Podle nové studie CONCORD, platformy evropských rozvojových a humanitárních organizací, poškozují politiky Evropské unie obyvatele rozvojových zemí. Publikace poukazuje na rozpor mezi snahou EU snižovat chudobu ve světě a dopadem mnoha politik, například zemědělské, energetické či obchodní, na život nejchudších obyvatel světa. Evropská unie přitom právě v těchto měsících uvažuje nad reformami některých takových politik.
CONCORD touto zprávou poukazuje na jistý nesoulad mezi politikami EU a rozvojovými cíli. Jak je uvedeno v Lisabonské smlouvě, Evropská unie se zavazuje k boji proti chudobě v rozvojových zemích. Ochrana vlastní prosperity EU nestojí v cestě cíli zlepšit životní podmínky chudých lidí v rozvojových zemích. Realita dnešního vzájemně propojeného světa naopak ukazuje, že jednoho nelze dosáhnout bez dosažení druhého. Díky ustanovením v článku 208 Lisabonské smlouvy se koherence politik pro rozvoj (Policy Coherence for Development, PCD) stala smluvně závaznou. Tento článek předpokládá, že všechny politiky EU, tedy nejen rozvojová, musejí podporovat rozvojové aspirace chudých zemí nebo přinejmenším nestát v cestě vymýcení chudoby. Zásady PCD představují přístup, který do procesu tvorby politik zavádí širší a dlouhodobější kritéria. Spolu s rozvojovou politikou a efektivní rozvojovou spoluprácí je PCD významným a doplňkovým nástrojem, který může mít významný dopad na udržitelný rozvoj, snižování chudoby a naplňování lidských práv.
V rámci zprávy je na politiky EU uplatňováno hledisko založené na lidských právech a jsou také konfrontovány se zásadou PCD. K tomu je nutné zaměření na ochranu lidských práv chudých a marginalizovaných osob v rámci společnosti, tedy něco, k čemuž by se EU jako aktivní lídr v oblasti podpory a obrany lidských práv měla přihlásit. PCD není jen smluvním ustanovením, ale též povinností zajistit efektivní naplňování lidských práv chudých a urychlit pokrok vedoucí k vymýcení chudoby.
CONCORD vítá doposud vynaložené úsilí, ale zároveň vyzývá EU k zavedení důslednější a přesnější implementace PCD v rámci všech politik EU. Ambicí CONCORDu je, aby EU nekoherentní politiky změnila, neboť je čím dál více patrné, že PCD v sobě má potenciál změnit situaci milionů lidí v rozvojových zemích. V této zprávě se objevuje mnoho doporučení evropským institucím, které nesou odpovědnost za řádné naplňování Lisabonské smlouvy.
Zpráva obsahuje kapitolu věnovanou institucionálnímu rámci koherence politik pro rozvoj Evropské unie a čtyři tematické části zaměřené na oblasti politik vztahující se k potravinové bezpečnosti, přírodním zdrojům, bezpečnosti a migraci. Všechny kapitoly detailně zkoumají politiky EU, politická opatření, a stávající nástroje podporují či naopak stojí v cestě efektivní implementaci PCD.
Institucionální rámec
Koherence politik pro rozvoj představuje politický závazek vyžadující trvalé politické úsilí a vůli k tomu, aby se mohl převtělit do správných politických rozhodnutí prospěšných pro obyvatele rozvojových zemí. Předseda Evropské komise má jako garant smlouvy významnou roli, zatímco Evropský parlament musí svou legislativní pravomoc vykonávat odpovědně a brát tak v úvahu rovněž dopad evropských politik mimo Evropu. Potřebné je rovněž příslušné institucionální uspořádání i sada nástrojů pro tvorbu politik i mechanismy pro systematičtější naplňování PCD. Mnoho z těchto nástrojů a uspořádání již existuje – jde například o posuzování dopadů, Stálého zpravodaje Evropského parlamentu pro PCD či Evropského veřejného ochránce práv. Je však třeba je vylepšit; je potřeba vyjasnit mandáty konkrétních funkcí z hlediska jejich schopností, vypořádat se s otázkami PCD a také musí být posílena kapacita evropských institucí a členských států. Je také velmi důležité naslouchat hlasu lidí zasažených negativními důsledky evropských politik. Je proto třeba zavést vhodné nástroje, včetně formálních mechanismů pro vznášení stížností, aby bylo možné prokázat a napravit nesoudržnost existujících politik.
Potravinová bezpečnost
V současnosti trpí hladem 925 milionů lidí na celém světě. Zajištění přístupu k bezpečným potravinám je jedním z všeobecných lidských práv, která jsou státy vzájemně povinny respektovat, chránit a naplňovat. EU v tomto ohledu nese zvláštní odpovědnost, protože je největším světovým aktérem v oblasti zemědělského obchodu. Naplňování práva na potraviny vyžaduje jak změny v produkčních modelech, tak i zlepšení přístupu k dostupným a výživným potravinám. V souvislosti s tím potřebuje EU provést změny v některých svých politikách dotýkajících se potravinové bezpečnosti v nejchudších zemích světa, jež sahají od obchodu, přes zemědělství, finanční regulaci, klimatické změny až po investice v zahraničí.
Reforma Společné zemědělské politiky EU (SZP) je zásadní příležitostí k tomu, aby Unie prokázala svou vůli napomoci rozvojovým zemím k zajištění vlastní obživy. K tomu je třeba na straně EU provést zásadní názorový obrat a uznat, že rostoucí celosvětová poptávka po potravinách neopravňuje EU k dotování svého exportu. EU musí projevit větší úsilí zaměřené na to, aby se koherence politik pro rozvoj stala operační součástí SZP. S ohledem na omezení přílišné nestálosti cen potravin, jíž čelí jak zemědělci, tak spotřebitelé, by EU měla rovněž stát v čele zlepšení mezinárodní správy v oblasti potravinové bezpečnosti založené na právu na potraviny. Kromě regulace trhu mohou ochraně potravinové bezpečnosti a zajištění větší stálosti cen napomoci rovněž nárazníkové zásoby potravin. Politiky EU určující celosvětové trendy, jako jsou například zábory půdy (land grabbing), musí obsahovat jasná kriteria podporující udržitelnost, která budou zahrnovat jak sociální, tak environmentální aspekty, a to především v souvislosti s produkcí biopaliv.
Přírodní zdroje
Mnohé státy bohaté na přírodní zdroje patří zároveň mezi nejchudší země světa. Občané těchto zemí často nemají žádný prospěch z přírodního bohatství, jímž jejich země oplývá. Mezinárodní smlouvy týkající se lidských práv však stanovují, že muži a ženy celého světa mají právo profitovat z těchto zdrojů. Přírodní zdroje představují klíčovou složku nutnou k dosažení lidského a společenského rozvoje, a to za předpokladu, že jsou využívány udržitelným způsobem. EU je jedním z aktérů využívající při získávání zdrojů od rozvojových zemí agresivní strategie. Tvůrci evropských politik však mají povinnost zajistit, že jimi vytvářené politiky související s dovozem surovin z rozvojových zemí nenarušují rozvojové cíle, či přímo nebo nepřímo nevedou k porušování lidských práv. Cíl EU zajistit 10 % obnovitelné energie v oblasti dopravy stanovený v rámci Směrnice o obnovitelných zdrojích energie (Renewable Energy Directive, RED) se staví do cesty rozvojovým cílům.
Naplňování RED dále zvyšuje především tlak na půdu a vodu v chudých zemích. EU by měla tuto svou politiku přehodnotit a nastavit jasná kritéria udržitelnosti. Evropská iniciativa v oblasti surovin (Raw Materials Initiative) na druhé straně postrádá pobídky rozvojovým zemím vybízející je k angažování při procesu tvorby přidané hodnoty u vytěžených zdrojů, a EU by je v tomto ohledu měla podněcovat k větší aktivitě. Prvním krokem k tomu, aby rozvojové země dokázaly efektivněji využít své přírodní zdroje, je zajištění lepší informovanosti a veřejného dohledu nad tokem výnosů plynoucích vládám od nadnárodních těžařských společností. EU musí pomoci tím, že bude po všech evropských společnostech zainteresovaných na těžbě zdrojů vyžadovat zveřejňování jejich finančních informací.
Bezpečnost
Jádrem bezpečnosti osob je základní lidské právo na život, fyzickou bezpečnost a zamezení předčasnému úmrtí, jemuž lze zabránit. Bezpečnost osob a spravedlnost by měly být považovány za základní nároky a měly by být poskytovány ve prospěch lidí s úctou k jejich právům a jako reakce na jejich pocit nedostatku bezpečí. Agenda EU zaměřená na bezpečnost a rozvoj uznává, že není možný udržitelný rozvoj bez míru a bezpečí, a že nedojde-li k rozvoji a vymýcení chudoby, nelze dosáhnout udržitelného míru. Doposud však došlo v oblasti praktického zavádění politik, které berou toto propojení v úvahu, jen k minimálním pokrokům. Bezpečnostní politiky různých členských států EU jasně ukazují střet vlastních ekonomických anebo bezpečnostních zájmů s rozvojovými cíli. EU by neměla upřednostňovat své ekonomické a bezpečnostní zájmy na úkor partnerských zemí a jejich obyvatel.
Aby bylo možné předejít škodám a využít příležitostí k budování dlouhodobého míru, musí být politiky EU v oblasti bezpečnosti a konfliktů více obezřetné a je také třeba v nich aplikovat dlouhodobý preventivní přístup. Navzdory usnesení Rady z roku 2008 EU i nadále exportuje zbraně do zemí notoricky porušujících lidská práva a do míst, v nichž panují konflikty. Export zbraní představuje obrovskou hrozbu z hlediska bezpečnosti a zásadním způsobem narušuje udržitelný rozvoj. Je potřeba vytvořit příslušné mechanismy, aby bylo možno zajistit dodržování kontroly exportu vojenských technologií a systémů v souladu s povinnostmi vyplývajícími z PCD.
Migrace
Migrace je již nějakou dobu ve středu debat týkajících se evropské politiky. V EU v současné době pobývá přibližně 31,8 milionu přistěhovalců. Všem lidem byla umožněna volba využít jejich práva migrovat či zůstat ve své zemi, ať už se však rozhodnou jakkoli, mělo by být respektováno jejich právo žít svůj život důstojně. Nedostatek slušných pracovních příležitostí je i nadále hlavním motorem migrace za prací, zatímco na druhé straně migrační pouti staví do cesty integraci migrantů v hostitelské zemi závažné překážky dostupnost přiměřeného zaměstnání. Společnou tendencí všech iniciativ EU je jejich zaměření na řízení migračních toků s ohledem na naplňování jednostranných evropských ekonomických cílů, aniž by byl prozkoumán potenciál migrace s ohledem na rozvoj, jež by mohl přinést prospěch jak přistěhovalcům samotným, tak zemi původu a hostitelské zemi.
Stávající restriktivní přístup k migrační politice EU, vedený evropskou strategií Globální přístup k migraci (Global Approach to Migration), postrádá zohlednění rozvojových otázek a požadavků vyplývajících z naplňování lidských práv. Klíčovými faktory, jimiž se musí migrační a integrační politiky EU hlouběji zabývat a uvést je do souladu s požadavky PCD, jsou důstojná práce a další pracovní otázky. Je třeba zlepšit implementaci sociální a právní ochrany migrantů, a to jak v rámci EU, tak celosvětově. Za tím účelem by měla EU využít svých mezinárodních pák a podporovat mezinárodní zásady na ochranu migrujících pracovníků.
Převzato z Informačního portálu o Evropské unii EurActiv.cz. Výše uvedený text je shrnující zprávou nezávislého analytického centra Glopolis. Celá studie je v angličtině k dispozici na stránkách Glopolis.
