných v rámci iniciativy Digitální agenda pro Evropu. Ta podtrhuje potřebu zajistit široce využívaný a kapacitní vysokorychlostní internet pro všechny zainteresované, při rostoucí rychlosti, prostřednictvím pevných i bezdrátových technologií a usnadnit investice do této nové, velmi rychle se otevírající a konkurenční internetové sítě, jež bude s vysokou mírou pravděpodobnosti znamenat „cévní“ systém celé budoucí ekonomiky.

Smyslem zásad v této sekci je vytvořit cíle a priority, předvídané pro vysokorychlostní sítě a infrastrukturu digitálních služeb na poli telekomunikací. Zásady dále identifikují projekty společného zájmu pro využití vysokorychlostního internetu a jeho sítě, stejně jako infrastruktury digitálních služeb (například eHealth, eIdentity, eProcurement apod.). Tyto projekty budou pomáhat oslovovat oblasti, identifikované jako důležité překážky pro rozvoj Jednotného digitálního trhu, včetně například nedostatečných investic do vysokorychlostního internetu v Evropě v porovnání s jejími hlavními konkurenty, což ponechává růstový potenciál a sociální přínosy nevyužité; potřeby zvýšit konkurenční tlak v oblasti moderních vysokorychlostních sítí a potřeby rozvinout adekvátní strategie k veřejné podpoře využívání vysokorychlostních sítí v oblastech, kde tento není předmětem obchodních a podnikatelských úvah.

V oblasti digitálních služeb se překážky týkají především technické interoperability, která je stále klíčovým faktorem stojícím v pozadí toho, že on-line veřejné služby obvykle končí na příslušných národních hranicích. Nejsou zde přirození vlastníci evropské sítě interoperabilních služeb – dosud ani jednotlivé členské státy, ani soukromí investoři nejsou schopni zajistit využití těchto služeb v rámci interoperabilních sítí. Evropská přidaná hodnota je zde veliká.

CEF v sekci digitální infrastruktury bude podporovat v rámci mixu grantů a inovativních finančních nástrojů investice do sítí schopných dosáhnout cíle Digitální agendy pro Evropu s univerzálním pokrytím 30 Mbps nebo majících alespoň 50% předplatné domácností na rychlosti nad 100 Mbps. Bude vytvořeno vyvážené portfolio projektů 30 a 100 Mbps, jehož konečný účet bude součtem investičních potřeb členských států, jež jsou nyní indikativně oceněny částkou až 270 mld. eur.

Pro infrastrukturu digitálních služeb jsou interoperabilní rámce financovány prostřednictvím přímých grantových schémat a zahrnují například:

• trans-evropské vysokorychlostní páteřní spojení pro veřejnou správu;
• přeshraniční dodávku služeb eGovernment, založenou na interoperabilní identifikaci a autentičnosti (umožňující eProcurement, eJustice a taktéž eHealth služby);
• digitální zdroje evropského dědictví;
• služby spojené s bezpečností (bezpečný internet a infrastruktura pohotovostních služeb)
• služby spojené s chytrou energií.

Tyto služby přispějí zlepšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, včetně malých a středních podniků, podpoří vzájemnou propojenost a interoperabilitu národních sítí a zlepší přístup k takovýmto službám a podpoří rozvoj Jednotného digitálního trhu. K lepšímu osvojení měnících se politických priorit, technologického rozvoje nebo situace na relevantních trzích, bude též možné identifikovat nové projekty společného zájmu v průběhu implementace těchto zásad.

Převzato z Měsíčníku EU aktualit vydávaném EU Office České spořitelny, a. s.