Podnikání a daně v USA 

Spojené státy americké jsou v mnoha ohledech považovány za nejvyspělejší zemi světa, nominální HDP je nejvyšší na světě. Americké společnosti jsou velmi výkonné, inovativní a samozřejmostí je vysoká produktivita práce. Dle žebříčku Forbes Global 2000 za rok 2010 má v USA sídlo 515 největších a nejsilnějších společností světa, v druhém Japonsku je to "pouze" 210 společností.

Americká ekonomika je ve všech významných žebříčcích hodnocena na předních místech, přestože krize americkou ekonomiku výrazně zasáhla a její pořadí ve sledovaných ukazatelích pokleslo. Jedním z důvodů je i zhoršení fiskální situace během let 2006 až 2009. V roce 2006 činil v Česku státní deficit 2,6 %, v roce 2009 byl deficit 5,9 %. Státní hospodaření se během krize zhoršilo o 3,3 %, v USA o 8,9 %. Celkový veřejný dluh se za uvedené tři roky zvýšil v Česku o 8,2 %, v USA o 22,2 %. Přesto je hodnocení USA nadále velmi dobré.

Světové ekonomické fórum analyzuje nejvyspělejší finanční systémy a kapitálové trhy na celém světě. Ve zprávě za rok 2010 „Th e Financial Development Report 2010“ patří USA první místo. Přestože je výsledný index USA v roce 2010 horší než v roce 2009, stačí to na první místo. Česko obsadilo 33. místo.

USA mají třetí nejkonkurenceschopnější ekonomiku za rok 2010, jak vyplývá ze zprávy „Th e World Competitiveness Report 2010“, kterou každoročně vydává IMD (Institut for Management Development, Lausanne). Poprvé od roku 1989 tak není USA na prvním místě. Důvodem pro horší hodnocení za rok 2010 pro USA je uvedené zvýšení makroekonomické nerovnováhy. Lepší hodnocení má Hongkong a Singapur. Česku patří 29. místo. V USA jsou páté nejlepší podmínky k podnikání, jak vyplývá ze studie Světové banky „Doing Business 2011“. Lepší hodnocení než USA mají pouze Singapur, Hongkong, Nový Zéland a Velká Británie. Česku náleží 63. místo.

Ekonomická svoboda v USA je dle poslední zprávy společnosti Th e Heritage Foundation „2011 Index of Economic Freedom“ devátá nejvyšší na světě. S poměrně velkým náskokem patří první dvě místa Singapuru a Hongkongu. Rozdíly mezi ostatními zeměmi v první devítce (Austrálie, Nový Zéland, Švýcarsko, Kanada, Irsko, Dánsko, USA) jsou však malé. Česku přísluší 28. místo.

Američané umí akceptovat riziko

Historický vývoj Američanů je odlišný než v ostatních vyspělých zemích světa. Američané mají vysokou touhu nebýt na nikom závislí, chtějí pracovat sami na sebe a být vlastním pánem. Počet drobných podnikatelů je v USA velmi vysoký. Malé firmy jsou přitom pro domácí ekonomiku velmi přínosné, protože se dokážou fl exibilně adaptovat na nově vzniklé podmínky trhu. Menší firmy jsou hnacím motorem ekonomiky. V USA se samostatně podnikat vyplatí, podnikatelské prostředí je příznivé. Američtí podnikatelé pomáhají ekonomickému rozvoji, jsou aktivní a vydělané peníze dále investují. Rozvíjením svého podnikání současně podporují technologický vývoj. Další výhodou USA je, že Američané jsou zvyklí akceptovat riziko. Z toho pramení i nesrovnatelně vyšší investice občanů do akcií než v Evropě. Velmi vysoká je rovněž podpora výzkumu a vývoje a propojení soukromého sektoru a univerzit. Výrazným znakem amerických odvětví je také zkracování inovačního cyklu.

Daňová soustava

V USA je jedno z nejnižších daňových zatížení ze všech vyspělých zemí světa (28 % k HDP). Jenom pro srovnání: v Japonsku 27 % k HDP, Česku 36 % k HDP, Německu 41 % k HDP, v Dánsku 50 % k HDP. Daňová soustava v USA je založena na rozdělení na přímé a nepřímé daně. Téměř všechny daně jsou současně zdrojem federálního i státního rozpočtu. Míra zda nění je v jednotlivých státech odlišná. Protože jednotlivé státy ovlivňují daňovou politiku, tak má každý americký stát vlastní den daňové svobody, kdy se dělí rok na dvě části, v první části pracují občané na stát, ve druhé vydělávají pro sebe. Nejméně dní pracovali na stát občané v Aljašce (85 dní), Louisianě (85 dní), New Hampshire (86 dní), Mississippi (87 dní), Jižní Dakotě (88 dní) a Západní Virginii (89 dní). Nejdéle pracují na stát občané v Connecticutu (117 dní), New Jersey (115 dní), New Yorku (113 dní) a Marylandu (109 dní).

Daň z příjmů fyzických osob

Daň z příjmů fyzických osob či právnických osob se odvádí na třech úrovních: federální, státní a místní. Zatímco federální daň je všude stejná, tak místní daně se značně liší. Např. u daně z příjmů fyzických osob se státní daň pohybuje od 0 % do 15 %. V sedmi amerických státech (Aljaška, Florida, Nevada, Jižní Dakota, Texas, Washington, Wyoming) se daň neplatí vůbec. V dalších dvou státech (New Hampshire a Tennessee) se platí daň z příjmů fyzických osob pouze z dividend. Daňové přiznání musí v USA podat každý jednotlivec či firma americkému finančnímu úřadu (IRS). Rezidentem z pohledu amerického daňového práva je každý, kdo zde pobývá déle než 6 měsíců. Federální daň je strhávána každému pracujícímu z jeho příjmu a sazba daně závisí na výši jeho příjmu. Manželé platí nižší daně, protože mají vyšší daňová pásma pro jednotlivé daňové sazby. Většina příjmu tak spadá do nižší daňové sazby a celková daňová povinnost manželského páru je nižší.

Prameny: OECD Tax Database, Average personal income tax and social security contribution rates on gross labour income

Sociální pojištění

Zaměstnanci odvádějí na pojistném 7,7 % z jejich příjmů a zaměstnavatelé dalších 9 % až 11 % v závislosti na jejich příjmů. Celkové odvody zaměstnance pobírajícího průměrnou mzdu činí 22,4 % a celkové zdanění práce (tj. rozdíl mezi mzdovými náklady zaměstnavatele a čistou mzdou zaměstnance) je 29,4 %.

Daň z příjmů právnických osob

Federální sazba daně pro firmy činí 35 %, firmy však platí i místní daň z příjmů, která je v jednotlivých státech rozdílná. Průměrná kombinovaná sazba daně je 39 %. Menší společnosti se ziskem do 50 tisíc dolarů však odvádějí na dani pro firmy pouze 15 %. Americké legislativní předpisy však umožňují velmi zrychlené odpisování, téměř všechny náklady (tj. výdaje na výzkum, vývoj či vzdělání zaměstnanců...) jsou daňově uznatelné. Právní a účetní předpisy jsou jednoznačné a srozumitelné.

Prodejní daň

V USA není zavedena DPH, ale je zavedena daň z prodeje. Daň z prodeje je plně v kompetenci jednotlivých států. Hned v pěti amerických státech není všeobecná prodejní daň zavedena vůbec. Jedná se o Aljašku, Delaware, Montanu, New Hampshire a Oregon. V ostatních amerických státech je však zavedena jednak všeobecná prodejní daň, jednak i speciální prodejní daň stanovená městy. Výsledkem je různé zdanění ve všech městech. Prodejní daň, stejně jako DPH, tedy zvyšuje konečnou cenu zboží pro spotřebitele. Daň z prodeje však není zpravidla zavedena např. na lékařské recepty, školné, akcie a dluhopisy, nemovitosti a advokátní poplatky. Často jsou od prodejní daně osvobozeny i potraviny. Naopak vyšší je prodejní daň z turistických transakcí (např. na letištích či v lyžařských střediscích, pronájem aut a hotelových pokojů...). Nejvíce dosahuje prodejní daň 11 % v některých menších městech. Z velkých měst je největší zdanění v Chicagu (10,25 %), v Los Angeles (9,75 %), San Francisku a Seattlu (9,5 %), Phoenixu (9,5 %), New Orleansu (9 %) a New Yorku (8,9 %).

USA – nejtvrdší byznys světa

Sveřepým vlastnostem amerických byznysmenů lze jen velmi těžko konkurovat. Soutěživost, dravost a cílevědomé směřování k vytčené metě jsou charakteristiky, kterými jsou američtí obchodníci proslulí. Obchodníci z USA jsou zároveň přesvědčeni, že mohou dosáhnout čehokoliv a kdykoliv, pokud na to budou mít čas, peníze, know-how či jiné prostředky. Poměřte s nimi své síly!

Američané na jednání přicházejí vždy výborně připraveni, vybaveni všemi důležitými údaji, často už s přesnou formulací smluv. Všeobecně obdivovanými vlastnostmi jsou bystrost v úsudku, rychlé uvažování a jednání, umění rozhodnout se a snaha za každou cenu vyjednat co nejpříznivější podmínky pro svoji stranu. Američtí obchodníci běžně jednají v duchu „vítězství-prohra“ a patří k nejtvrdším obchodníkům na světě. Jejich způsob jednání rozhodně není diplomatický, naléhají přímočaře, kritizují zcela otevřeně. K dosažení cílů používají různé obchodní nátlakové taktiky, např. postup „buď-anebo“ či strategii „ber, nebo neber“. Většinou nepočítají s dlouhodobou spoluprací, svého partnera přesvědčují o výhodách krátkodobé spolupráce, která však nemusí být pro protistranu vůbec zajímavá.

Příkrost kontra přitroublost

Jako obchodní partneři jsou Američané velmi neúprosní, ustupují neradi a s ústupky nepospíchají. Ustupují pouze tehdy, když jim na obchodě záleží a pokud je partner přesvědčí pádnými argumenty. Jsou si však vědomi toho, že hodnota ústupků roste s jejich časem. Vědí také, že čím déle bude protivník o ústupek usilovat, tím více si jej bude vážit a tím spíš ho něčím oplatí. Kladou důraz na logiku a analytické uvažování. Nesnáší neracionální argumenty, neradi ztrácí čas. Ve vyjadřování svých souhlasů či nesouhlasů se většině cizích kultur jeví jako velmi otevření, drzí až hrubí.

Obchodní debaty bývají přímé až k hranici příkrosti. Evropanům připadá, že americká otevřenost je neomalená a hrubiánská, a zapomínají, že jejich vlastní odměřenost může v očích Američanů vypadat jako přitroublost a falešnost. Americký jednatel pohlíží na spory a konfrontaci s partnery jako na možnou příležitost vzájemně si sdělit svá stanoviska. Je také možné vzít iniciativu do svých rukou (zejména jde-li o opakované jednání) a již v úvodu přehledně nastínit stanoviska a problémy a okamžitě se pokusit je řešit.

O jednotlivých otázkách se jedná postupně, konečná dohoda pak představuje součet dohod dosavadních. Podpis smlouvy znamená konec jednání a potvrzení jeho výsledků. Dohodnuté závěry je vhodné potvrdit písemně, i když ještě nejde o uzavření kontraktu.

Na jednání se Američané dostavují individuálně či s malým počtem jednatelů. Jednatelé mají také většinou právo rozhodovat i podepsat (což je však nutné ověřit) případný kontrakt. Je také nezbytné hned na začátku partnera informovat o rozsahu vašich pravomocí. Američané mohou být rozladěni informací, že se jednání nedají hned uzavřít, neboť cizí zahraniční jednatelé nejsou např. vybaveni plnou mocí. Otázka omezených pravomocí je mimochodem i častou taktickou hrou s oblibou používanou všude na světě.

Právník jako součást týmu

Právníci jsou přítomni u každého většího jednání. Nezapomeňte proto do svého týmu zařadit právníka znalého amerického obchodního práva. Američané vnímají soudní řešení sporů jako běžnou praxi a tvrdě definované podmínky bývají zakotvené v právně vymahatelných dohodách. Americké obchodní smlouvy patří k nejdokonalejším na světě a nekompromisně hájí zájmy americké strany. Pozornost je nutné věnovat všem ustanovením, i těm, která jsou napsaná pod čarou či malým písmem. Podepsat smlouvy je možné až po jejich důkladném prostudování a posouzení – kromě jiného také vlastním „americkým“ právníkem. Je velmi důležité právem jaké země se má smlouva řídit. Je jasné, že Američané se za každou cenu budou snažit uplatnit své právo (pozor, právo v jednotlivých částech USA se liší!!!), a je pravděpodobné, že na jinou variantu nepřistoupí. V kupních smlouvách musí být velmi podrobně popsaná dodací parita, výklad dodacích podmínek, přechod rizik a nákladů, povinnosti prodávajícího a kupujícího. Jakmile je kontrakt podepsán, chtějí ho Američané obvykle rychle realizovat.

Přístup k závazkům je seriózní a totéž se očekává od druhé strany. Výsledek jednání bývá vyjádřen penězi. Čím více peněz Američan dokáže při jednáních usmlouvat či ušetřit, tím lepším obchodníkem je a tím vyšší je jeho odměna. V USA panuje velká pracovní mobilita. Je možné, že po uzavření obchodu už nikdy jednatele nespatříte nebo na příští schůzku přijede někdo jiný. V americké společnosti jsou osobní ambice a touha po dosažení úspěchu všeobecně uznávány a podporovány. Ovšem při reprezentování své firmy Američané zapomenou na svůj individualismus a pro dosažení firemního úspěchu udělají maximum. Prezentace firmy bývá vždy perfektní, doplněná videozáznamy a reklamními výrobky. Jsou to právě Spojené státy americké, kde vznikl marketing. Prezentace, reklama a podpora prodeje jsou pro Američany důležité, neboť jednoznačně přispívají k růstu prodejů, obratu a zisku firmy.

Pro většinu amerických obchodníků platí „time is money“ neboli čas jsou peníze a nejsou ochotni ztrácet čas budováním přátelských vztahů. Obchodní případ lze uzavřít i po telefonu nebo rychlou výměnou e-mailů. Pokud jim to partner dovolí, mají tendenci se chovat arogantně a nadřazeně, velmi asertivně a průbojně. Vystupujte proto jako rovnocenný partner, a pokud se americká strana začne chovat nadřazeně, dejte najevo, že za těchto podmínek jednat nebudete. Demonstrovat svou „agresivitu“, která znamená v USA nespouštět z očí ani mysli osobní nebo korporační cíle. Soustředěné sledování zisku jak u korporací, tak u jednotlivců je až velmi průhledné a bezostyšné. V evropských kulturách je taková zahleděnost do vlastního cíle považovaná za egocentrismus. A naopak, Američané budou možná považovat své evropské kolegy za lidi neschopné zaujetí a nadšení pro věc.

Američané říkají, že „vše je možné, nemáme žádné problémy, pouze řešení“. Jestliže Američan začne klást nesmyslné požadavky, je lepší ho ujistit, že se pokusíte vše vyřešit a zajistit. I pokud to nevyjde, bude mít váš obchodní partner dobrý pocit, že snaha byla.

V USA je zvykem podat si při představení ruku. Zároveň s podáním ruky jsou pro Američany zvykem věty typu: „How are you?“ (Jak se máš?) nebo „How are you doing?“ Očekává se stručná odpověď ve smyslu: „Mám se dobře.“ Součástí představování je i výměna vizitek. Na kvalitu vizitek si Američané nepotrpí a vizitky mají pouze identifikační význam. Pro obchodní styk jsou nezbytné vizitky v angličtině, s použitím firemních funkcí odpovídajících americkým podmínkám. Název firmy a jméno osoby (ani křestní) se zásadně nepřekládá. V otázce akademických titulů je lepší na vizitkách tituly oželet. Ohledně srozumitelnosti firemních funkcí je nutné překládat funkce dle amerických zvyklostí, kde manager znamená něco jako vedoucí a vyšší pozice ve firmě se označují president a vice president. Američané dnes také rádi vyřizují věci přes telefon. Nová opatření v letecké přepravě koncem roku 2001 zkomplikovala a prodloužila cestování, proto došlo k určitému omezení služebních cest a k daleko většímu využívání telefonů, videokonferenčního servisu nebo konferenčních telefonních hovorů. V e-mailové komunikaci se dnes používá více osobní, velmi neformální styl.

V Severní Americe je možné každého oslovovat slovy paní, slečno a pane. Pro Američany je specifická určitá familiárnost při oslovování, velmi rychle přecházejí na oslovování křestními jmény. Oslovování křestními jmény je spíše výrazem skutečnosti, že si Američané nepotrpí na formality. Nejde však o žádné sblížení. Starší osoby, osoby velmi vážené, osoby ve vysokých funkcích nebo při formálních příležitostech však nikdy neoslovujeme křestními jmény.

Několik dalších rad a zajímavostí

» Američané se rádi smějí a mají ve zvyku vždy při nějakém proslovu říci i vtip. I během pauzy při obchodním jednání není výjimkou vyprávění anekdot. Nemají rádi témata týkající se např. rasismu nebo feminismu. Naopak finanční otázky nejsou zakázaným tématem, neboť Američané se rádi chlubí svým bohatstvím. Obdivují osoby, které se vlastní pílí vypracovaly a zbohatly. Američané pevně věří, že každý jedinec může ovlivnit svou budoucnost. Jejich heslem je: „Pokud je vůle, je i cesta.“ Proto také mají ve zvyku si při své práci vytvářet plány a časové rozpisy, které se snaží dodržet.

» Průměrný Američan je nesmírně pyšný na svou zemi, je přesvědčen, že vše, co on i jeho spoluobčané vytvářejí, je nejlepší na světě. Mnozí dokonce věří, že nejlepší pivo je americké, že jejich armáda je neporazitelná atd. Pozoruhodná je hrdost většiny obyvatel USA na symboly jejich státnosti, dokonce i na státní budovy. Američtí turisté v zahraničí vždy chtějí (kromě památek) vidět i budovu své ambasády v této zemi. Nejsilnějším symbolem vlasti je pro Američany pravděpodobně jejich vlajka. Mnozí ji mají vyvěšenou i na svých domech (ve městech, na vesnicích i na samotách). Průměrný Američan je hrdý nejen na vesmírné technologie – rád se pochlubí i drobnějšími vymoženostmi vědy, jež mu přinášejí určitý komfort (např. vybavenost kuchyní, klimatizace). Všechny tyto vymoženosti jsou velmi příjemné, pokud fungují. Když nejde proud, není výšlap do 30. patra moc příjemnou záležitostí.

» Rodiče vedou potomky k tomu, aby si sami začali vydělávat peníze už jako děti. Mladí Američané nemohou spoléhat na finanční pomoc svých rodičů, když se chtějí osamostatnit. „Vypadni z domova, sežeň si práci a starej se sám o sebe“ – slýchávají děti nejčastěji od rodičů. Finanční pomoc nemohou očekávat ani děti velmi bohatých lidí. Rodiče mají totiž obavy, že hýčkané děti by se o sebe nedokázaly v budoucnu postarat. „V životě jsem nic nedostal od rodičů ani od státu, sám jsem se protloukal, sám jsem se vypracoval, sám jsem zbohatl“ – to je výrok, které lze v Americe slyšet poměrně často. Nikdo si nestěžuje na svůj osud, naopak Američané se tím chlubí.

» Čeští podnikatelé a zaměstnanci firem často nedokážou určit hranice práce a svého soukromí. Velmi často řeší své osobní problémy během pracovní doby a naopak své pracovní problémy řeší ještě doma. Američané jsou v tomto ohledu většími profesionály. V USA je vysoká pracovní etika i vysoké pracovní nasazení. Američtí šéfové však nejsou zvyklí na polemiku nebo otevřený nesouhlas svých podřízených. Patrně by to považovali spíše za porušení podřízenosti než za konstruktivní kritiku. Při představování v obchodních kruzích si i na přátelských a neformálních setkáních potrpí na uvádění jejich zaměstnavatelů a funkcí. Společenské postavení stoupá v případě práce pro prestižní společnost a klesá v případě zaměstnání u neprosperující firmy s nejistou hodnotou obligací. Při společenských příležitostech je prvním tématem námětu na rozhovor vždy zaměstnání.

» Organizace existují nezávisle na jejich členech. Potřeby jednotlivce nemají zdaleka takovou váhu jako potřeby organizace. Každý její člen má precizně vymezenou funkci, kterou musí vykonávat, a pokud se stane, že funkce není potřeba, pak není potřeba ani dotyčného člověka. Když dojde v této organizaci třeba k dalším změnám, mohou být později do stejné společnosti najati tíž lidé. Také opustit firmu z důvodu lepší nabídky „někde jinde“ je zcela běžné. Jakmile jednou k firmě patří, musí dát najevo, že se identifikoval s jejími cíli, a snažit se podávat důkazy o své oddanosti. Loajalita, byť dočasná, se očekává.

» V Čechách je improvizace považována za výraz individuální kreativity při řešení komplexních pracovních situací. I když je tato vlastnost často zahraničními partnery obdivována, Američané kvůli tomu Čechům nevěří a požadují dostatečné obchodní záruky při všech obchodních jednáních.

» Rádi hovoří o politice. Raději však víc poslouchejte, než mluvte.

» Pokud se Američan kvůli něčemu rozčílí, pak je lepší říci: „Takhle se to všude v Evropě běžně dělá.“ Využití Evropy na Američana může zapůsobit. Je to celý kontinent a je starší než ten americký.

» Zásadně nekritizujte Spojené státy americké či něco amerického. I když Američané sami mohou svou zemi kritizovat, nepřidejte se k nim, ale naopak raději vše chvalte. Američané jsou velcí patrioti a nesnesou jakoukoliv kritiku od jiných. Američané v zahraničí se instinktivně sdružují mezi sebou.

» Sledovanost televize je vysoká, běžně má rodina několik televizí, které jsou (je-li někdo doma) prakticky pořád puštěné. Každý sleduje televizi u večeře, u oběda, u snídaně atd. Velmi rozšířené je používání počítačů, např. hraní her apod. Američané v podstatě nečtou ani noviny, nevědí, co se děje ve světě, mají velmi slabé znalosti např. z geografie.

» Výdaje na vzdělání a zdravotní péči představují zpravidla největší položky v rodinném rozpočtu. Američtí vysokoškoláci si na svá studia často přivydělávají.

» Je zde větší úcta ke stáří než v Evropě, přesto američtí senioři se snaží být za každou cenu samostatní. Pokud to jenom trochu jde, nevyžadují péči, žijí sami, do vysokého věku jezdí autem. Američtí senioři dnes však již často odcházejí žít do domovů či speciálních penzionů pro důchodce, aby se nemuseli starat o domácnost.

» Kouření je v USA na mnoha místech zákonem zakázáno, např. ve veřejných prostorách a budovách, v letadlech, restauracích a firemních objektech. Zaměstnanci mnoha významných společností musí před nástupem složit protikuřácký slib nebo projít protikuřáckým testem. V některých státech je kouření považováno za společensky neakceptovatelné a velmi neslušné, např. v Kalifornii. Zapálení cigarety v průběhu jednání nebo i při běžné konverzaci se nedoporučuje a může to být považováno za hrubou neslušnost.

» Cestuje se hlavně autem (méně letadlem) a pouze nejnižší vrstvy jezdí autobusem. Auto je dnes pro každého samozřejmostí. Průměrný Američan se za svůj život stěhuje asi 17krát. Přestěhovat se za prací je samozřejmostí, nelpí na rodině ani na věcech či nemovitostech. Opustí své známé, přátele, prodá vše, koupí nebo najme byt v nové lokalitě a vše, co potřebuje, si koupí znovu.

Převzato z časopisu KOMORA.cz, vydávaném Hospodářskou komorou České rpubliky. Autoři: Petr Gola, autor je odborník na daňové systémy; Soňa Gullová, autorka působí na VŠE Praha