Dokument informuje o perspektivních oborech pro vývoz do Ruska, mezi které patří především dopravní infrastruktura, energetika, těžba surovin, strojírenství, automobilový průmysl, stavebnictví a zdravotnictví. Dokument dále obsahuje SWOT analýzu, která se zaměřuje na rozbor silných i slabých stránek a příležitosti i rizika této země.
1) Úvod
Ruská federace je pro Českou republiku dlouhodobě velmi důležitým obchodním partnerem. Jedná se o trh se 145 mil. potenciálních zákazníků, v některých oblastech doposud nesaturovaný, s velkou absorpční kapacitou a kvalifikovanou pracovní silou. V návaznosti na současnou finanční a hospodářskou krizi potřebuje Rusko, dnes více než kdy jindy, pro oživení své ekonomiky urychlit modernizaci svých výrobních fondů, zavést nové progresivní technologie a obnovit základní kapitál.
V r. 2008 dosáhl vzájemný obchod historicky svého nejvyššího obratu od roku 1993 – přes 13,1 mld. USD, což je ve srovnání s rokem 2007 nárůst cca o 55 %. Tím se Ruská federace posunula do desítky nejvýznamnějších exportních destinací České republiky. Přes rekordní hodnoty v česko–ruské obchodní relaci však podíl RF na českém vývozu představuje pouhých 2,8 %. Prostor a potenciál pro další exportní a investiční expanzi je proto evidentní.
2) Silné a slabé stránky, příležitosti a rizika – SWOT analýza
Pro formulaci strategie přístupu na trh Ruska je vhodné vycházet z analýzy základních aspektů tak, jak je předpokládá SWOT analýza. Rozbor výchozího stavu je nezbytným podkladem a základem k nasměrování cílů a postupů vedoucích k jejich splnění.
Silné stránky
- více než 140 mil. trh s významnou surovinovou základnou, dostupnou a kvalifikovanou pracovní silou, předpokladem dalšího ekonomického rozvoje a růstu;
- zájem na rozvoji vzájemných hospodářských vztahů a tomu odpovídající tvorba, využívání a zdokonalování souboru finančních a nefinančních nástrojů na podporu vývozu a investic;
- výhodná výchozí pozice opírající se o dlouholetou tradici vývozu, znalost ruského trhu (včetně schopnosti komunikace v ruském jazyce) a znalost potřeb ruských partnerů;
- pozitivní pověst českého zboží z tradičních odvětví mezi ruskými spotřebiteli;
- v tradičních oborech moderní a efektivní průmyslová výroba, schopná technologicky reagovat na požadavky ruského trhu;
- velmi dobrá pozice v bilaterálních hospodářských vztazích na federální úrovni i s vybranými regiony Ruska.
Slabé stránky
- podnikatelské prostředí dosud nedosahuje úrovně evropských standardů; existence celé řady překážek obchodu;
- nedostatečné povědomí o možnostech a realitách ruského trhu;
- nedostatečné kapitálové možnosti českých podniků;
- slabá schopnost kombinovat vývoz s vyššími formami spolupráce, včetně výrobní a technologické kooperace a zakládání společných podniků;
- až na výjimky nízká schopnost čs. podnikatelských subjektů sdílet informace o příležitostech a seskupovat se do efektivních aliancí či konsorcií;
- slabá podpora prodeje (brandů) čs. firem, absence obchodního modelu ve střednědobém i dlouhodobém horizontu;
- rezervy ve využití potenciálu upevňování vztahů v hospodářské oblasti na multilaterální úrovni (most mezi EU a RF).
Příležitosti
- dynamický růst ekonomiky a zlepšený stav veřejných financí;
- růst reálných příjmů a tomu odpovídající zvyšování výdajů na spotřebu – vznik nové spotřebitelské poptávky po dováženém zboží;
- zlepšená platební a investiční schopnost ruských partnerů;
- postupné otevírání trhu (privatizace energetického sektoru), přibližování obchodního režimu pravidlům Světové obchodní organizace (WTO);
- modernizace zastaralé výrobní základny a zavádění nových technologií v celé řadě průmyslových odvětví (energetika, těžba surovin, hutnictví a kovovýroba, těžké strojírenství, chemický průmysl, zemědělství a výroba potravin;
- postupný rozvoj dopravní a telekomunikační infrastruktury;
- nižší nasycenost trhu v regionech RF.
Omezení
- nejistoty spojené se schopností udržet dlouhodobě vysoká tempa růstu; hospodářské cykly a jejich krizové fáze (1998, 2008);
- závislost ruské ekonomiky na surovinách (ropa, plyn a další komodity), možné negativní dopady při výrazném snížení světových cen;
- vysoká míra zasahování státu do ekonomiky; četné administrativní překážky v podnikání a zahraničně obchodních operacích; zdlouhavé, ne vždy dostatečně transparentní, zato poměrně finančně nákladné procedury v obchodě;
- strukturální nerovnováhy plynoucí z nedostatečné diverzifikace ekonomiky, silné závislosti na surovinách a poddimenzované dopravní, telekomunikační, distribuční, logistické a energetické infrastruktury;
- monopolní struktury (omezení) v některých sektorech ekonomiky (strategické sektory);
- nedostatečná ochrana práv k duševnímu vlastnictví;
- snižující se cenová výhoda čs. výrobků (poměr cena/kvalita se vyrovnává západoevropským analogům).
Z analýzy vyplývá, že Rusko je perspektivním trhem. Současně však platí, že specifika ruského trhu vyžadují jeho dokonalou znalost a také přístup šitý na míru, pokud jde o vyhodnocení všech rizik a možností. Bez důsledné přípravy na podnikové úrovni, bez obchodní, marketingové a logistické strategie ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, včetně možnosti výroby (subdodávek) na místě, je a bude proniknutí na ruský trh výrazně složitější a finančně náročnější.
3) Perspektivní obory
- Strojírenství – místní průmysl nezbytně potřebuje další modernizaci a rozšíření výrobních kapacit s využitím moderních technologií (informační, bio a nanotechnologie) a technologického vybavení a zařízení, zejména ve strojírenství, hutnictví, sklářství, zpracování dřeva, elektrotechnice, elektronice, automobilovém, leteckém, loďařském průmyslu, výrobě kolejových vozidel, dopravních prostředků pro přepravu osob, včetně ekologizace těchto výrob.
- Energetika – po ukončení krize bude nedostatek energetických kapacit limitujícím prvkem v rozvoji ruského průmyslu. K prioritám proto bude patřit zejména výstavba nových energetických bloků (klasických, plynových a paroplynových), včetně jaderných. Podobně jako ve vyspělých ekonomikách vzroste význam alternativních a obnovitelných zdrojů energie. Vzhledem k zastaralému technickému stavu energetického komplexu vyvstává otázka rekonstrukcí a modernizací generujících bloků, včetně zavádění úsporných technologií, jakož i rekonstrukce a rozšíření distribučních sítí. Důležitým zůstává rozvoj, resp. udržení těžby a distribuce ropy, zemního plynu a uhlí, včetně navazujícího chemického a petrochemického průmyslu.
- Těžba surovin – surovinový potenciál v zemi skýtá řadu příležitosti pro české výrobce těžební a důlní techniky (těžba přírodních materiálů, železných i neželezných rud, uhlí, atd.).
- Dopravní infrastruktura – s očekávaným růstem výkonnosti ruské ekonomiky nabývá na významu výstavba a rekonstrukce federálních a regionálních silnic a dálnic, železničních sítí, leteckých koridorů a vodních cest.
- Automobilový průmysl – s obnovením růstu kupní síly obyvatelstva vzroste poptávka na trhu osobních automobilů. Ruský trh tudíž bude skýtat příležitost pro české výrobce automobilů a dodavatele dílů a příslušenství. Obdobný vývoj očekáváme i v segmentu užitkových a nákladních automobilů.
- Zemědělsko–průmyslový komplex – s přihlédnutím ke současnému stavu v ruském zemědělství a potravinářském průmyslu očekáváme poptávku po nových zemědělských technologiích jak v sektoru rostlinné, tak i živočišné výroby. V zájmu zvýšení tržního podílu domácí produkce potravin očekáváme zvýšený zájem o technologie zpracování zemědělských produktů a výroby potravin.
- Stavebnictví a bytová výstavba – před ekonomickou krizi přetrvával v RF několik let stavební boom v oblasti bytové i průmyslové výstavby, což vyžadovalo posílení stávajících stavebních kapacit, jakož i kapacit na výrobu stavebních materiálů (cementárny, cihelny, sklárny, izolační materiál apod.), stejně jako nové stavební technologie a stavební techniku. S tím souvisejí i investice v oblasti přípravy, rozvodů pitné vody, sběru a čištění odpadních vod, rozvodu elektřiny a plynu, zateplení budov a likvidace průmyslového a komunálního odpadu.
- Zdravotnictví – přetrvávající neutěšený stav v ruském zdravotnictví předpokládá jak dodávky moderní zdravotnické techniky a přístrojového vybavení pro stávající a nově budovaná zdravotnická zařízení, tak technologického zařízení (výrobní linky) pro rozšíření domácí výroby léčiv.
