Je-li pro podnikatele úvěr v bance obtížně dosažitelný, může se obrátit na jiné poskytovatele úvěrů, kteří peníze půjčí při splnění méně přísných podmínek. Článek seznamuje s možnými riziky souvisejícími s půjčením finančních prostředků od nebankovních subjektů a uvádí doporučení jak jim předcházet. Popisuje jak ověřit věřitele, jak s ním jednat, rozdíl mezi cenou úvěru (úroky) a úroky z prodlení, způsoby zajištění úvěru a úlohu rozhodčí doložky ve smlouvě o úvěru. Nechybí ani praktické tipy.
Úvodem
Úvěr v bance může být v některých situacích pro podnikatele obtížně dosažitelný. Banky totiž poměrně přísně zkoumají bonitu klienta (míru jeho schopnosti splácet svůj závazek) a kvalitu zajištění, které může klient bance poskytnout.
Odmítne-li banka poskytnout úvěr, je možné obrátit se na jiné poskytovatele úvěrů, kteří peníze k překlenutí finančních potíží půjčí při splnění méně přísných podmínek, než jaké si kladou banky. Podnikatel však musí počítat s určitými riziky a většinou také s poměrně vysokým úrokem.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Kdo může poskytovat úvěry?
Při výběru poskytovatele úvěru je důležité zjistit si o daném subjektu co nejvíce informací. V praxi se bohužel vyskytují i případy, kdy někdo nabízí úvěr či půjčku s úmyslem podvést klienty a nezákonně se obohatit na jejich úkor. Vyhledáte-li si nejprve o svém potenciálním poskytovateli úvěru dostupné údaje, není to sice stoprocentní záruka jeho solidnosti, můžete si tak ale mnohdy ušetřit zbytečné problémy.
Z dikce obchodního zákoníku, v němž je upravena smlouva o úvěru, vyplývá, že poskytovatelem úvěru může být kdokoli – zákon hovoří pouze o „věřiteli“. Pokud však taková osoba poskytování úvěrů provádí soustavně, či takovou službu přímo nabízí, pak se již jedná o podnikání, a k tomu musí mít dotyčný poskytovatel podnikatelské oprávnění.
Zda takové oprávnění poskytovatel má, lze ověřit z výpisu z obchodního rejstříku (pokud se jedná o osobu právnickou, tedy obchodní společnost), a vždy také v živnostenském rejstříku (tam se zapisují i podnikající fyzické osoby). Název poskytovatele úvěru stačí zadat do formuláře na internetových adresách Obchodní rejstřík – www.justice.cz a Živnostenský rejstřík – www.rzp.cz, kde je u daného subjektu uveden seznam jeho podnikatelských (resp. živnostenských) oprávnění.
Většinou se bude jednat o tzv. volnou živnost podle živnostenského zákona, a to konkrétně o tyto obory činností:
- Zprostředkování obchodu a služeb, jehož obsahovou náplní je mimo jiné zprostředkování úvěru,
- Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, jejíž obsahovou náplní jsou mimo jiné poradenské služby v oblasti finančních záležitostí včetně poradenství v oblasti poskytování úvěrů,
- Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, jejichž obsahovou náplní je mimo jiné také poskytování úvěrů a půjček nebankovními subjekty z vlastních zdrojů.
Tip:
Podobně je možné v těchto rejstřících vyhledat podle jmen i osoby, které jednají za společnost poskytující úvěr (nebo jsou jejími vlastníky) a případně zjistit, zda nefigurují např. v nějaké jiné společnosti, která je v insolvenčním řízení, apod. Na internetu také bývají neoficiální stránky, na nichž klienti píší své osobní zkušenosti s různými úvěrovými společnostmi.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Jednání s poskytovatelem úvěru
Dalším krokem je samotné jednání o uzavření úvěrové smlouvy s poskytovatelem úvěru. Osoba, která s Vámi ze strany poskytovatele bude komunikovat, by měla být schopna prokázat se nějakým dokladem o tom, že je skutečně oprávněna jménem dané společnosti uzavírat smlouvy o úvěru (pokud není statutárním orgánem společnosti, měla by se prokázat plnou mocí udělenou jí společností).
V některých případech probíhá jednání osobně, jindy pouze prostřednictvím internetových formulářů či telefonátů. Vyplatí se přesně sledovat, v jaké fázi jednání se nacházíte. Úvěrová společnost bude nejprve vyhodnocovat na základě Vámi poskytnutých údajů (případně i na základě jiných dostupných informací), zda schválí úvěr, případně v jaké výši.
Některé společnosti již tento samotný úkon zpoplatňují, přičemž nemáte zaručeno, že nakonec úvěr skutečně dostanete. Žádá-li po Vás úvěrová společnost nějaký další poplatek či „zálohu“ předem za poskytnutí úvěru, je na místě opatrnost. Jsou známy případy podvodů, kdy „poskytovatel úvěru“ vybral od žadatelů o úvěr zálohy v poměrně vysoké výši, a tyto peníze si ponechal pro sebe.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Osobní údaje
V souvislosti s jednáním také budete úvěrové společnosti předávat své osobní údaje (minimálně své jméno a bydliště). Společnost, která takto shromažďuje osobní údaje od klientů, se stává ze zákona jejich správcem, případně i zpracovatelem, a jako taková je povinna postupovat v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Stručně řečeno, nesmí Vaše osobní údaje nijak zneužít. Podle tohoto zákona máte právo na informaci o tom, v jakém rozsahu a pro jaký účel budou Vaše osobní údaje zpracovány, kdo a jakým způsobem bude osobní údaje zpracovávat a komu mohou být osobní údaje zpřístupněny. Dále máte právo zejména k přístupu k osobním údajům a na opravu osobních údajů.
Pokud zjistíte, nebo se domníváte, že úvěrová společnost provádí zpracování Vašich osobních údajů, které je v rozporu s ochranou Vašeho osobního života nebo v rozporu se zákonem (zejména jsou-li osobní údaje nepřesné s ohledem na účel jejich zpracování), můžete požádat úvěrovou společnost o vysvětlení, požadovat odstranění závadného stavu (např. provedení opravy nepřesného údaje), nebo se můžete obrátit přímo na Úřad pro ochranu osobních údajů, který celou věc na základě Vašeho podnětu prošetří.
Doporučení:
Doporučujeme zkontrolovat si, zda je poskytovatel úvěru registrován u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tuto povinnost mu ukládá zákon.
Vyhledávání v registru je dostupné na webových stránkách Úřadu pro ochranu osobních údajů na adrese www.uoou.cz, kde pod rubrikou „Registr“ najdete vstup do „Veřejného registru zpracování osobních údajů“. Pak postačí zadat do formuláře IČ nebo název úvěrové společnosti.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Smlouvu o úvěru si důkladně pročtěte
Poskytovatel úvěru Vám s největší pravděpodobností předloží smlouvu připravenou na formuláři, do něhož stačí již jen vyplnit potřebné konkretizující údaje, což svádí k unáhlenému podpisu, aniž si klient přečte, co vše podepisuje. Některá ustanovení či poznámky ve smlouvě bývají navíc napsány velmi drobným písmem.
Důkladné prostudování celé smlouvy je však Vaším právem a v podstatě také povinností. Již v antickém Římě platila v právu zásada „práva náležejí bdělým“, tedy jinými slovy, každý je sám zodpovědný za ochranu svých práv.
Součástí smlouvy o úvěru bývají také tzv. obchodní podmínky. Obchodní zákoník stanoví, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Pokud se některá ujednání ve smlouvě liší od znění takových obchodních podmínek, mají tato ujednání přednost.
Podpisem smlouvy o úvěru tedy souhlasíte zároveň s obchodními podmínkami (musí být ke smlouvě přiloženy, protože běžný klient s nimi patrně nebude důkladně obeznámen již předem). V obchodních podmínkách mohou být obsažena velmi zásadní ujednání týkající se smluvních pokut a dalších sankcí.
Pro banky a úvěrní družstva (tzv. družstevní záložny) platí, že musejí dodržovat bankovní standardy a jsou podrobeny dohledu České národní banky. Ostatní poskytovatelé úvěrů však pod dohledem nejsou.
Relativně chránění jsou také příjemci tzv. spotřebitelských úvěrů. Těmi však mohou být pouze fyzické osoby, které při uzavírání a plnění smlouvy nejednají v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Pokud tedy potřebujete úvěr využít v podnikání, nemůže se jednat o spotřebitelský úvěr.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Neuvádět nepravdivé údaje
Uvedení nepravdivých nebo neúplných údajů při žádosti o úvěr (např. ve snaze získat právě spotřebitelský úvěr, přičemž finanční prostředky použijete na podnikání) se nevyplatí. Takovým jednáním může být naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu, která spočívá v tom, že pachatel při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, nebo bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby použije úvěr, subvenci nebo dotaci na jiný než určený účel.
Sankcí za takto spáchaný trestný čin je trest odnětí svobody (v případě způsobení škody velkého rozsahu až 12 let), zákaz činnosti nebo peněžitý trest. Dále je nutné upozornit na trestný čin předlužení, jehož se dopustí ten, kdo (byť i z vědomé nedbalosti) si přivodí předlužení tím, že užívá poskytnutý úvěr v rozporu nebo hrubém nepoměru s jeho účelem, nebo kdo ač ví, že je předlužen, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Čím se smlouva řídí
Smlouva o úvěru je upravena jako smluvní typ v obchodním zákoníku. Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (neboli cenu za poskytnutí úvěru). Jedná se o tzv. absolutní obchod, kdy smlouva o úvěru není vyhrazena pouze podnikatelům, ale mohou ji uzavřít i podnikatel a nepodnikatel, případně dva nepodnikatelé.
Ačkoli poskytovatelé úvěrů často označují svůj produkt jako „půjčku“ (např. „rychlá půjčka“, „půjčka pro podnikatele“ apod.), v praxi se jedná o úvěr. Úvěrová smlouva totiž vzniká již samotným závazkem věřitele poskytnout v budoucnosti peněžní prostředky (nikoli jiné věci) dlužníkovi k čerpání. Smlouva o půjčce je naproti tomu upravena občanským zákoníkem, a je uzavřena až v okamžiku, kdy věřitel předá peníze (nebo též jinou druhově určenou věc) dlužníkovi.
Smlouva o úvěru se tedy řídí primárně obchodním zákoníkem, přičemž strany se od většiny zákonných ustanovení týkajících se této smlouvy mohou odchýlit. Je tedy možné ve smlouvě výslovně sjednat jinou úpravu (např. výpovědní lhůtu smlouvy).
Pokud však smlouva neobsahuje řešení některých konkrétních otázek, uplatní se ustanovení zákona, která tuto smlouvu upravují. Zákon závazně stanoví (od tohoto se nelze odchýlit), že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Úroky („cena úvěru“)
Úrok je podstatnou částí smlouvy o úvěru. Jedná se v podstatě o cenu, kterou platíte poskytovateli úvěru za to, že Vám poskytnul určité finanční prostředky. Tyto úroky nelze zaměňovat s úroky z prodlení, které je dlužník povinen platit jen v případě, že bude v prodlení se splácením splátek. Úroky z prodlení mají sankční povahu a mohou dosáhnout poměrně vysoké a nepříjemné částky.
Vrátíme se zpět k úrokům – ceně úvěru. Dle obchodního zákoníku je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Primární je tedy dohoda mezi stranami smlouvy o výši úroku. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší, než jsou přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Úroky z prodlení
Jak již bylo výše zmíněno, úrok z prodlení platíte pouze tehdy, ocitnete-li se v prodlení se splácením splátek. Není-li ve smlouvě úrok z prodlení sjednán, uplatní se zákonný úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 142/1994 Sb., které je prováděcím předpisem k občanskému zákoníku.
Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.
Aktuální výši zmíněné repo sazby naleznete na webové stránce České národní banky . V první tabulce je uvedena aktuální sazba (2T repo sazba), v další pak změny v jednotlivých letech.
Zjednodušený příklad výpočtu úroku z prodlení (bez zohlednění řádného úroku):
Podnikatel si vzal úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl dle smlouvy splatit dne 1. 7. 2009 jedinou splátkou. K tomuto datu však nic nezaplatil. Peníze sehnal až 10. 7. 2009, kdy také celou částku zaplatil. V prodlení byl tedy 9 dní (od 2. 7. až do 10. 7.). Porovnejme, kolik podnikatel zaplatí na úrocích z prodlení ve třech různých případech:
1. Ve smlouvě byl dohodnutý úrok z prodlení ve výši 20 % p. a.:
Dlužná částka je 100 000 Kč. 20 % z této částky činí 20.000 Kč. Úroková sazba je roční (p. a.), je tedy třeba vydělit 20 000 Kč počtem dní v roce (365). Dostaneme částku, která odpovídá úroku z prodlení za 1 den: cca 54,80 Kč. Zbývá již jen vynásobit počtem dní, které byl podnikatel v prodlení, a zjistíme, že podnikatel bude muset na úrocích z prodlení zaplatit cca 493,20 Kč.
2. Smluvní úrok z prodlení byl sjednán ve výši 0,3 % denně:
Je třeba si všimnout, za jaké období je úroková sazba stanovena. V tomto případě jde o denní sazbu. Sazba 0,3 % denně z částky 100 000 Kč se rovná 300 Kč za 1 den. Při prodlení 9 dní budou úroky z prodlení činit 2 700 Kč.
3. Výše úroku není ve smlouvě sjednána vůbec (nebo smlouva odkazuje na zákonný úrok z prodlení):
Zjistíme si aktuální výši repo sazby (viz webová adresa výše). V současné době je to 1,50. K tomu přičteme číslo 7 (tedy sedm procentních bodů, jak je uvedeno ve výše zmíněném nařízení vlády) a výsledkem je roční sazba 8,5 % z dlužné částky. Další postup je obdobný jako v prvním případě: 8 500 Kč (částka za rok) dělíme počtem dní v roce (365) a výsledek násobíme počtem dní prodlení (9). Celkem náš podnikatel zaplatí za prodlení úrok cca 209,60 Kč.
Jak je vidět z uvedených příkladů, zákonná výše úroku z prodlení bývá pro dlužníka nejvýhodnější. Většina poskytovatelů úvěru však preferuje smluvní úrok z prodlení. Ten pak může představovat další velmi vysoké náklady.
Nejvyšší soud České republiky uvádí v jednom ze svých judikátů, že úrok z prodlení může být sjednán i např. ve výši 0,5 % za den prodlení. Pokud tedy např. budete v prodlení se splácením částky 100 000 Kč celý rok, může se úrok z prodlení vyšplhat až na 182 000 Kč (tj. 182 % ročně), a tuto částku budete muset zaplatit ještě vedle jistiny (100 000 Kč) a úroku, který představuje cenu úvěru.
Pozor!
Ve smlouvě či v obchodních podmínkách se objevuje ustanovení o tom, že prodlení s jednou jedinou splátkou způsobuje zesplatnění celé pohledávky, což je velmi nebezpečné, zejména s ohledem na to, že úroky z prodlení se pak budou počítat z celé částky (jistiny i řádného úroku), nikoli jen z té konkrétní splátky.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Zajištění úvěru
Poskytovatel úvěru od Vás bude vyžadovat poskytnutí nějaké záruky toho, že úvěr skutečně splatíte, a zároveň se tím bude jistit pro případ, že byste svému závazku nedostáli. Jako zajištění bude nejčastěji fungovat ručení, smluvní pokuta, blankosměnka či zástava.
Zaměříme se nyní na smluvní pokutu, blankosměnku a na zástavu.
Smluvní pokuta má charakter sankce za porušení smluvní nebo zákonem dané povinnosti. Příkladem může být ve smlouvě či v obchodních podmínkách stanovená povinnost dlužníka uvádět při platbě splátky určité údaje nebo platit pouze v určité formě (např. složenkou), přičemž nesplnění kterékoli z těchto povinností je sankcionováno smluvní pokutou. Smluvní pokuta může být určena pevnou částkou nebo určitým procentem.
Podle obchodního zákoníku (§ 301) může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Nelze však spoléhat na to, že soud skutečně smluvní pokutu sníží (bude-li příliš vysoká). Navíc zákon poskytuje soudu možnost uvážení, takže bude záležet i na názoru konkrétních soudců.
Je nutné dát si pozor i na různé další povinnosti, které smlouva ukládá dlužníkovi, a na které se může vztahovat smluvní pokuta. Může se jednat o povinnost uzavřít pojištění u určité společnosti apod.
Zástavní právo se může týkat věci movité i nemovité, podniku nebo jiné věci hromadné, souboru věcí, pohledávky nebo jiného majetkového práva, pokud to jeho povaha připouští, bytu nebo nebytového prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodního podílu na společnosti, cenného papíru nebo předmětu průmyslového vlastnictví.
Jsou-li předmětem zástavy nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (tj. např. výrobní stroje apod.), musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu. U nemovitostí, které jsou evidovány v katastru nemovitostí, je třeba nechat zástavní právo zapsat do tohoto katastru na katastrálním úřadě.
Právní řád ČR nepřipouští tzv. propadnou zástavu, kterou by si věřitel mohl ponechat, pokud dlužník nesplatí svůj dluh. Vždy tedy dojde ke zpeněžení zástavy na návrh věřitele u soudu (soudní prodej zástavy nebo veřejná aukce). Částka, která zůstane po odečtení dlužné částky a všech nákladů, se vrací dlužníkovi. To už však např. jeho dům vlastní někdo jiný.
Blankosměnka je směnka, kterou podepíše dlužník věřiteli, aniž by na ni byla uvedena částka a datum. Když pak dlužník poruší smluvní podmínky, věřitel může tuto směnku proti němu uplatnit. Částka, kterou věřitel do směnky vyplní, nemůže být libovolná, vždy je vázána na určité podmínky (stanovené smlouvou či obchodními podmínkami), ale přesto může být vysoká. Věřitel má se směnkou u soudu velmi výhodné postavení.
Soud pouze přezkoumá, zda má směnka všechny formální náležitosti, a vydá tzv. směnečný platební rozkaz. Do 3 dnů od doručení rozkazu dlužníkovi musí tento podat tzv. odůvodněné námitky, jinak spor automaticky prohrává.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
Rozhodčí doložka
V úvěrových smlouvách se někdy objevuje tzv. rozhodčí doložka.
Může znít např. takto (jde o příklady z praxe, nikoliv o doporučené znění doložky):
Příklad 1:
(Obdobnou rozhodčí doložku odkazující na jednací řád či listinu rozhodců lze podle nejnovější soudní judikatury považovat za neplatnou)
Případný spor o zaplacení dlužné částky bude veden v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., v platném znění, za použití Jednacího řádu Rozhodčího soudu v _______ před rozhodcem ad hoc zapsaným na listině rozhodců, podle rozvrhu práce na příslušné období.
Příklad 2:
(Doložka doporučovaná Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky)
Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.
Podpisem smlouvy, ve které je obsažena podobná rozhodčí doložka, souhlasí dlužník s tím, aby se veškeré spory ze smlouvy řešily před rozhodčím soudem nebo rozhodcem, tedy nikoli před obecným soudem. Konkrétní rozhodce je často uveden přímo ve smlouvě nebo v obchodních podmínkách.
V rozhodčím řízení je pak rozhodčí nález konečný a nelze se proti němu odvolat, což u obecného soudu možné je. Kromě toho také rozhodci nemohou vynucovat přítomnost svědků, či požadovat vydání listin, které slouží jako důkazy. Lze tedy shrnout, že soudní řízení je pro dlužníka v případě sporu s poskytovatelem úvěru příznivější než rozhodčí řízení, neboť před soudem může ve větší míře uplatňovat svá práva.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner advokátní kanceláře Doleček Kahounová Sedláčková.
