Robert Schuman byl již místem svého narození a rodinou, v níž přišel na svět, fakticky "předurčen" k tomu, aby se stal jedním z nejaktivnějších představitelů myšlenky sjednocování Evropy v době jejího samotného moderního poválečného zrodu.
Narodil se v obci Clausen, jež je dnes součástí jednoho ze sídelních center institucí EU – Lucemburku. Jeho otec byl Francouz z blízkého Lotrinska, jež se však ve druhé polovině 19. století stalo součástí Německa a on tak i „papírově“ německým občanem; matka pocházela z lucemburského Bettemburgu.
Život v tomto tehdy neuralgickém regionu, v němž se permanentně střídal vliv velmocí i státní uspořádání, od mládí ovlivnil Schumanovo myšlení směrem k potřebě uklidnění, stabilizace a mírového tvůrčího soužití především mezi Německem a Francií, ale i vůči přilehlým menším státům či jednotlivým regionům, vůči nimž směřovaly mocensko-politické zájmy těch silných.
Základní a střední vzdělání absolvoval Schuman v rodném Lucembursku; lucemburština (tehdy ještě šířená pouze slovním podáním, nikoliv písmem) tak byla jeho mateřštinou; vzdělání získával především v němčině, a přestože samozřejmě francouzštinou vládl rovněž spolehlivě, nikdy se nezbavil silného německého přízvuku.
Na svá dlouhá a různorodá univerzitní studia se vydal do Německa: postupně se zabýval studiem práva, ekonomie, politické filozofie, teologie a statistiky a navštěvoval univerzity v Bonnu, Mnichově, Humboldtovu v Berlíně i tu v alsaském Štrasburku (nyní francouzském), aby se v důsledku vyprofiloval jako právník a byl po ukončení studií zvolen do městské rady v lotrinském městě Metz (nyní samozřejmě rovněž francouzském).
Po první světové válce došlo k vrácení Alsaska a Lotrinska Francii, Schuman se stal francouzským občanem a od té doby i mimořádně aktivním politikem ve francouzských službách. V roce 1919 byl zvolen poslancem francouzského parlamentu.
V období po 1. světové válce se významně angažoval v procesu poválečné obnovy a byl velmi aktivní v případech odkrývání a vyšetřování korupčního jednání v ocelářských společnostech v Lotrinsku. Během druhé světové války byl zatčen Němci a roku 1940 deportován do Německa, odkud v roce 1942 uprchl a přidal se na stranu francouzského protinacistického odboje. A tato zkušenost jej dále utvrdila v přesvědčení, že pouze trvalé usmíření Francie s Německem může být základem mírového a prosperujícího vývoje Evropy ve své sjednocující se podobě.
Jeho nejhvězdnější období z hlediska politické kariéry pak přišlo v jeho již relativně pokročilém věku. V roce 1946 je Schuman jmenován francouzským ministrem financí, v letech 1947–1948 se stává předsedou francouzské vlády a v období 1948–1952 ministrem zahraničí. Právě v tomto období – v úzké spolupráci s Monnetem – se rozhodujícím způsobem zasloužil o vznik institucionální fasády procesu evropského sjednocování.
V květnu 1950 je zveřejněn Schumanův plán, navrhující, aby německý a francouzský uhelný a ocelářský průmysl podléhal řízení a kontrole nadnárodní instituce, čímž položil základy montánní unie – Evropského společenství uhlí a oceli; k plánu se vedle Francie a Německa připojily další čtyři státy a podepsáním Pařížské smlouvy tak vytvořily počáteční jádro procesu evropského sjednocování.
Schuman se vůbec netajil od samého počátku svojí dlouhodobou vizí evropské federace. Jeho vizionářské úvahy – včetně silné kooperace v oblasti obrany a bezpečnosti – však v tehdejší Francii nenalezly dostatečnou politicky úrodnou půdu; Schuman tak v roce 1952 na svoji pozici ministra zahraničí rezignoval.
V následujícím období se významně angažoval v přijetí Štrasburské konvence, tedy evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přijaté v roce 1953 a výrazně se angažoval v procesu, který v roce 1957 vyvrcholil v podobě přijetí Římských smluv faktickým založením Evropských společenství a jejich institucionální kostry. V roce 1958 se stává prvním předsedou Evropského parlamentu a v této funkci setrvává do roku 1960.
Jako významné ocenění jeho zásluh lze považovat udělení respektované ceny Karla Velikého – Charlemagne – v roce 1958 za obrovský přínos procesu evropského sjednocování. Schumanovo jméno v současnosti nesou mimo jiné náměstí a čtvrť, v níž se nacházejí nejvýznamnější evropské instituce na bruselské půdě, univerzita společenských věd ve Štrasburku, výzkumné centrum Evropské univerzity i institut evropských studií, jež oceňují nejen jeho politický, ale i akademický přínos vizionářského intelektuála a myslitele. 4. září 1963 Robert Schuman umírá v obci Scy-Chazelles nedaleko Metz v Lotrinsku.
Převzato z Měsíčníku EU aktualit vydávaném EU Office České spořitelny, a. s.
