Zahraniční pomoc Evropské unie 

Kapitoly článku

Zájmem EU je bránit chudobě, nestabilitě a konfliktům ve světě. Z tohoto důvodu je důležitou politikou EU zahraniční pomoc rozvojovým zemím. Zahraniční pomoc EU je poskytována ze zdrojů společného rozpočtu Evropských společenství a z tzv. Evropského rozvojového fondu (EDF). Tyto prostředky každoročně dosahují výše téměř 9 mld. EUR, tzn. přibližně 235 mld. CZK. Zahraniční pomoc EU je poskytována na základě širokého spektra regionálně nebo tematicky zaměřených programů, které jsou vypracovány EK.

1. Zahraniční pomoc EU

Vnější působení EU (EU jako globální hráč) zůstává jednou z priorit v rámci současné finanční perspektivy EU, stanovující rámec pro alokaci prostředků v letech 2007 až 2013. Evropská komise v dokumentu „Budování naší společné budoucnosti“ řadí Evropu jako silného globálního aktéra mezi tři klíčové priority (vedle udržitelného rozvoje EU a konceptu evropského občanství).

Na obrázku je zobrazena procentuální výše finančních prostředků, které míří na zahraniční pomoc EU v období 2007–13.

ZRS EU

Zdroj: Souhrnný rozpočet Evropské unie pro rozpočtový rok 2009.

Následující Zprávy uvádí výši a aktuální využití finančních prostředků, které v uplynulém období směřovaly na zahraniční pomoc EU

1.1 Programy a nástroje zahraniční pomoci EU

Programy zahraniční pomoci EU s rozvojovými zeměmi jsou buď roční, nebo víceleté. Pro každé teritorium existují jak geograficky zaměřené programy (bilaterální a regionální programy), tak i sektorově zaměřené programy, které pokrývají více zemí v daném regionu.

EU pro potřeby implementace těchto programů zahraniční pomoci na období 2007–2013 disponuje souborem tzv. vnějších finančních nástrojů EU, které stanoví, za jakých podmíneka jakým konkrétním způsobem lze unijní finanční prostředky na tyto programy uvolnit.

Regiony jsou primárně financovány z geografických nástrojů zahraniční pomoci EU, které jsou vymezeny následovně:

Kandidátské a potenciální kandidátské země pro vstup do EU

Politika rozšíření a její cíle jsou podporovány finančním nástrojem IPA, který pomáhá kandidátským a potenciálně kandidátským zemím ve snaze splnit kritéria členství v EU a harmonizovat své standardy a politiky s EU. Dále podporuje jejich socio-ekonomický rozvoj, připravuje jejich hospodářství na konkurenční tlak otevřeného trhu a jejich budoucí čerpání ze strukturálních fondů EU. Celková alokace IPA na období 2007–2013 činí zhruba 11,5 mld. EUR.

Sousedské země EU v jižním Středomoří a východní Evropě

Politika sousedstvíse opírá o finanční nástroj ENPI, ze kterého mohou čerpat země bezprostředně sousedící s EU. Nástroj slouží na podporu politických a ekonomických reforem, jež zmírní rozdíly mezi sousedními státy a EU a vytvoří tak vzájemné stabilní a bezpečné prostředí. Celková alokace ENPI na období 2007–2013, včetně navýšení v roce 2011, představuje cca 12,4 mld. EUR.

Země Asie, Střední Asie, Latinské Ameriky a Středního východu

Pro realizaci rozvojové spolupráce, jejímž cílem je dosáhnout omezení chudoby, udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje, vč. Rozvojových cílů tisíciletí, podpory demokracie, lidských práv a právního státu, a hladkou a postupnou integraci rozvojových zemí do světového hospodářství, slouží finanční nástroj DCI. Celková alokace DCI na období 2007–2013 se pohybuje kolem 16,9 mld. EUR (z toho na geografickou část je věnováno cca 10 mld. EUR).

Země ACP (Afrika, Karibik a Tichomoří)

Země ACP jsou podporovány v rámci Evropského rozvojového fondu (EDF), který stojí mimo rozpočet EU a řídí se tedy vlastními pravidly (viz kapitola 1.2).

Průmyslově vyspělé země

V případě spolupráce s rozvinutými státy světa pro EU existuje potřeba užší spolupráce v oblasti kulturního, vědecko-technologického a hospodářského partnerství. Na podporu této spolupráce byl vytvořen finanční nástroj ICI. Jeho celková alokace na období 2007–2013 dosahuje zhruba 172 mil. EUR.

Vedle regionálních, pak EU dále spravuje i globálně zaměřené programy bez teritoriálního vymezení, které se soustředí na řešení naléhavých problémů globálního významu. Ty jsou financovány z následujících nástrojů EU:

Nástroj rozvojové spolupráce (DCI) obsahuje také další tzv. tematické programy, které se týkají průřezových otázek bezpečnosti potravin a potravinové pomoci, životního prostředí a přírodních zdrojů, migrace a azylu, sociálního rozvoje nebo přímo zapojení nevládních organizací:

A konečně i poslední, specifické finanční nástroje, kterými EU na období 2007–2013 v rámci své zahraniční pomoci disponuje a které jsou určené:

  • pro makroekonomickou pomoc, kterou EU v rámci své spolupráce rozvojovým zemím poskytuje (MFA)
  • pro garance a záruky, které si EU v rámci svých vnějších vztahů na spolupráci s třetími státy vytváří (GF)
  • pro oblast civilní ochrany, ve které EU třetím zemím napomáhá (CPI)
  • pro oblast humanitární pomoci, kterou v případě třetích zemí EU jednotlivým státům poskytuje (HUMA) i bez ohledu na vzájemně navázané vztahy

zpět na začátek

1.2 Evropský rozvojový fond

V rámci rozvojové politiky je rozvojová pomoc poskytovaná státům Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří (země ACP) financována z EDF (Evropského rozvojového fondu).

Fond funguje od roku 1959 a jeho prostřednictvím je podporován především hospodářský rozvoj států skupiny ACP. Jedná se o mezivládní fond, a proto stojí mimo rozpočet EU. To v praxi znamená, že je financován přímo prostřednictvím příspěvků jednotlivých členských států a je spravován podle vlastních pravidel. Od roku 2008 funguje již 10. EDF, do nějž poprvé přispívají i nové členské státy EU-12. Financování probíhá podle dohodnutého distribučního klíče. Celková částka 10. EDF je 22,7 mld. EUR pro období 2008–2013. ČR se podílí na jeho financování částkou 115,678 mil. EUR.

2. Programy a finanční nástroje zahraniční pomoci EU 

Rozpočtové období 2007–2013 s sebou přineslo reformu zahraniční pomoci EU jako takové. Množství programů bylo nahrazeno základními finančními nástroji a zúžil se i celkový rozsah jednotlivých témat, ve kterých EU ve světě na globální úrovni aktivně vystupuje.

Tato kapitola obsahuje výčet nástrojů vnější spolupráce EU s podrobnější definicí jejich zaměření.

2.1 Kandidátské a potenciální kandidátské země pro vstup do EU

Obsah kapitoly:

Za půlstoletí své existence se EU stále více integrovala a zároveň přijímala velké množství nových členů. Většinou probíhaly oba procesy současně. Rostoucí počet členů je součástí vývoje evropské integrace od jejího počátku. Dnešní EU s 27 členskými státy a téměř 500 miliony obyvatel je bezpečnější, více prosperující, silnější a má větší vliv ve světě než původní Evropské hospodářské společenství se 6 členy a necelými 200 miliony obyvatel. EU je vedle společných hodnot jako jsou mír, svoboda, demokracie, právní stát, tolerance a solidarita, také největší hospodářskou zónou na světě. Větší vnitřní trh a nové hospodářské příležitosti zvýšily prosperitu EU a vlády členských států se shodly, že vyhlídku na členství v EU umožní i zemím v jihovýchodní Evropě a že se tyto země mohou stát plnohodnotnými členy EU, pokud pro to splní nezbytné požadavky.

Hlavním cílem předvstupní pomoci v rámci Nástroje předvstupní pomoci (IPA) je proto podpora zavádění nezbytných politických, ekonomických a institucionálních reforem v souladu s normami EU. Podporované reformy mají za úkol zlepšit životní úroveň občanů v zemích přijímajících tuto pomoc a připravit tyto země na budoucí čerpání finančních prostředků, kterými disponuje EU v rámci svých nástrojů strukturální a kohezní politiky. Finanční prostředky IPA pro současný finanční rámec 2007–2013 přitom činí 11,5 miliardy EUR.

2.1.1 Abecední přehled zemí IPA

2.1.2 Regionální programy IPA

Aby bylo dosaženo cílů pro každou jednotlivou zemi co možná nejúčinněji, jsou regionální programy IPA tvořeny z následujících složek (komponent):

  • I. pomoc v přechodném období a budování institucí
  • II. přeshraniční spolupráce (s členskými státy EU, případně dalšími zeměmi)
  • III. regionální rozvoj (rozvoj dopravy, životního prostředí a hospodářství)
  • IV. rozvoj lidských zdrojů (posilování lidského kapitálu a boj proti jakýmkoli formám vyloučení ze společnosti)
  • V. rozvoj venkova

Komponenty I a II mohou využít všechny země. Komponenta I zahrnuje budování institucí a s tím i spojené finanční náklady na přechodná období a stabilizací regionu. K realizaci této komponenty slouží každoroční národní programy a programy společné pro několik přijímajících zemí najednou. Komponenta II podporuje přeshraniční spolupráci mezi kandidátskými a potencionálními kandidátskými zeměmi navzájem a mezi nimi a členskými státy. Může se z ní financovat také účast zemí přijímajících pomoc ze strukturálních fondů pro mezistátní spolupráci nebo případně účast na programech spolupráce pobřežních oblastí v rámci Nástroje evropského sousedství a partnerství (ENPI).

Komponent III, IV a V se mohou účastnit pouze kandidátské země. Tyto komponenty mají za úkol připravit řízení strukturálních a kohezních fondů a fondů pro rozvoj venkova po vstupu těchto zemí do EU.

Kandidátské země jsou Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Srbsko, Turecko a Island. Potenciální kandidátské země jsou Albánie, Bosna a Hercegovina a Kosovo podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244.

S Chorvatskem byla zahájena přístupová jedání 30. června 2011. Předpokládané datum vstupu Chorvatska do EU je 1. červenec 2013.

Více informací k plánovanému využití těchto regionálních programů IPA jednotlivými státy je možné nalézt na stránkách Evropské unie.

Důležitou složkou regionální spolupráce mezi EU a státy jihovýchodní Evropy je i technická pomoc, jejímž prostřednictvím EU pak jednak posiluje, ale také i ověřuje administrativní kapacity těchto zemí, tj. zda jsou skutečně jednotlivé normy EU schopny tyto státy přejímat, provádět a na každodenní bázi vynucovat. Technická pomoc se zaměřuje na dvě základní oblasti: na přenos know-how a na investice.

Od roku 2009 rovněž funguje tzv. Investiční rámec pro Západní Balkán (Western Balkans Investment Framework, WBIF), který je iniciativou Evropské komise, Evropské investiční banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj a Rozvojové banky Rady Evropy. Cílem je podpořit projekty na západním Balkáně formou půjček a grantů. Podporovanými oblastmi jsou infrastruktura, podpora malých a středních podniků, energetická účinnost a ostatní oblasti investic.

2.1.3 Právní základ IPA

Právním základem finančního nástroje IPAje Nařízení Rady č. 1085/2006 ze dne 17. 7. 2006, Nařízení Komise č. 718/2007 ze dne 12. 6. 2007, kterým se provádí Nařízení Rady č. 1085/2006 a Rozhodnutí Komise č. 766/2007 ze dne 14. 11. 2007 o stanovení seznamu způsobilých územních celků a oblastí pro financování  přeshraniční spolupráce.

2.1.4 Jednotný nástroj IPA

IPA od roku 2007 nahradila dřívější programy Phare, SAPARD, ISPA, předvstupní nástroj pro Turecko a CARDS (od 1. 1. 2007), které v období 2007–2013 fungují již jednotně pod nástrojem IPA.

2.1.5 Kontaktní údaje pro programy IPA

Přenos know-how a investice v zemích jihovýchodní Evropy podporuje EU také prostřednictvím programů technické pomoci:

a národních kontaktních míst na podporu vzdělávacích programů GŘ pro vzdělávání a kulturu.

V případě zájmu o některý z těchto programů IPA je možné rovněž vedle výše uvedených institucí a osob kontaktovat místně příslušný Zastupitelský úřad ČR v dané zemi anebo Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Praktické informace Vám může podat i agentura na podporu exportu CzechTrade nebo Stálé zastoupení ČR v Bruselu.

2.1.6 Praktické informace k programům IPA

zpět na začátek

2.2 Sousední země EU na Jihu a Východě

Obsah kapitoly:

Za účelem rozvíjení vztahů mezi sousedy na východě a jihu Evropy uplatňuje EU politiku sousedství. Výjimku tvoří Rusko, se kterým EU spolupracuje na základě strategického partnerství. V rámci politiky sousedství a partnerství (včetně Ruska) pak EU pro těchto 17 zemí využívá finanční nástroj ENPI – Nástroj evropského sousedství a partnerství, jehož cílem je posílení spolupráce s bezprostředními sousedy EU tak, aby byl vytvořen prostor sdílených hodnot, stability, prosperity, bezpečí a dobrého sousedství. Jeho strategickým cílem je přispět ke zlepšení a prohloubení především ekonomické a regionální integrace prostřednictvím širokého spektra jednotlivých oblastí spolupráce.

Finanční prostředky vyčleněné na ENPI pro období 2007–2013, včetně navýšení v roce 2011, činí zhruba 12,4 mld. EUR.

2.2.1 Abecední přehled zemí ENPI

2.2.1.1 Země na Východě

2.2.1.2 Země na Jihu

2.2.2 Regionální programy ENPI

2.2.2.1 Sektorové programy pro region Východ

V rámci nástroje ENPI jsou financovány mj. následující oblasti spolupráce:

  • Doprava
  • Energetika
  • Udržitelné řízení přírodních zdrojů
  • Životní prostředí a změna klimatu
  • Kontrola hranic a migrace, boj proti organizovanému zločinu
  • Ekonomická integrace
  • Lidská práva a demokratizace
  • Socio-kulturní vztahy
  • Nakládání s opuštěnou municí a zbraněmi

Další informace k plánovanému využití těchto regionálních programů ENPI jednotlivými státy.

Specificky k vybraným oblastem spolupráce pak více informací zde:

2.2.2.2 Sektorové programy pro region Jih

V rámci nástroje ENPI jsou financovány mj. následující oblasti spolupráce:

  • Mírový proces na Blízkém východě, Spravedlnost, Bezpečnost a migrace, Síť zahraničněpolitických institutů, Civilní ochrana
  • Udržitelný hospodářský rozvoj (hospodářská integrace, podpora investic, průmyslová spolupráce, energetika, doprava, životní prostředí, informační společnost a statistika)
  • Socio-kulturní změny (komunikace, dialog mezi kulturami, rovnost pohlaví, mládež a občanská společnost)

Další informace k plánovanému využití těchto regionálních programů ENPI jednotlivými státy.

Specificky k vybraným oblastem spolupráce pak více informací:

2.2.2.3 Interregionální programy

ENPI obsahuje obecné inovativní prvky, kterými jsou:

  • podpora reforem prostřednictvím spolupráce mezi veřejnou správou v partnerské zemi a ekvivalentní institucí a/nebo organizací v členské zemi EU
  • podpora vzdělávání prostřednictvím spolupráce mezi univerzitami a vědeckými institucemi včetně mechanismů pro výměnu studentů a vědeckých pracovníků
  • podpora místní správy a samosprávy prostřednictvím posilování prvků demokracie a dobrého vládnutí
  • podpora investic prostřednictvím mobilizace finančních prostředků na velké a středně velké infrastrukturní projekty v oblasti dopravy, energetiky, životního prostředí a sociální péče.

K podpoře reforem slouží především:

K podpoře vzdělávání slouží především:

K podpoře místní správy a samosprávy slouží především:

A k podpoře investic pak slouží především

2.2.2.4 Programy regionální spolupráce

Programy regionální spolupráce představují v Evropské politice sousedství klíčový prvek, který přispívá k hospodářské i politické integraci jednotlivých partnerských zemí v regionu. Mezi hlavní regionální iniciativy patří:

Více informací k jednotlivým regionálním programům na stránkách Evropské komise.

2.2.2.5 Programy přeshraniční spolupráce

Programy přeshraniční spolupráce patří v politice sousedství ke klíčovým a zejména při podpoře udržitelného hospodářského vývoje sehrávají velmi významnou roli pro finanční řízení jednotlivých návazných programů, založených i v těchto obou regionech na koncepci strukturální politiky EU.

Více informací o CBC programech na stránkách Evropské komise.

2.2.3 Právní základ ENPI

Právním základem finančního instrumentu ENPI je Nařízení EP a Rady č. 1638/2006 ze dne 24. 10. 2006 a Nařízení Komise č. 951/2007 ze dne 9. 8. 2007, kterým se provádí programy přeshraniční spolupráce financované z Nařízení EP a Rady č. 1638/2006 ze dne 24. 10. 2006.

2.2.4 Jednotný nástroj ENPI

ENPI od roku 2007 nahradilo dřívější programy TACIS, MEDA a programy spolupráce s okupovanými palestinskými územími (od 1. 1. 2007), které v období 2007–2013 fungují již jednotně pod nástrojem ENPI.

2.2.5 Kontaktní údaje pro programy ENPI

Evropské police sousedství se primárně věnuje GŘ pro rozvoj (DEVCO). Vzhledem k tomu, že v případě sousedských zemí dochází stále ve větší míře k decentralizaci pomoci EU, je rovněž účelné aktuality sledovat i na webových stránkách jednotlivých Delegací Evropské unie a Partners.

Další informace:

Přenos know-how a investice v zemích jihovýchodní Evropy podporuje EU také prostřednictvím sítí:

2.2.6 Praktické informace k programům ENPI

V případě zájmu o některý z těchto programů ENPI doporučujeme rovněž vedle výše uvedených institucí a osob kontaktovat náš místně příslušný Zastupitelský úřad ČR v dané zemi anebo Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Praktické informace Vám může podat agentura na podporu exportu CzechTrade nebo Stálé zastoupení ČR v Bruselu.

zpět na začátek

2.3 Země Asie, Střední Asie, Latinské Ameriky a Středního východu

Obsah kapitoly:

V rámci cíle omezení chudoby, udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje, společně s postupnou integrací rozvojových zemí do světového hospodářství a za účelem naplnění Rozvojových cílů tisíciletí zaměřuje EU svoji rozvojovou spolupráci na 48 zemí Asie, Střední Asie, Latinské Ameriky, Blízkého východu a Jižní Afriky, jejíž účelovost zvyšuje prostřednictvím finančního nástroje DCI – Nástroj pro rozvojovou spolupráci. Tento nástroj vedle realizace vlastní rozvojové politiky EU dále podporuje i doprovodná opatření a pět tématických programů, které jsou vedle programů bilaterální spolupráce přístupné i státům ACP a ENPI. Zvláštní pomoc je přitom věnována 18 zemím ACP, které provedly v souladu se stanovenými požadavky reformy v sektoru cukru.

Finanční prostředky na DCI v tomto teritoriu pro období současné finanční perspektivy EU 2007–2013 přitom činí 16,9 mld. EUR.

2.3.1 Abecední přehled zemí DCI

2.3.1.1 Země v Asii

2.3.1.2 Země ve Střední Asii

2.3.1.3 Země v Latinské Americe

2.3.1.4 Země na Středním východě

2.3.1.5 Země v Jižní Africe

zpět na začátek

2.3.2 Regionální programy DCI

2.3.2.1 Sektorové programy pro region Asie

Region Asie představuje pro EU významného partnera z hlediska ekonomického, politického i kulturního. V této oblasti žije více než polovina světové populace a nachází se zde čtvrtina hospodářského světového bohatství a klíčových energetických zdrojů. Zároveň ale v tomto regionu žije více než 2/3 nejchudších lidí světa. Mezi další problematické oblasti, se kterými se region potýká patří klimatické změny a s nimi spojená zhoršená kvalita životního prostředí, vnitřní konflikty a ilegální obchod.

Pomoc poskytovaná ze strany EU prostřednictvím DCI se přitom zaměřuje na následující oblasti spolupráce:

2.3.2.2 Sektorové programy pro region střední Asie

Region střední Asie zaujímá pro EU zvláštní postavení, a to jak z pohledu naplnění rozvojových cílů tisíciletí, tak i otázek vlastní bezpečnosti a diverzifikace zdrojů nerostných surovin. Země regionu se potýkají s nedostatečně vyvinutou občanskou společností, procesem demokratizace, poddimenzovaným vzděláváním a vedle negativních vlivů na životní prostředí pak i zastaralou infrastrukturou a vnitřními konflikty.

Pomoc poskytovaná ze strany EU prostřednictvím DCI se přitom zaměřuje na následující oblasti spolupráce:

2.3.2.3 Sektorové programy pro region Latinské Ameriky

Hlavním cílem evropských programů podpory Latinské Ameriky je udržování sociální koheze a posílení regionální integrace tak, aby v tomto regionu došlo ke konsolidaci občanské společnosti, podpoře mírového jednání, ke zvýšení hospodářské výkonnosti jednotlivých zemí regionu a rozvoji vzájemné obchodní výměny.

Pomoc poskytovaná ze strany EU prostřednictvím DCI se přitom zaměřuje na následující oblasti spolupráce:

2.3.2.4 Sektorové programy pro region Blízkého východu

Programy podpory EU zemím Blízkého východu jsou upraveny tak, aby zohledňovaly ekonomické, politické a sociální aspekty každé země. Tato podpora pak zohledňuje stav vzájemných vztahů jednotlivých zemí s EU a jejím hlavním cílem je udržet co nejširší okruh aktivních otázek zahrnující problematiku lidských práv, občanské společnosti, posilování kapacit a hospodářského rozvoje.

Pomoc poskytovaná ze strany EU prostřednictvím DCI se přitom zaměřuje na následující oblasti spolupráce:

  • Dlouhodobá podpora
  • Náprava obtížných vztahů  

2.3.2.5 Sektorové programy pro region jižní Afriky a země ACP

Programy podpory EU zemím ACP zahrnují vždy celou řadu zemí najednou, což díky centralizovanému systému této podpory u sdílených potřeb a problémů umožňuje navrhovat rychlá a flexibilní řešení. Pomoc poskytovaná ze strany EU prostřednictvím DCI se přitom zaměřuje na následující oblasti spolupráce:

zpět na začátek

2.3.3 Tematické programy DCI

Informace o tematických programech DCI na webových stránkách Evropské komise.

2.3.4 Právní základ DCI

Právním základem finančního instrumentu DCI je Nařízení EP a Rady č. 1905/2006 ze dne 18. 12. 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci.

2.3.5 Jednotný nástroj DCI

Tematické programy DCI před rokem 2007 byly realizovány v následujících oblastech: přístup k vnější pomoci, rovnost mužů a žen, migrace a azyl, boj proti nemocem vyplývajícím z chudoby, reproduktivní zdraví, podpora lidem, zachování a udržitelné řízení zdrojů tropických lesů, plné začlenění ochrany životního prostředí do rozvojové spolupráce, spolupráci s JAR, decentralizaci pomoci, spolufinancování nevládních organizací, zvláštní opatření ve vztahu k potravinové bezpečnosti a ALA (od 1. 1. 2007). Po roce 2007 byly tematické programy DCI sloučeny do následujících šesti oblastí (viz kapitola 2.3.3).

2.3.6 Kontaktní údaje pro programy DCI

Rozvojové politice EU se primárně věnuje GŘ pro rozvoj (DEVCO).  

Přestože je vůči rozvojovým zemím zachován centralizovaný systém pomoci EU, je v případě konkrétních zemí rovněž účelné aktuality sledovat i na webových stránkách jednotlivých Delegací Evropské unie.

V daném ohledu pak proto užitečné informace lze nalézt i na webových stránkách:

I zde pak působí národní kontaktní místa na podporu vzdělávacích programů GŘ pro vzdělávání a kulturu. 

2.3.7 Praktické informace k programům DCI

V případě zájmu o některý z těchto programů DCI doporučujeme rovněž vedle výše uvedených institucí a osob kontaktovat náš místně příslušný Zastupitelský úřad ČR v dané zemi anebo Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Praktické informace Vám může podat agentura na podporu exportu CzechTrade nebo Stálé zastoupení ČR v Bruselu.

zpět na začátek

2.4 Země ACP (Afrika, Karibik a Tichomoří)

2.4.1 Evropský rozvojový fond

Hlavním nástrojem rozvojové spolupráce EU pro země Afriky, Karibiku a Tichomoří (ACP) a pro zámořská území EU (OCT) je EDF – Evropský rozvojový fond. Tento fond není součástí společného rozpočtu EU, ale je tvořen zvláštními příspěvky členských států EU. Evropská komise jeho prostřednictvím poskytuje pomoc různým sektorům, které ovlivňují ekonomiku a sociální soudržnost v rozvojových zemí, a cílem programů EDF je podpora hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje zemí a posílení míru a politické stability v regionu. V centru pozornosti přitom stojí zejména potírání chudoby v jednotlivých zemích.

EDF sestává z několika nástrojů, mezi něž patří granty, rizikový kapitál a úvěry soukromému sektoru. Nástroje Stabex a Sysmin určené na pomoc zemědělství a těžebnímu průmyslu zrušila nová dohoda o partnerství podepsaná v červnu 2000 v Cotonou. Tato dohoda také zjednodušila fungování EDF a zavedla systém klouzavého programování, čímž zajistila fondu větší flexibilitu a přenesla na státy ACP větší odpovědnost.

10. EDF pokrývá období 2008–2013 a disponuje celkovým rozpočtem ve výši 22,682 miliardy EUR. Z této částky je 21,966 miliardy EUR přiděleno zemím ACP, 286 milionů EUR je určeno zámořských územím (OCT) a 430 milionů EUR má k dispozici Komise na podpůrné výdaje spojené se zajišťováním programu a realizací EDF. Částka pro země ACP je rozdělena takto: 17,766 miliardy EUR na národní a regionální programy, 2,7 miliardy EUR mezi samotnými státy ACP a uvnitř regionů a 1,5 miliardy EUR ve prospěch investiční facility ACP. Inovací v 10. EDF je vytvoření „pobídek“ pro každou zemi.

Priority každého programu na úrovní státu na období 5–7 let definují strategické dokumenty Country Strategy Papers. V rámci regionální spolupráce je také financována EU-ACP Water Facility, EU-ACP Energy Facility a EU-ACP Infrastructure Trust Fund. EU-ACP Water Facility se má stát katalyzátorem, který podpoří rozvoj a reformu odvětvových politik v dané oblasti a využije pružné a novátorské metody financování projektů a programů pro přívod vody a hygienu. EU‑ACP Energy Facility je zaměřená na podporu zvýšení přístupu k udržitelným technologiím v zemědělských a izolovaných oblastech zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří.

2.4.2 Právní základ EDF

Určujícím právním základem je Dohoda z Cotonou (2000), která vytváří rámec pro vztahy spolupráce Evropské unie (EU), rozvoj hospodářství, sociální a kulturní rozvoj zemí Afriky, Karibiku a Tichomoří (ACP).

Ústředním cílem je omezování a později vymýcení chudoby, ale spolupráce má současně napomáhat míru, bezpečnosti, politické a demokratické stabilitě zemí ACP. V této souvislosti jednají partneři dohody společně, aby postupně dosáhli Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs).

Dohoda z Cotonou je založena na rovnosti partnerů a vlastnictví rozvojových strategií. Byla podepsána 23. června 2000 na 20 let a může být revidována každých pět let. Naposledy byla revidována v roce 2010.

Vztahy se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří (ACP) se kromě dohody z Cotonou řídí vnitřní dohodou k právě probíhajícímu Evropskému rozvojovému fondu (10. EDF). Vnitřní dohoda kromě jiného stanovuje jednotlivé soubory finančních prostředků 10. Evropského rozvojového fondu. Neméně důležitá jsou pravidla implementace 10. EDF. Pravidla týkající se všech finančních operací pro 10. Evropský rozvojový fond jsou pak obsahem finančního nařízení.

2.4.3 Praktické informace k programům EDF

3. Zapojení do programů zahraniční pomoci EU

Důležité je na samém začátku zdůraznit, že tendrová řízení i většina výzev v rámci programů zahraniční pomoci EU jsou spravovány jednotlivými Delegacemi Evropské komise v rozvojových zemích, popřípadě přímo Evropskou komisí z Bruselu či speciálně vytvořeným sekretariátem daného programu, a nikoli státními úřady v ČR. Subjekty, které se o tyto programy uchází, musí nejen prostředí v těchto rozvojových zemích znát, ale mít také dostatečnou kapacitu pro přípravu a vlastní realizaci této účasti za hranicemi EU.

3.1 Co je k účasti potřeba znát?

Programy zahraniční pomoci EU podléhají systému víceletého programování, který je založen na několika fázích. V současné době se plánování a veškerá implementace týká sedmileté finanční perspektivy EU 2007–2013.

Právním základem každého programu zahraniční pomoci EU je zvláštní nařízení, které stanovuje cíle, priority, příjemce finanční podpory, prostředky i způsob implementace programu. Podrobnější prováděcí pravidla jsou v závislosti na konkrétním regionu světa stanovována v Nařízeních přijímaných ze strany Evropské komise.

Strategické dokumenty definují priority každého programu na úrovni státu – CSPs (Country Strategy Papers) nebo regionu – RSPs (Regional Strategy Papers) a tyto dokumenty tvoří základní rámec vzájemné kooperace mezi EU a danou zemí (regionem), analyzují výchozí stav, definují cíle a uvádějí prioritní sektory spolupráce. České subjekty, které v daném ohledu zamýšlejí podnikat rozvojové aktivity v příslušné zemi, by měly velmi dobře znát dané teritoriální programy EU nejen pro danou zemi, ale i pro celý region.

Víceleté indikativní finanční rámce – MIFFs (Multi-annual Indicative Financial Frameworks) představují důležitý mezičlánek mezi strategickými dokumenty a operačními akčními plány. Vedle zaměření a určení možných forem programů tyto dokumenty a víceleté plánovací dokumenty NIPs/MIPDs (National Indicative Plans/Multi-annual Indicative Planning Documents) stanovují podrobnosti ohledně finančních alokací na období cca 3 let, způsoby řízení projektů, indikativní termíny a u každého z programů rovněž i daný okruh „příjemců“.

Na základě priorit stanovených ve strategických dokumentech a rozpočtu vyplývajícího z aktualizace víceletých indikativních rámců se následně sestavují roční akční plány – AAPs/ NPs (Annual Action Programmes/ National Programmes), které pro následný kalendářní rok a stát či region stanovují již konkrétní cíle a zvolená opatření pro spolufinancování EU. Opatření jsou doplněna konkrétními Action Fiches/ Project Fiches, které obsahují detailní informace o takto vybraných opatřeních, o jejich přesném zaměření, o účinku, zodpovědných osobách apod. Pro realizaci každého ročního akčního plánu je přitom z celkového rozpočtu vyčleněn příslušný finanční limit, který se následně sleduje a na jehož základě a ve spolupráci s institucemi přijímajícího státu jsou připravovány již konkrétní projekty a grantová schémata. Jejich realizace má k naplnění cílů vždy daného akčního plánu přispět.  

Za stanovení priorit, přípravu programů a strategických dokumentů odpovídají Generální ředitelství Evropské komise, která spolupracují s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVA), Delegacemi EU, přijímajícími zeměmi a všemi relevantními sektorovými GŘ Evropské komise, Evropskou investiční bankou a jinými aktéry:

  • IPA: GŘ pro rozšíření + GŘ pro regionální rozvoj, GŘ pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti a GŘ pro zemědělství a rozvoj venkova
  • ENPI: GŘ pro rozvoj + GŘ pro regionální rozvoj
  • DCI: GŘ pro rozvoj + GŘ pro rozvoj, GŘ pro obchod a GŘ pro humanitární pomoc
  • EDF: GŘ pro rozvoj + GŘ pro vnější vztahy

Implementaci zahraniční pomoci EU zajišťuje Úřad pro spolupráci EuropeAid. Úřad je útvarem Evropské komise a odpovídá za řízení zahraniční pomoci EU financované ze všeobecného rozpočtu EU i z Evropského rozvojového fondu s výjimkou předvstupní pomoci, makroekonomické finanční pomoci, humanitární pomoci a prostředků vynaložených v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

V odpovědnosti Úřadu EuropeAid je i příprava ročních akčních plánů, jejich realizace a evaluace, přičemž realizace výběrových řízení a uzavírání smluv mohou být delegovány i na instituce států přijímajících pomoc a tzv. zadavatele. Mezi nimi vždy velkou roli hrají místní Delegace Evropské komise, které se právě společně s institucemi přijímající země podílí především na přípravě a kontrole nejen u malých lokálních projektů, ale i u jednotlivých výběrových řízení na tzv. dodavatele. Stejně tak, jako i při uzavírání a při kontrole smluv, na jejichž základě je daná pomoc EU rozvojovým zemím poskytována.

Cílem programů zahraniční pomoci EU je dosažení rozvoje vybraného regionu nebo státu. Programy neslouží k prosazení evropských firem na trzích rozvojových zemí. Firmy se nicméně mohou uplatnit při realizaci konkrétních projektů, které se v rámci zahraniční pomoci připravují a které k plnění cílů této pomoci přispívají. 

Klíčovou informací pro českou podnikatelskou sféru je skutečnost, že tyto programy jsou ve většině případů také dostupné pro české subjekty, tzn. že česká firma či profesní asociace se může v rámci tendrového či grantového řízení ucházet se svým projektem o získání tendru či grantu. Velmi často se o zveřejněná výběrová řízení či vyhlášené výzvy k podávání projektů zajímají a ucházejí také poradenské společnosti a konzultanti. Dodavatelé konkrétního zboží či služby však nepřicházejí v těchto programech zkrátka. Většina projektů realizovaných konzultantskými společnostmi se neobejde bez bez subdodavatelů, resp. povaha řady tendrů nabízí možnost přímé účasti konkrétního dodavatele.

Projekty zahraniční pomoci EU jsou implementovány především

  • v rámci tendrů prostřednictvím výběrových řízení
  • anebo v rámci grantů prostřednictvím výzev k předkládání projektů, další informace je možné nalézt na adresách jednotlivých Delegací Komise, a to na základě volné a rovné soutěže mezi oprávněnými subjekty.

Výběrová řízení jsou vypisována formou veřejných zakázek, které lze dle předmětu této zakázky dělit na zakázky na:

  • Dodávky: dodávky materiálu a zboží; umístění, instalace a údržba; (např. vybavení pro policii v Albánii)
  • Služby: zpracování studií nebo poskytnutí odborné pomoci, poradenské služby (např. poradenství v oblasti reformy systému sociálního zabezpečení na Ukrajině nebo poradenství v oblasti daňové reformy v Rusku),
  • Práce: stavební či inženýrská činnost (např. stavba hraničního přechodu v Rusku nebo rekonstrukce dálnice v Ázerbájdžánu)

Prostřednictvím výběrových řízení jsou pak poptávány přesně definované služby, dodávky a práce, které jsou potřebné k realizaci konkrétního projektu. Firmy, které ve výběrových řízeních uspějí, získají smlouvu na realizaci služeb, dodávek či prací.

V případě výzev k předkládání projektů poskytovatel (např. Evropská komise) stanoví rámcové cíle a podmínky a formou grantů podporuje projekty, které těmto podmínkám a cílům vyhovují nejlépe. Veškeré potenciální žadatele o granty od Evropské komise, které se týkají programů zahraniční pomoci EU, soustřeďuje databáze PADOR.

zpět na začátek

3.2 Jak se mohou do programů zahraniční pomoci EU zapojit české firmy?

V případě, že má firma zájem účastnit se programů zahraniční pomoci EU, základní krok představuje seznámení s příslušným národním strategickým dokumentem. Strategické dokumenty lze nalézt na internetových stránkách Evropské komise:

Důležité je nicméně přesně znát pravidla implementace a podmínky účasti, které jsou v obecné rovině identické pro všechny programy. Je nutné sledovat aktuální příležitosti v podobě připravovaných a vypsaných výběrových řízení a výzev k předkládání projektů. Tyto informace jsou velmi jednoduše a přehledně dostupné na internetových stránkách provozovaných opět Úřadem pro spolupráci EuropeAid, a to ve zvláštní sekci s názvem Funding, kde jsou k dispozici i příslušné roční akční plány na jednotlivá léta a další důležité informace:

  • Latest Publications (Naposledy zveřejněné výzvy/výběrová řízení) – zobrazí soubor výzev/výběrových řízení, která byla publikována v posledních deseti kalendářních dnech.
  • Search by reference (Vyhledávání dle referenčního čísla) – pokud známe referenční číslo, je možné podle něj vyhledat konkrétní výzvu/výběrové řízení (v tomto případě se zobrazí pouze požadovaný záznam).
  • Advanced Search (Pokročilé vyhledávání) – umožní prostřednictvím zadaných kritérií vymezit výzvy/výběrová řízení, která nás zajímají. Takovými kritérii jsou:
    • typy programů – regionální, tématické, další;
    • typy projektů – vyhledávají se výběrová řízení podle typu smlouvy, tzn. Granty (GRANTS), služby (SERVICES), dodávky (SUPPLIES) a práce (WORKS)
    • podle statutu – je možné vyhledávat připravovaná řízení (FORECAST), vypsaná řízení (OPEN) anebo již uzavřená řízení (CLOSED)
    • podle geografického hlediska – vyhledávají se regionální programy (např. pro region ACP) a programy pro jednotlivé země (např. pro Moldavsko);
    • podle data uveřejnění – před/po konkrétním datu v kalendáři

Po odeslání dat se zobrazí seznam výběrových řízení, který odpovídá zadané kombinaci. Každý odkaz na určité výběrové řízení je průběžně aktualizován a jsou přidávány jednotlivé dokumenty platné pro různé fáze výběrového řízení včetně tzv. shortlistů (užší seznam uchazečů) a oznámení o úspěšném uchazeči u již uzavřených řízení.

Prostřednictvím vyhledávače výběrových řízení je tak možné se přímo seznámit s příklady konkrétních výběrových řízení, s jejich tématickým zaměřením pro jednotlivé státy nebo regiony a také prostudovat skutečné příklady zadávací dokumentace vztahující se ke skutečným projektům.

U otevřených a zejména připravovaných řízení je pak potřeba postupovat podle postupů vztahujících se na daná výběrová řízení podle zdroje financování projektu (všeobecný rozpočet EU a EDF), které jsou pro uzavření smlouvy předepsány u každého druhu zakázky (služby, dodávky a práce) zvlášť, a které lze nalézt v Praktickém průvodci smluvních procedur pro vnější akce Evropské komise.

Tento praktický manuál je samostatným pracovním nástrojem, který zahrnuje veškeré programy zahraniční pomoci EU a uvádí:

  • obecné podmínky pro účast v programech zahraniční pomoci EU (např. kdo je oprávněn předkládat nabídky, výši kontraktů, technický popis nabídek, složení hodnotící komise, způsob hodnocení projektů atd.)
  • detailní postupy výběrových řízení platné pro dané typy smluv ve stanovených finančních limitech
  • standardní formáty a formuláře dokumentů, které musí ve výběrových řízeních a výzvách uchazeči k předkládání svých projektů použít

V případě českých firem, které uvažují o účasti ve výběrových řízeních poprvé, bude nicméně nejdůležitější postupně získat praktické zkušenosti. Příprava konkurenceschopné nabídky podle těchto stanovených postupů je časově, administrativně a v některých případech i finančně náročný proces. Je nutné zpracovat přesně veškerou dokumentaci dle předepsaných požadavků, vyvarovat se administrativních chyb a seznámit se s problematikou v přijímajícím státě. Často je potřeba zemi navštívit ještě před podáním nabídky. Nabídky a veškerá související dokumentace musí být většinou zpracovány v angličtině.

Evropská komise klade na účastníky výběrových řízení velké nároky, které představují záruku, že vybraná firma bude schopna zakázku realizovat. Jedná se o nároky na prokázání finanční, technické nebo odborné kapacity a relevantních zkušeností. Velký důraz je kladen na předchozí úspěšnou účast na projektech EU anebo jiných mezinárodních projektech.

Malá zkušenost firem s účastní v takovýchto projektech nemusí znamenat překážku pro úspěch ve výběrovém řízení EU. Je běžné, že firmy vstupují do výběrových řízení v konsorciích několika subjektů, a i zde se může tedy jednat o prospěšné spojení zkušených a méně zkušených uchazečů.

Mezi úspěšné české subjekty patří organizace, které už mají s vnějšími projekty EU zkušenost a umějí vytvářet aliance s organizacemi z jiných ČS EU. Mezi nejčastější příčiny neúspěchu prvožadatelů patří zejména:

  • Formální nedostatky (pozdní doručení žádosti, neúplná dokumentace, dokumentace neodpovídá předlohám Komise, absence překladů, chybí podpis)
  • Absence dostatečné tendrové jistiny (na dodávky a práce)
  • Žadatel nesplňuje kritéria Komise o profilu uchazeče
  • Finanční nabídka není v oddělené obálce
  • Nedostupnost odborníků v požadovaných termínech (nutné tzv. prohlášení o exkluzivitě)
  • Odborníci nemají požadované zkušenosti (důraz je kladen na životopis klíčového experta)
  • Pouhé „opsání“ referenčních podmínek projektu ze zadání Komise
  • Nabídka neodpovídá technickým požadavkům (ToRs u služeb, technická specifikace u zboží)
  • Nezpůsobilost původu dodávek
  • Neporozumění zadání projektu v kontextu legislativy EU (informace je nutno dohledávat v různých dokumentech EU)
  • Podmínky výběrových řízení mohou být pro menší subjekty nastaveny přísně (požadované zkušenosti, rozpočtová linka atd.), bez uzavření aliance s ostatními ČS EU se šance snižuje
  • Neúspěšný uchazeč si nevyžádá vysvětlení od Komise a nepoučí se do příště

Kromě programů zahraniční pomoci EU existují proto i bilaterální programy ČR s rozvojovými státy. Základní informace o těchto programech ČR pro zahraniční pomoc najdete na stránkách Ministerstva zahraničních věcínebo na stránkách České rozvojové agentury. V sekci technické spolupráce internetové stránky České rozvojové agentury zároveň informují o programech mezinárodních organizací (např. OSN a Světová banka), do kterých mají rovněž české subjekty možnost vstoupit. Dále mají české subjekty také možnost účastnit se bilaterálních programů ostatních členských států EU.

zpět na začátek

3.3 Sektorové semináře a zdroje informací o zahraniční pomoci EU

Sektorové semináře k programům zahraniční pomoci EU mají svoji tradici již od roku 1998. Jejich prostřednictvím získávají firmy potřebné informace o tom, jaké programy zahraniční pomoci EU jsou v konkrétním sektoru (např. doprava, vodní hospodářství, energetika, vzdělávání) k dispozici a kde bude (v následujícím období) probíhat jejich aktuální implementace.

Těchto seminářů, které společně s národními organizacemi na podporu obchodu a vybranými partnery organizují Stálá zastoupení (SZ) členských zemí EU se přitom díky

mohou účastnit i české firmy. Semináře se konají dvakrát ročně v Bruselu a mají podobu celodenních setkání. Firmy zde získají informace od zástupců Evropské komise o aktuálním stavu programů a o nových iniciativách. Seminář také poskytuje prostřednictvím networkingu příležitost podělit se o zkušenosti s podnikateli z ostatních členských zemí EU, kteří se programů zahraniční pomoci již účastní, a zejména i navázat kontakty se zkušenějšími a potenciálními partnery.

Zájem o rozvojovou spolupráci ze strany českých firem narůstá. V roce 2008 se počet úspěšných uchazečů z ČR zvýšil meziročně ze 3 na 9 a celkový příjem z těchto programů přesáhl v meziročním srovnání částku 334 milionů korun.  

V ČR pak více informací k programům zahraniční pomoci EU možno získat i na webových stránkách:

zpět na začátek

Datum: 24.04.2012 | Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)

 
 

Get Adobe Reader

Pomohla Vám informace? Ano Částečně Ne


Výtisk článku z portálu www.businessinfo.cz

Veškerá práva vyhrazena. Jakékoli přebírání, kopírování, šíření či jiné užití obsahu je možné pouze s uvedením zdroje, v případě příspěvků s uvedením autora jen po předchozím písemném souhlasu redakce.
Kontakt: redakce@businessinfo.cz

Newsletter

Diskusní fórum

Zobrazit diskuzní fórum