Jaká je situace na rakouském trhu, jaká jsou jeho specifika a jakým směrem by se čeští podnikatelé měli vydat? Na tyto otázky odpověděl Jiří Dorňák, velvyslanecký rada, vedoucí obchodně-ekonomického úseku Velvyslanectví České republiky ve Vídni, který pomáhá českým podnikatelům majícím zájem o uplatnění v Rakousku.
Jak byste stručně specifikoval česko-rakouské obchodní vztahy současnosti?
Česko-rakouské obchodní vztahy jsou velmi rozsáhlé, což vyplývá ze sousedství dvou vyspělých ekonomik. Podle dosaženého obchodního obratu bylo Rakousko do roku 2004 tradičně třetím největším obchodním partnerem České republiky. Počínaje rokem 2005 se Rakousko na tomto pomyslném žebříčku posouvá směrem dolů – až v roce 2008 zaujalo dosud zatím „nejhorší“ osmou pozici. V roce 2009 si opět o jednu příčku polepšilo a tuto pozici zaujímá i aktuálně.
Hospodářská krize se pochopitelně projevila i v poklesu hodnoty vzájemného obchodu. Porovnáme-li rok 2009 s rokem předcházejícím, činil tento pokles přibližně 16 %. Počátkem letošního roku dochází v měsíčních srovnáních 2010/2009 přibližně ke 4–7% nárůstu.
Hovoříme-li o vzájemném obchodě, nelze nezmínit roli přímých zahraničních investic ve vztazích obou našich zemí. Rakousko je tradičně třetím největším investorem do naší ekonomiky, v roce 2009 bylo dokonce největším investorem. Skutečnost, že rakouské firmy znovu investují do české ekonomiky u nás dosažený zisk, svědčí o tom, že rakouský kapitál důvěřuje českému ekonomickému prostředí.
Je ze strany rakouských firem i domácností zájem o české zboží a služby? O jaké?
Obecně za perspektivní exportní obory považujeme v Rakousku:
- elektroniku a elektrotechniku (komponenty i celky pro průmyslové i domácí využití),
- potravinářský průmysl (polotovary, speciality, alko- i nealkonápoje, bioprodukty),
- stavebnictví a stavební materiály (průmysl kamene, stavební materiály, sklo a keramika, sanitární výrobky),
- strojírenství (výroba strojů).
Ze strany rakouských firem jsme v poslední době zaznamenali zejména zájem o subdodávky strojírenské kooperace (jako příklady lze uvést posklizňové technologie, ocelové nádrže a sila), elektrotechniku, zelené technologie, bytový textil, designový nábytek, stavební prvky, chemii apod.
Pokud jde o rakouské domácnosti, víme o zájmu např. o okna, dveře i montované domy a další stavební prvky, většinou spojené s montážními pracemi. Zde mnohdy české firmy naráží na bariéru přechodného období na volný pohyb pracovních sil (PO VPPS), protože z větší části patří tyto činnosti mezi ty, na které je zapotřebí získat povolení k zaměstnání, což je prakticky nemožné.
Druhým potenciálním zaměřením rakouských konzumentů by mohla být oblast potravin. Zde ovšem převládá konzervativní a patriotistický přístup Rakušanů ke všemu neznámému. Např. firma Crocodille na své balené bagety a sendviče dodávané do Rakouska uvádí „vyrobeno v EU“. Pochopitelně tradiční a v Rakousku již známé české výrobky jako např. Becherovka nebo Budvar jsou v jiné pozici a rakouský spotřebitel si je vyžaduje. Současný postoj rakouských potravinářských řetězců k českému zboží je však odmítavý. Důvodem je to, že v době hospodářských potíží podporují zejména rakouské regionální produkty.
Jsem malý český podnikatel, řekněme, že bych rád dodával do Rakouska svoje židle. Poradíte mi, co mám dělat?
V tomto případě se jedná o export českého zboží do Rakouska. Takže bych se zaměřil na danou komoditu, v našem případě židle. Předně bych si ověřil, zda obchod danou komoditou na rakouském trhu nevyžaduje nějaká specifika (certifikace, registrace apod.) proti evropským (unijním) normám. V našem případě tomu tak není – tudíž se jedná o běžný vývoz. OEÚ ZÚ je schopno dát základní informaci o obchodu tímto zbožím na rakouském trhu, na podrobnější zbožové rešerše nemá OEÚ ZÚ kapacitu. Podnikateli mohu také doporučit příslušné komoditní veletrhy v Rakousku. Mohu mu také nabídnout prezentaci jeho výrobků v prostorách Velvyslanectví ČR ve Vídni.
Dále bych se podnikatele zeptal, jakým způsobem si představuje distribuci zboží v Rakousku. Zda chce zboží dodávat přímo spotřebitelům, nebo prostřednictvím dalších článků (obchod, obchodní zástupce). V prvním případě jsem schopen poskytnout podnikateli z rakouské firemní databáze kontaktní adresy potenciálních odběratelů jeho zboží podle cílových skupin, které si ovšem musí sám určit. Ve druhém případě podnikateli poskytneme kontakty na příslušné obchodníky v Rakousku nebo na rakouské obchodní zástupce, tzv. Handelsagenten.
Podnikatel může také zvolit přímé zastoupení na trhu prostřednictvím založení své pobočky v Rakousku. Zde je OEÚ schopno poskytnout podnikateli základní informaci o založení firmy v Rakousku s tím, že v dalším postupu bych doporučil buď poradenství agentury Austrian Business Agency (poskytuje některé poradenské služby při založení firmy zdarma), nebo osvědčenou právní kancelář.
Pokud podnikatel požaduje provedení podrobnějšího průzkumu trhu, vyhledávání a oslovení potenciálních partnerů a jiné služby tzv. šité na míru, doporučím mu služby zahraniční kanceláře agentury CzechTrade ve Vídni. S touto kanceláří úzce spolupracujeme podle zásady, že jeden z nás (tj. OEÚ ZÚ nebo ZK CzechTrade) podle charakteru jeho požadavku českému zájemci poskytne příslušné informace.
Mění nějak situaci to, když chci v Rakousku jako cizinec poskytovat služby (tedy ne pouze dovážet zboží)?
Pokud chcete v Rakousku poskytovat služby, v podstatě záleží na tom, zda je poskytujete jako OSVČ, nebo jako zaměstnanec české firmy (tzv. vyslaný pracovník). Pro zaměstnance české firmy platí až do 30. dubna 2011 přechodné období na volný pohyb pracovních sil. To v podstatě znamená, že určité, přesně vyjmenované činnosti z rakouské klasifikace hospodářských činností ÖNACE lze – v souladu se zákonem o zaměstnávání cizinců č. 218/1975 v platném znění – vykonávat až po udělení příslušného povolení. Na ostatní nevyjmenované činnosti žádné povolení není třeba.
Pokud chce v Rakousku služby poskytovat česká OSVČ, může je poskytovat volně nebo až po oznámení o poskytnutí služeb (Dienstleistungsanzeige). Kritériem je zde skutečnost, zda se podle rakouského živnostenského řádu z roku 1994 jedná o volnou nebo vázanou činnost. U některých činností může být požadován i důkaz o způsobilosti.
V květnu 2011 padnou bariéry vstupu Čechů na rakouský trh. Je nějak patrný strach Rakušanů? A pokud ano, je tento strach oprávněný?
Rakousko, zejména díky silné roli odborů, vyjednalo při našem vstupu do EU přechodné období na volný pohyb pracovních sil (PO VPPS), který plně dodrželo v podobě 2+3+2 (roky). Jeho jedinou částečnou liberalizací bylo tzv. nařízení o kvalifikovaných pracovních silách. Toto nařízení bylo reakcí na nedostatek určitých profesí na rakouském trhu, k němuž také přispělo PO VPPS. Nařízení bylo vydáno v době, kdy pomalu končila druhá část PO VPPS (tedy 2+3), a nabízelo se tedy řešení v podobě ukončení celého přechodného období. Nestalo se tak zejména vlivem zmíněné silné pozice odborů. Otázka zaměstnávání cizinců je navíc v Rakousku politicky citlivá a zejména v období před volbami si žádná politická strana nemohla dovolit přijít s požadavkem zrušení PO VPPS.
Podle mého osobního názoru by si Rakousko nejraději nadále ponechalo kontrolu svého trhu práce. Nicméně oficiální vyjádření představitelů rakouské vlády ukončení PO VPPS k datu 30. 4. 2011 vůbec nezpochybňují. V odborných kruzích se ale vedou diskuze o tzv. mzdovém dumpingu. Rakousko se obává, že po plném otevření pracovního trhu bude kontrola mzdové úrovně mnohem složitější. Uvažuje se tedy o zpřísnění kontrol. Dosud je celá záležitost na úrovni diskuzí a úvah.
Jak se dotkla krize rakouského trhu, jsou nějaké rozdíly v situaci v ČR a v Rakousku?
Hospodářská a finanční krize zasáhla rakouskou ekonomiku nejvíce ve druhé polovině roku 2008 – na rozdíl od nás byla spojena s problémy bankovního sektoru. Rakouské banky investovaly značné prostředky do zemí střední, východní a jižní Evropy. Z obavy před důsledky krize v tomto regionu vyvíjelo Rakousko značnou aktivitu na úrovni EU ve smyslu záruk těchto zemí za poskytnuté úvěry. Ovšem v některých zemích, zejména však v České republice, byla situace přímo v obráceném gardu: pozice dcer rakouských bank byla natolik silná, že převodem svých zisků prakticky pomohly stabilizovat svoje matky (zejména se jedná o vztah Die Erste Bank – Česká spořitelna, a. s.). Dna dosáhla krize v Rakousku v polovině roku 2009, kdy začala ekonomika díky silným expanzivním pobídkám fiskální i monetární politiky doma i v zahraničí opět růst. Rakouská vláda reagovala na hospodářskou krizi přijetím protikrizových balíčků. Jako poslední opatření bylo zavedeno tzv. šrotovné.
Rakouská ekonomika je silně závislá na exportu. Vzhledem k tomu, že největším obchodním partnerem Rakouska je Německo, bylo poměrně rychlé oživení německé ekonomiky impulsem také pro rakouskou ekonomiku. Export a průmyslová výroba reagovaly jako první a začaly ve třetím kvartálu roku 2009 v porovnání s rokem 2008 opět růst.
Výrazný dopad měla finanční a hospodářská krize na rakouský pracovní trh. V důsledku poklesu poptávky a tím i produkce došlo v roce 2009 k nárůstu nezaměstnanosti. Situaci na pracovním trhu se podařilo částečně zmírnit až přijetím konjunkturních opatření, zavedením pracovní doby na částečný úvazek a dalšími opatřeními.
Rakouská ekonomika dosud ustála ekonomickou krizi relativně dobře, nicméně její oživení bude probíhat velmi pomalu. Z uvedené charakteristiky jsou zřejmé rozdíly mezi průběhem krize v ČR a Rakousku. Až na rozdíly v bankovní sféře probíhala krize v obou zemích podobně.
Co byste doporučil obecně českým exportérům, aby získali zakázku v Rakousku?
Za samozřejmost se považuje zboží a poskytované služby v nejvyšší kvalitě. Stejně tak samozřejmá je kvalitní webová stránka a prezentační materiály firmy (rozuměj obojí převážně také v německém, resp. anglickém jazyce). Dveře nejvíce otevírá bezproblémová komunikace v německém jazyce. Odhadem 60 % neuskutečněných obchodů ztroskotá na nepochopení a jazykové bariéře. Pokud má český exportér reference přímo z Rakouska, popřípadě z jiných zemí západní Evropy (zejména ze zemí jako Německo nebo Švýcarsko), rozhodně tato skutečnost budoucím vztahům neublíží, ale velmi napomůže. Získat ovšem zakázku „za každou cenu“ bych příliš nedoporučoval – přinejmenším bych si ověřil potenciálního partnera. V tomto může být nápomocen OEÚ ZÚ tím, že z firemního registru nebo firemní databáze zjistí základní informace o firmě.
Převzato z časopisu pro podnikatele a manažery Lobby.
Autor článku: Šárka Kratochvílová.
