Součást studie o ruském zahraničním obchodu se službami. Kapitola se zabývá podmínkami vstupu na ruský trh služeb v souvislosti s přístupem Ruska ke Světové obchodní organizaci (WTO). Dokument se zaměřuje na ruské závazky v rámci Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS) a na analýzu možných důsledků přístupu k WTO pro ruský trh služeb.
5. Podmínky přístupu na ruský trh služeb v souvislosti s připojením k WTO
5.1. Ruské závazky v rámci Všeobecné dohody o obchodu se službami(GATS)
Nehmotná povaha služeb a specifika jejich dodání mají příslušný vliv také na liberalizaci obchodu se službami v rámci GATS. Účastníci si zde navzájem přiznávají režim nejvyšších výhod a také národní režim a ve svých závazcích vycházejí „z opaku“: výměna služeb se pokládá za úplně liberalizovanou až na výjimky, které každá země uvede na seznamu specifických omezení buď jako horizontální, vztahující se na všechny druhy služeb, anebo sektorový – pro jednotlivé druhy služeb zvlášť. Tato specifická omezení tedy buď ovlivňují přístup zahraničních dodavatelů služeb na místní trh (např. kvóty a zákazy), anebo pro ně omezují národní režim při dodávkách služeb podle variant přítomnosti (omezení sfér podnikání, investování, pohybu, kvalifikační požadavky atd.). Celkem vzato, tato opatření nakonec buď zdražují a komplikují dodávání služeb zahraničními dodavateli, anebo je zlevňují a usnadňují pro dodavatele domácí.
Hlavními příjemci výhod GATS v Rusku budou zřejmě domácí spotřebitelé, a to díky rozšíření nabídky, zvýšení kvality a případnému zlevnění služeb po otevření ruského vnitřního trhu mezinárodní konkurenci. Domácí dodavatelé služeb získají pro sebe transparentní a komplexní právní prostředí. Není vyloučeno, že GATS také přispěje ke zkvalitnění zahraničních investic do Ruska a k investování do vědecky náročných odvětví.
Při svém připojení ke GATS si Rusko vyjednalo podmínky vcelku srovnatelné s těmi, které platí pro jeho hlavní obchodní partnery. Avšak vzhledem k tomu, že domácí sféra služeb v mnoha jejích složkách zatím nevyšla ze stavu „rodícího se průmyslu“ (infant industry) a organizačně právní báze operací v této sféře není ještě dokonalá, v ruské nabídce služeb byla zakotvena také závažná sebeobranná opatření: ze 125 sektorů služeb pouze 30 zůstává otevřeno pro mezinárodní konkurenci, v 39 sektorech může Rusko nevpustit na svůj trh zahraniční dodavatele a v 86 sektorech na ně může klást různé specifické požadavky.
Ve svých „horizontálních“ omezeních zakotvilo Rusko neudělení jakýchkoliv státních subvencí nebo kompenzací udělovaných domácím společnostem zahraničním dodavatelům služeb a omezilo také právo na obchody s půdou a na privatizaci, zachovalo v této sféře instituty státního monopolu nebo výhradních práv, vyhradilo si právo na zavedení kvalifikačních požadavků pro zahraniční dodavatele a zavřelo domácí trh služeb pro zahraniční neziskové organizace.
Při uplatnění režimu nejvyšších výhod byly vyhrazeny výjimky pro režim ochrany investic, dopravy, pohybu fyzických osob, přeshraničního televizního vysílání a filmové koprodukce. Vzhledem k obavám ruských bankéřů a pojišťovatelů a jejich usilovnému lobbování v bloku finančních služeb bylo „horizontálně“ v Ruské federaci zakotveno založení zahraničních finančních podniků pouze v určitých právních formách, prostřednictvím licencování, a případné omezení seznamu jim povolených operací.
Více než v 50 sektorech (podsektorech) nepřevzala RF na sebe závazek připuštění zahraničních dodavatelů služeb na ruský trh v jakékoliv formě. Jejich operace ve stavu fyzických osob jsou omezeny na ojedinělé případy (vyjma 7 sektorů). Komerční přítomnost je zpravidla povolena jen ve formě právnických osob, zatímco liberální režim je stanoven především pro přeshraniční obchodní operace.
Mezi konkrétní specifická omezení patří povinné licencování činnosti, kvóty na využití zahraničního personálu (v auditu maximálně 25%), vlastnění akcií (cestovní kanceláře – maximálně 49%), délka praxe v oboru (pojištění). V řadě případů vedoucím, účetním nebo zakladatelem zahraniční firmy může být pouze občan Ruské federace. Existují také minimální limity výše kapitálu mateřských společností dodavatelů služeb (pojištění). Řada omezení je nakonec limitována časově (cestovní ruch). Jenom občané RF mohou pracovat v cestovních kancelářích jako průvodci. V telekomunikacích je prolongován monopol Rostelekomu v okruhu operací, které jsou této společnosti vyhrazeny, a společné podniky, ve kterých majoritní podíl patří zahraniční straně, nemají právo zakládat televizní společnosti, jejichž vysílání pokrývá více než polovinu obyvatel nebo území Ruské federace.
5.2. Důsledky připojení k WTO pro ruský trh služeb
V konkrétních podmínkách Ruska se tato sféra jeví jako klasický příklad toho, jak může spotřebitel vytěžit výhodu z připojení k WTO, i kdyby přitom domácí dodavatel leccos ztratil. Přinejmenším otevření (částečné) ruského trhu služeb jistě zpestří jejich sortiment a způsoby jejich poskytování a také donutí dodavatele bojovat o klienty a ne se honosit svou převahou nad nimi, přežívající z doby totálního deficitu.
Příchod zahraničních dodavatelů služeb postupně obohatí a zkvalitní trh podnikatelských služeb (právnické služby, audit, účetnictví, nájem, nemovitosti, reklama, marketing, poradenství, technické zkoušky a analýza, design, překlady, komerční spoje apod.). Podle některých odhadů už v roce 2000 ovládali zahraniční dodavatelé služeb polovinu ruského trhu marketingu a poradenství, aniž by to vzbuzovalo jakýkoliv protest.
S postupem zvyšování kvalifikace domácích kádrů lze v této oblasti předpovídat zachování rozdělení ruského trhu mezi nimi a zahraničními dodavateli služeb v poměru 50:50. Specifickou roli v tom jistě bude hrát také skutečnost, že jsou-li zahraniční právníci, finančníci a manažeři s to porozumět „liteře“ ruských zákonů, pak jen rodilí ruští občané, mající přístup k vládním strukturám, se vyznají v jejich dost svérázném právním uplatnění. Pokud jde o export těchto služeb, ten je zatím omezen hlavně na obsluhování společných podniků se zahraniční účastí. V neevidované části sektoru probíhá také dalekosáhlý přechod ruských odborníků do zahraničních podniků, svou povahou podobný „odlivu mozků“ z vědy. Svou roli zde budou mít také specifické klauzule stanov cizinců po připojení Ruska ke GATS (práce advokátů pouze přes advokátní kancelář nebo advokátní komoru, povinné schválení auditorské zprávy licencovaným ruským auditorem, zákaz vedlejší činnosti pro auditorské kanceláře apod.).
V Rusku by se také dal očekávat aktivní rozvoj zahraničních maloobchodních řetězců. Působí zde už Metro, Auchan, Ramstor, IKEA, AvaReal, Careffour, Patterson, Spar a další řetězce, které se dynamicky šíří i na periférii a tyto předčí ruské Seďmoj kontinent a Kvartal, nemluvě už o Pjaťoročce, Kopejce nebo Utkonosu. Tato situace byla komentována v dopise Obchodní a průmyslové komory Ruské federace na Ministerstvo ekonomického rozvoje a obchodu takto: „Někdo se obává expanze zahraničního kapitálů a žádá vládu o ochranu. Jiní se domnívají, že ruský trh obchodních služeb je obrovský a že je tam místo pro všechny. Avšak o tom, že spotřebitelé vytěží z takové expanze výhodu, není pochyb.“ Opravdu, obchodní rozpětí v Metru je 2% až 5% proti 8% v ruském velkoobchodu a 12-15% v malých a středních prodejnách. Avšak maloobchodní ceny v těchto zahraničních řetězcích zatím vůbec nejsou nižší než v domácích (až na Metro). Ty také „pohlcují“ případné účinky levnějšího importu (aniž by se o ně rozdělily se spotřebiteli) a fakticky prostřednictvím svých distribuční vazeb tento import podporují.
Omezení v obchodu uvnitř země není mnoho (kromě povolení na obchod od místních úřadů), avšak k vytvoření vlastních ruských maloobchodních řetězců v cizině zatím nedochází a existující malé firmy (jako Ivan da Marja v SRN a Belgii) obsluhují převážně sovětskou diasporu.
Ve sféře dopravy je domácí trh ve značné míře uzavřen ruskými klauzulemi v GATS a v řadě dopravních služeb RF vůbec nepřevzala na sebe závazky liberalizace (až na některé přístavní služby, námořní agentskou a speditérskou činnost a částečně odbavení nákladů). To přenechává domácí trh místním dodavatelům, což jim v situaci nepřítomnosti v Rusku rozsáhlého námořního přístavního loďstva a nákladního letectva umožňuje vydělávat na tranzitu. Pro tyto účely hodlá dceřina společnost RŽD (Ruské železnice) Transkontejner zvětšit svůj park na 23 tis. plošin a 48 tis. kontejnerů a Volga-Dněpr se chystá provozovat velkokapacitní letadla Ruslan.
Kromě jednotlivých společných podniků znaky podstatnějšího pronikání zahraničních dodavatelů služeb na ruský stavební trh nejsou. Dokonce ve velkých městských aglomeracích působí tito jako subdodavatelé zboží a služeb. Různými způsoby je pro ně uzavřena také oblast výstavby infrastruktury (vyjma přístavy a letiště). To dává šanci využití GATS hlavně pro export ruských stavebních služeb, především při výstavbě plynovodů a ropovodů (Rosněfťzarubežstroj aj.). Jedinečné zkušenosti v bezešvém kladením potrubí a sdělovacích kabelů pod řekami, silnicemi a budovami má firma Vis-Mos. Avšak pro dalekosáhlé proniknutí na světové trhy investiční výstavby vyžaduje tento sektor domácího podnikání státní podporu, jakou někdy zabezpečoval Státní výbor pro ekonomické styky v SSSR.
Ve sféře informatiky a telekomunikací je zahraniční kapitál v Rusku zastoupen už dost široce, přičemž v klauzulích GATS jsou zakotveny i mnohé monopolní funkce Rostelekomu. Operátoři ruských spojů, mimo jiné mobilní, aktivně pronikají na světový trh (a uspěli by v tom více, kdyby Roskosmos odvolal svou komerční rentu z projektu Galileo-Glonass). Jako nejperspektivnější se tu však jeví domácí trh programových produktů, na němž pozorujeme každoroční růst obratu prodeje. To udržuje kádry programátorů v Rusku a nechává pro domácí operátory dostatečný prostor i při konkurenci s firmou Microsoft.
Na konci roku 2006 dosáhl počet účastníků mobilních sítí v Rusku 154,5 mil. lidí a počet uživatelů Internetu překročil 25 mil.; také v rámci Národního projektu v oblasti vzdělání se k Internetu měsíčně připojí 300 až 500 škol. Je zřejmé, že po zavedení pořádku ve sféře ochrany intelektuálního vlastnictví získá ruská informatika v rámci GATS dost široké možnosti jak doma, tak v zahraničí. Podle odhadu některých znalců činily příjmy z exportu software v roce 2006 na 1,31 mld. USD, v roce 2007 dosáhnou 1,74 mld. USD a v perspektivě se tento prodej může vyrovnat s exportem zbraní a speciální techniky.
Nejostřeji se Rusku diskutovalo a diskutuje o finančních službách (banky, pojištění). Organizovanému lobby bank a pojišťovatelů tvrdícímu, že tato ještě neúplně rozvinutá odvětví potřebují ochranu před vnější expanzí, odporují odhady, podle nichž je taková expanze jenom výhodná pro ruské spotřebitele.
„Nejsou tu hodnoty, které je třeba hájit před mezinárodní konkurencí.“ - psal bývalý místopředseda Centrální banky RF O. Vjugin – „Ani sociální motivace ochrany tu není. Připuštění zahraničních společností na ruský pojišťovací trh sotva ohrozí finanční systém země. Ruská rizika se z objektivních důvodů většinou připojišťují v zahraničí a značná část pojistných rezerv je rozmístěna v zahraničních aktivech, tj. vyváží se v podstatě do ciziny. Začnou-li zahraniční pojišťovny dělat totéž, co se na tom změní? Samozřejmě kromě toho, že se na tom trhu objeví kvalitnější a rozmanitější služby.“ Podobné stanovisko zaujala ve svém programu přípravy na vstup do WTO vláda Tatarstánu, která k tomu dodává, že to navíc umožní snížit ceny finančních služeb.
V tomto sporu má každá strana svou pravdu. Co do počtu bankovních institucí je Rusko třetí ve světě, i když tolik jich vůbec není zapotřebí, protože z téměř 1300 bank pouze 200 plní jim příslušející funkce a ostatní lze označit za „kapesné“, kaptivní banky nebo „korporativní finanční instituce“ úřadující s diskontem v zájmu svých majitelů. Všeruskou síť poboček má jenom Sberbank, po něm podle tohoto ukazatele následuje Rosbank má již 40x méně takových poboček. Pouze na 10 největších bank připadá 30–50 % úvěrového portfolia, avšak to nejsou „dlouhé“ investiční peníze, jde jen o financování obratových prostředků. Drobné banky poskytují jen 0,1 % úvěrů z jejich celkové částky, střední regionální – 0,3 %. Konečně růst úspor obyvatel uložených v bankách neznamená důvěru k nim – banky akumulují jen třetinu všech úspor obyvatelstva a neplní tedy funkci mobilizace volných prostředku v zemi ani přenosu těchto prostředků do výrobního sektoru. Velké ruské korporace dokonce dávají přednost úvěrování v zahraničí, mimo jiné prostřednictvím obligačních půjček.
A proto než by se ruské bankovní pole mohlo stát objektem vnější expanze, musí být napřed restrukturalizováno. Zahraniční banky nikdy nevyužily pro ně stanovené kvóty přítomnosti na ruském trhu a obsluhovaly hlavně zahraniční klienty a jejich export do Ruska (i když v průběhu posledního roku či roku a půl se jejich činnost značně aktivizovala, zvláště v maloobchodním segmentu). Mnohé ruské banky hledající strategické partnery nakonec jen vítají jejich investice do vlastního kapitálu. Nicméně v ruské nabídce v GATS jsou zachována omezení podílu cizích bank na celkovém bankovním kapitálu, zákaz na jejich „přítomnost“ v podobě poboček a na některé druhy operací a omezení jejich forem, což uspokojuje asociace ruských bank.1
V exportních operacích v zahraničí působí na 20 ruských bank obsluhujících především ruské společnosti pravidelně narážející na stále tvrdší omezení okruhu a forem jejich operací. Je zřejmé, že GATS jim přinese výhody.
Také na ruském pojišťovacím trhu je příliš mnoho hráčů. Zde v roce 2006 působilo 918 pojišťoven včetně 53 dceřiných zahraničních společností (těm posledním patří 4,5 % úhrnného základního kapitálu všech pojišťoven v RF při povolené normě 25 %). Celkový objem pojistné prémie z let 2003–2006 stoupal o 22–25 % ročně, ale ruský pojišťovací trh je zatím 65x menší než americký a řada druhů pojištění tu vůbec není vyvinutá.
Proto jsou v ruské nabídce v GATS zachována omezení týkající se podílu zahraničních investorů na kapitálu (49 %), personálu ruských pojišťoven a druhů pojištění a je zavedena chronologická stupnice, takže např. teprve po 4 letech od vstupu Ruska do WTO budou moci zahraniční pojišťovatelé obsluhovat ruskou vnitřní přepravu a teprve po 9 letech zakládat pobočky pro životní druhy pojištění (kromě pojištění státních nákupů a povinného pojištění vyjma automobilové).
Všeruský svaz pojišťovatelů (VSP) přišel s návrhem úprav Zákona o organizaci pojišťovací činnosti v Ruské federaci. Řada těchto úprav sahá dále než ustanovení v ruské nabídce (např. desetiletá praxe zahraničních pojišťovatelů doma před investováním v Rusku oproti 5-8leté v nabídce, účast na životním pojištění v Rusku po 10, nikoliv po 9 letech apod.). Skutečným účelem těchto úprav je značné omezení práv poboček zahraničních společností v Ruské federaci.
Podle tohoto dokumentu budou muset mít zahraniční pojišťovatelé pro vstup na ruský trh minimálně 2 mld. rublů vlastních prostředků a ročně vybírat nejméně 200 mld. rublů pojistné prémie. Kromě toho mohou v zemi působit nejvíce tři pobočky jedné společnosti. Účastníci trhu mají za to, že tyto požadavky přispějí k upevnění pozic domácího pojišťovacího podnikání před vstupem v platnost pravidel GATS o liberalizaci trhu pro zahraniční pojišťovatele.2 Avšak v každém případě všechny zákonodárné inovace bude třeba sladit s požadavky GATS a se závazky Ruska v ní.
Tendence dalšího vývoje finančního sektoru RF se dají posoudit na základě prohlášení ruského prezidenta V. V. Putina, který poznamenal, že „domácí bankovní systém dnes nezvládá zvýšenou poptávku po finančních úvěrových službách, přičemž investiční projekty realizované v různých sektorech ekonomiky nevyžadují „horké“, ale dlouhodobé, levné a velké úvěry. Ty však častěji poskytují nikoliv ruské, ale zahraniční banky, jejichž podíl na objemu úvěrování nefinančního sektoru činí 40 %.“ Tato slova lze aplikovat také na pojištění, kde je dnes zkracování na právech ruských klientů div ne normou. Je zřejmé, že tyto sféry v Rusku musejí projít procesem konsolidace, ozdravení a návratu důvěry klientů, k čemuž může docela dobře přispět GATS.
- Asociace ruských bank ve svém programovém dokumentu Národní bankovní systém Ruska 2010-2020 navrhla, aby byla v rámci jednání o vstupu RF do WTO stanovena maximální účast zahraničního kapitálu na aktivech a kapitálu v ruském bankovnictví na úrovni 20% do roku 2010 a 30% do roku 2020.
- „Hlavním účelem úprav je vyvážení podmínek přítomnosti na trhu jak dceřiných společností zahraničních pojišťovatelů, tak budoucích poboček s tím, aby všichni nezávisle na zvolené právní formě měli stejné konkurenční podmínky“ – prohlásil prezident Národní pojišťovací skupiny Ju. Rešetnjak. Ostatně podmínky získání licence ruskými pojišťovateli jsou mnohem jednodušší. Podle platných zákonů k tomu, aby se společnost s ruskými akcionáři mohla stát pojišťovnou, musí mít základní jmění ve výší minimálně 30 mil. rublů. Zahraniční pojišťovatelé nejsou s touto iniciativou VSP spokojeni. Náměstek generálního ředitele dceřiného podniku pojišťovny Zürich S. Savosin říká: „Kdybychom zkusili aplikovat požadavky uvedené v návrhu na pojišťovatele, kteří již působí na mezinárodním trhu, počet společností, které těmto požadavkům plně vyhovují, by se zredukoval na jakési až nepřístojné minimum. Kromě toho návrh obsahuje technické nepřesnosti: např. požadavek absolutní záruky společnosti za závazky pobočky není ze své podstaty zcela korektní, protože bankrot pobočky není možný.“
